unor482018
28.2.2018
Kategorie: Historie

Vítězný únor 48: Vítězství bolševické elity nad liberální elitou

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 2,36 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

HERAKLEITOS STALKER

Málokteré výročí letos cloumá politickými proudy a elitami naší společnosti jako 70. výročí tzv. Vítězného února, puče bolševické elity proti elitě liberální.

 

Událost, která před 70 lety měla pro naši společnost v krátkodobém a střednědobém horizontu tragické a katastrofální důsledky, dopad na morálku, na hospodářství, společnost, stav našich lidí a řadu dalších věcí, ale v dlouhodobém horizontu nás zachránilo před islamizací a masovou imigrací. Podívejme se, ale spíše, co byl Vítězný únor. Převládají totiž pouze dva pohledy a oba jsou naprosto špatné.

Pohled komunistický spočívá v tom, že šlo o legální proces završující poválečný vývoj, nebo dokonce, že šlo o „vítězství pracujícího lidu“. Tento pohled byl čtyřicet let vštěpován jako mýtické dogma bolševické strany v naší zemi. Druhý pohled je pohled liberálních poraženců, kteří hlásají, že šlo o protidemokratický puč řízený Moskvou, že komunistický režim svrhl jejich skvostnou a milovanou liberální demokracii a podobně. I tento pohled je mylný, dnešní době poplatný.

Únorový převrat nebyl bojem mezi vítěznou dělnickou třídou a poraženou buržoazní třídou a nebyl ani pučem s cílem vytvořit z Československa satelit SSSR, přestože se tak stalo. To totiž mluvíme o výsledcích a důsledcích, nehovoříme o samotném procesu a nehovoříme o důsledku, který není příliš vidět. Nešlo ani o puč, ani o třídní boj. Šlo o nahrazení jedné vládnoucí elity jinou elitou. Elity liberálně prozápadní elitou bolševickou a provýchodní. Elitou tržně hospodářskou, parlamentním fetišismem posedlou a k milovanému západu se upínající komunistickou stranou, která svou formou fungování a strukturou byla taky elitářskou skupinou. Faktem, ale je, že liberální elita udělala vše proto, aby bolševická elita triumfovala a ta k tomu ani nepotřebovala příliš pomoc Moskvy a jejich soudruhů.

Nejprve k samotnému průběhu únorových událostí.

13. února 1948 vláda na popud liberálních Národních socialistů vedených Prokopem Drtinou a socana Majera přijala usnesení proti odvolání 8 pražských velitelů SNB, kteří byli komunistickým ministrem vnitra Noskem nahrazeni komunistickými veliteli. O dva dny později byl z Moskvy poslán speciál s agenty NKVD, nicméně jejich služeb nebyla potřeba vzhledem k stupiditě liberálů. 17. února se začali liberálové (Národní socialisté, Lidovci a slovenští Demokraté) mobilizovat k možnosti hromadné demise a předčasným volbám. Pokud by rezignovala nadpoloviční většina ministrů, musel by Edvard Beneš rozpustit parlament a vyhlásit předčasné volby, ve kterých liberálové doufali, že dělnická třída zvolí cestu parlamentarismu a „občanských svobod“ atd.

Situace se zhoršovala každým dnem a liberální elita dělala chybu za chybou. Sociální demokraté byli rozhádaní (ostatně, to je jejich základní rys dodnes) a polovina chtěla s Gottwaldem a polovina s liberály. Od 20. do 24. února komunisté systematicky obsazovali strategické pozice v zemi a prakticky každou z těchto pozic jim liberálové vyklidili. 20. února nekomunističtí ministři, kromě socanů, podali demisi. V dalších dnech Akční výbory, Lidové milice, závodní rady, Sbor národní bezpečnosti a další ozbrojené složky komunistů obsazovali jednotlivé pozice, objekty a centra jednotlivých stran. 24. února se konala generální stávka dvou a půl miliónu dělníků, která zlomila morálku liberálům. Stejný den komunistické složky zlikvidovaly Svobodné slovo, národněsocialistické noviny a získaly pod svou kontrolu „Lidovou demokracii“, lidovecké noviny. 25. února socani Majer a Tymeš podávají dodatečně demisi, ale toho už si téměř nikdo nevšimne a je to ignorováno, přestože v tom momentě měla vláda padnout a parlament být rozpuštěn. Představitelé národních socialistů zůstali šoupat nohy před dveřmi presidentské kanceláře, zatímco komunisté dodali presidentu Benešovi seznam nových kolaborantských ministrů. Komunisté přebírají moc ve státě.

