
Vytvořme spravedlivější volební systémy
TOMÁŠ DOLEŽAL
Rovnost hlasů je popírána
Pokud si na tuto otázku odpovíme kladně, je nabíledni, že na prvním místě by – z hlediska politické logiky, spravedlnosti i ústavnosti – měla být korekce současné podoby poměrného systému voleb do Poslanecké sněmovny, který je značně disproporční, tj. generuje disproporční výstupy. Je tedy spíše jakousi karikaturou standardního systému poměrného zastoupení. Důležité je, že de facto popírá jeden ze základních principů demokratického volebního práva, kterým je rovnost hlasů, tj. rovnost jejich váhy. Děje se tak zejména totálně asymetrickou konstrukcí čtrnácti volebních obvodů, jejichž velikost se pohybuje od pěti rozdělovaných mandátů v Karlovarském kraji až do dvaceti pěti.
Kraje jsou si rovny. Některé jsou si rovnější
Existují čtyři velké kraje. Jsou jimi Praha, Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský kraj. V nich se rozděluje právě kolem 25 mandátů. Dále máme osm krajů střední velikosti, kde je přerozdělováno 10 až 15 mandátů. Už zde je zaznamenatelné značné zkreslení voličské vůle. Ve dvou malých krajích, tj. Libereckém a Karlovarském se rozděluje 5 až 8 mandátů. Zde je zkreslení nejvýraznější. Dochází tak k deformaci rovnosti volebního práva jak aktivního (čím menší obvod, tím větší znevýhodnění stran malé a střední velikosti), tak pasivního (tam je tomu naopak: čím menší obvod, tím méně je třeba preferenčních hlasů na „poskočení“ do čela kandidátní listiny). Navíc přitom existuje teoretická možnost, že subjekt, který na celorepublikové úrovni uzavírací klauzuli (5 %) překročil, nemusí obdržet ani jediný mandát. Stane se tak i v případě, kdy v žádném z volebních krajů nedosáhne tzv. přirozeného prahu, který se zvyšuje s klesající velikostí volebních obvodů a představuje hodnotu procentuální hranice hlasů, které je nutno dosáhnout pro zisk prvního mandátu. S klesající velikostí volebního obvodu se tento práh zvyšuje. U nejmenších obvodů se může pohybovat až okolo 15 %, u středních v intervalu 7 až10 %. Při volbách v letech 2013 a 2017 odpovídaly hodnoty těchto přirozených prahů úrovni zákonné pětiprocentní uzavírací klauzule pouze ve čtyřech největších krajích.
Jde o volby, nebo o loterii?
Konkrétní příklady účinků tohoto volebního systému lze doložit na následujících příkladech. Rok 2006: Strana zelených získala celorepublikově 6,29 % a obdržela 6 mandátů, přičemž v 9 krajích zůstala bez mandátu, ačkoli všude překročila 5 %. Naproti tomu KDU-ČSL dosáhla 7,22 % a získala 13 mandátů, tj. dvojnásobek, což bylo jednoznačně zapříčiněno nerovnoměrným rozložením podpory ve volebních obvodech s ohromnou amplitudou velikosti. Znamená to, že prakticky polovina obvodů (a jejich občané-voliči s nimi) byla výrazně podreprezentována. Dalším příkladem jsou výsledky Úsvitu přímé demokracie z voleb v roce 2013. Při dosažení zisku 3,19 % v Praze mandát získán byl, v Karlovarském kraji při zisku 8,33 % však nikoli. Ve Zlínském kraji při zisku přes 10 % hlasů byl získán jeden mandát, ve Středních Čechách a Moravskoslezském kraji dosaženo po dvou mandátech při ziscích okolo 6 %. Tak by se dalo pokračovat i na dalších příkladech. Zmiňme v této souvislosti ještě nakonec faktor tzv. propadu hlasů. Jde o procento hlasů bez zastoupení. Při sněmovních volbách v roce 2013 dosáhl na Karlovarsku hodnoty 40,6 %, v Libereckém kraji pak 23,9 % hlasů, což jsou hodnoty odpovídající spíše propadům ve většinových volebních systémech. Stručně shrnuto: silně disproporční výsledky stávajícího systému zvýhodňují silné „velké“ strany a znevýhodňují strany slabší „malé“, zejména je-li jejich podpora rovnoměrně rozptýlena mezi jednotlivé volební kraje. Nejvíce k tomu dochází v malých volebních obvodech. Zároveň panuje významná nepředvídatelnost chování volebního systému a praktická neodhadnutelnou celkových volebních výsledků pro občany. Tzv. velké strany se zisky řekněme „20 % plus“ potřebují k zisku jednoho mandátu necelých 25 tisíc hlasů, zatímco strana malá, tj. se zisky na úrovni „10 % minus“, prakticky dvojnásobný počet voličů. Vyšel jsem ze srovnání výsledků voleb v letech 2002 až 2017.
