5.2.2014
Kategorie: Historie, Společnost

Zpověď hodného nácka

Sdílejte článek:

LUCIE AMÁLIE SULOVSKÁ 05|02|2014

 

„Do NSDAP jsem vstoupil v prosinci roku 1938. Jasně, věděl jsem, že všechno není košer a nemyslete si, se spoustou věcí jsem nesouhlasil, ale věděl jsem, že pokud chci nějaký kariérní postup, musím to udělat. Taky moje rodina si to přála, matka i manželka mě podporovaly. Chtěli jsme žít dobře, cožpak to je nějaký zločin?

 

 

Byl jsem kluk ze zchudlé měšťanské rodiny, deset dětí a táta účetní v jednom podniku, šlo to, dokud nepřišla krize. Tátu vyhodili z práce, maminka v domácnosti. Ve čtrnácti jsem musel do práce, ale stejně to pořád nestačilo. Neumíte si představit, co to bylo mít jedny kalhoty. Neumíte si představit, co to bylo, když vám do jediných plátěnek teklo, neumíte si představit v zimě omrzliny na nohou. Nevíte nic.

 

Pak přišel Hitler a v mnoha věcech měl pravdu. Jasně, ve všech ne, ale ve spoustě měl. Chtěli jsme jen naději. Musíme se na to koukat v kontextu doby. Bylo po válce a ta strašná krize a chudoba. Kdyby nepřišel on, přišel by někdo jiný. Měli dobrý program. Chtěli zrovnoprávnění našeho národa s ostatními národy, chtěli, aby se měli dobře Němci, nikoliv paraziti na jejich úkor. Bojovali proti korupci a klientelismu. Stejná práva a povinnosti pro všechny. Chtěli taky zestátnit všechny velké podniky a podporovat maloobchod a rolníky, prostě vybudovat silnou střední třídu. Slibovali potrestání lichvářů a šmelinářů.

 

Věřili jsme tomu. Kdo mohl vědět, že to takhle dopadne?

 

Ale víte, ono nic není černobílé. Je potřeba se na to koukat optikou doby. Vy furt tvrdíte, že všechno bylo špatné. Ale byla tady spousta dobrých věcí. Tak například, ekonomika rostla, nezaměstnanost klesala. Chudé německé děti mohly na školy, stát podporoval talenty. Stát přerozděloval, aby všichni Němci měli alespoň nějaký základ. Tak je to správné a spravedlivé. Stát by se měl starat o svoje občany, nebo jak se tehdy taky říkalo, soukmenovce. To znamená Němce. Trestali se jen zločinci, kteří se skutečně provinili proti tehdejším zákonům.

 

Z ulic zmizely šlapky, bezdomovci, žebráci. Kriminalita nebyla ani poloviční oproti dnešku.

 

Tehdy naše země něco znamenala, co dneska? Rozdělená na dvě poloviny, ubohá a k smíchu. Tehdy, byli jsme velmoc, měli jsme respekt. Stát se postaral, a to ve všech oblastech života. Dneska se děti jen válí u televize a propadají alkoholu a drogám, kdežto tehdy mělo každé dítě možnost v rámci Hitlerjugend zvolit si dle chuti svůj koníček, věnovat se sportu. A zadarmo. Helmut lyžoval, několikrát byl na mezinárodních závodech v Tatrách, Ulrike jezdila s ping pongem na soutěže do Chorvatska. Jezdili stanovat, měli kurzy přežití, učili se historii, literatuře i zpěvu. Děti měly hezké dětství a nestálo nás to ani marku. Dneska?

 

A židi? Víte, ono nic není bez příčiny. Sdírali nás celá léta. Kdo myslíte, že byl majitelem podniku, kde pracoval můj táta? Chodili jsme makat na pole, všichni kluci ze vsi, ve vedrech, pot se z nás lil, kdo myslíte, že jako jediný nechodil? Jedině židi. Rosenbaum a Steiner seděli v krčmách svých otců, v chládku a pošklebovali se nám. V těch krčmách, kde rozsévali alkoholismus a ničili duši německého lidu. Farář prosil žida krčmáře, aby už nenaléval jednomu sedlákovi, že on pak zmlátí celou rodinu. Co myslíte? Žid naléval dál. Sedlák se jednou vrátil domů a vyhodil svého pětiletého syna z okna. Kluk byl nadosmrti mrzák. Vždycky jim šlo jenom o peníze.

