31.12.2014
Kategorie: Ekonomika

Život po hyperinflaci

Sdílejte článek:

JOSEF TĚTEK 31|12|2014

Je to pouhých šest let, co jsme mohli v přímém přenosu sledovat jednu z nejhorších hyperinflací historie. Život po hyperinflaci už takovou novinářskou senzací není. Jak žijí Zimbabwané dnes, čím platí a jaká je čeká budoucnost?

.
Před šesti lety se zimbabwský dolar zařadil po bok zkrachovalých papírových měn, jako byly maďarské pengo, výmarská marka nebo jugoslávský dinár. V listopadu roku 2008 dosáhl měsíční nárůst cen stěží představitelných sedmdesát devět miliard procent. V praxi to znamenalo placení taškami bilionových bankovek, které měly hodnotu sotva pár amerických dolarů. Ceny se násobily každých čtyřiadvacet hodin.

Hyperinflace v Zimbabwe měla předehru v podobě plošného znárodňování farem i firem. Namísto zemědělců a podnikatelů se páteří místní ekonomiky stali lidé, jejichž hlavní kvalifikací byla loajalita politickému režimu. Výsledkem byl mohutný propad v produktivitě, načež se ze silného exportéra potravin a příjemce zahraničních investic stala země na pokraji hladomoru a bankrotu. Vláda se rozhodla situaci řešit jednoduše: chyběly peníze, tak je tiskla. Výsledkem byla situace, kdy místní učitelé dostávali platy v hodnotě jednoho amerického dolaru měsíčně, zatímco lístek na autobus stál dolary dva. Zaměstnání ztratilo smysl a nezaměstnanost dosáhla devadesáti pěti procent.

V zemi se rozvinul černý trh, na kterém probíhala většina běžných transakcí – téměř absolutní nezaměstnanost totiž byla pouze oficiální, ve skutečnosti lidé nadále pracovali, ovšem v zájmu přežití pobírali za svou práci peníze, které neztrácely hodnotu během pár hodin. Jednalo se zejména o americké dolary, eura, britské libry, jihoafrické randy, botswanské puly.

Počátkem roku 2009 měna oficiálně padla a vláda nechala občany, ať si platí, čím chtějí. Federální rezervní banka Zimbabwe nadále existuje, ovšem měnovou politiku už (díkybohu) neprovádí. Ačkoli v zemi dnes obíhají všechny jmenované měny, dominantní postavení zaujal americký dolar.

Ironicky mají nyní Zimbabwané opačný problém než v dobách hyperinflace – dolarů je v zemi málo. V době pádu měny plynul kapitál ven ze země, s uvolněním měnových podmínek se oběživem staly peníze užívané na černém trhu. Následkem je pozoruhodná skutečnost, kdy v Zimbabwe téměř neobíhají žádné centové mince a ceny, ačkoli uvedené s desetinou čárkou, bývají v obchodech zaokrouhlovány nahoru. „Drobné“ pak bývají vypláceny v podobě telefonního kreditu nebo slevy na příští nákup.

46 procent ročně

Pád domácí měny způsobil vymazání rozvah zbylých firem a finančních institucí – veškerá aktiva a dluhy denominované v zimbabwském dolaru přestaly existovat. Nyní lze sledovat urputnou snahu o opětovnou kapitalizaci – místní banky vyplácejí při tříměsíčním vkladu úrok deset procent (tj. 46 procent za rok). Obdobně vysoké a krátkodobé jsou i úvěrové podmínky.

V ekonomice panuje vysoká nedůvěra – preferované, ne-li přímo vyžadované, jsou hotovostní platby předem. Částečně se jedná o zvyk z dob hyperinflace; hlavním důvodem je ale křehkost místního podnikatelského prostředí, které bylo víc než dekádu cíleně likvidováno.

Tato křehkost se projevuje i v místní drahotě. Americký blogger Michael Hobbes uvádí místní ceny: plechovka Coca-Coly za dva dolary, pětiminutová jízda taxíkem za sedm dolarů. Průměrná mzda přitom činí okolo dvou set padesáti dolarů měsíčně. Důvodem je prozatímní nutnost dovážet téměř veškeré zboží ze zahraničí. V devadesátých letech bylo Zimbabwe jednou z nejproduktivnějších oblastí v Africe – jak v zemědělství (40 procent domácí produkce šlo na export), tak v průmyslu. Po divoké dekádě znárodňování je potraviny třeba dovážet a opuštěné továrny chátrají.

