gottwald-a-stalin-47a74df0750af
25.2.2018
Kategorie: Historie

Zločiny komunismu u nás: Děsivý ekonomický propad, likvidace svobod, mor lhostejnosti

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 4,13 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:
COM/TOMÁŠ CZERNIN

Z projevu Tomáše Czernina na semináři Zločiny komunizmu:

Letos si připomínáme 70 let od okamžiků, v nichž došlo k definitivnímu převzetí moci v našem státě komunistickou stranou. Stranou, která bezohledně likvidovala své odpůrce, která naši zemi uvrhla do nesvobodného stínu Sovětského svazu. Stranou, která zapříčinila děsivý ekonomický propad, kdy se ze silného obchodního a výrobního hráče Evropy stal bezvýznamný ucintek produkující ocelové ingoty namísto sofistikovaných výrobků s budoucností.

Ano, to jsou následky čtyřicetileté komunistické vlády v naší zemi. To však není to zásadní, je to minulost. Hospodářský rozvoj lze dohnat, i když to chvilku trvá, svoboda je věc osobního postoje a vnitřně svobodný může být i ten, kdo zrovna sedí v kriminále.

To nejhorší, co v naší zemi komunistická ideologie způsobila, je lhostejnost. Onen pocit, který lze shrnout do věty „nic mi do toho není, nemůžu to změnit.“

Ten postoj se rozšířil v našem národě jako mor. Nejdříve ze strachu, pochopitelného strachu o sebe, o své blízké. A později jako alibismus pro vlastní pohodlnost.

Musíme si uvědomit, že rok 1948 byl pouhé tři roky po válce. Lidé byli unaveni z hrůzných zpráv, z trvalého nedostatku všeho, ze strachu ze souseda udavače Gestapa. Komunisté najednou přinášeli kult nadšeného mládí. Radostné osidlování pohraničí, radostnou společnou budoucnost. Kolik lidí se nechalo zblbnout představou, že teď to budou oni, kdo bude rozhodovat? Všichni. Společně. Jak lákavé!
Komunisti hodili vyhladovělému dítěti bonbon a málokdo si všiml, že uvnitř je jed.

Ti, co viděli nebezpečí, které se na národ řítí, a varovali před ním, byli bez milosti likvidováni. A lid, ze strachu, z přesvědčení, či prostě jen proto, že když se kácí les, létají třísky, podepisoval žádosti o trest smrti. Nikdo nám přece zářné zítřky nezničí!

Když si mnozí všimli, že ty komunistické bonbony jsou spíš kyselé a rozhodně nebezpečné, bylo už pozdě. Sice už nebyly velké procesy, zato však všudypřítomná šikana. Kdo se dostane na školu? Kdo dostane byt? Kdo bude povýšen? Kdo bude smět jet na dovolenou do Jugošky? Zase se lidé začali bát svého souseda, svůj čas věnovali shánění masa, ovoce, nebo třeba toaletního papíru.
Abyste se ze strachu nezbláznili, začnete být po čase lhostejní. Bylo to snesitelné a pohodlné. A lhostejné byly celé generace.

Ono totiž nebylo složité v době komunismu proplout. Stačilo dělat, co po mně chtěli, nevybočovat, nedržkovat. Chodit do práce a neremcat, že šéf je sice komunista, ale pitomec, chodit do hospody a víc nadávat na mizerný fotbal a počasí, než na to, že nemůžete dětem koupit pomeranč. Jezdit na chalupu a ujišťovat se, že je všude chleba o dvou kůrkách, takže proč litovat, že nemůžu do Itálie, Francie, Ameriky. Ano, měli jsme svou sociální bublinu, své kamarády, s nimiž jsme chodili sportovat a do hospody a vlastně jsme se měli dobře.

Ta lhostejnost k tomu, co se kolem mne děje, to je komunistické dědictví, které si v sobě neseme. Všichni a dodnes. A to považuji za největší zločin, který komunismu přičítám.

Nemohli by totiž zavírat nevinné, popravovat spravedlivé, vyhánět věrné ani ponižovat hrdé, kdyby nebyli všichni ostatní lhostejní. Kdyby se ozval silný mnohočetný hlas na jejich obranu. Kdyby se angažovaní lidé postavili na obranu svobody svého souseda, kamaráda, ba i nepřítele.
Vím, že mladé generaci mohou zločiny komunismu připadat stejně daleko jako hrůzy třicetileté války. Ale vlastně jde vždycky o to samé. Nebýt lhostejný.

Nejde o mou osobní svobodu, má práva, mou vůli. Až jich budu zbaven, nepomůžu si. Jde vždycky o svobodu toho druhého. Tu svobodu, právo a vůli, které já ještě mám a mohu je pro mého bližního chránit.
Braňte svobodu. Svobodu svého souseda, přítele i toho, koho jste nikdy neviděli. Pak můžete očekávat, že se v případě nouze zastane někdo vás. Tak se tvoří svobodná, soudržná a přátelská společnost.

Zkuste nahlížet na změny, které přicházejí, optikou otázky: „Neublíží to člověku?“ Pak budete vnitřně svobodní a své společnosti prospěšní.

Autor: Tomáš Czernin

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2018: *****

Rudolf Roedling 1000,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Šárka Vinklerová 500,- Kč, Oldřich Silný 500,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Pavel Kassl 500,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Miroslav Meder 400,- Kč, Roman Foff 1000,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Pistorius AG 2207,43 Kč

Celkem za měsíc: 10 207,43 Kč
Vybráno 29.16%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
loading...
politicon-banner
71 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.