Cesty k nápravě
Základním cílem změny by tedy mělo být vyrovnání velikosti volebních krajů a obnovení rovnosti volebního práva na území celé republiky pro všechny občany, tedy voliče i kandidáty.
První možností je vytvoření jednoho (jediného) volebního obvodu totožného s celým územím Česka. Zavedli ho tak například na Slovensku, v Nizozemsku či v Izraeli. Jde o řešení jednoduché, čisté, srozumitelné. Jak bylo navíc možné vidět na slovenském příkladu, současně nezabraňuje ani vzniku jednobarevných vládních většin. Jedinou možnou nevýhodou je zde příliš vysoký počet kandidátů na listině, respektive příliš velká „vzdálenost“ kandidáta od voliče a jeho nezakotvenost v konkrétním regionu.
Možná je i druhá cesta, kdy by byl vytvořen určitý počet stejně nebo podobně velkých volebních krajů. Rovněž i zde se nabízejí minimálně dvě podvarianty:
Mohlo by být zřízeno osm volebních obvodů v hranicích osmi někdejších správních krajů (před krajskou reformou roku 2000, tj. šest českých (včetně samostatné Prahy) a dva moravské. Nevýhodou je přílišný rozptyl jejich velikosti.
Další řešením, z určitého pohledu „férovějším“ a rovněž praktičtějším, je vytvoření též osmi volebních obvodů, ovšem v hranicích odpovídajících hranicím tzv. statistických regionů. Jde o regiony soudržnosti, tzv. NUTS 2. To jsou kraje či sdružení menších krajů pro čerpání evropských fondů. Jsou jimi Praha, Středočeský kraj, Jihozápad (Jihočeský plus Plzeňský kraj), Severozápad (Ústecký plus Karlovarský kraj), Severovýchod (Liberecký, Královehradecký a Pardubický kraj), Jihovýchod (Vysočina, Jihomoravský kraj), Střední Morava (Olomoucký a Zlínský kraj) a Moravskoslezský kraj. Jde tedy o osm téměř stejně velkých volebních obvodů po 25 rozdělovaných mandátech. Výhodou tohoto řešení je větší přehlednost a větší dosažitelnost kandidátů pro voliče, jejich svázanost s určitým regionem. K tomu přistupuje již i určitá tradice a institucionální infrastruktura těchto regionů.
Cílem je větší spravedlnost
Dalším faktorem generujícím disproporcionalitu sněmovních volebních výsledků je i způsob přepočtu hlasů na mandáty, což je v našem případě tzv. d’Hondtův dělitel. Ten mj. velmi zvýhodňuje větší politické strany, a to zvláště v malých a středních obvodech. Tzv. uzavírací pětiprocentní klauzule účinky D’Hondtovy metody ještě posiluje, protože tzv. propadlé hlasy (stran celostátně pod 5%) se při přidělování mandátů již nijak nezohledňují. Nepřevádějí se tedy do druhého skrutinia jako tomu bylo v předešlém systému tzv. volební kvóty, který se v ČR pro volby do PS používal do roku 1998. Toto opatření dále významně zvětšuje poměr mezi slabými a silnými stranami ve prospěch stran silných, respektive ve prospěch volebně nejsilnější strany ve volebním obvodu. Zatímco v předešlém typu volebního systému se propadlé hlasy poměrně přerozdělily mezi všechny strany, které překročily celostátní pětiprocentní práh, nyní de facto všechny připadnou vítězné straně ve volebním kraji. Vhodnou alternativou by bylo zavedení některé spravedlivější přepočítávací metody – například dělitele Sainte-Laguë anebo tzv. dánského dělitele.
Za úvahu by určitě stála i reforma podoby hlasování respektive charakteru kandidátních listin do podoby preferenčního hlasování (kroužkování). Zde by byl zajímavou cestou tzv. finský systém, který představuje opravdu efektivní možnost výběru konkrétních kandidátů občany i v podmínkách poměrného volebního systému. Spočívá v tom, že každá strana předkládá svůj seznam kandidátů v konkrétním obvodě (např. v abecedním pořadí) a volič “zakroužkuje“ pouze jednoho z nich. Hlas je tak odevzdán jednak straně a současně i tomuto kandidátovi. Pořadí kandidátů na kandidátce je tak ve výsledku stanoveno pouze samotnými voliči, není vyžadována žádná hranice pro posun na kandidátce směrem vzhůru, záleží pouze na nominálním počtu preferencí.
Pochybným prvkem současného systému je i tzv. aditivní klauzule pro volební koalice, kdy se uzavírací klauzule (5 %) násobí počtem koaličních subjektů a v podstatě popírá smysl koaliční kandidatury a vede k obcházení zákona tvorbou ad hoc volebních subjektů. Řešením by mohl být třeba návrat k předchozí úpravě, kdy se uzavírací klauzule pro koalice (v závislosti na počtu subjektů) pohybovala po trajektorii 7, 9 a 11 %.
