12695959_818471174947994_62086672_n
11.2.2016
Kategorie: Historie

Zoufalé režimy dělají zoufalé věci

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 11|02|2016

Od soboty 6. února žije český internet jedním všeobecně známým videem. A oprávněně. Kdo viděl, celé a nesestříhané, ten má jasno.  Dokonce i těm chytřejším z „majitelů klíčů“ už začíná docházet, že takhle ubohou, upachtěnou a amatérskou výrobu „extremistického nebezpečí“ nám prostě nedokážou vnutit a prodat. Že tenhle pokus o ovlivnění veřejného mínění vlastního národa naši chrabří propagandisté, mediální mágové a spindoktoři dočista projeli.

Dá se očekávat, že pro udržení tváře budou tu oficiální verzi ještě chvíli tlačit medii, ale po pár dnech se nad ní voda v tichosti uzavře. Televize i tisk se pak zvýšeným úsilím vynasnaží vzpomínky na trapný debakl co nejrychleji zasypat tunami běžného denního informačního balastu.

Dalo by se mávnout rukou. Tenhle pokus nevyšel, můžeme se těšit na další. Oni to zanedlouho zkusí znovu a možná z jiné strany. Ale nejednomu staršímu člověku se přitom vynoří velice neblahé vzpomínky na jednu dávnou, v mnohém podobnou provokaci. Odehrála se ve zjitřené, nejisté a nebezpečné době. Před dvaceti sedmi lety. V době tak zjitřené, nejisté a nebezpečné, jako je ta dnešní. A právě před pár dny, 8. února, prošlo bez povšimnutí  její výročí. O co šlo?

O výbuch v Ústí nad Labem. Bylo to v únoru 1989, krátce po tak zvaném Palachově týdnu. Policie a další složky tehdy násilím potlačily a rozprášily protirežimní demonstrace v Praze. Jejich účastníci byli vcelku rychle a bezproblémově rozehnáni obušky a vodními děly, a navíc se tehdejšímu režimu podařilo celou věc před národem prakticky utajit. Do novin, rozhlasu a televize proniklo jen oficiální prohlášení o několika (ze zahraničí placených) provokatérech, kteří se prý pokusili v Praze vyvolat neklid. Televize ukázala dvě tři „máničky“, což byla tehdejší podoba feťáka, odváděných do policejního antonu… Zkrátka,  režim to ustál a zmákl.

Ale za zdánlivě neotřesitelnou a sebejistou fasádou komunistického policejního státu zavládlo zděšení. Pětidenní protesty v hlavním městě! A s masovou účastí! Už žádní disidenti, pošuci a excentrici  z okraje společnosti. Ale chlapi z fabrik a mámy s kočárky! Lid se asi fakt na… hněval! A do téhle situace to bouchlo v Ústí nad Labem.

Ve středu 8. února 1989 v noci, přesněji před třetí hodinou ráno, došlo v atriu budovy krajského národního výboru k mohutné explozi. Obrovská tlaková vlna zničila všechna okna a výlohy obchodů v atriu a dokonce i několik oken ve druhém patře poměrně vzdálené budovy muzea. Při explozi došlo ke značným hmotným škodám, nebyly však zraněny žádné osoby. Pachatel výbuchu nebyl nikdy vypátrán.

Okamžitě se rozjela obrovská vlna mediální hysterie proti „nepřátelům socialismu“, disidentům a vůbec všem živlům, kteří by chtěli narušovat zavedené pořádky.  Lidem se (okatě a násilně, tak jako dnes) sugerovalo, že ten, kdo nesouhlasí s režimní linií je terorista, vrah a zločinec, o kterého by si žádný slušný člověk ani kolo neopřel…

Za všechny citujme prohlášení z deníku Průboj  ze dne 11. února 1989, kde se mimo jiné uvádí: “Výbuch v centru krajského města, který 8. února v nočních hodinách způsobil značné materiální škody….. Představuje nový krok socialismu nepřátelských sil nejen na území Severočeského kraje, ale i v celé republice. Potvrdil, že ti, kdož usilují o zneužití procesu přestavby a demokratizace společnosti, se nezastaví ani před nesmyslným ničením hodnot a lidských životů.“

