Velká tragédie pokrytectví
NAFTALI
Dospělým ze dne na den. To je další film z kategorie kterými chce pan režisér intelektuál rozplakat národ. Ve zkratce, je to příběh dětí z dětských domovů, které odcházejí do zlého a ošklivého života za zdí zcela nepřipravené na tvrdou skutečnost. Jedno oko nezůstane suché. Sotva kdo si ale položí otázku, proč tomu tak je. Že za to může systém dětských domovů. Nadpoloviční většina děcáků je jen odchovna a velkovýkrmna chránící svoje obyvatele před životní realitou. Proto tolik cikánských rodin do děcáku svoje potomky ochotně pošle. Luxusní život daleko od reality na útraty státu s veškerým zaopatřením. Výsledkem je průšvih a zástupy zmatených jedinců, kteří čekají, někdy celý život, s nataženou rukou co jim kdo dá a hlavně zadarmo. Stačí jen zaškemrat, já jsem z děcáku?
Ano, tohle je jedno velké tabu o kterém se ve společnosti ovládané pseudo humanitárními neziskovkami nemluví a mluvit nesmí. Jinak vás ukamenují. Tak budeme raději točit brečavé filmy a obviňovat … koho?
Většina dětí v dětských domovech zažívá luxus v prostředí, který leckterá běžná rodina postrádá. Ano, vím to. Bylo mi umožněno několik těch zařízení vidět a poznat. Na moji otázku, jestli je to dobře, mi paní ředitelka zmatená jak lesní včela odpověděla, že je to tak dobře, protože děti si musejí zvyknout na lepší prostředí, aby pak takový standard vyžadovaly i v běžném životě. Svatá prostoto!
Nejméně polovina dětí z děcáku má základní vzdělání a nebo učňák, kterým prošly s odřenýma ušima. Jejich hodnota na trhu práce tomu odpovídá, bohužel i plat. Z nízkého platu žádný luxus nebude, ale dítě luxus chce. Je na něj zvyklé. Nejjednodušší cesta je půjčit si a dělat dluhy. Děcko z děcáku většinou netuší, jak vypadá práce, že je potřeba si na svoje potřeby vydělat nebo ušetřit. A pak do práce chodit pravidelně a včas. V děcáku dostane dítě všechno pod nos na potřeby mu vydělají ochotní sponzoři.
Ano, mít tak tu moc zruším všechny ty pokrytecké akce, ty stromy přání, které se množí hlavně před Vánocemi. Jejich cílem je zahrnout děti z děcáků dary, leckdy takovými, na který běžná rodina nemá. I u nás na náměstí takový stromek strašil. Otevřu jedno přání ejhle, dívenka z děcáku chce zlatý prsten, druhá polohovací masážní křeslo, bratru za pět tisíc korun. Třetí přání už nečtu. Jdou na mě mrákoty. Akce takového typu jsou kontraproduktivní. Dítě z děcáku pak má dojem, že společnost je mu cosi dlužná a že stačí zafňukat, poukázat na svůj původ a dostanete, na co si vzpomenete. Chyba lávky. Jediný, kdo je dítěti něco dlužen, je jeho nefunkční rodina. Společnost a stát mu nedluží nic.
Permanentní bezhlavá dobročinnost a přísun darů bez práce zbavuje člověka zodpovědnosti a samostatnosti.
Ne společnost, ale bývalá rodina dítěti něco dluží. Nejstrašnější je, když se do dobročinnosti začnou plést hvězdičky ze šoubuzince. Většina z nich si ráda hraje na lidumily, zvlášť před svátky. To se děcáky hlavně kolem Prahy hemží popovými hvězdičkami, hlupkami z nekonečných seriálů, potrhlými redaktorkami i vyšeptalá filmohvězda se utrhne. Velká tragedie pokrytectví. Děcko z děcáku je náhle celebritou a užívá si to. Má pocit, že je čímsi výjimečné. Popová hvězdička se k němu tulí a cení pysk. A pak konec, vyjdete z děcáku a neštěkne po vás pes. Kolikrát mě napadá, co by se asi stalo, kdyby děcko z děcáku zazvonilo u dveří vyšeptalé popové hvězdy a oznámilo..paní pane, před pěti lety jste se se mnou u nás v děcáku tak hezky fotili abyste byli populární a já jsem teď venku. Nemám peníze a nemám kde spát, postarejte se o mě. Jak by to asi dopadlo? Proboha zrušte to!
Dítě není žádný nepopsaný list. Jeho charakter utváří geny po rodičích, rasa, zvyky, dědičné sklony a choroby. Byť o rase se mluvit nesmí, už v šesti letech je dítě hotová osobnost. Vzpomínám si na jednu předvánoční návštěvu děcáku kdesi na Vysočině. Paní ředitelka pozvala sponzory, aby pustili chlup. Dětičky zpívaly, recitovaly, dámy v publiku slzely. Vytrácím se na WC, na chodbě stojí dva malí cikáni tak sedm let ne víc a smějí se. Jeden říká tomu druhému: Viděls, jak brečeli, aspoň z nich něco kápne.“ Šokuje vás to?
