Volný pád Francie

Policii byl dobře známý. Ze svého bytu uprchl poté, co se před jeho domem objevili agenti francouzské kontrarozvědky DGSI(Direction générale de la sécurité intérieure) s několika četníky. Přestože věděli, že jde o ozbrojeného a nebezpečného islamistu, který je připraven k akci, a že vánoční trhy se v minulosti staly cílem útoku a mohly by se cílem útoku stát znovu, nezačali žádnou sledovací akci.

Vrah Cherif Chekatt měl být ve skutečnosti držen v domácím vězení. Bylo mu 29 let, jeho jméno bylo na seznamu osob sledovaných kvůli teroristické radikalizaci (FSPRT) a byl již 27krát odsouzen za různé zločiny. Přesto se pohyboval zcela volně, ​​bez policejního dohledu.

Jeho případ je podobný případům mnoha dalších džihádistických teroristů ve Francii z posledních deseti let. Patří mezi ně Mohamed Merah, který v roce 2012 zavraždil židovské děti v Toulouse; Cherif a Said Kouachiové, kteří v roce 2015 zavraždili většinu zaměstnanců satirického časopisu Charlie Hebdo; a Amedy Coulibaly, který o pár dní později zavraždil několik lidí v košer supermarketu.

Následně vládní představitelé neudělali k nápravě situace vůbec nic. Místo toho pronášeli proslovy a postavili do ulic vojáky. “Mladí Francouzi si musí zvyknout žít s hrozbou útoků,”řekl tehdejší premiér Manuel Valls v roce 2015. O dva roky později, těsně před prvním kolem prezidentských voleb, použil tehdy ještě coby kandidát Emmanuel Macron téměř stejná slova. Řekl, že terorismus je “neodhadnutelná okolnost” a bude představovat “hrozbu, která bude v nadcházejících letech součástí každodenního života Francouzů.”

Francouzské soudnictví je extrémně benevolentní. Dokonce ani sérioví vrazi a teroristé nejsou odsouzeni k dlouholetým trestům. Většina věznic se stala džihádistickými náborovými stanovišti. V současnosti ovládají imámové a muslimské gangy více než 600 no-go zón. Tisíce islamistů jsou zjevně “připraveny k akci”. Policie jednoduše nemá personál ani materiální zdroje na to, aby je mohla sledovat všechny.

Jediní političtí vůdci, kteří navrhli tvrdší zákony proti terorismu, nebo tvrdili, že je zapotřebí mimořádných opatření – například častější používání kotníkových elektronických náramků – k potlačení rostoucích hrozeb, pocházejí ze stran, považovaných za “krajně pravicové”. Média hlavního proudu tyto politiky okamžitě označila za “extremisty“ a jejich návrhy byly zamítnuty.

Macron a jeho vláda pokračují v nešťastné tradici podvolení se politické korektnosti. Zjevně místo konfrontace s extremisty dávají přednost politice appeasementu.

Tito politici si nepochybně uvědomují, že by se mohlo odehrát větší množství nepokojů. V roce 2016 hovořil ředitel DGSI Patrick Calvar o vysokém riziku “střetů mezi komunitami”, možná i občanské války.

Tito představitelé evidentně chápou, že teroristé začali dlouhodobou válku a že bude obtížné je zastavit. Vypadá to ale, jako by se vzdali. Nepochybně si uvědomují, že počty radikalizovaných mladých francouzských muslimů jsou čím dál vyšší, odpovědí však je posílení muslimských institucí ve Francii.

Přestože tito představitelé také pravděpodobně vědí, že muslimská imigrace do Francie pokračuje a že stovky tisíc ilegálních muslimských migrantů zvyšují u občanů obavy o bezpečnost, nedělají nic, aby tento trend zvrátili. Počet deportací sice stoupá, ale stále se užívají jen vzácně: v roce 2017 bylo deportováno o něco více než 26 000 osob. V departementu Seine-Saint-Denis poblíž Paříže ale zatím žije více než 150 000 ilegálních imigrantů. Od té doby, co se stal Macron prezidentem, opakovaně říkal, že ti, kteří ho vyzývají, aby vyhostil ilegální imigranty, jsou “xenofobní“.

