mortality-401222_960_720
8.8.2018
Kategorie: Společnost

Živí nebo mrtví? Budoucnost nebo minulost?

Sdílejte článek:

MILAN ZELENÝ

Proč musí být mladý člověk zastřelen, aby se stal hrdinou? Proč si tak málo vážíme živých vojáků, ale když už jsou mrtví, udělujeme medaile a – obzvláště ti, kteří je na smrt poslali, a vlastně se o ně nestarali, mají náhle plná ústa „hrdinství“ a obdivu? Politici milují lidi mrtvé. Stojí fronty s věnci a svícemi, cpou se na podia s prázdnými řečmi o hrdinství, kapesníky si jemně ťukají na oči; na živé si jen málokdy vzpomenou (kromě voleb)… někdy je na místě spíše omluva a nabídka zodpovědnosti, než medaile. Teroristy nelze podceňovat, zastaralé strategie nestačí. Patová situace je patová situace. A vojáky nelze snižovat jen proto, že se vracejí živí.

 

Vždy bychom si měli více vážit svých i našich hrdinů živých – bylo by pak méně i těch hrdinů mrtvých.

Česká kultura se po roce 1990 výrazně zaměřuje na minulost, někdy i na minulost již nezvratně vzdálenou. Vidiny a představy budoucnosti, tj. to jediné, co můžeme, alespoň my-ještě-žijící, společně sdílet, jsou až programaticky ignorovány. Fetiš historie a ignorování budoucnosti, tj. žití ze dne na den, nejsou však příliš moudré.

Minulost už prostě byla. Nemůže nám ani napovědět co dělat v dnešním, mladém, rychle se měnícím, digitálním a technologickém světě. Naše opájení se minulosti nesahá jen k předkomunismu a postkomunismu. Vracíme se až k věrozvěstům, náboženským blouznivcům, upáleným, zavražděným, vyhnaným a zlikvidovaným. Snažíme se čerpat sílu ze smrti obětovaných. Čím mrtvější je Čech, tím slavnější, obdivovanější a inspirativnější je. Tím více věnců a stuh, svíček a slz, atp. Nevyvažujeme je ale vidinou, aspirací, touhou – anebo i vírou, v lepší, nebo alespoň naší – budoucnost. Většina našich hrdinů, vzorů, příkladů, inspirací a zdrojů naší hrdosti i pýchy – jsou mrtví.

Je jistě žádoucí znát své vlastní dějiny, učit se z minulosti, obdivovat a učit se z úsilí našich předků. (Sám jsem napsal studii První Čech v Americe; historie zůstává mojí hlavní četbou.) Něco úplně jiného je však fetiš minulosti: protože jsme byli velcí v minulosti, jsme nepochybně „velcí“ i dnes. Není tomu tak.

Problémem historického bádání je neschopnost pochopit kontext doby. Přepisujeme svoji minulost pohledy z kontextu vlastní doby, tj. dle současného vzdělání, hodnot a způsobu myšlení. Přestáváme tak chápat naše slavné předky, od poutních Věrozvěstů, přes cizího Karla IV, našeho Komenského, až po všechny ty vlastní Batě, Křižíky a Čapky, jen tak namátkou. V čem jsme se alespoň přiblížili k jejich vidinám, úsilí, snům a obětem? V čem jsme lepší?

Budoucnost je to jediné co dnes můžeme všichni sdílet. Přítomnost se stává minulostí každou vteřinou. Minulost nelze reálně sdílet s nikým: minulost už byla – je mimo náš kontext, i přes ty věnce, stuhy, proslovy a slzy.

Budoucnost je dar. Važme si svých darů, važme si své budoucnosti – udělejme vše pro to, abychom ji byli hodni, abychom si ji zasloužili. Přestaňme plakat a kvílet nad tím co bylo, a již nikdy nebude. Naučme se hledat, vytvářet a těšit se z toho, co nikdy nebylo – tj. to jediné, co nás může spojit.

Politicky, kulturně, vzdělanostně a rasově rozpolcená společnost už není společností silných, spolupracujících a cílevědomých jedinců, ale bojištěm ztracených, a často i zatracených, skupin, partají, bojůvek, praporčíků a nositelů nesmyslných billboardů, hesel, transparentů, vlaječek a korouhví – bez jakéhokoliv propojení, sdílení, spolupráce a cílevědomosti. Pro Ameriku je to spíše pochopitelné; ale pro jedno malé „město“, v té naší překrásné kotlině, je to hřích.

S fetiší historie přichází i fetiš financí, bank, rozpočtů, dotací a státních „investic“. Dovoluji si uzavřít malou nabídkou nových pravd nové epochy – nikdy předtím nepoznané budoucnosti:

  • Máte-li špatný vzdělávací systém a zvýšíte platy bez radikální změny obsahu (informace nejsou znalosti), pak skončíte s dražším, ale stále špatným systémem.
  • Investujete-li stále více do „výzkumu a vývoje“ tam, kde svět přímo volá po podnikatelství a inovacích, skončíte se stále dražší společností upadajících inovací a podnikatelských znalostí.
  • Digitalizujete-li drahý, byrokratický systém, skončíte jen s ještě dražším, ale stejně neefektivním digitálním systémem.
  • Dáte-li blbý systém na internet, budete mít blbý systém na internetu.
  • Automatizace a robotizace výroby složitých a „špinavých“ automobilů přinese jen více zastaralých, špinících a složitých automobilů.
  • Zvýšíte-li platy hlupákům a voleným partajníkům, budete mít stále více hlupáků a stále více volených vlezlistů.

Každý čtenář si jistě může odvodit celou řadu podobných pravidel. Není to cvičení zcela zbytečné: člověk se mnohému naučí a mnohé pochopí i sám. Učí tak i druhé.

Autor: Milan Zelený

ZELENY

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2019: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Eva Myslivečková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Marie Fulková 100,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Petr Pisan 100,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ludmila Karská 300,- Kč, Petra Rohlíčková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Jana Hašlarová 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloš Kraus 300,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Jan Šmrha 100,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Soňa Holcová 200,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč

Celkem za měsíc: 11 764,00 Kč
Vybráno 33.61%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 26 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 4,42 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
3 komentářů

Napsat komentář: Radim Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.