Proč, a jak tedy bolševická elita porazila elitu liberální? Důvodů a faktorů byla celá řada. Asi nejpodstatnějším ze všech důvodů bylo, že liberálové ztratili kontakt s realitou. V době, kdy dělníci chtěli sociální a zdravotní pojištění, dobré důchody, vzdělání pro své děti, zrušit hladové mzdy a zdanit milionáře, liberální elitáři žvanili o parlamentu, ústavě, dodržování práva a podobných nesmyslech. Bolševická elita naproti tomu měla kontakt s realitou a věděla na co a jak udeřit, aby získala přízeň lidí. Československý národ zažil Velkou hospodářskou krizi, zradu Západu během Mnichova 1938 a brutální nacistické represálie, takže liberálové mu neměli, co nabídnout.

Další podobná ztráta kontaktu s realitou spočívala v tom, že liberálové věřili v pomoc Západu, když ten si se Stalinem už dávno rozporcoval Evropu a nás, tak jako v roce 38, opět zradil. Veškeré reakce Západu na komunistický puč byly symbolické, v lepším případě, v horším případě žádné.

Absolutní diletantství liberálů se projevilo v jejich slaboduchém blafování. Neměli zajištěnou podporu socanů a v té době možná zfetovaného Honzy Masaryka, který svým bankrotářstvím hanil jméno svého otce. Nakonec, vždyť ani jejich vlastní strany za nimi nešli jednotně. Do „obrozené“ Gottwaldovi vlády se dostali socani Laušman a Fierlinger, slovenští demokraté Vavro Šrobár a Ján Ševčík, národní socialisté Emanuel Šlechta a Alois Neuman, lidovci Josef Plojhar a Alois Petr.

Liberálové žili v iluzi, že komunisti budou hodní, smířliví, že s nimi budou jednat v rukavičkách. Jedna liberální iluze za druhou, která nakonec skončila bolševickým převratem a to nemluvíme o „Košickém vládním programu“, kterým byla řada důležitých bariér proti komunistům – Agrárníci, Národní demokraté a další skutečné pravicové strany – zakázány a rozprášeny pro údajnou kolaboraci. Kolaboranti byli ti, kdo podpořili Košický vládní program.

A jak to dopadlo s poraženými liberály? Prokop buben Drtina se 28. února pokusil o sebevraždu skokem z balkonu, což jeho liberální soudruh Honza Masaryk hodnotil slovy, že z balkónu skáčou, jen služky. Drtina pak skončil ve vězení, kde byl, až do amnestie presidenta Novotného. Bohumil Laušman zdrhl za kopečky, odkud byl unesen StB zpátky do Československa a nejspíše byl umučen. Národní socialista Ripka prchl do zahraničí, kde zůstal v emigraci. Stejně skončil národní socialista Zenkl. Vůdce lidovců Šrámek se neúspěšně pokusil emigrovat, byl vězněn a zemřel v nemocnici na Bulovce. Jan Masaryk byl zavražděn sovětskými agenty, přestože sehrál svou důležitou úlohu užitečného idiota bolševiků.

Liberální demokraté odvedli za Gottwalda a NKVD velkou část náročné a špinavé práce svými naprosto diletantskými chybami a naivními iluzemi. Málokomu se podařilo s někým vytřít tak podlahu jako se to liberálním demokratům v únoru 48 podařilo s nimi samotnými… a stejným způsobem byla bolševická elita poražena v roce 1989 elitou liberální. V roce 89 už nešlo dělníky nasytit socialismem, ale byl potřeba kapitalistický konzum a ten přinášela liberální elita.

My tedy vnímáme Vítězný únor, nikoliv jako boj mezi dobrou a špatnou stranou, ale jako boj mezi dvěma stejně špatnými stranami. Stranami, které obě byly nepřátelské vůči zájmům československého lidu, ale v konečném důsledku nás paradoxně bolševická diktatura ochránila před neomarxistickým liberalismem a islamizací, kterou dnes zažívá Rakousko, či Německo a vlastně celý Západ.

Autor: Herakleios Stalker

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2018: *****

Rudolf Roedling 1000,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Šárka Vinklerová 500,- Kč, Oldřich Silný 500,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Pavel Kassl 500,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Miroslav Meder 400,- Kč, Roman Foff 1000,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Pistorius AG 2207,43 Kč

Celkem za měsíc: 10 207,43 Kč
Vybráno 29.16%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
loading...
politicon-banner
27 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.