lockdown
26.9.2020
Kategorie: Politika

Vlády zavedou nové blokování, pokud si budou myslet, že jim to může pomoci

Sdílejte článek:

DES

Letošní omezování a blokování uvalené vládami na jejich obyvatele představují mezník v historii moderního státu.

Před březnem 2020 je nepravděpodobné, že by si mnozí politici – natož mnoho obyčejných lidí – mysleli, že by bylo možné nebo pravděpodobné, aby vládní úředníci přinutili stovky milionů lidí k „izolaci“.

Ukázalo se však, že vlády skutečně dokázaly přinutit značnou část populace, aby opustila zaměstnání, náboženské praktiky, početné rodiny a komunitní život ve jménu „zploštění křivky„.

Ať již ze strachu vyvolaného sdělovacími prostředky, nebo z přímých hrozeb trestu, majitelé firem zavřeli své obchody a kanceláře, zavřeli se kostely, divadla a školy.

V průběhu doby většina vlád redukovala svá omezení, hlavně ze strachu, že by se zhroutily daňové příjmy, a ze strachu, že by veřejnost nebyla ochotna neomezeně dodržovat blokovací nařízení.

Tyto obavy – nikoli vědecká objektivita – vedly v posledních týdnech k postupnému uvolňování uzamčení a omezení souvisejících s uzamčením. Koneckonců, v mnoha jurisdikcích – jak v USA, tak v Evropě – jsou počty „nakažených“ a jejich růst daleko vyšší než v březnu a dubnu, kdy nám bylo řečeno, že celkové počty velkých případů absolutně vyžadují přísné blokování. Pokud jsou počty nakažených nyní vyšší než během předchozí špičky, proč není žádné nové uzamčení?

Nemyslete si, mnozí politici by rádi zavedli blokování znovu a na neurčito. Koneckonců, moc mikromanažovat chování každého podniku a domácnosti způsobem Covid lockdowns je síla, o které ani nesnil i ten nejdespotičtější starý císař. Není to moc, kterou by režim lehce opustil.

Mohli by se však z toho dostat? To je otázka, kterou si klade každý politik pro lockdown. Za to, do jaké míry bylo uzamčení omezeno a zmenšeno, nelze poděkovat jakémukoli osvícení, nebo nějaké lítosti ze strany politiků. Pokud vidíme, že blokace nyní ustupuje, je to proto, že se tvůrci politiky obávají, že další kolo uzamčení by bylo uvítáno spíše odporem než poslušností. Stručně řečeno, ústup uzamčení je výsledkem neklidného příměří mezi protiblokovací veřejností, (která v žádném případě není celou veřejností) a vedoucími politiky. Politici nepřijali nic, co se týče jejich prosazované autority, ale přesto se obávají většího odporu v budoucnu.

Vlády nadále vyhrožují dalšmí blokováním.

I když prozatím pomalu ustupují před úplným uzamčením, vlády přijaly řadu opatření, aby si zajistily pravomoc je znovu kdykoliv nasadit, včetně přísného a bezohledného uzamčení. V některých oblastech k tomu již došlo, například v jižní Austrálii a na Novém Zélandu. Například ve státě Victoria v Austrálii byli obyvatelé v posledních týdnech vystaveni přísným zákazům vycházení a dokonce uzavírkám silnic, které jim bránily cestovat dále, než několik kilometrů od jejich domovů. Proti těm, kteří nesouhlasí – například těhotná matka, která byla zatčena za pouhou diskusi o nadcházejícím protestu – jsou nasazeny brutální prostředky. Mezitím armáda prosazuje stanné právo a odvádí lidi z jejich aut.

Čína nadále ukládá regionální a částečné blokování. Belgie mezitím trvá na tom, že ještě může zavést „úplné zablokování“ . V červenci řekl britský Boris Johnson obyvatelům země, aby se nyní řídili pravidly pro sociální distancování, nebo budou v budoucnu čelili tvrdším blokádám. Minulý týden Johnsonova vláda oznámila nová přísná pravidla pro distancování se od společnosti, která ve většině případů zakazují shromažďování více než šesti lidí.