Ceny jsou nyní vysoké, ale sami Zimbabwané říkají, že lepší je chléb drahý než žádný. V roce 2014 navíc země zažívá mírnou cenovou deflaci okolo jednoho procenta; ceny tudíž klesají a zboží je díky tomu stále dostupnější.

74-3329-zimbabwe

Pozvolné krůčky

Podle zprávy Doing business 2015 se podnikatelské prostředí v Zimbabwe meziročně zlepšilo v pěti z deseti sledovaných ukazatelů, přičemž zbylá polovina meziročně stagnuje. Největšího posunu dosáhla země v přístupu k elektřině a ve vyřizování stavebních povolení. Zimbabwe se tedy přestalo propadat na úplné dno, stále je však jednou z nejhorších zemí pro podnikání – a to jak v rámci subsaharské Afriky, tak na celém světě. V celkovém žebříčku Doing Business je daleko i za tak bouřlivými zeměmi, jako jsou Irák, Egypt a Ukrajina.

Viditelný posun zaznamenalo Zimbabwe v Indexu ekonomické svobody. V letošním žebříčku zaznamenala země nárůst o 6,9 bodů na 35,5 z maximálního sta. Stejně jako v případě podnikatelského prostředí ovšem roste z malého základu – Zimbabwe je na pozici č. 176 a za ním jsou již pouze Kuba a Severní Korea. Vypovídající jsou rovněž oblasti, ve kterých roste v zemi svoboda – jedná se o svobodu v oblasti peněz a obchodu. Naopak v případě vlastnických práv a velikosti vládního sektoru se situace nadále zhoršuje. Vláda tak sice z nutnosti uvolnila některá pouta, nadále ale dává najevo rozhodnutí držet své občany na krátkém řetězu.

Přes zlepšení agregátních ukazatelů je život v Zimbabwe stále nepředstavitelně těžký. Denní zprávy regionálních novin podávají pochmurný obrázek dluhů, bankrotů, nezaměstnanosti, hladu a bídy. Pokud se na současných podmínkách dále nic nezmění, bude obyvatelům Zimbabwe trvat 190 let, než zdvojnásobí své příjmy. Velká nejasnost panuje ohledně míry nezaměstnanosti – zatímco ředitel statistického úřadu ZimStat tvrdí, že dosahuje 11 procent, nezávislí ekonomové uvádějí až 70 procent. Nejasnost plyne zejména z definice nezaměstnanosti – jedná se o lidi, kteří nedělají vůbec, nebo o ty, kteří nemají oficiální zaměstnání s povinností odvádět daně?

Lekce za všechny prachy

V případě Zimbabwe bývá často zmiňováno obrovské nerostné bohatství a vysoká úrodnost – taková země přeci musí být předurčena prosperitě! Nerostné zdroje a příhodné klima ovšem samy o sobě nezaručují prosperitu země, jak ilustrují příklady zemí jako Venezuela, která má největší zásoby ropy na světě – a v obchodech tam přitom chybí toaletní papír. Zásadní důležitost pro cestu prosperity mají totiž především kvalitní instituce, jako je respekt k vlastnickým právům, vymahatelnost smluvních vztahů a všeobecná svoboda. Bez nadsázky lze institucionální podmínky označit za důležitější než jakékoli podmínky přírodní – což je patrné kupříkladu při porovnání zemí jako Severní a Jižní Korea.

Zkušenost Zimbabwe ukazuje, že přizpůsobivost ekonomiky aktuálním podmínkám je neomezená – v dobách hyperinflace přežívali lidé díky černému trhu, po pádu měny se ekonomika postupně staví na nohy díky volnému oběhu měn, obchodu a flexibilním úrokovým mírám.

Pád měny a důvěry v centrální banku byl paradoxně tím nejlepším, co se občanům Zimbabwe mohlo v jejich situaci přihodit – horší už situace být nemohla a s pádem měnového monopolu má nyní vláda o něco menší možnost, jak držet ekonomiku pod krkem. Zimbabwanům se dostalo lekce doslova za všechny prachy; následující generace budou nyní velmi obezřetné, kdykoli uslyší centrální bankéře mluvit o nutnosti uvolněné politiky. Doufejme, že západní občané tuto lekci sami nepotřebují a hyperinflace zimbabwského dolaru nebyla pouhou předzvěstí osudu dolaru amerického.

ZDROJ: mises.cz

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2019: *****

Miroslav Hloušek 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 1000,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Mgr. Jana Lavičková 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Pavel Rliko 200,- Kč, Vlastimil 800,- Kč, Jan Rada 500,- Kč

Celkem za měsíc: 7 066,00 Kč
Vybráno 20.18%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 36 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
2 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.