Věra Jourová : EU chce bojovat s dezinformacemi

Věra Jourová, česká eurokomisařka a místopředsedkyně Evropské komise, představila návrh pravidel pro odstraňování dezinformací. Komise chce proto mimo jiné změnit přístup k sociálním sítím a dalším internetovým platformám, které až dosud pouze na základě dobrovolného kodexu monitorují a odstraňují příspěvky šířící nepravdivé informace. Komise chystá pravidla, která dají úřadům do rukou možnost nařídit smazání některých příspěvků, pokud k němu sítě nepřistoupí samy. Regulátoři v jednotlivých státech budou mít v koordinaci s určeným evropským úřadem možnost postihovat nedostatky. Konkrétní podmínky má obsahovat norma o digitálních službách, kterou chce Komise navrhnout ještě v prosinci.

Jourová zdůvodňovala přísnější opatření proti dezinformacím: Současná covidová pandemie podle Bruselu odhalila zranitelnost EU v digitálním prostoru, kde se šíří množství dezinformací spojených s nemocí či vakcínami. Podle unijní diplomacie zároveň mnoho manipulativních příspěvků, často vytvořených v Rusku či v Číně, usiluje o ovlivnění voleb v evropských zemích či o nabourávání demokracie.

Covidová pandemie je tak jedním z důvodů boje proti dezinformacím a EU se dále obává o osud demokracie v EU, protože Rusko a Čína naši demokracii „nabourávají“. Vždy jsem se domníval a domnívám se i nadále, že demokracie je v souladu s okřídleným výrokem Winstona Churchilla: V tomto hříšném a žalostném světě se zkoušely a budou zkoušet mnohé způsoby vlády. Nikdo nepředstírá, že demokracie je dokonalá nebo samospasitelná. Říká se dokonce, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli.

EU se dnes pokouší bojovat s dezinformacemi „po úřednicku“. Příklad si bere zřejmě z twitteru, který zejména během volební kampaně v USA před prezidentskými volbami velmi „aktivně“ označoval tweety Donalda Trumpa poznámkou, že nejsou „podložené“. A přesně o tom napsal parádní úvodník Aston pod titulkem Dezinformátor Václav Klaus. Ostře kritizuje údajné šíření dezinformací Václavem Klausem, což proběhlo na oficiálním webu MZ ČR. A doplňuje: Upozornil mě čtenář pan F.M.:

Rubriku dezinformace na MZČR jsem četl a co mě ohromilo ještě víc, bylo uvedení prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., ředitele Centra očkování a cestovní medicíny taktéž jako osoby propagující dezinformace. I on se vyjádřil ohledně plošných opatření, řekl, že místo těch plošných by měla být ta cílená na rizikovou skupinu. Je to odborník, a je nehoráznost že je pro svůj názor uveden jako dezinformátor. To by tam měl být spíš uveden prof. Flegr, který prorokoval desetitisíce mrtvých v ulicích …

Výše uvedený konkrétní případ jen dokresluje, co může znamenat „boj s dezinformacemi“. Může to být totiž docela obyčejná manipulace veřejným míněním posvěcená „nejvyššími místy“.

Tolik o dezinformaci. Nyní se obraťme ke „konspiracím“. Nemám tím na mysli úvahy o tom, zda nás navštívili, navštěvují nebo navštíví mimozemšťané. Ani teorie o tom, že „očkování proti covidu má sloužit k čipování občanů“. To první může být nakonec i pravda, to druhé spíše hraničí s evidentní pitomostí. Mám na mysli například konspirační teorii amerických médií a politiků Demokratické strany, že Donald Trump vyhrál volby v roce 2016 díky podpoře Ruska. Dosluhující tehdejší prezident Barack Obama rozjel velkou akci, v níž pak pokračoval Kongres USA tím, že vytvořil tak zvanou Muellerovu komisi, která měla prozkoumat spojení Trumpa s Ruskem. Trump označoval toto vyšetřování za hon na čarodějnice a dvouletá aktivita komise nic na Trumpa nenašla. Pár osob bylo postaveno před soud za lhaní, u někoho zjistila komise podvody v podnikání, nicméně žádnou spolupráci Trumpa s Ruskem nepotvrdila. Trumpovo vyšetřování zabralo dva roky jeho mandátu, a nakonec stejně vedlo k tomu, že ho Demokratická strana chtěla zbavit úřadu procesem impeachmentu, čemuž zabránil republikány ovládaný senát. Na tomto příkladu je patrné, že „konspirační teorie“ mohou být a také jsou politickou zbraní. Konspirační teorie používají dezinformace, a nakonec se z nich může stát to, co otravuje mediální prostředí – systematická propaganda.

Propaganda totiž vůbec není jenom výsadou diktátorů. V USA došlo k tomu, že se proti Trumpovi spojila většina médií. Média systematicky popisovala Trumpa jako ničitele americké demokracie, psala o tom, že by další pobyt Trumpa v úřadu prezidenta USA americkou demokracii zničil. Byli jsme v podstatě každodenními svědky toho, jak propaganda amerických médií působila jednak v USA, jednak v Evropě i u nás. V této souvislosti musím ocenit nynějšího zpravodaje ČT v USA Davida Miřejovského. Ten se snažil přinášet i docela objektivní zprávy o situaci v USA.

Dezinformace je tak běžný prostředek politiky. Jde o takový pohled na realitu, která zamlčí podstatná fakta a snaží se „myslet“ za příjemce informace, tj. za nás, posluchače. Typickou dezinformací je tvrzení, že USA jsou nejhorším státem s pandemií covidu a že za to může Trump. Není to pravda a na jediném příkladu to lze dokladovat. V Česku bylo s covidem v nemocnicích až 8500 osob, což po přepočtu na velikost USA co do počtu obyvatel dělá až 300000 osob hospitalizovaných. V USA je v současnosti hospitalizováno asi sto tisíc osob, tj. třikrát méně, což odpovídá počtu hospitalizovaných u nás na úrovni cca 3000 osob. Další typickou dezinformací jsou čísla „pozitivních“ a jejich záměna s počtem „nemocných“ a následně „uzdravených“.

Konspirace je, jak ukázal příklad americké politiky posledních čtyř let, také běžnou součástí politiky i v demokratických státech. Dokonce si troufám tvrdit, že většina politických programů a prohlášení je jistou formou konspirace. Ve skutečnosti jde o způsob využívání informací, resp. dezinformací a jejich vyhodnocení tak, aby bylo poukázáno na to, s čím chce politik nebo strana „bojovat“.

Propaganda je pak využívání dezinformací k podpoře konspiračních teorií tím, že upevňuje názor přesvědčených a působí na pochybovačné tak, aby změnili názor. Pokud jsou média v rukách státu, je to státní propaganda, pokud média uzavřou kartelovou dohodu jako v USA, jde o propagandu vlastníků médií. Typickým příkladem je vyhlášení vítěze amerických voleb médii, která před tím uzavřela dohodu proti stávajícímu prezidentovi.