Senátoři naštěstí zavčas odpískali sami sebe
Co se týče voleb do Senátu, předložili v loňském roce návrh na změnu způsobu volby do horní komory českého Parlamentu samotní senátoři. Vzorem pro tuto modifikaci je tzv. australský model. Jde o způsob hlasování užívaný pro volbu členů dolní komory australského parlamentu. Předkladatelé návrhu často zdůrazňovali, že jde o systém jednokolový. Ano, je tomu tak, ovšem pouze z formálního, procesního hlediska, tzn. v tom smyslu, že volič jde hlasovat jedenkrát. Věcné rozdíly oproti systému, který je v českém prostřední tradičně označován jako jednokolový, tj. britskému systému „prvního na pásce“ jsou velmi zásadní. Zatímco v britském modelu získává mandát kandidát, který dosáhl nejvyššího počtu hlasů, princip australského modelu tkví v tom, že voliči na jediném hlasovacím lístku stanovují pořadí kandidátů v daném volebním obvodě, a to od nejpřijatelnějšího po nejméně přijatelného, přičemž musí takto seřadit minimálně (první) tři kandidáty (1. – 3. místo). Podle platného volebního systému pro volby do českého Senátu může být nyní senátorem zvolen v prvním kole pouze kandidát, který obdrží nadpoloviční většinu všech odevzdaných hlasů. Pokud se tak nestane, postupují do druhého kola dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního. Mandát senátora pak získá ten z nich, který dosáhne vyššího počtu hlasů. Kritici tohoto systému oprávněně poukazují na tradičně nízkou volební účast, zejména ve druhém volebním kole. První kolo probíhá zpravidla v souběhu s komunálními nebo krajskými volbami. Velmi nízká volební účast v dlouhodobém průměru 17 % a nízká legitimita Senátu byly hlavními deklarovanými důvody předkládané změny. Šlo o krok správným směrem? Nikoli. V případě tzv. australského modelu se totiž jedná o specifickou formu hlasování, která může přinést mnohem více škod než užitku. Ve volebním obvodě dle této metody zvítězí po prvním přepočtu ten kandidát, který bude disponovat absolutní většinou prvních preferencí (prvních míst). Pokud tuto majoritu nikdo nezíská, je vyřazen nejslabší kandidát (ten, který má prvních míst nejméně) a jeho další preference jsou postupně rozdělovány mezi kandidáty, kteří byli takto označeni. Tento proces se opakuje tak dlouho, dokud není určen konečný vítěz.
Návrh byl nežádoucí zejména z těchto důvodů: Šlo o velmi složitý, pro voliče nepřehledný, zavádějící, od volby spíše odrazující koncept, který může generovat mnoho chyb při sčítání a značné množství neplatných hlasů. Sčítání by bylo výraznou zátěží pro volební komise, zejména v souběhu se sčítáním výsledků komunálních voleb, jejichž systém je též velmi náročný na vyhodnocování. Sčítání by tudíž vyvolávalo i mnohé stížnosti a přepočty. Ale hlavně: šlo o věcně nevhodnou a situaci zhoršující materii. Pokud by byl tento návrh aplikován v praxi, tak jednak bude generovat naprosto nepředvídatelné výsledky, ale taktéž, v případě mnoha zvolených senátorů, může jít (vzhledem ke způsobu vyhodnocování hlasování) o osoby, které budou ve svém volebním obvodě disponovat poměrně nízkou podporou, o osoby, které by v současném systému často ani nepostoupily do druhého kola. Šlo by často, mírně zjednodušeně řečeno, o kandidáty průměru a tzv. „nejmenšího zla“.
Politicky, a to zřejmě bylo hlavním záměrem návrhu, by šlo vesměs o reprezentanty menších politických stran a tzv. „nezávislé osobnosti“ s cílem, aby silné postavení v Senátu nemohly získat velké, případně jasně vyprofilované politické strany, respektive kandidáti. Za určité konstelace by tak mohlo dojít ke značnému zkreslení voličské vůle, k degradaci samotného základního smyslu volby. Naštěstí samotný Senát v průběhu legislativního procesu zatáhl za pomyslnou záchrannou brzdu a návrh ve 2. čtení shodil ze stolu. Pokud tedy chceme systém volby českých senátorů měnit, pak je jedinou vhodnou variantou přechod ke klasickému jednokolovému systému anglosaského typu, který přisoudí mandáty skutečně nejsilnějším kandidátům v jednotlivých volebních obvodech.
