theresa may
15.12.2018
Kategorie: Politika

Zkoušení brexitových vod

Sdílejte článek:

MARIAN KECHLIBAR

V britské Konzervativní straně mají zajímavý mechanismus, kterému se říká Výbor 1922, i když vlastně vznikl až v roce 1923. Schází se každou středu v pět odpoledne, asi k čaji. (Ach, ta britská kontinuita, my jsme od té doby měli několik různých ústavních uspořádání. Žít na ostrově má někdy své výhody.)

Výbor toho dělá více, ale v posledních dnech byla podstatná jen jedna jeho pravomoc. K rukám předsedy Výboru 1922 totiž může toryovský poslanec zaslat dopis, kterým sděluje, že nedůvěřuje partajnímu šéfovi a přál by si hlasovat o jeho sesazení. Předseda Výboru si jej někam uloží a do seznamu, který zná jen on sám, si zapíše další jméno. Poslanec může ovšem svůj dopis zase stáhnout, pokud by si to rozmyslel. A pak jej třeba znova poslat, a tak dokola. Najdou se i takoví, např. jistý Mr. Clarke.

Na veřejnosti se předseda tváří tajemně jako hrad v Karpatech a obvykle ani nenaznačuje, kolik těch dopisů v sejfu má. Už vůbec by pak neprozradil, kdo je zaslal – anonymita je důležitou součástí celé věci, protože nespokojenci často bývají právě ti méně významní poslanci, pro které by hněv vedení představoval riziko.

Až do chvíle, než je dosažena mez, stanovená na 15 procent celé konzervativní poslanecké frakce. V ten okamžik předseda Výboru 1922 ohlásí, že se tak stalo a že šéf strany se musí podrobit hlasování o důvěře. Právo hlasovat mají všichni poslanci a k sesazení lídra stačí prostá většina. Pokud je smeten, volí si strana nového šéfa a ten bývalý se na to může jen dívat zpovzdálí; kandidatura je mu zakázána. Pokud ale svůj post obhájí, po nejbližší rok je chráněn před dalším takovým hlasováním.

Proces bývá velmi rychlý a od dosažení meze k samotnému hlasování to trvá nanejvýš pár dní. Poslední, kdo mu padl za oběť, byl jistý Iain Duncan Smith v roce 2003.

Před pár dny, jedenáctého prosince, byla kritická mez opět dosažena a to znamenalo, že konzervativní poslanci budou hlasovat o důvěře své předsedkyni Therese May. Hned další den večer se hlasovalo. Zúčastnili se všichni poslanci a výsledek zněl 200:117 pro předsedkyni. Udržela se tedy v křesle a nejbližší rok nemůže být stejným mechanismem vyzvána znovu.


Zajímavé na této události je, že se nedá úplně vyloučit, že Theresa May vyvolala hlasování sama, nebo že jí minimálně nevadilo, že se uskuteční. V normálních podmínkách se straničtí lídři Výboru 1922 poněkud bojí, přeci jen jim může vpadnout do zad.

Tentokrát ale mělo hlasování poslaneckého klubu zásadní informativní význam. Šlo o to, zjistit – a pokud možno nějakým bezpečným způsobem – jaká je skutečná nálada poslanců vůči dealu, oficiálně zvanému Withdrawal Agreement, upravujícím vztahy mezi Velkou Británií a EU po 29. březnu 2019.

V toryovském poslaneckém klubu je několik desítek lidí, kteří by se dali popsat jako tvrdí brexitáři. Odhady se různí mezi 40 a 80, podle toho, kdo je dělá.

117 hlasů proti Mayové ale znamená, že dojednaný deal vadí i méně vyhraněným poslancům. Jinými slovy, že pokud bude v této podobě předložen Dolní sněmovně, bude tam mít asi stejnou budoucnost, jako sněhová koule v pekle.


Problémů s dealem je více. Šéf českého Liberálního institutu Martin Pánek jej dokonce přirovnává k nerovným smlouvám, uvaleným koloniálními mocnostmi na Čínu v průběhu 19. století. (Tohle přirovnání má jednu drobnou vadu. Upadající císařství mělo na vybranou mezi podpisem a zničující válkou proti technologicky vyspělejšímu nepříteli, kdežto Británie může klidně dohodu neschválit, aniž by kvůli tomu začala hřmít děla.)

Zásadním háčkem je osud Severního Irska, součásti Spojeného království. Irská pozemní hranice je „zelená“, podobná těm vnitroschengenským. Nebylo tomu tak vždycky, existovala „tvrdá“ hranice a v období severoirského konfliktu („The Troubles„) byly hraniční přechody a infrastruktura s oblibou napadány Irskou republikánskou armádou.

