blog_reagan_thatcher
19.5.2019
Kategorie: Politika

Zázrak zralý na reformu

Sdílejte článek:

ROMAN JOCH

Nepřistoupí-li hlavní síly EU k potřebným změnám, euroskeptici za pět let posílí ještě víc

Letos je tomu čtyřicet let, co se poprvé volilo do Evropského parlamentu. Samozřejmě tehdy, v tom roce 1979, jen v západní Evropě.

Letos je taky třicáté výročí pádu komunismu ve střední a východní Evropě a návrat svobody a demokracie k nám. A taky patnácté výročí našeho vstupu do Evropské unie. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí.

Oněch uplynulých třicet let může být jedním z nejšťastnějších období našich dějin. Málokdy (možná nikdy) jsme žili v takové svobodě, bezpečí a prosperitě jako uplynulých třicet let. A to vše současně – svoboda, bezpečnost i prosperita. Trochu to připomíná zázrak. A navíc – a to už asi skutečný zázrak je – máme dobré, přátelské vztahy se všemi našimi sousedy. My, Středoevropané, už netrpíme nacionalistickou nenávistí vůči sobě navzájem.

Takže žijeme uprostřed zázraku. Zároveň ale mezi lidmi rostou obavy, že o všechna tato dobrodiní – svobodu, bezpečnost i prosperitu – můžeme přijít. Že vůbec nejsou samozřejmé, spíše výjimečné. A vidíme mračna na horizontu. Mračna ze tří světových stran.

Tři hrozby

Ze západu se na nás tlačí ohlupující politická korektnost, jež nám zakazuje mít smysluplnou diskusi o některých senzitivních politických a společenských tématech. Člověk se diví, že tak hrdé národy na západ od nás dopustily, aby se dostaly do područí této mentality.

Z východu směrem na západ expanduje neoimperialistické asertivní Rusko, pro jehož režim platí, že nemá elementární úctu vůči člověku, nerespektuje základní hodnotu života člověka, jednotlivce. Naším štěstím coby Čechů je, že mezi námi a Ruskem je spousta hranic. Čím více hranic mezi námi a Ruskem, tím lépe.

A z jihu pociťujeme tlak, především migrační, nám historicky cizí civilizace, což samo o sobě je výzvou, ale komplikovanější o to více, že v rámci té civilizace existuje sice malý, ale virulentní proud, který můžeme nazvat islamismus nebo džihádismus, který nás a všechny naše svobody nenávidí a nejraději by nás zabil, nejraději ze všeho by nás viděl mrtvé.

Tyto hrozby ohrožují naši svobodu, bezpečnost i prosperitu. Neříkám, že všichni občané je vnímají stejně; někteří považují jednu či dvě z nich za nebezpečnější než tu třetí, ale celkově myslím, že je fér říci, že naši občané jako celek tyto tři hrozby s různou intenzitou vnímají.

Evropa před volbami

V tomto mentálním rozpoložení jsme před volbami do Evropského parlamentu. Problém je, že těch uplynulých čtyřicet let, co se do něj volilo, v něm vždy vládl ten stejný kartel křesťanských, sociálních a liberálních demokratů.

Pokud někdo vládne čtyřicet let, je to příliš dlouho. Jak říkal lord Acton, „každá moc má tendenci korumpovat a absolutní moc korumpuje absolutně“. Být čtyřicet let u moci je prostě dlouho. A chce to změnu. Ale jakou? Je nějaká alternativa, která není extremistická, která je proevropská? To je otevřená otázka.

Jak to vypadá v rámci celé EU? Nejsilnější frakce, Evropská lidová strana, zřejmě oslabí, ale stále zůstane nejsilnější frakcí. Druhá nejsilnější, socialisté a sociální demokraté, oslabí ještě víc. Sociální demokracie je v Evropě v krizi, protože opustila své tradiční dělnické voliče a usiluje o městské levicové liberály. Ti však její lásku neopětují, raději volí zelené nebo piráty. A díky Macronovi může posílit ta třetí frakce dominantního evropského kartelu, liberální demokraté, protože evropští poslanci Macrona zřejmě nevytvoří frakci vlastní, nýbrž vstoupí k liberálům.

A výrazně posílí euroskeptici.

Bez poučení

Jak na to zareaguje současný mocenský kartel lidovců, socialistů a liberálů? Tak, že zůstane u moci a vytvoří novou Komisi se stejnou politikou, jakou má ta Komise současná. Čímž se dosáhne jenom toho, že v příštích evropských volbách v roce 2024 posílí euroskeptici ještě víc. Politika, která není schopna reforem, změn za účelem zachování, je odsouzena k nezdaru.

Kdo to kdysi řekl o francouzské dynastii Bourbonů – „nic nezapomněli, z ničeho se nepoučili“? Myslím, že Talleyrand… A takto mi připadá evropský mocenský kartel. Mimochodem, Talleyrand byl velký cynik, jeho asi nejproslulejším výrokem bylo: „… vždy jsem si o každém člověku myslel jen to nejhorší a málokdy jsem se zmýlil.“ (Když se jeho partner a protihráč Metternich dověděl, že onoho léta Páně 1838 Talleyrand zemřel, řekl svému tajemníkovi: „Talleyrand zemřel. Co tím asi sleduje?“ – jen těžko lze vymyslet něco cyničtějšího.)

Možná je to nostalgie, možná omyl, ale nemohu si pomoct; mám dojem, že politici mého mládí, tj. 80. let 20. století, byli velcí státníci. Reagan, Thatcherová, Mitterrand, Kohl. Když se dívám na evropskou politickou scénu, žádné velké státníky nevidím: Mayová? (Corbyn?) Macron? Merkelová?

Třicet let žijeme uprostřed zázraku a potřebujeme reformátora, který by EU reformoval, aby ji zachoval. A žádného takového nevidíme.

Autor: Roman Joch



Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2019: *****

Miroslav Hloušek 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 1000,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Mgr. Jana Lavičková 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Pavel Rliko 200,- Kč, Vlastimil 800,- Kč, Jan Rada 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Petr Šantrůček 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Martin Pavlíček 1000,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč

Celkem za měsíc: 12 449,00 Kč
Vybráno 35.56%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 092 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 3,50 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
56 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.