Hledejte Koudelku
Snad jedinou potřebnou korekcí systému voleb do zastupitelstev samosprávných krajů je změna způsobu převodu hlasů na mandáty, tzn. zrušení dosavadního ultradisproporčního dělitele „Koudelka“. To je modifikovaný d’Hondtův dělitel. Jde o české specifikum, které Ústavní soud v roce 2001 zrušil coby protiústavní pro volby do Poslanecké sněmovny. Pro volby do krajů jej ovšem paradoxně ponechal. Alternativou je taktéž (podobně jako u volebního systému do PS) jeho náhrada dělitelem Sainte-Laguë, anebo dánským dělitelem, v nejhorším případě klasickým d’Hondtem.
Z panašování se starostům dělá špatně
Hlubší revizi by si zasloužil i volební systém do zastupitelstev obcí. Nynější personalizovaný poměrný model s otevřenou kandidátní listinou (tzv. panašování) je enormně složitý, nepřehledný a – přes četné deklarace – prakticky neumožňuje efektivní preferenční hlasování pro jednotlivé kandidáty. Vhodnou cestou by bylo buď zavedení některé formy většinového systému s vícemandátovými obvody jako je tomu v mnoha západoevropských zemích, kde se praktikuje například doplňkové hlasování nebo blokové hlasování. To by umožnilo efektivní správu obcí a přiřknulo by odpovědnost vítězným subjektům. Tím by se minimalizovalo riziko mnohačetného koaličního „vládnutí“ a častého střídání obecních exekutivních formací a jejich „hlav“. Další alternativou (s podobnými účinky) by mohl být i některý z typů tzv. semiproporčních volebních systémů (např. schvalující hlasování, Bordovo hlasování, limitované hlasování, neomezené hlasování, kumulované hlasování anebo tzv. systém jednoho nepřenosného hlasu). Všechny tyto otázky by měly být předmětem otevřené a podrobné diskuse, včetně polemik o výhodách, nevýhodách, rizicích a podrobnostech jednotlivých návrhů a modelů. Mělo by jít o diskuse prosté emocí a hysterie, držící se faktů a vědomé si negativních a obtížně odstranitelných důsledků špatných rozhodnutí v této ožehavé – a pro funkčnost politického systému zásadní – oblasti.
Redakce
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.
***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2021: *****
Blahomír Skoupý 500,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dana Staňková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 300,- Kč, Jiřina Gyárfásová 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Miroslav Červenka 300,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 400,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jan a Gabriela Horáčkovi 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Anonym 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Olga Petrová 300,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Anonym 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Anonym poštou 500,- Kč
Celkem za měsíc: 12 600,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Latest posts by Redakce (see all)
- Trumpův poslední den - 20.1.2021
- O čem je ta naše Únie, vám vysvětlí novela zákona o potravinách - 20.1.2021
- Občan sluha státu - 20.1.2021
Jednoduché řešení bývá vždy smysluplné řešení a má to své kouzlo. Kouzlo spravedlnosti, kouzlo nepokřivení, nedeformace, srozumitelnosti. Jsou tu ovšem politické síly, které o sobě vědí, že normálním čestným způsobem nedokáží uzmout moc a proto náš současný volební model zasvinili vším možným, jenom ne srozumitelně. Všimněme si například poslední iniciativy lidoveckého předsedy. To je děs. Už zase přemýšlí, jak to udělat, aby měli lidovci zase přístup ke korytu. Nebo socani v čele s Hamáčkem. Jeden obvod jménem ČR je naprosto oprávněný. A vůbec není složité pro všechny občany s volebním právem již zítra zavést hlasování po internetu. Průměrný programátor tohle hodí do sw za pár hodin. Ty modely už existují. Každý volič má své rodné číslo a double by bylo 0,000001% oproti chybám v současnosti. Námitky proti volbě po internetu a jednom volebním obvodu slýcháme pouze od lemplů a podrazáků, bez ohledu na jejich funkce a postavení. I řada senátorů by se v civilu neuživila tak jako dnes v Senátu. Pro mne je každý, kdo odmítá srozumitelné a jednoduché volby, nedůvěryhodný a zlý člověk. mějme se před nimi na pozoru.
Po změně nebyl změněn soudní systém a ukazuje to
že ti co kritizují výročí 17. listopadu mají pravdu.
Špatný volební zákon a špatná justice tady
ovlivnovala dění celých 30 let. Stačí se podívat na minulost těch lidí a jejich dětí. HANBA
Nic proti jednomu obvodu – celá ČR.
Ale zásadně nesouhlasím s jakoukoli volbou po internetu. To by se falšování velice zjednodušilo. Aneb kdo pohlídá postupy a programy?? Při osobní volbě v menší obci je podvod vyloučen – všichni se znají a kontroluje se navzájem.
Dále pak ROZHODNÉ nesouhlasím s korespondenční volbou. Za prvé kvůli snadnost “úprav”, viz Rakousko. Za druhé kvůli mimoňství dlouhodobě v cizině žijících. Co volí TOP a spol, protože podle medií proevropská “pravice”… Ne, nejsi tu, neúčastníš se, nepřispíváš – tak nemudruj!
