Vláda neschopných

My pracující opět jen otročíme neschopným, jejichž hlavním motivačním činidlem je krádež, za účelem pořízení si zahálky, posléze blahobytu. Zločinci si říkají zástupní politici, s doprovodem přidružených obsluhovačů. Ti první jsou obvykle ozdobeni matoucími tituly před a za jménem, ale jinak disponují poněkud omezeným rozumem vybaveni jen pamětí, což je zcela nepraktická schopnost lidského intelektu k rozhodování o ostatních. Cíl a smysl tohoto tragicko-děsivého společenského uspořádání je nabíledni. Určitá vrstva lidí si chce opět pořídit život v jakoby pozemském ráji, podobně jako to měl zařízené třeba Ramses II., Ludvík IV., mají to zařízeno Kim, Merkelová, pěstitel řepky a jim podobní. Na motivačních stimulech se to u lidí o mnoho nezměnilo za těch pár tisíc let. Nejhezčí je zřejmě rozhodovat o ostatních v jejich nepřítomnosti a posléze za tu medvědí službu brát velké peníze. Vzniká tak jakási vrstva blažených, ti úplně naivní jim říkají elity, stojících mimo realitu, v pseudosvětě, později historií zesměšněných a poplivaných, pokud ještě nějaká historie bude. Pro vznik takového světa existujícího mimo souvislosti, morální a tržní, je potřeba použít násilí a zločin, vraždu, krádež a lež podmíněné ovládnutím policie a kryté justicí. Do pseudosvěta za jeho zodpovědnými strůjci a organizátory zástupními politiky spěchají všichni poskoci užít si jeho zdánlivých výhod, přestože je dějinami doloženo, že nás takto čeká zmar. Stačí se rozhlédnout kolem, příznaky katastrofy se na nás šklebí ze všech koutů a už to začíná, děti se bojí budoucnosti. Postihuje to nás zbabělé, okrádané, dodatečně i přihlouplé násilné politické mafiány, nehledě na jejich dočasné prebendy. Zástupní politici se pošetile domnívají, že jsou v bezpečí před prozřetelností a pravdou, díky umělým zákonům, které si pořídili, aby jakoby legalizovaly jejich zločiny.

Je opět doba TEMNA. Celá jakoby kulturní vrstva parazitující na státu, při tom zdrcujícím konání naprosto selhává, v čele s právníky ústavními a nejvyššími, různými politology, sociology, filozofy, historiky přednášejícími na státních vysokých školách, s pochybnými umělci dožadujících se zvýšení autorských poplatků, samozřejmě s učiteli, kteří se bojí o místo, s vystrašenými novináři a reportéry používajícími autocenzuru, nemluvě o úřednících, dokonce ani představitelé kléru nechápou, oč se tady jedná. Místo toho, aby se tihle lidé se značnou společenskou prestiží postavili na odpor bezpráví, produkují propagandistickou masáž, která má jako obvykle ve všech totalitních režimech vytrubovat lidu obecnému: Všechno je v pořádku, máte velké štěstí, s těmi co jsou právě u koryta, jste na svobodě a jste bohatí, jen musíte platit daně a poplatky a strpět inflaci a zdražování při růstu produktivity práce, takže se vám nedostává na bydlení, na denní chléb a občasné pivo. Další pokračování – zástupní demokracie je to nejlepší uspořádání. Dohromady se tomu propagandistickému přisluhování může říkat politická kultura, ale je to jen oblbování. Taky nám zařizují státní sport, abychom se mohli vykřičet na stádiích, jinak drželi hubu a krok a dál sloužili neschopným.

Zástupní politici na všech úrovních od radnic, přes Prahu po Brusel díky zavedenému poklonkování a označování za elity se domnívají, že jsou na své teplé židli v klimatizovaných sálech s jejich hezkými platy opravdu spasiteli světa a ne obyčejnými zločinci žijícími z práce druhých, když k získání svých výsad používají obyčejné násilí podmíněné výkonem policie a justice.