Podle Velkopáteční dohody z roku 1998, která je základem dnešního míru, má irská pozemní hranice momentálně značně nenápadný charakter. Výstupem Británie z EU se z ní ovšem stane vnější hranice unie, což může vést až k nutnosti zřídit tam celní kontroly.

Součástí navrhovaného dealu je takzvaná irská pojistka (backstop). Základní myšlenkou EU bylo, že Severní Irsko by zůstalo součástí celního prostoru EU a kontroly by probíhaly až v přístavech, kterými proudí zboží mezi Irskem a Británií. Tento koncept je nepřijatelný pro řadu konzervativců i pro severoirskou unionistickou stranu DUP, která drží vládu Mayové u moci. Obávají se postupné ztráty Severního Irska vůbec.

Varianta dohodnutá v rámci dealu zní tak, že celé Spojené království podle ní bude v dočasné celní unii s EU i po Brexitu, a to až do doby, než se vyjednavači shodnou na permanentním řešení. (Jedinou výjimkou bude rybolov.) Severní Irsko však bude i součástí společného trhu, na rozdíl od zbytku UK. Zboží proudící z Británie do Severního Irska bude tedy podrobováno v přístavech určitým necelním kontrolám, např. tomu, zda odpovídá potravinářským standardům EU.

(Odkazy: Q+A na BBCčlánek na PoliticoGuardian.)

Tento koncept dráždí zastánce Brexitu hlavně tím, že by mohl naplnit cynické pravidlo „jednotka dočasnosti je jeden furt“. Jednání o permanentní dohodě se mohou táhnout libovolně dlouho a z fungování backstopu nelze ani jednostranně vystoupit, na jeho ukončení se musejí shodnout obě strany. Po dobu fungování backstopu bude Británie povinna respektovat rozhodnutí EU týkající se ochrany společného trhu. K heslu „take back control“ to tedy má daleko.

Koncept zároveň vadí i Remainers, zastáncům setrvání, kteří říkají, že navrhovaný stav je podstatně horší než stav současný, kdy má Londýn v EU takzvaná tři v: „voice, vote and veto“. Což se nedá rozporovat, je to tak. Muset poslouchat a nemít přitom možnost se na tvoření pravidel podílet, je velmi špatný deal.

Po tlaku poslanců zveřejnila vláda šestistránkový originál zprávy (sken ve formátu PDF zde) nejvyššího prokurátora (Attorney General) Geoffreye Coxe, jehož úkolem je sloužit i jako právní poradce exekutivy. Je daleko přímočařejší než mnohem delší varianta uvolněná dříve pro veřejnost a varuje právě před problémem „jednoho furt“: v absenci politické shody mohou dočasná ustanovení přetrvávat jako fakticky trvalá.


Premiérka stáhla před několika dny hlasování o navrhované dohodě z pořadu jednání Dolní sněmovny a vydala se na kontinent hledat další ústupky. Zatím marně. Jak předseda EK Juncker, tak německá kancléřka se vyjádřili, že deal je jediný možný, nejlepší a definitivní. Maximum, co se dá dělat, je prý vyjasňování detailů. Hodně mi to připomíná putování Davida Camerona po EU těsně před brexitovým referendem – také to byla zbytečná námaha.

(Mimochodem, z hlediska čisté matematické logiky, je-li deal jediný možný, tak je samozřejmě nejlepší a nejhorší zároveň. Relace nerovnosti na jednoprvkové množině je triviální. Představte si sportovce, který závodí na dráze zcela sám – zlatou medaili dostane automaticky, stejně tak ovšem bude poslední v cíli.)

Slovo alternativlos ale není možné použít. Alternativou je no-deal Brexit, který automaticky nastane zhruba za sto dní. Tak, jak věci leží a stojí, si myslím, že na něj dojde. Stávající deal premiérka v Dolní sněmovně neprotlačí, ke změnám není ochotná protistrana a druhé referendum nepokládám za reálné; kromě jiného by kampaň před ním byla ještě daleko jedovatější a toxičtější, než před tím prvním.

Aspoň budeme svědky historie. Nikdy dříve se dvě tak velké a ekonomicky srostlé entity (UK je součástí společného trhu od prvního ledna 1973) nerozhodly od sebe oddělit běžnou diplomatickou cestou.

Autor: 

0_Marian_Kechlibar

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Josef Bárta 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zdeněk Poslední 200,- Kč, Miloslav Konopiský 300,- Kč, Jiří Novák 200,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Hynek Charous 500,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Robert Knopp 126,80 Kč (5 eur), Stanislava Kovaříková 200,- Kč, Hana Tomová 150,- Kč

Celkem za měsíc: 47 492,60 Kč
Vybráno 135.69%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 12 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (19 votes, average: 4,53 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
6 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.