S tím naopak souhlasím také, až na nevolit po internetu. Pokud má každý občan s volebním právem své jedinečné ridné číslo, tak je to samé, co musí volební komise kontrolovat – tedy občanku každého voliče zvlášť a zaškrtnout si to v seznamu. Jak prosté. Opakuji a mluvím o zabezpečeném softwaru a protokolu. Ten se nedá prorazit a může být opravdu svědomitě střežen IT odborníky. Navíc by lidem opravdu ušetřil hodně problémů a vsadím gatě, že i účast by se zvýšila. Dnes má internet prakticky každý a kdo nemá, ten by si zašel k sousedovi, nebo na obecní úřad. A nestalo by se, že by někdo volil za někoho vícekrát…
Já jen doplním, že systém nemusí být “střežen IT odborníky”, ale může být střežen prostou matematikou. Kryptotechnologie daly v posledních 10 letech dosti průlomové odpovědi na otázky, které nás zajímají právě v aplikacích jako jsou volby.
Taky nesouhlasím s jakoukoliv neosobní volbou. Volby jsou jakýmsi, alespoň by měly v normální společnosti být, slavnostním aktem a nechápu, proč mají někteří problém zvednout brusel a zajít do volební místnosti. Se za chvilku budou chtít, když to vezmu z opačného, tedy jaksi neslavnostního, konce i elektonicky vyčůrat!
ne, po internetu ne. nejen, ze to stat opravdu neumi – viz kotlikove dotace naposledy, ale byla by to typicka win-win situlace pro stat – bylo by treba nejak registrovat kazdeho, overovat, nechat si dokazovat cokoliv obcanem, atp…. 1984 hadr.
ja bych zanechal soucasny system, jen bych z jednotlivych kraju secetl hlasy, a az na zaklade celorepublikoveho souctu bych delil mandaty podle poctu volebnich listku.
Taky nevěřím internetu. Dá se lehce zneužít.
SPD MÁ MNOHO JEDNODUCHÝCH DOBRÝCH ŘEŠENÍ
a jako jediná je proti přijímání migrantů !!!
https://www.google.com/search?q=SPD+PROTI+P%C5%98IJ%C3%8DM%C3%81N%C3%8D+MIGRANT%C5%AE&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwistIf6g-zlAhUToVwKHTqVAyEQ_AUIEygC&biw=1536&bih=722 …
VLASTIZRÁDCŮM SMRT
Kdyby byly volby poctivé, tak v parlamentu by dávno nebyl nikdo z dnešních “géniů” a nebyl by tam ani traktorista Benda, což by byl neskutečný zázrak.
Ani STBáci Bureš a Falmr…
Já bych naopak snížil počet poslanců na ještě méně než je počet senátorů, třeba 51, zavedl stejný počet volebních okrsků a v nich ty lidi volil jednokolovým většinovým systémem.
https://www.google.com/search?q=po%C4%8Det+poslanc%C5%AF+%C4%8Dr+vs+usa&client=firefox-b-d&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwiYw6PzwOzlAhXMI1AKHZLrBzUQ_AUIESgB&biw=1366&bih=608#imgrc=xWCXM_TclwMwjM:
Volby jen osobne a na papirovem volebnim listku. Jakekoliv elektronicke hlasovani lze zfalsovat a zpetna kontrola je nemozna. Papirove lisky naproti tomu lze zpetna prepocitat. Stejne je spatne tzv. korespondencni hlasovani. Opet prostor pro falsovani viz posledni volby v Rakousku.
Kdo kontroluje sčítání lístků? Ty báby nad hrobem co tam většinou sedí? Za pětikilo udělají cokoliv, myslím si. A co tam dělají myši v noci, když tam kocour nesmí, to taky nechápu.
… což je mimochodem právě argument pro elektronické volby (budou-li implementovány neprůstřelně, jak píšu níže).
V Rakousku se falšovaly volby?
Krásná ukázka, jak se dnes pracuje s informacemi. Neúspěšný kandidát dosáhnul opakování voleb na základě nějaké právní kličky související s nějakými formalitami, na což má samozřejmě právo, ale soud konstatoval, že k žádnému falšování nedošlo.
Každopádně stačí do lidí nějakou dobu hustit, že se volby falšovaly… a můžeme to časem zapsat do encyklopedií, že.
Elektronické hlasování by pochopitelně bylo na místě, ovšem teprve v době, kdy bude prokazatelně nezfalšovatelné – tedy za použití patřičných technologií, třeba blockchainu… Nedává moc smysl, že by se třeba kvůli volbám měli vracet všichni Češi, kteří jsou zrovna v zahraničí (a statisticky to zrovna budou spíše ti, kteří spíše platí daně, zatímco doma na prdeli sedí spíše ti, kteří berou dávky).
To jako má být taková “upravená” demokracie?