Macron a současná vláda ve skutečnosti zvýšení migrace podporují: všichni ilegální imigranti dostanou ve Francii finanční podporu, pokud o ni požádají, stejně jako bezplatnou zdravotní péči. A nehrozí téměř žádné riziko, že budou deportováni.

Každý rok je vydáno více než 200 000 povolení k pobytu (262 000 v roce 2017), včetně těch, vydaných ilegálním imigrantům. Mnoho z nich nemá žádné schopnosti, uplatnitelné na trhu práce, někteří po desetiletí dostávají minimální příjem vyplácený všem s finančními problémy.

Sociální podpora imigrantů, legálních i ilegálních, zvyšuje náklady na stále dražší sociální systém. Francie je dnes mezi rozvinutými zeměmi zemí s nejvyšší mírou zdanění: povinné odvody odpovídají více než 45 % HDP. Nezaměstnanostdosahuje 9,1 %. Běžné výdělky jsou nízké a stagnují. Plat učitele na státní škole začíná na 1 794 eurech měsíčně. Policista po roce služby vydělává ještě méně: 1 666 eur měsíčně.

Když byl Macron zvolen prezidentem, slíbil, že podpoří hospodářský růst a zvýší kupní sílu obyvatel. Aby podpořil investice velkých a nadnárodních korporací ve Francii, snížil jim daně a zrušil majetkovou daň. Vzhledem k tomu, že zřejmě nechce zvýšit schodek francouzského rozpočtu (2,6 % v roce 2017), zavedl nové daně a zvýšil několik dalších daní, které se týkají všech, včetně daní z pohonných hmot.

To je kontext vzniku protestního hnutí “Žlutých vest” (“gilets jaunes”), které během osmi víkendů demonstrovalo po celé Francii. Členové hnutí slíbili, že budou v demonstracích pokračovat.

Nové daně spolu se zvýšením stávajících způsobily mnoha lidem skutečné finanční problémy. Mnozí také vnímali snížení daní velkým společnostem spolu s odstraněním majetkových daní pro bohaté jako strašnou nespravedlnost. Velmi dobře vnímají, že se šíří bezpečnostní problémy, že imigrace raketově roste a že vláda dostatečně nezajišťuje vládu zákona a pořádku.

Díky poznámkám jako srovnávání“těch, kteří jsou úspěšní a těch, kteří nic nedokázali” – nebo jeho tvrzení, že “život podnikatele je mnohem těžší než život zaměstnance” – působí Macron dojmem arogantního povýšence, který opovrhuje chudými a neví nic o problémech, jimž čelí. Některé z jeho výroků – například “Neexistuje žádná francouzská kultura.“ nebo “Francouzi jsou Galové, kteří se brání změnám.” – vedly mnoho lidí k domněnce, že nemá úctu ani k Francouzům, ani k Francii.

Zvýšení počtu radarů pro měření rychlosti na silnicích a snížení rychlostního limitu kromě dálnic na 80 km/h, stejně jako důsledek v podobě znatelného zvýšení množství pokut za překročení povolené rychlosti, také zrovna nepomohlo úrovni jeho oblíbenosti.

Další zvýšení daní z pohonných hmot tak rozpoutalo protesty, které se dodnes nezastavily.

Prvního protestu “Žlutých vest”, který se konal 17. listopadu 2018, se spontánně zúčastnily stovky tisíc lidí po celé zemi a měl podporu více než 80 % populace.

