zne
6.8.2020
Kategorie: Ekonomika

Žňové střípky: Pravá tvář modernizace

Sdílejte článek:

VIDLÁK

Na “moje” silo jezdí ve žních opravdový skanzen. Staré Zetory, staré vleky. Vždycky vyhlížím takového statného sedmdesátníka, který má vlek za traktor bez hydrauliky a zdvihá korbu k vysypání pomocí vzduchových válců. Jiný malý zemědělec zase na své pětituně vzadu nasadí kliku a zvedá korbu pomocí ozubených hřebenů a převodovky. Vlečka z roku 1958… 

 

Malých zemědělců s obstarožními zetory a ještě staršími vlečňáky je asi dvacet. Mají svých deset – padesát hektarů, jsou dávno důchodci, dělají to víceméně pro zábavu, proto jsou ještě před osmdesátkou všichni čilí a fit. Jsou ze starých časů. 

Tu a tam někomu traktor kiksne, i odtáhnou se navzájem někam stranou, aby nepřekáželi, stařík vytáhne vercajk, kastlík s náhradními díly, hodinu se v tom rýpe a je hotovo. Jen výjimečně musí někam odjet pro náhradní díl. Pokud jim praksne pneumatika, prostě ji vymění. Na polích jim jezdí jejich stejně obstarožní kombajny, většinou si je někdy před třiceti roky přitáhli z Rakouska. Všechno si udělají sami, znají všechny fígle mechanizátora i agronoma. 

Nikdy si nekoupili moderní podmítače ani jiné supersecí mašinky. Jejich zetorky by to ani neutáhly. Mají pořád ten primitivní secí stroj z filmu Marečku podejte mi pero, okraje úvratí jim neoznačuje GPS, ale zapíchnuté pruty kvůli kterým musejí při každém otočení na kraji pole vylézt z kabiny. 

Svá políčka pravidelně orají, pokud seženou hnůj, tak samozřejmě hnojí a pokud neseženou, alespoň si našrotují svojí slámu a zaorají tu. Nevyhýbají se hnojivům, protože vědí, jak se dělá výnos a nevyhýbají se ani chemii, protože prostě vědí, co se musí. Zároveň jsou to ale šelmové sedláci, kteří by si pro korunu nechali vrtat koleno a tak nekupují nic navíc a rozmýšlejí si s harpagonskou umanutostí, jestli je postřik nezbytný. 

Přes zimu se baví tím, že si svých dvacet hektárků projdou pěšky s kabelou na zádech a do každé myší dírky pěkně nasypou jed. Mají na to čas a ušetří jim to spoustu peněz. Obvykle u nich platí to, co říkal už Masaryk. Že malý rolník dokáže ze svých polí vydobýt víc než velkostatek, protože se lépe stará. 

Další, co mají společné je to, že jich každý rok ubývá. Obilné silo je zpravidla umístěné spádově, aby se tam snadno a dobře jezdilo z několikakilometrového okolí a tak samozřejmě známe všichni všechny. Každý rok někoho zubatá popadne. A proto to všechno píšu…

Když si s nimi člověk povídá, tak jejich největší starost je, že to nemají komu předat. V horším roce si vydělají tak sto a dvě stě tisíc. V lepším třeba i dvojnásobek. Ale jejich děti to už dělat nechtějí. Pro ně je to už málo a nejisté. Tu a tam přijde rok, kdy spočítají výnosy a náklady a výsledek je nula.

Sice by to zemědělčení mohli zvládat po práci (tak dvě hodinky denně plus třítýdenní dřina ve žních), ale proč? Těch průměrných dvě stě táců zisku ročně není dostatečná motivace. 

Staříci říkávají, že by klidně svá políčka předali i s novým moderním traktorem, že by si to mohli dovolit. Stejně tak by mohli koupit nějaký moderní vlek se kterým by se vůbec nemuselo vlézat z kabiny při vyklápění, ale proč by to dělali že? Stejně to celé zanikne i s nimi a jejich potomci ta pole jen pronajmou. Budou z toho mít asi půlku, což pořád na dovolenou v zahraničí stačí a nebudou mít žádné starosti. 

… až stařík skončí, přijede moderní agropodnik, políčka povyměňuje a sjednotí s dalšími pozemky a pak to přejede pořádným traktorem s pořádným kombinátorem, začne se tam přesně zemědělčit pomocí GPS. Výnos sice trochu klesne, ale především klesne podíl práce na hektar, takže zisk bude větší. Nikdo si nebude dělat starosti s postřiky i hnojivy, všeho se nasype přesně podle příruček a kdyby si někdo stěžoval, firemní právník se postará.  Dá se tomu říkat pokrok? 

Mezi těmi dvaceti byli tak tři, kteří jezdili se svými vnuky, nebo dokonce posílali své patnáctileté haranty, aby jezdili sami, pokud se dalo k silu dojet po polňačkách.  Ve všech případech už vnuci jezdili v klimatizované Forteře nebo Claasu, protože dědeček to rád koupil.  Jeden už měl moderní vlečku s hydraulickým otevíráním bočnic a druzí dva to okukovali a ptali se na cenu. 

Ti ostatní už to v podstatě jenom doklepávají a každý rok se jen dozvíme, že ten a ten velkopodnik převzal další hektary a tak už k nám nebude vozit vůbec, nebo bude vozit o dvě stovky tun víc. Vzápětí pak zmizí další větrolam, zcelí se pole a velcí agronomové budou špekulovat, jak to udělat, aby pole mohlo být velké i když nesmí být větší než třicet hektarů. A vymysleli to… dokonce vymysleli celou škálu možností.  Je to pokrok? 

Každopádně přesně k tomu to směřuje. Mladí neumějí opravit Zetor a i když budou mít moderní traktor, stejně jim moc velkou životnost nedávám. Zetor se dá opravit za pár korun, ale až se pokazí ten nový Claas, bude i malá oprava stát statisíce. Pak se to tak jako tak nevyplatí dělat. I když se tu a tam nějaký nadšený vnuk najde, nakonec narazí na ekonomickou realitu. Být malým zemědělcem znamená umět si všechno opravit sám. A moderní elektroniku a hydrauliku sám stejně nezvládne, stejně jako by to nezvládl ani jeho dědeček. A jednou i ten nejtrvanlivější Zetor doslouží… Je to pokrok? 

 

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2020: *****

František Šmíd 700,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, MUDr. Miroslav Kameníček 1000,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Petr Jan 300,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Pavel Novák 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Martin Štěpánek 400,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jan Kupka 1000,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Mirko Hampl 200,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jan Bezděk 500,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Stanislav Esner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč

Celkem za měsíc: 12 550,00 Kč
Vybráno 35.85%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 780 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (25 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
politicon.cz
31 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.