Hlas toho, co se courá po světě má mít větší váhu než toho, kdo “doma na prdeli sedí”, protože se právě vrátil ze směny v montovně a zítra půjde zas?
Už jsem vám jednou napsala, že ta vaše arogance a namyšlenost se projevuje v téměř každém vašem komentáři.
Vy jste fakt neskutečná.
1) Rozumíte slovu “statisticky”? Asi jo, ale leda, když jde o statistiku ohledně cikánů, imigrantů, a tak, že? Tam, kde se vám to nehodí, jde statistika stranou a jste najednou politicky korektně přecitlivělá.
2) Ne, nikde jsem nepsal, že má něčí hlas mít “větší váhu”, buďte tak laskavá a pokud neumíte nic než lhát prakticky v každém příspěvku, tak radši držte hubu.
Mě přijde poměrně snadno srozumitelné, že ten, kdo se “courá po světě”, ať už na dovolené, stážích, služebních cestách, konferencích či delších pracovních pobytech, bude v průměru ekonomicky aktivnější než ten, kdo zůstává doma.
A co to má společného s váhou volebního hlasu?
Co to má společného s podvody ve volbách, které by s elektronickým hlasováním byly snadněji zmanipulované?
Jistě, podle vás by to bylo použitím “patřičných technologií” nezfalšovatelné.
Na vás prostě žádný hacker nemá.
“A co to má společného s váhou volebního hlasu?”
Co? No to se ptám já vás, proč pindáte o nějaké váze volebního hlasu! :) Bože.
Elektronické volby se dají udělat tak, že volební hlas někomu ukradnete pouze tak, že ho fyzicky donutíte vydat mu určitý kód. Proti hacknutí elektronickou cestou je možné je zabezpečit stoprocentně. To berte jako fakt, který se dá i matematicky dokázat (díky tomu můžou fungovat třeba kryptoměny, jinak by měly nulovou hodnout).
Vám nemá smysl cokoliv vysvětlovat, vy žádáte jen souihlasné přikyvování.
Tak poslední slovo.
Nezapočítal jste do toho všeho politiky, jejich vliv a jejich možnosti.
Jste takový idealista, nebo …… zaději nedopíšu.
Do čeho že jsem nezapočítal vliv politiků? Do falšování voleb? No právě naopak – elektronické volby – když se dobře udělají, budou tzv. “provably fair” (to je terminus technicus), tedy prokazatelně nezfalšované, narozdíl od neprůhledného systému, kde jsou nějaké bedny s nějakými lístky někde přes noc…
Nechci, abyste přikyvovala. Jen bych ve vašem případě uvítal méně namyšlenosti, se kterou odmítáte poslouchat někoho, kdo by třeba něčemu mohl rozumět lépe.
Že zrovna vy mluvíte o namyšlenosti!
Bože!
Prý “volební hlas někomu ukradnete pouze tak, že ho fyzicky donutíte vydat mu určitý kód.”
Teď jste mě skutečně pobavil.
Proč násilím? Nabídněte “cikorce” pětikilo (to znamená mezi námi burany a lopatami pětset korun českých, weltmane, a dostanese těch kódů o kolik požádáte.
Vidíte v tom snad nějaký problém?
PS: K rakouským volbám:
“Krásná ukázka, jak se dnes pracuje s informacemi.” – vy jste ovšem informacemi nezatížený, takže o “práci” s nimi bych na vašem místě pomlčela.
Janino, bezchybný argument. Taky mě štve hlasování debilů z USA (i odjinud).
Jen pro přesnost.
Na hlasování těch, kteří tu nežijí, ale zpoza hranic mají možnost do voleb zasahovat připomněl p. Vylíčil a já s ním jako vy stoprocentně souhlasím.
A kde je pro vás ta hranice, že tu “někdo nežije”? Pokud má české občanství a v Česku platí daně, ovšem momentálně je rok někde venku, tak mu budeme při volbách házet klacky pod nohy? Protože to je to jediné o čem píšu? Vy mi připadáte jak hysterky, které propadly dojmu, že chci dávat volební právo cizincům platícím daně jinde, nebo co.
V Rakousku došly korespondenční hlasy a byly přičteny do vybraných obvodů. Takže některý vykazoval 150% účast. Kdo však prozkoumal, co opravdu přišlo a jestli to opravdu poslali ti hlasující? Úředník zkrátka přišel s pytlem “korespondenčních” lístků, posčítalo se a bylo.
No a těch lístků byly hory.. takže volby (ty presidentské) dopadly podle plánu, byť napotřetí.
Ne a stokrát ne – jeden člověk s občankou vhodí jeden hlas před komisí. Vše ostatní vybízí k podvodu.
No a hlavně – nežiješ tu – nerozumuj. Víš kulové. Náhodně cestující si cestu přeloží, rezident co žije 10 rok v austrálii prostě nemá co rozhodovat o zemi, kde se neangažuje a nepřispívá.