Jak ale na veřejnost postupně pronikaly podrobnosti z vyšetřování, které bdělý cenzor přehlédl, začínalo čím dál, tím více přemýšlivých lidí pochybovat o oficiální verzi. Zjistilo se totiž, že výbuch proběhl jaksi „dvoufázově“. První explodovala menší nálož, která vynesla do výše druhou, větší, jejíž výbuch pak způsobil většinu škod. Celá ta věc byla navíc odpálena na dálku elektronicky. To na nějakou amatérskou, lidovou konstrukci,  rozhodně nevypadalo. Ani silně nepraktičtí intelektuálové z  oficiálního disentu nepadali moc v úvahu, jako potenciální pachatelé. Navíc ta zvláštní hodina výbuchu. Vzbuzovalo to dojem maximální snahy, aby se nikomu z komunistů a pracovníků státního aparátu, proti nimž byl útok zdánlivě namířen, jen proboha něco zlého nestalo. Mezi občany města se proto velice rychle rozšířilo označení téhle exploze jako “ústecký Reichstag”, podle nápadných souvislostí se založeným požárem říšského sněmu v roce 1934.

 Ale i přes sílící pochyby a narůstající, nesouhlasné mručení národa pokračoval režim dál v inscenaci narychlo spíchnutého divadelního kusu. Ze všech medií se linuly požadavky „spravedlivě rozhořčených“ pracujících:Od zákonodárných sborů naší republiky požadujeme přijetí zákonných opatření ke zpřísnění ochrany veřejného pořádku, k rychlejšímu a efektivnějšímu postihu zjištěných narušitelů a pachatelů trestných činů.” Tedy jinými slovy utužit, zpřísnit, postihnout, pozavírat a vůbec postavit do latě. Socialismus si přece rozvracet nedáme, že.

Nebylo to soudruhům moc platné. Než se rok s rokem sešel, byli „odejiti“ tam, kam patřili. Ale vzpomínka celou tu aféru je (bohužel) nepříjemně aktuální.

Tak, jako tehdy, i dnes u nás vládne, pomocí zkrachovalé, ale stále jediné přípustné ideologie, režim v posledním tažení. I jeho ideologie je z vnějšku vnucovaná a hájená už jen poslední hrstkou skalních kolaborantů s cizí mocí. Od národa izolovaný establishment, podobně jako tehdy, odmítá vzít na vědomí názory, obavy, postoje a přání osmdesáti procent občanů a tváří se že neexistují. A v zoufalství odhazuje rukavičky. Nejen u nás, ale v celé „sjednocené“ Evropě.

Můžeme se proto asi „těšit“ na další provokace. Občané, jejich sdružení a strany, které zrovna nevyznávají oficiální euro, bio, homo, eko, cyklo, generový multikulturalismus, budou  čelit narůstajícímu tlaku čím dál zoufalejšího režimu. Velice pravděpodobná je snaha o jejich diskreditaci spojením s něčím, co si běžný člověk oškliví, nebo k čemu má zásadní odpor. Dají se proto bohužel očekávat obvinění jejich čelných představitelů například z pedofile (pár foteček do mailu a následná prohlídka se zorganizuje snadno) nebo toxikomanie („najít“ při běžné silniční kontrole ve vozidle pár gramů pervitinu není taky žádné umění). Nejvíce se ale lze obávat pokusů, spojit aktivity protirežimních uskupení s násilím a terorismem. Když kobyla chcípá, nejvíc kope…

Ovšem shora uvedený příklad Ústeckého výbuchu obsahuje i jedno pozitivní, optimistické poselství: Žádná politika, tlačená proti vůli většiny občanů nemůže dlouho vydržet!

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc listopad 2020: *****

ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Jan Sabo 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sika 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Anonym 500,- Kč, Jan a Gabriela Horáčkovi 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Anonym poštou 222,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Petr Čermák 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Martin Golombek 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Dagmar Bowyer 500,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Ludmila Kárská 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Olga Petrová 300,- Kč, Vítězslav Nováček 100,- Kč, Jan Bezděk 500,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč

Celkem za měsíc: 19 771,00 Kč
Vybráno 56.48%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 102 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (29 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...
politicon.cz

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.