Ani američtí politici neopustili tyto nově nabyté pravomoci. V Utahu, kde uzavření v březnu a dubnu nebylonařízeno, úřady stále vyhrožují možnou budoucí „úplnou blokaci“. Guvernéři ve státech, jako je Texas, Pensylvánie, Illinois, New York a Michigan, všichni hrozí novými blokádami, pokud obyvatelé neudělají to, co jim bylo nařízeno. (Poznámka Admina: Porovnejte si to u nás. Nastoupil nový ministr zdravotníctví a ihned zavedl další nová opatření – zavření restazrací po 22:00 hodině, zavření škol, atd., jež způsobí další škody podnikatelům a omezení lidem.)

Pouze dva guvernéři, pokud vím, prohlásili, že nebudou ukládat nové uzamčení. Začátkem tohoto měsíce guvernér Floridy Ron DeSantis z Floridy slíbil „nikdy nebudeme provádět žádné z těchto uzamčení“ a guvernérka Kristi Noem z Jižní Dakoty, která nikdy neuložila uzamčení, také uvedla, že uzamčení není na stole.

V mnoha případech politici opět nařídili nošení roušek a cílené blokování, (restaurací, barů a nočních klubů atd.) Namísto uvolnění na plný provoz. To omezuje veřejný disent tím, že zvyšuje počet podniků a průmyslových odvětví, kde jsou lidé vyhozeni z práce a majitelé firem jsou účinně okradeni o jejich majetek.

Lze tak očekávat trvalé prosazování „stavu nouze„. Vlády dlouho používaly krize jako záminku k rozšiřování vládní moci, často se zářivým souhlasem voličů. Například po skončení druhé světové války se stranická platforma britské Labour Party výslovně snažila prodloužit válečné ekonomické plánování na neurčito. Myšlenkou bylo, že centrální plánování vyhrálo válku a nyní „vyhraje mír“. To znamenalo celou řadu rad a komisí, které kontrolovaly vše, od zemědělství až po bydlení.

Ale to je jen jeden příklad. Jak ukázal Robert Higgs ve své knize „Krize a Leviatan„, používání válek a jiných krizí k trvalému rozšiřování státní moci je standardním operačním postupem pro nespočet režimů. Dělají to všechny vlády.

Vlády jsou omezeny pouze odporem veřejnosti.

Na druhé straně jsou vlády omezeny tím, kolik je veřejnost ochotna tolerovat. Jak ukázal Étienne de La Boétie, všechny režimy – i ty autoritářské – jsou nakonec omezeny souhlasem veřejnosti a poslušností. Bez veřejného mínění na své straně jsou režimy omezeny, a to i v policejním státě.

Ludwig von Mises stavěl na této představě, když ve své knize „Liberalismus“ uvedl :

Nikdy neexistovala politická moc, která by dobrovolně upustila od bránění volného rozvoje a fungování instituce soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Vlády tolerují soukromé vlastnictví, když jsou k tomu nuceny, ale neuznávají jej dobrovolně jako uznání jeho nezbytnosti. I liberální politici, po získání moci, obvykle své liberální principy odsouvají víceméně do pozadí. Tendence uvalit na soukromý majetek represivní omezení, zneužívat politickou moc a odmítat respektovat, nebo uznávat jakoukoli volnou sféru mimo, nebo nad nadvládou státu, je příliš hluboce zakořeněna v mentalitě těch, kteří ovládají vládní aparát nátlaku a donucení k tomu, aby tomu dokázali dobrovolně odolat. Liberální vláda je contradictio in adjecto . Vlády musí být k přijetí liberalismu nuceny silou jednomyslného názoru lidu. To, že by se mohly dobrovolně stát liberály, nelze očekávat.

Jinými slovy, vlády se nezdržují vykonávání stále větší moci, pokud jim v tom nebude bráněno. Co však myslel tím, že vláda byla „nucena k přijetí liberalismu mocí jednomyslného názoru lidu“? Mises byl velký muž, který chápal, jak státy fungují v reálném světě. Je tedy jisté, že si nemyslel, že „jednomyslný názor veřejnosti“ se nějakým způsobem magicky promění v omezující vládu.

