macron517
9.12.2018
Kategorie: Politika

Žluté vesty žádají Macronovu hlavu

Sdílejte článek:

LIBOR ČÍHAL 

Masy ve francouzských ulicích už žádají jeho hlavu, 70% Francouzů s nimi souhlasí. Bankovní ouřada nemá na to, aby dělal Francouzům prezidenta, jsou zvyklí na leccos, ale ubohost nesnesou. Jeho slabé kvality jenom akcelerovaly společenský pohyb, hlavní důvod je však v dlouhodobé krizi, která zemi sužuje. Pád z planetárního parnasu je zřejmý, příčiny nejasné. Musíme jít k počátkům krizového procesu, do osmašedesátého a do osmdesátých let, kdy se politická levice zmocnila moci a Chiraq se zmocnil gaullistické strany. Levice a pravice konvergovaly v klíčových principech, lišily se sice v náhledu na minoritní záležitosti, jako je dálniční rychlost a na znárodňování, které částečně praktikoval Mitterand, ale v podstatě už tyto jevy zdaleka nepatřily ke klíčovým principům doby, které by určovaly budoucnost země.

 

Klíčový princip doby vysvětlil Mitterandův ministr kultury Jack Lang na světovém shromáždění kultury v Cancunu v Mexiku. Málokdo tím ve Francii trpěl, paradoxně pár Čechů, když o tom referovalo Rudé právo. Chápali to jako zradu Francie, tentokrát na sobě samé.

.
Jack Lang tam nastínil kulturní a civilizační posuv Francie směrem multikulturální budoucnosti, žádná ministrova formální vize, přišel rovnou s praktickou realizací, s tímto principem se ztotožnil Chiraq i Mitterand a ve Francii nikdo neprotestoval. Řetěz událostí politické historii je složen z alternativ, které jsou aspoň minimální zárukou optimálních výběrů, pokud se dlouhodobě ignorují, nedá se jim prostor v politickém boji, pak výsledkem je společenská katastrofa.  Jack Lang je dnes prezidentem arabského institutu v Paříži a jeho vize bez alternativ se naplnila.

.
Francie se zbarvila multikulturálně, importovala si do země miliony Afričanů a Arabů a islamizovala se. Francouzský společenský systém se chtíc nechtíc přiblížil afro-arabským možnostem. Nic jiného totiž není možné. Od školství, kultury, vědy až po ekonomický systém. Náboženství nově příchozích je jednou z hlavních determinant dnešní francouzské společnosti.  Ekonomický systém země je do té míry materiálně objektivně podmíněn, jak víme od Karla Marxe, že se to nedá obelhat. Neadekvátní společenský segment v žádném případě nezvedne efektivitu systému, ale vede k dlouhodobé degradaci. Pokud jsme vůbec oprávněni takto nazývat průnik arabsko-africké civilizace do evropské, degradace pouze ve smyslu evropských náhledů posledního tisíciletí. Po desetiletích Francie vystřízlivěla z multikulti opojení, které je důvodem krize.

.
Masový výbuch odporu po zdražení energie se asi už nedá zastavit jejím zlevněním. Žluté vesty jsou v opojení, chtějí hlavu krále. Lidové hnutí, bez vůdců, je šokem pro byrokraty a průměrné politiky Evropské unie. 70% Francouzů je na straně hnutí, kolektivní a globální odmítnutí vládní moci. Ohrožen je prezident, kterého evropskounijní centrum považuje za nejbližšího spojence, považují ho za bariéru proti suverenistickým tendencím.

.
Macrona ve Francii už nechce nikdo, ani praví, ani leví. Jeho polyesterová partaj En Marche se úplně vypařila, přestala de facto existovat. Macrona se nasytila už i část mocenské struktury, především policie, jednoduše je vyčerpaná, prezidentova multikulti rétorika je přímo odporná, v situaci, kdy policie je vystavovaná dennímu nebezpečí pocházející od imigrantů.

.
Francouzský tradiční společenský model nefunguje, nedokáže se adaptovat na miliony imigrantů, celá politická struktura páté republiky je vzata v potaz. Francie podle statistik má 9 milionů chudých, 14% obyvatel pod hranicí bídy – rodiny o jednom rodiči, nezaměstnaní, zemědělci, malí obchodníci, důchodci. Venkovská Francie se přímo bortí před očima, ekonomická aktivita vysychá, život se přesouvá k metropolím, které nic neprodukují. V této marginalizované  Francii zahájily žluté košile revoltu a exploze už zasáhla i metropole.