Díky zradě úplatných propagandistů a kolaborantů s mocí a násilím, což jsou podle historicky doložených vesměs děsivých příkladů lidé, kteří příliš nevěří svým intelektuálním a manuálním předpokladům nebo jsou obyčejně líní a nechají se za jidášský groš od kohokoli najmout k čemukoli, občané vůbec nevnímají, že prožívají úpadek nejen materiální, ale především mravní. Nevědí, že mají právo a povinnost obhájit svoje peníze ne jen před zloději, co lezou přes ploty a vylamují mříže, ale především před zástupními politiky, kteří s jejich penězi likvidují pomocí nesmyslných, nepromyšlených, umělých zákonů společnost a dnes i životní prostředí kolem. Přitom ještě nedávno, před sto lety jsme měli skvělý úspěch s politiky volenými kuriálním volebním právem, kteří praktikovali některé principy přímé demokracie. Občané nevědí, že znovuzavedením takových podmínek by se obnovila morální, bohatá společnost, která je schopná vyřešit vlastní materiální a sociální problémy a dokonce i obavy vzbuzující růst CO2 v atmosféře a zhoršování životního prostředí.

Výsledkem vlády neschopných je nevýkonná, společnost s vyděšenými zchudlými občany obávajícími se oprávněně nových právních nařízení na ekologicky devastované planetě.

To že jsme tady podmiňovala odjakživa skutečnost, že v čele lidských uskupení stáli ti nejlepší původně sběrači, lovci, zemědělci. Jediným řešením pro nás tedy je zopakovat původní úspěšné řešení navzdory jakýmsi sociálním teoriím a jejich vykladačům. Vždycky se osvědčovalo, aby nás vedli ti, co dokázali zorat pole, postavit dům, krásně zpívat na chóru a jako nadhodnotu svých schopností šli zvonit do kapličky, když někomu hořel dům a posléze nosili putny s vodou. Převedeno do naší praxe. Řešením je přímá demokracie, kde poslanci mají civilní zaměstnání a o zákonech hlasují občané v referendu a podobně kuriální volební právo, kde voliči a volení mohou být jenom lidé, co platí přímé daně, aby potom rozhodovali o použití peněz, které sami vydělali.

Naprosto rozhodující vlastností takových úspěšných, kteří se dokázali uplatnit na svobodném trhu, je schopnost logicky uvažovat, na příklad o tom, co přinese nová právní norma, což je v protikladu lidem jen s pamětí, kterým tahle podmiňující schopnost chybí. Buďto máme paměť nebo logiku, někdo to má na půl, ale neexistuje člověk nadaný oběma schopnostmi. Hlavním neúspěchem lidí s pamětí jako politiků je neschopnost domyslet důsledky právních norem, které sypou na hlavy pracujících i všech ostatních. Navíc se nechávají obalamutit lobbystickými skupinami, kterým přihrávají zákony, podle kterých jsou uvedení placení podle jakýchsi právních předpisů, aniž by hnuli prstem ve smyslu přínosu společnosti. Výkvětem je fungování státní televize a rozhlasu za koncesionářské poplatky a povinnost placení autorských poplatků pochybným jakoby umělcům.

Musíme konečně dosáhnout toho, aby nás vedli schopní a morální, třeba podle kriterií Desatera sepsaného před třemi tisíci lety geniálním Mojžíšem. Ti co tvoří materielní nebo duševní hodnoty a nesníží se k tomu, aby zotročovali a posléze okrádali ostatní. S prosazováním křesťanství jsme byli blízko tomuto ideálu, ale všechno kazí funkcionáři, papež, kardinálové a biskupové, kteří také parazitují na tvořivých výkonech ostatních, když nevykonávají užitečnou práci. Místo toho jenom kážou z oken paláců nebo z kazatelny o Bohu, nebi a peklu a věřících ubývá. Podobně naši parazitičtí politici, ano bude lépe a všechno bude skoro zadarmo v rámci socializmu. Tady taky věřících ubývá, ale na tom tomto případě moc nezáleží, musíte nám odevzdat vaše vydřené peníze jako naše daně a neopovažujte se něco namítat, na to máme policii, kriminály a justici.

Přesto, že strůjci pseudosvěta mají docela konkrétní převahu v počtu oblbených a loajálních a palebné síle policejních samopalů musíme my, co podmiňujeme tento nebezpečný pokračující neúspěch svojí prací konečně udělat pozitivní krok. Musíme vrátit okolnosti do původního uspořádání, kdy vedli společenské formace lidí schopní, morální, inteligentní, minimálně zavedením přímé demokracie a kuriálního volebního práva. Když to nedokážeme musíme konstatovat, že jsme byli na světě nadarmo, aniž bychom díky své odvaze, pokud nějakou máme, použitím svého intelektu, pokud nějaký máme a historické skutečnosti, pokud ji dokážeme analyzovat, nastolili pro svoje potomky svět k přežití, což je rozhodující povinnost všech božích tvorů.

Autor: Karel Pavlíček