Dopadlo by to jako se Sportkou, za socíku každý týden první, po počítačovém losování, první není i několik měsíců, náhoda?
Tenkrát byla jen Sportka , proto se sázelo do Sportky daleko víc , dnes je možnost sázení daleko větší !
Pokud se dá zfalšování Sportky dokázat statisticky, tak je to parádní důkaz, který vám každý soud bez problémů uzná, tak nevím, na co čekáte. :)
Bože, lidská hloupost je věčná.
Aleš , od tebe to sedí.
“nemá co rozhodovat o zemi, kde se neangažuje a nepřispívá.”
Děkuju, že podporujete moje dřívější nápady, aspoň částečně svázat volební právo s “přispíváním”, tedy s placením daní.
Právě proto má roli hrát daňová rezidence! Nikoliv fyzické bydliště. Svět už dávno funguje jinak než že “národ” je skupina lidí, která je nahnaná do jednoho výběhu.
A zase jste nepochopil! Pro vás charakteristické.
Ne nepochopil.
Pan Vylíčil píše “nežiješ tu, nerozumuj”. S tím já přece souhlasím. To platí i dnes. Volební právo mají Češi, kteří mají české občanství. Já jen tvrdím, že by se jim měla zjednodušit možnost volit, pokud jsou třeba půl roku v zahraničí (stáže, studenti na Erasmu, …). Můžete mi říct jediný důvod, proč ne?
Zbytečné.
Nepochopil byste zas.
Ano, když nemáte jak odpovědět na jednoduché otázky, nastoupí arogance lepšoženy, kterou já nemám kapacitu pochopit. Což si úplně na začátku debaty pojistíte tím, že za arogantního naopak označíte mě. A tyhle triky vám bude někdo baštit, myslíte? :)
…..ale no ták Aleši, Janina to myslí určitě v dobrém.
Tak jistě, teď je to taková chlácholivá lepšožena… taková maminka. :)
Vy neumíte číst?
“…rezident co žije 10 rok v austrálii prostě nemá co rozhodovat …..”
Tak nemelte pořád něco o stážích, jenáních, dovolených apod.
Tak co – pochopil jste?
Těžko!
A mě se už skutečně nechce vám něco sáhodlouze a zbytečně vysvětlovat.
Ještě jednu nicotnou poznámku, určenou spíš jiným než vám.
Nezdrhám z diskuze s vámi, ale mám i jiné povinnosti a bohužel musím odejít, takže – nashle tak za 3 – 4 hodiny,.
To už budu v peří.
To snad ne.
Vy chodíte spát dřív než slepice?
Suché! Zmoklé chodé spát nejdřív po půlnoci.
Nevím proč, ale nerad “ponocuji” to víte vesničan.
Nevím jestli mám závidět člověku, kterému stačí na dobytí čtyři hodky. Já zívám i v pravé poledne.
A vy se divíte, Alešku?
Když jste dodnes přes věechno vysvětlování nepochopil co znamená “lepšočlověk”, mn. č. lepšolidi, tedy ne “lepšomuž” nebo “lepšožena”, zrovna tak jako Overtonovo okno a vaše Overtonovy “dveře”
tak co si mám o tom vašem mentorování, kdy, jak jste jednou napsal “vysvětlujete a uvádíéte věci na pravou míru”, myslet?
Arogance, snabismus a hloupost.
Jednoduché řešení & nejednoduchá cesta k němu: Přímý, většinový jednokolový systém. Winner takes all. Žádné koalice. Žádné volební paty. Vaše party nevyhrála? Sorry, mělo vás přijít víc k volbám.
Mě to moc jako jednoduché řešení nepřipadá. Zkuste to líp popsat. Co znamená, že vítěz bere vše? Že vítězná strana obsadí všech 200 poslanců? Proč jich teda je 200 a ne pouze jeden? :) Nebo poslanci budou voleni nadále poměrným systémem, ale “vítěz bere vše” myslíte co se týče vlády? A jak pak bude ta vláda fungovat, když poslanci nebudou schvalovat její návrhy? Nebo už jí je nebudou schvalovat? Pak tedy opět – na co mít parlament? Takže to asi fakt bude chtít upřesnit.
Já jsem pro většinový systém jako je v USA nebo v našem Senátu.
Má to svůj smysl a má pravdu starosto. Vláda je exekutivní orgán a vládla by třeba v menšině. Vláda rozhoduje o spoustě věcí, aniž by se dožadovala nějakého schvalování opozicí. Pak je tu schvalování nových zákonů a o ty by se opozice, nebo opoziční koalice hádali a museli by se vzájemně přesvědčovat, než by došlo k dohodě… čili by to byla jako vláda parlamentu. Ale již schválené zákony by klidně uplatňovala vláda v menšině, i kdyby neměla důvěru. Je to jasné jako facka, ale kdo nechce slyšet a vládnout bez většiny, tomu se to špatně předkládá.