Místo toho aby rychle zareagoval a prohlásil, že pochopil potíže milionů Francouzů, čekal Macron 10 dní až do druhé demonstrace, která byla větší než první. Pak vystoupil s projevem, zaměřeným na životní prostředí, a zdůraznil, že daně z pohonných hmot byly nezbytné pro boj proti “klimatické změně”.

Jeho slova se naprosto míjela s ekonomickými problémy, které veřejnost pociťovala.

O čtyři dny později, 1. prosince, přitáhla třetí demonstrace ještě více lidí než druhá. Protestující mávali francouzskými vlajkami a zpívali národní hymnu. Lidé, kteří hovořili v televizi, říkali, že si z nich Macron udělal legraci a připomněli mu jeho sliby. Požadovali jeho rezignaci, vypsání nových voleb a návrat svrchovanosti do rukou lidu.

Gangyz předměstívykrádaly obchody a ničily majetek. Policie byla zvlášťbrutálníproti protestujícím, ale nebyla schopná zastavit rabování a ničení.

Macron neřekl nic.

8. prosince, v den čtvrté demonstrace, se Paříž ocitla prakticky v obležení. Obrněné vozy byly rozmístěny podél hlavních ulic. Tisíce policistů uzavřely přístup do sousedství Elysejského paláce. Na nádvoří paláce byl připraven vrtulník, pokud by bylo třeba Macrona evakuovat. Drancování a ničení začalo znovu.

Když se Macron 10. prosince konečně rozhodl něco říct,oznámil mírné zvýšení minimální mzdy a zrušení některých daní. Slíbil, že zahájí“národní debatu” a prohlásil, že je třeba přezkoumat pravidla pro imigraci. Nicméně v době, kdy pronášel projev, byl jeden z jeho vyslanců v Maroku, aby podepsalGlobální pakt OSN o bezpečné, řízené a legální migraci, která definuje imigraci jako “prospěšnou“ pro hostitelské země. Podle ní se signatářské státy zavázaly “posílit systémy poskytování služeb pro migranty.” Další den se ve Štrasburku poblíž Vánočního trhu odehrál teroristický útok, při kterém bylo zavražděno pět lidí.

Hněv veřejnosti neopadl. Protestující z řad “Žlutých vest”, kteří v následujících dnech promluvili v televizi, říkali, že Macron zjevně nevzal v úvahu jejich připomínky. Uvedli, že mluvení o přezkumu pravidel pro imigraci současně s podpisem Globálního paktu – bez ohledu na názor obyvatel – ukázalo, že Macron lhal.

Skupina penzionovaných generálů zveřejnila otevřený dopis, ve kterém tvrdí, že podepsání Globálního paktu bylo dalším krokem ke “vzdání se národní suverenity”. Poznamenala, že “80 % francouzské populace si myslí, že imigrace musí být zastavena nebo zcela zásadně regulována.”

“Tím, že jste se sám rozhodl podepsat tento pakt,” napsali generálové, “… jste vinen popřením demokracie, dokonce zradou, vůči národu.”

Ministr obrany Florence Parly uvedl, že dopis generálů byl “nepřípustný a nedůstojný”, ale nezpochybnil argumenty, které v něm byly uvedeny. Macron opět nic neřekl.

22. prosince , kdy proběhla pátá demonstrace “Žlutých vest”, vypadal přes nižší počet protestujících jejich hněv mnohem intenzivnější. Žádosti o Macronovu rezignaci přicházely odevšad. Loutka představující Macrona byla symbolicky sťata imitací gilotiny. Socha, představující žlutou ruku, připomínající logo SOS Racism, nejstarší organizace bojující proti “rasismu” a “islamofobii” ve Francii, byla spálena.

Antisemité se chopili příležitosti k vyjádření svých obvyklých postojů, bylo jich však minimum. Benjamin Griveaux, vládní mluvčí, však využil jejich komentáře k útoku na protestující “Žluté vesty”. V jeho tweetu stálo, že “Žluté vesty” jsou “zbabělci, rasisté, antisemité”, přesně ty typy lidí, které uskutečňují státní převraty. Dříve řekl, že bez ohledu na to, co se stane, by Macron “nezměnil směr”.

