stalinlenin
7.11.2017
Kategorie: Historie

Velký říjnový průser

Sdílejte článek:

TOMÁŠ VODVÁŘKA

Dnes, 7. listopadu 2017, uplyne 100 let od legendárního výstřelu z Aurory. Nikdy nebylo efektivnější rány, protože tato zasáhla stovky miliónů lidí.

Netřeba opakovat dějiny této tzv. velké revoluce, neboť ti starší s ní byli každoročně seznamováni na všech stupních škol, rovněž tak i pracovní kolektivy, které k tomuto datu vypisovaly závazky, jak budou ještě lépe a poctivěji pracovat. Malé děti tento den se svými rodiči pochodovaly za soumraku s rozsvícenými lampióny po hlavních třídách našich měst a návsích malých osad. Autor článku byl za svých studií dokonce svědkem výroby nástěnky k tomuto tématu v nemocnici, kde byly hospitalizovány mentálně postižené děti.

Ona pověstná špatná obrana Zimního paláce a podcenění malé skupinky bolševiků měla za následek dějinnou katastrofu, s níž se podstatná část světa potýká dodnes.

Západní svět před 100 lety udělal obrovskou chybu, když umožnil průjezd Vladimíra Uljanova v zapečetěném vagónu s 50 miliony říšských marek de facto nepřátelským územím až do Ruska. Onen domluvený mír na východní frontě byl časem draze vykoupen mocichtivostí jak zmíněného pána, tak zejména jeho následníka v Kremlu. Bližší zde.

Svržení cara Mikuláše II. bylo logickým vyústěním dlouhodobé špatné politiky zaostalého Ruska. Hlad, neúspěchy na frontě a další faktory byly jednoznačným katalyzátorem společenských změn. Nastolení demokratické vlády knížete Lvova a později Kerenského bylo správným krokem, který však nepočítal s možností, že se objeví skupina šílenců, pro které bude lidský život méně než mávnutí ruky.

Líbivá hesla o vládě lidu, o rozdělení půdy atd. na zbídačelé obyvatelstvo nejspíše zpočátku zabíralo, takže se dařilo utajovat masové popravy odpůrců režimu. Leninovi nedělaly žádné vrásky ani výčitky svědomí zběsilé popravy, které staří bolševici zpočátku považovali za nepřípustné.

“Copak lze dělat revoluci bez poprav?” bylo jeho krédo. Jeho mozek, v té době již nepochybně zasažený syfilidou, už nebyl schopen uvažovat v lidských dimenzích. Kulka do hlavy jako odpověď na jiný názor se stala jakousi bolševickou tradicí, kterou posléze dokonale rozvinul Gruzínec Džugašvili. Tomuto pánovi se podařilo vyšperkovat tento společensky úchylný směr do dokonalosti, neboť jeho revoluční souputníci, vedení na smrt, jej těsně před výstřelem do týla ještě chválili.

Celé dvacáté století dějin Ruska je obdobím katastrof. Zmíněná bída za cara byla vystřídána ještě větší bídou pod vedením kremelské smečky. Hladomor na Ukrajině, tehdejší obilnici Ruska, kterému padlo za oběť dle nejstřízlivějších odhadů asi 5 miliónů lidí a doložený kanibalismus byl vystřídán vyvražďováním Tatarů, Poláků, Židů, duchovních, respektive všech, které Gruzínec považoval v danou chvíli za kohosi, komu nelze věřit. Do své smrti v roce 1953 stačil usmrtit prakticky všechny své staré spolubojovníky /což bylo snad jedinou historickou spravedlností/, před válkou nechal vystřílet velitelský sbor, což mělo za následek naprosto tragický začátek napadení SSSR Němci, kdy nebyl nikdo, kdo by byl schopen aspoň bazální strategie.

Po válce už Stalin podezříval kdekoho a jen jeho smrt na cévní příhodu uchránila od vyvraždění například lékařský stav.

Ani jeho následovníci se nechovali nějak láskyplně. Byly sice ukončeny masové popravy, z gulagů se vrátilo torso přeživších, ale režim si stále držel svou hegemonii a své odpůrce zavíral do psychiatrických ústavů. Nikita Chruščov i Leonid Brežněv považovali střední Evropu za své léno a svým satelitům umožňovali pověstnou “omezenou suverenitu”. Československo mělo intimní možnost seznámit se s touto “filosofií” v srpnu 1968.

Krátké období pokusu o demokracii koncem dvacátého století bylo následně vystřídáno novodobým carismem, jehož svědky jsme v nynější době. Filosofie komunismu – vlastnictví jediné absolutní pravdy a například anšlus cizího území – přetrvává v ruském národě dodnes. Masový vrah Džugašvili je hodnocen jako třetí největší Rus v dějinách země. Podstatná část ruského národa volí Vladimíra Putina jako nepochybnou reinkarnaci cara bez niterné potřeby demokracie jako zatím nejlepší formy společenského zřízení.

Ona legendární šlupka z kanónu Aurory by neměla být zapomenuta a její ozvěna by měla rezonovat nejen v dějepravných spisech, ale v uších všech, kteří stále věří v ideu beztřídní a absolutně spravedlivé společnosti. Karl Popper kdysi pravil, že kdo chce na Zemi stvořit ráj, stvoří peklo. Dějiny Ruska ve dvacátém století mu dávají plně za pravdu.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2019: *****

Dagmar Karlíková 500,- Kč, Dagmar Bowyer 500,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Anonymní dárce 1984,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 300,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, ing. Jan Kocura 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Dagmar Lavičková 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marek Švestka 500,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Milan Tahovský 500,- Kč, Rudolf Bláha 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Marin Vacek 500,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ladislav Hegyi 300,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Miroslav Meder 400,- Kč

Celkem za měsíc: 14 428,00 Kč
Vybráno 41.22%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 26 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (21 votes, average: 3,90 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
103 komentářů

Napsat komentář: Jonas Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.