Vždyť aktuálně je to přesně tak, jak jste to popsal. :)
Vláda vládne a do parlamentu se nechodí ptát na věci, na které nemusí. Problém je asi v tom, že vy si neuvědomujete, že “nové zákony” je spousta věcí, hlavně třeba každoroční rozpočet je novým zákonem. Nebo když vláda pro svoje projekty potřebuje vybrat víc daní, tak to pochopitelně vyžaduje úpravu zákonů.
Pokud nenavrhujete parlament zrušit úplně, tak bude mít logicky vždy navrch. Kdykoliv, kdy by vláda dělala něco, co se parlamentu nelíbí, tak může přijmout nějaký ten “nový zákon”, jak říkáte, kterým ji umravní. Takže co získáte?
Bohužel jste vymysleli typické jednoduché líbivé řešení s nulovým smyslem.
A co tak schvalovat jen smysluplné zákony ve prospěch společnosti? Nikoliv zákony pro různá lobby a jiné zájmové spolky, které generují monstrum výjimek atd… Pro smysluplné zákony zvedne ruku i opozice i vláda. Když se politici nedohodnou, tak to taky dává smysl. Prostě “vítěz bere vše” funguje v mnoha demokratických státech.
Cože, volební hlas nemá stejnou váhu? A její síla je odvislá od toho, koho volič volí?Kdo že nám toto “vyvážené”
prostředí nastavil? Vašík Klausůj + jejich zmr… kundoš? Troubové vědí koho volit, kdo z nich spolehlivě udělá nesvéprávné trubky!
toto jaksi nechává být? Co jste si zvolili, to máte, troubové
A ještě navrch, proč ten současný mocný, co údajně dělá pořádek
Troubo, natáhni hnědé kratasy, bílé podkolenky a hajdy na Letnou, kolegům bys chyběl a prémie v hajzlu! Bakala, Sereš a Kalda neplatí za porušení disciplíny.
Je zajímavé, že vykur@vené volební prostředí vyhovuje místním komoušům…
No, tak hlavně že ti to vyhovuje, trubko
Bolševik nám zase zapřahá vůz před koně
V Rakousku se prý falšovaly volby. A co si tak zamést před vlastním prahem? Kdo si vzpomene, jak momentálně mocní prohlásili, že podivné volební výsledky byla náhoda a Kremlička musel žrát brouka? A ekoteroristi ho žalovali za to, že si dovolil sežrat brouka? Proč toto sóuhům vyhovuje?
Libor, ty vole, ty už musíš srát srpy a kladiva! Ty to uděláš Jandovi a on začne vylučovat to samé, magore zblblej!
Jen takový malý dotaz, a z které dírky?
Jak jsou komouši spokojení, že se u nás u voleb podvádělo! Rudý svině se nikdy nezmění, stejně jako “bývalí čerňoši”.
Vrátit zpátky zemské zřízení, Čechy, Morava, Slezsko.
Omezí se tak nemravný a zlodějský pražský centralismus, ustavený bolševníky, věci se podstatně vrátí k voličům.
Aby lépe volič viděl, co dělá lump, kterého zvolil.
A k tomu samozřejmě právo na referendum, na možnost odvolání lumpa, který po zvolení háže na voliče bobek.
To je podstata demokracie.
“Vrátit zpátky zemské zřízení, Čechy, Morava, Slezsko.”
Presne tak! Nevim, kdo s tim krajskym systemem prisel a proc.
Ucinit celou zemi jednim volebnim obvodem je hloupost. Obcan pak kandidaty osobne nezna a voli telefonni seznam nejake politicke strany. Obvody by mely byt stejne a mozna mensi, 5 – 7 mandatu. Potom by se mozna dala zrusit umela 5% hranice.
Nejlepsim volebnim systemem je Systém jednoho přenosného hlasu (https://cs.wikipedia.org/wiki/Syst%C3%A9m_jednoho_p%C5%99enosn%C3%A9ho_hlasu). Ma to mj. tu vyhodu, ze vas hlas nepropadne. Priklad. Mozna hodne lidi by chtelo volit Trikoloru, ale boji se, ze ta bude mit <5% a jejich hlas propadne. Budou proto volit jinou stranu a ejhle … Trikolra dostane <5%. Ale v Systém jednoho přenosného hlasu muzete volit napr.
1. kandidat za Trikoloru
2. kandidat za SPD
3. kandidat za ANO
(ostatni je ve Cesku nevolitelne) Kdyby nahodou Trikolora dostala 20% a ODS zanikne.
Nejak se to zamotalo.
Kdyby nahodou Trikolora dostala 20% a ODS zanikne.
Kdyby nahodou Trikolora dostala mene nez 5%, vas hlas se pripocte k druhemu nejmensimu zlu. Nemusite se obavat, ze propadne. A ejhle … Trikolora dostane vice nez 20% a ODS zanikne.