Mises spíše pochopil, že vlády jsou omezeny tlaky vyvíjenými skupinami mimo samotný státní aparát. Mohly by mít podobu rozsáhlého nesouladu, pokojných protestů, nebo dokonce ozbrojeného odporu. Ale myslet si, že vlády se omezí, aniž by se alespoň obávaly nějaké formy odporu, by byly přinejmenším fantazijní.

A to je pravděpodobné, co právě teď omezuje vlády v jejich snech o stále tvrdších blokádách. Tuto dynamiku jsme již viděli například v Srbsku, kde se režim pokusil znovu zavést celostátní uzamčení. Tento návrh byl uvítán pokojnými i násilnými protesty. Stát částečně ustoupil a místo toho se rozhodl pro mnohem slabší regionální blokování. Protesty také nadále rostou v Německu a dokonce se objevily v Londýně.

V USA se samozřejmě od dubna objevily protesty různých typů a vzhledem k objemu hněvu nad uzamčením a zavíráním podniků vyjádřeným v široké škále médií, je snadné pochopit, proč by státní a místní vlády měly očekávat potíže, pokud se pokusí o další úplné uzamčení. V mnoha oblastech stačí vystoupit z předních dveří, abyste viděli bezpočet příkladů pasivního nesouladu a odporu k maskování, různých omezujících příkazů a společenských distančních nařízení.

Komplikující záležitosit je nízký stav veřejné podpory policejních sil. Je pravdou, že policie zpúravidla přijímá veřejnou podporu, když bojuje s výtržníky a násilníky. Pokud však policie nasadí tvrdá opatření vůči lidem ze střední třídy, kteří neplní příkazy zůstat doma, pravděpodobně veřejná podpora se rychle ztratí.

Pokud se američtí a evropští vládci pokusí o novou blokádu, jak daleko budou ochotni zajít, aby je prosadili? Zavolají národní gardu, nebo armádu a zahájí palbu na disidenty střední třídy? Pokud se policie pokusí vloupat do domovů způsobem, kterého jsme byli svědky v Austrálii, může to dopadnout úplně jinak. V takových situacích se alespoň v USA někteří obyvatelé budou bránit střelnými zbraněmi.

Zajištění souladu bude také obzvláště obtížné, protože uzamčení vyprázdní veřejnou peněženku. S oslabením ekonomiky se budou snižovat i daňové příjmy a programy veřejného blahobytu nemohou navždy existovat z nově vytištěných peněz. Vzhledem k tomu, že místní, státní a federální vybavení a programy volných peněz nemají dostatek finančních prostředků, bude těžší odkupovat voliče dalším šekem vlády.

Je pravdou, že vlády vždy mohou znásobit prosazování svých zájmů zavedením přísných policejních států. To může krátkodobě fungovat. Ale co potom? Mimo země, jako jsou Čína a Austrálie, to zatím vypadá tak, že mnoho režimů k tomu ještě není připraveno. Ale také nejsou ochotni přiznat porážku. Pokud voliči a daňoví poplatníci to dopustí, nový stav uzamčení bude přípravou k nástupu policejního státu.

 

Ryan McMaken (autor), je vedoucí redaktor Mises Institute. Ryan vystudoval ekonomii a politické vědy na University of Colorado a byl ekonomem bydlení ve státě Colorado. Je autorem knihy Commie Cowboys: The Burgeoisie and the Nation-State in the Western Genre.

 

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2020: *****

ing. Jan Dvořák 400,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Pavel Kl*ka 222,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Miroslav Paták 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Jan a Gabriela Horáčkovi 500,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, Ludmila Kárská 300,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Markéta Hansli 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Meissner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Bohuslav Maceška 50,- Kč, Jiří Sika 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč

Celkem za měsíc: 14 705,00 Kč
Vybráno 42.01%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 111 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 votes, average: 4,18 out of 5)
Loading...
politicon.cz
9 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.