 

Ne, necítím se provinile, že jsem vstoupil. Ale pokud budete chtít, nebudu se k tomu moc hlásit. Ano, zůstal jsem v NSDAP do konce války, dokud nebyla rozpuštěna. Když už někam vstoupím, tak jsem přece zásadový, ne?

 

Časem jsem se docela vypracoval. Dodělal jsem si školu a stal se okresním velitelem. Aby bylo jasno, zbytečně jsem nikomu neubližoval. Podle možností jsem dokonce pomáhal. Prostě jsem jen dodržoval tehdy platné zákony a mezi ně patřilo i to, že nikdo nesmí ukrývat židy na útěku. Ano, poslal jsem na Wernerovi Gestapo. Ale co jsem měl dělat?! Kdybych to neudělal já, udělal by to někdo jiný. Takové byly prostě zákony. Taková byla doba. Dělal jsem svoji práci.

 

Dobový plakát

Dobový plakát

 

Mimochodem, nechal jsem ve vsi postavit fotbalový stadion, pořádal sbírky na děti z místního sirotčince a každoročně do nich sám přispíval. Navíc jsme některé děti během našeho projektu Lebensborn dostali i do rodin, slušných, německých, kde se jim dostalo patřičné péče, vzdělání a snad i citu.

 

Byl jsem fajn táta, moje děti vám to potvrdí. Kdykoliv jsem přišel z práce domů, hrál jsem si s nimi, učil Ulrike na klavír a Helmuta matematiku. Jezdili jsme na výlety, chodili do přírody a do kina. Byl jsem dobrý manžel, nebyl jsem své ženě nikdy nevěrný, nikdy bych ji neuhodil ani květinou, nikdy bych ji neopustil. Pomáhal jsem v domácnosti. Moje rodina byla vždy můj největší poklad a já si přál, aby se měla dobře.

 

Mám politické ambice a opravdu nechápu, kdo a z jakého titulu mi v tom může bránit. Jsem naprosto rovnoprávný občan a odmítám jakoukoliv diskriminaci přežilými pravidly, které ohrožují naši poválečnou demokracii. Copak to je nějaká demokracie, když člověka diskriminují jen základě jeho příslušnosti k tehdy naprosto legální politické straně?

 

Je dávno po válce a vy už jste s tím svým zaprděným antinacismem trapní! Dneska jsou tu úplně jiné problémy k řešení!“

 

Johann Kreuz, rovnoprávný občan, 1965

 

Čestně prohlašuji, že tento text je zcela smyšlený a jeho účelem není propagace hnutí směřujících k potlačení svobod člověka. Je recesistický a antikomunistický, není reakcí na konkrétní prohlášení, spíše na celospolečenskou diskusi o přípustnosti aktivního politického působení lidí, kteří byli přímo spřaženi s minulým režimem.

Použitá argumentace pochází jednak od nejmenovaných politických činitelů snažících se ospravedlnit své členství v KSČ, druhak od dnešních voličů KSČ(m), ale také od skutečných bývalých představitelů hitlerovského Německa a jejich rodinných příslušníků.

Jako inspirace byla použita následující literatura:

Můj život s Reinhardem – Lina Heydrich
Velitelem v Osvětimi – Rudolf Höß 
Do posledního okamžiku – Traudl Junge
Byl jsem osobním strážcem Adolfa Hitlera – Rochus Misch 
Z ďalekých ciest – Alexander Mach, program NSDAP z roku 1920 a další…

Pasáž, v níž “Kreuz” vzpomíná na židovského krčmáře, který navzdory prosbám naléval muži, který později vyhodil svého syna z okna, pochází téměř celá z knihy ministra vnitra a propagandy válečného Slovenského státu Alexandra Macha, který právě během svého dětství na vesnici nabyl svého antisemitského přesvědčení.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Robert Schlesinger 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Renata Doležalová 100,- Kč, Martin Černý 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Jiří Dostál 200,- Kč, Anonym 673,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Roman Suchý 500,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Karel Jeřábek 163,- Kč

Celkem za měsíc: 15 364,00 Kč
Vybráno 43.89%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 128 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 votes, average: 4,64 out of 5)
Loading...
politicon.cz