Macron zjevně doufá, že se hnutí “Žlutých vest” časem vyčerpá a protesty vzdá, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. Naopak, “Žluté vesty” se zdají být odhodlané ho donutit k demisi. V televizi říkají, že jsou odhodlány bojovat “až do konce“. Hospodářské škody jsou značné, první odhady jdou do stovek miliónů eur.

“Macron a jeho tým,”napsal nedávno Ivan Rioufol, sloupkař deníku Le Figaro,“by se mýlili, pokud by věřili tomu, že když mobilizace během vánočního příměří zeslábne, tak jsou z nejhoršího venku.”

Spisovatel Éric Zemmour označil revoltu za důsledek “zoufalství lidí, kteří se cítí být poníženi, zapomenuti a zbaveni své vlastní země rozhodnutím elit, které jimi pohrdají.” Uzavřel to tím, že si myslí, že Macron ztratil veškerou legitimitu a že jeho prezidentství skončilo.

Rozhlasový komentátor Jean-Michel Aphatie uvedl, že Macronovo prezidentství a Macronova vláda “visí na vlásku” a že dopis, který generálové zveřejnili, je silným signálem, že francouzské instituce jsou hluboce otřeseny. “Pokud policie zakolísá,”zdůraznil, “ve Francii může rychle vypuknout chaos.”

20. prosince, dva dny před pátou demonstrací “Žlutých vest”, protestovali před Elysejským palácem policisté. Místopředseda odborové organizace policistů uvedl, že mnozí členové jsou vyčerpaní, soucítí s protestujícími a jsou připraveni se k nim připojit.

Druhý den vláda zvýšila policistům platy a zaplatila jim s několikaměsíčním zpožděním miliony eur za dosud nezaplacené přesčasy.

“Státní představitelé se skutečně obávají toho, že by se policie mohla obrátit proti nim,”poznamenal novinář Jean-Michel Aphatie. “Je těžké si to představit. V takové situaci se dnes ve Francii nacházíme.”

Macronova popularita strmě padá;klesla na 18 %. Popularita žádného jiného francouzského prezidenta neklesla tak nízko tak rychle. Flore Santisteban, profesor Institutu politických studií v Paříži, citoval průzkumy, které ukazují, že Macron vyvolává “intenzivní nenávist a možná víc než nenávist: zuřivost”.

Mnozí komentátoři uvažují, jak bude Macron dále schopen vládnout v nadcházejících týdnech, a kladou si otázku, jestli by mohl být nucen rezignovat a vyhlásit předčasné prezidentské volby.

Několik analytiků uvedlo, že tentokrát by mohla být zvolena prezidentkou Marine Le Pen, vůdkyně pravicového populistického Národního sdružení (dříve Národní fronta). Témata její prezidentské kampaně v roce 2017 byla podobná požadavkům hnutí “Žlutých vest”.

Macron stále nic neříká. Není k nalezení. Jeho jediná nedávná veřejná prohlášení byla učiněna v zahraničí: v Belgii a v Čadu. Naposledy se ve Francii objevil na veřejnosti v Puy-en-Velay 4. prosince pozdě večer. Šel se podívat na škody na vládní budově, částečně vypálené vandaly. Ačkoli jeho návštěva byla neohlášená, přišly desítky “Žlutých vest”, urazily ho a on pak rychle odjel.

Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že Národní sdružení Marine Le Pen by v květnu 2019 mohlo vyhrát volby do Evropského parlamentu s 24 až 25 % hlasů. Další pravicová nacionalistická strana Vzhůru Francie! v čele s poslancem Nicolasem Dupontem-Aignanem, programově blízká Národnímu sdružení, by mohla získat 8 %. Celkový počet hlasů pro tato dvě uskupení by tak mohl být 32 % až 33 % hlasů. Očekává se, že Macronova strana La République En Marche!, vytvořená před dvěma lety, získá pouze 18 % hlasů.

