29.4.2014
Kategorie: Společnost

Ze života společenské smetánky

Sdílejte článek:

OD: TOMÁŠ PECINA 29|04|2014

Námět na seriál ze současnosti, dietlovského půdorysu. Jmenovat by se mohl Úřad.

 

 

V prvním díle nazvaném Návrat poznáváme hlavního hrdinu, bývalého estebáka Karla, který tráví roky před pensí neradostně: žije s manželkou a dvěma dospělými dětmi v malém městě, o jeho kvalifikaci nikdo nestojí, práce ve státní správě je mu kvůli lustračnímu zákonu uzavřena, a proto se živí příležitostnými brigádami a záskoky jako ochranka v supermarketech; v soukromí se přitom pomalu upíjí k smrti. Rozpadá se i jeho rodina: děti se k němu raději nehlásí, manželka před měsícem podala žalobu o rozvod. Ale přichází zvrat. Parlament v r. 2001 schvaluje exekuční řád, ve kterém podmínka negativní lustrace jakoby nedopatřením chybí, a to je pro Karla velká životní chance. Jediný problém představuje Karlovo vzdělání, které kdysi získal na Vysoké škole SNB. To je pro úřad exekutora málo. Naštěstí má Karel ještě pár dobrých známých; závěrečné titulky se prolínají do záběru na jeho otlučeného favorita, kterak míjí ceduli s nápisem Plzeň, a poté na hlouček čerstvě promovaných studentů, vycházejících z universitní auly.

 

Druhý díl se jmenuje Exekutor. Uplynul nějaký čas a novopečeného doktora obojího práva Karla vidíme v jeho nové, luxusní kanceláři, a poznáváme i jeho spolupracovníky, mladičkou sekretářku Marcelku, účetní paní Věru a dva exekutorské pacholky – chci říct koncipienty –, chlapce rovněž z dobrých estebáckých nebo nomenklaturních rodin. Přicházejí první případy. Karel je svědomitý a k dlužníkům nemilosrdný, proto rychle získává věhlas a spolu s klientelou oprávněných roste i stav jeho konta. Na konci dílu, který by měl být spíše edukativněji zaměřen, vidíme Karla nasedat do nového passatu. Nesměřuje však do starého bytu v předměstském činžáku, ale do rodinné vilky, kterou u kolegy, jak se dozvídáme, za pakatel vydražil a již nyní s manželkou, jež si rozvod mezitím rozmyslela, obývají.

 

Ve třetím dílu, nazvaném Dražba, se divák blíže seznamuje s praktickým způsobem fungování soukromých exekucí. Zápletka by mohla být o tom, jak se povinný, který kvůli nezaplacené pokutě dopravnímu podniku přišel o automobil, domáhá informací o tom, kde a kdy bude jeho vůz dražen. Samozřejmě se nic nedozví, exekuční dražby přece probíhají tajně a úřední deska, kde mají být oznamovány, se aktualisuje vždy až následující den po jejich konání. Když se dlužník dozví, že jeho rok starý superb byl vydražen za dvacet tisíc korun, rozhodne se vzít právo do vlastních rukou. Na Karla si však jen tak někdo nepřijde, a tak díl končí záběrem na dlužníka, kterého od soudu odvážejí vězeňskou ponorkou. Útok na veřejného činitele není maličkost.