.
Od energie kam se posunuly požadavky žlutých vest? Zvednutí minimální mzdy, zvednutí důchodů, vyšší zdanění velkých korporací, ochrana francouzského průmyslu před zahraniční konkurencí, konec politiky austerity (totální šetření), relokace státních služeb po celé zemi. Tyto požadavky žluté košile sdělily tisku minulý týden. A další podstatný požadavek k tomu. Nastolení skutečné demokracie.   

.
Požadavky formulované žlutými vestami nejsou uskutečnitelné v dnešní Evropské unii a tím spíš v eurozóně. Národní vlády jsou už pouhými filiálkami nevolených (pod)průměrných bruselských byrokratů a k něčemu takovému nemají už ani právo. Demokracie v rámci Evropské unie neexistuje. Evropská unie se nachází na pokraji centralizované federace, aniž se její tvůrci kohokoliv dotázali. Francie má oproti evropskounijní struktuře silné argumenty, referendum o lisabonské ústavě Francouzi zamítli, Sarkozy v mírně pozměněné podobě nechal lisabonské dohody schválit parlamentem. Tehdejší francouzské „ne“ Evropské unii dnes vyplouvá v demonstracích žlutých vest. V očích Francouzů proces evropskounijní federalizace není legitimní.

.
Konec principu jednomyslnosti v Radě, který byl chápán jako brzda efektivnějšího rozhodování, se ukázal cestou do pekel. Nejen pro Francii. Většina, prefabrikovaná kolem Německa, úplně eliminovala demokratický proces ve společenství evropských národů. Jednomyslnost vázala rozhodovací postupy přímo na národní vůli. V dnešní situaci jsme svědky téměř každodenního negování národní vůle jednotlivých členských zemí.

.
Dalším problémem lisabonských dohod je evropský parlament. Není to žádný parlament. Kohabitace 28 členských zemí prostřednictvím tohoto shromáždění je jenom zdáním. V eurozóně jsou možnosti národních vlád ještě zúženější, vlády mají k dispozici velmi slabé nástroje, aby ovlivnily ekonomickou politiku ve vlastní zemi. Žádná průmyslová politika, ve smyslu tradičních státních intervencí, jak požadují žluté vesty, není možná. Navíc s eurem země nemohou devalvovat. Žádná rozpočtová politika, která by se trochu vymykala z kádru německé, není dovolena.

.
Mzdy, aniž se to obecně ví, jsou privilegovaným terčem nadnárodních institucí, plyne to z dokumentů unijní Komise. Doporučení v tomto ohledu se vypracovávají semestrálně, Němci jsou pečliví. Pracovní trh v té či oné zemi, je pečlivě sledován bruselskými byrokraty. Sociální dumping je brutální např. k Francouzům, ale jiným způsobem i k východoevropanům, kde nabourá přirozené fungování ekonomického systému.

.
Francie dlouhodobě oslabovaná imigračním influxem s negativním nábojem k francouzské civilizaci, rezignací vládnoucích elit na rozhodování a jejich ztotožnění s polookupačním evropskounijním režimem, což paralyzovalo přirozený společenský pokrok, se vzbouřila.  Francouzi se musí stát pány svého osudu, musí si vynutit okamžitou restituci národní suverenity, a přesně to proklamují žluté vesty.

.
A Macron v tom všem? Může rezignovat nebo rozpustit vládu a vypsat nové volby a hlavně se nevměšovat do volebního procesu a otevřít mediální diskuzi všem tématům, včetně FREXITu, pak Francouzi svobodně rozhodnou. V tomto případě ho pravděpodobně nechají v prezidentské funkci.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Josef Bárta 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zdeněk Poslední 200,- Kč, Miloslav Konopiský 300,- Kč, Jiří Novák 200,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Hynek Charous 500,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Robert Knopp 126,80 Kč (5 eur), Stanislava Kovaříková 200,- Kč, Hana Tomová 150,- Kč

Celkem za měsíc: 47 492,60 Kč
Vybráno 135.69%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 61 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 4,80 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
26 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.