Volby do Evropského parlamentu nemají přímý dopad na francouzský politický život. Takový výsledek by však byl zřetelným odmítnutím Macrona – pokud do té doby dokáže zůstat u moci.

Před několika měsíci se Macron představil jako šampión otevřené, “progresivní” a multikulturní Evropy a označil obránce národní suverenity a všechny, kteří jsou nepřátelští vůči imigraci a multikulturalismu, jako “malomocné“ a příznivce “bojechtivého nacionalismu“, velebícího “odmítání ostatních”. Představoval si, že se mu nad nimi snadno podaří zvítězit.

V červenci 2017 naznačil, že bude vládnout jako římský bůh Jupiter. Netrvalo dlouho, než spadl ze svého piedestalu.

Večer 31. prosince adresoval Macron Francouzům svá přání pro rok 2019. Neomluvil se. Ignoroval stížnosti protestujících “Žlutých vest” a jejich podporovatelů. Jen řekl, že “vypukl hněv” a že “pořádek bude bez milosti znovu nastolen”. Pozitivně popsal všechno, co udělal od té doby, co se stal prezidentem. Dodal, že bude “pokračovat ve vytyčeném směru” bez jakékoliv změny: “Mám v úmyslu pokračovat stejným způsobem, jakým jsem začal první den svého mandátu.” Označil své politické oponenty za “extremisty”, “demagogy” a “megafony davu plného nenávisti”. Znovu uvedl, že “boj proti globálnímu oteplování” je absolutní prioritou.

Mnoho z protestujících “Žlutých vest” vypadalo v televizních rozhovorech rozčileně, někteří říkali, že se dokonce rozhodli Macronův projev neposlouchat. Macronovi političtí oponenti ho ostře kritizovali. Nicolas Dupont-Aignan napsal:

“Dnes večer mají Francouzi potvrzeno, že se Emmanuel Macron z událostí roku 2018 vůbec nepoučil. Ačkoliv jeho politika spojila více než 75 % Francouzů proti němu, vypadal odhodlán pokračovat ve svém vzdoru proti demokracii.”

Laurence Saillet ze středopravicové strany Republikánů řekla:

“Mám pocit, že zatímco “Žluté vesty”protestovaly, byl na jiné planetě… Nevzal vůbec v úvahu míru hněvu v zemi. Nepřiznal vinu, a dokonce ohodnotil své činy pozitivně. Udělal přesně to, co Francouzi odmítají.”

Marine Le Pen tweetovala: “Tento prezident je podvodník. A žhář.”

3. ledna byl policisty při cestě na náměstí Place de la Concorde v centru Paříže zatčen Eric Drouet, jedna z hlavních tváří hnutí “Žlutých vest”. Chtěl zapálit svíčky, aby vzdal hold “Žlutým vestám”, zraněným nebo zabitým od počátku demonstrací. Kráčel poklidně po chodníku s 15 až 20 přáteli. Nikdo z nich nevykřikoval hesla, nenesl transparenty ani neměl oblečenu žlutou vestu. Drouet byl obviněn z organizování nezákonného protestu. Macronovi političtí oponenti řekli, že Macron přilévá olej do ohně.

4. ledna po prvním letošním zasedání kabinetu Macron požádal mluvčího vlády Benjamina Griveauxe, aby řekl že “ti, kteří i nadále protestují… jsou agitátoři, kteří podněcují povstání”, a že vláda musí“zajít ještě dál a reagovat tvrději”.

V sobotu 5. ledna opět protestovaly tisíce “Žlutých vest” a volaly po Macronově rezignaci. Právě když Griveaux utíkal ze svého úřadu, vyrazily hlavní dveře budovy. Večer ulice Paříže a dalších měst znovu vypadaly jako bitevní pole.

Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.