 

Čtvrtý díl se jmenuje Soudce. Karel má problémy, při jedné mobiliární exekuci nechal vystěhovat byt, ve kterém povinný roky nebydlel, přestože tam byl přihlášen k trvalému pobytu. Po více než roce se dlužníkovi rodiče domohli kladného rozhodnutí o excindační žalobě a nyní od Karla požadují náhradu škody a újmy na dobré pověsti. Naštěstí dostává případ starý, zkušený soudce, a tak Karel odchází od soudu jako vítěz: estebáci a komunisté si přece vždycky pomáhali. Tento díl by mohl obsahovat i několik episodních scenek z exekucí: jak Karel nechává zabavit pokladničku dlužníkovy desetileté dcerky, jak starým manželům poté, co jim obstavil důchod, při mobiliární exekuci odváží poslední cennost, která jim zůstala, milovaného stájového pinče, jak falšuje cesty na druhý konec republiky, aby narostly náklady exekuce a s oprávněným se nemusel dělit o její výtěžek, jak vyrábí antedatované exekutorské zápisy, prostě serie milých genrových scenek, aby si divák udělal obrázek o každodenním dění na exekutorském úřadě.

 

 

Další díl bych nazval Znalec. Poznáváme v něm Karlova dávného kolegu Vítka, který se stal znalcem v oboru odhadu cen nemovitostí, což byla v 90. letech kariera snad ještě skvělejší než dnes ta exekutorská. Vítek patří stejně jako Karel k nové společenské elitě, i on bydlí ve vile a do své přepychově zařízené kanceláře jezdí sedmičkovým bavorákem. Není pro něj problémem odhadnout byt, který na trhu stojí tři miliony, na necelých dvě stě tisíc, nebo, je-li občas potřeba, například kvůli majetkovému vkladu do eseročka, udělat z polorozbořené kůlny zahradní altán s vodotryskem za půldruhého mega. S Karlem si rozumějí: nad sklenkou si rádi zavzpomínají na dávno zašlé bohatýrské doby, kdy byli prostými vyšetřovateli Státní bezpečnosti a trávili dny vyslýcháním několika posledních disidentů, kteří v jejich okrese ještě zbyli. Bezstarostné mládí: dnes, stěžují si přátelé, aby se člověk strachoval o každou neoprávněnou exekuci nebo cinknutý znalecký posudek. Ještě, že je exekutorská komora tak chápavá a žádná komora znalců neexistuje.

 

Poslední, šestý díl, nazvaný Operace, bude nejdramatičtější. Na Karla, cestou domů po náročnému dni v úřadě, kdosi z křoví vystřelí. Ukáže se, že útočníkem je manželka jednoho z povinných, kterou Karel před měsícem obral kvůli dluhu z manželova podnikání o veškeré jmění. Nepomohlo, že manželé byli již tři roky v rozvodovém řízení, Karel ví, jaká má exekutor práva, a umí jich bezezbytku využít. Teď ale leží, postřelený a krvácející, na chodníku před svou kanceláří. Přežije? Další záběr je na příjem v nemocnici. Karlův stav je kritický, ztratil mnoho krve a musí být ihned operován. Naštěstí je při vědomí, avšak když spatří tvář svého operatera, uvědomí si, že toho člověka už někde viděl. Ano, je to on, ten, kterému před časem prodal kvůli třiceti tisícům dluhu dům. Dlužník měl arci štěstí: domek se vydražil za cenu, která stačila jak na úhradu dluhu, tak na náklady exekuce, a dokonce z výtěžku dostal povinný více než pět tisíc přeplatku. Dramatické záběry na operační sál – jak to asi dopadne? Ale dopadlo to dobře, Karel se zotaví, jen se rozhodne dál neriskovat a odchází do pense: za vše, co ve svém životě pro společnost vykonal, si trochu toho klidu zaslouží!

 

ZDROJ: Tomáš Pecina

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2020: *****

František Šmíd 700,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, MUDr. Miroslav Kameníček 1000,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Petr Jan 300,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Pavel Novák 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Martin Štěpánek 400,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jan Kupka 1000,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Mirko Hampl 200,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jan Bezděk 500,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Stanislav Esner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Marin Svoboda 100,- Kč, Ladislav Oudes 500,- Kč, Miloslav Gajdušek 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Bohuslav Maceška 50,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Sika 238,54 Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 14 571,54 Kč
Vybráno 41.63%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 17 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
politicon.cz

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.