Děcka z děcáku už v sedmi letech vědí, odkud vítr fouká. Znám konkrétní strojírenskou firmu, která nabídla dětem z děcáku práci s ubytováním. Zájem měly tři. Ostatní chtějí být herečkou, hercem, modelkou, zpěvákem nebo obcházet reality show a ne se motat kolem mašiny a vstávat ve čtyři ráno na budík.
Otázka je, jak z toho ven. Nejlepší by asi bylo, přestat si hrát na pokrytecké lidumily. Nikam to nevede. Zrušit žebravé stromy přání a hvězdičky ze šoubuzince hnát od děcáku bičem. I děcko v děcáku by mělo mít povinnosti. Uklízet, stlát postel, pomáhat v kuchyni, kapesné za odměnu a hlavně tvrdé lekce finanční gramotnosti a domácího účetnictví. Ne milé dětičky k moři letos nepojedeme. Nemáme na to peníze a sponzor nám nic nedá. Až budete chodit do práce, můžete si na dovolenou vydělat. Sponzor nemá důvod nás vykrmovat, nic nám nedluží. Ano taková je realita, když peníze nejsou. Zatím to tak nefunguje. Zatím točíme jen filmy, které mají veřejnost rozplakat a zřejmě donutit k tomu, aby zdravé mladé jedince z dětských domovů sponzorovala až do smrti.
Redakce
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)
***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2019: *****
Vladislav Vydra 100,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Eva Myslivečková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jan Bezděk 1000,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Marie Fulková 100,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Petr Pisan 100,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ludmila Karská 300,- Kč, Petra Rohlíčková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Jana Hašlarová 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloš Kraus 300,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Jan Šmrha 100,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč
Celkem za měsíc: 10 156,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Latest posts by Redakce (see all)
(27 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading...
V tradiční křesťanské společnosti dětské domovy neexistovaly, protože o osamocené děti se postaraly širší rodiny.
Nicméně křesťanské společnosti byly západem a jeho komunismem/trockismem cíleně rozvráceny, takže dneska tato praxe existuje pohříchu jen u muslimů.
Muslimové nám bílým Evropanům tak nastavují nelichotivé zrcadlo našeho úpadku a postupného zániku.
hujky bobušo, za co všechno ti komunisté nemohou, asi i za sucho a kůrovce, milý bobušo méně blábolte z hladu a studujte historii o trochu víc a zjistíte, že v tradiční křesťanské společnosti neexistovali děcáky, ale nalezince či sirotčince bobušo, svobodné matky pohodily svoje děti před dveře kláštera kde se o ně staraly jeptišky, no staraly, děti byly často hladové, zavšivené, využívané k otrockým pracem pro klášter, i v katolickém Irsku a Španělsku posloužily nalezince a sirotčince k námětům pro horory, v sirotčincích docházelo ke zneužívání, znásilňování, jinak u slimáků jste asi často nebyl vy trampolíne protože byste zjistil, že i tam se rodiče nežádoucích dětí zbaví a víte jak vyhodí je na ulici, v severní africe a blízkém východě se po ulicích toulají děti, co nepatří nikomu, spí na ulici a perou se o jídlo s toulavými psy, případně okrádají turisty, takže komunistické děcáky vy duševní trampolíno jsou proti tomu ráj na zemi, jste hloupý až to bučí
To vyprávíte o době z konce 19. století a 20. století, kdy rodinné struktury už byly v západní Evropě v mnoha ohledech rozvrácené.
U nás systém zatím fungoval, i mezi oběma světovými válkami. A po WWII se rozvrátil, potom se ho bolševici snažili slepovat nejrůznějšími podporami rodin, ale už bylo pozdě.
Co se týče muslimů, tak nezohledňujete skutečnost, že tam společenství pro své rasové záměry rozvrátili Američané a státy NATO bombardováním obyvatelstva a barevnými revolucemi, aby je donutili se přemístit do Evropy, přičemž samozřejmě vyvraždily množství rodičů a ustálené rodové struktury rozvrátily. Kdyby je nechali na pokoji, tak tam systém fungoval.
👍👍👍
Přesně tak, ta děcka jsou většinou líná jako vši, nenaučili je tam pracovat, ani nesměli. Jistě jsou vyjímky, ale tyhlety sociální ústavy jsou skoro všechny podobné, včetně starobinců, klienti tam nic nedělají i když mohou a mají personál za služky. Mělo by se jim dávat jen část prostředků a současně nabídnout i možnost práce, kdo může, musí pracovat. Něco jako internátní Baťova Škola práce, to byla super špička. Samozřejmě jsou i lidé co nemohou, těch se to netýká.
Hitler to reseni cikanske otazky odflaknul.
Zase hromada kecu, kolem zcela jednoducheho reseni. Kdo nepracuje, at neji. Zadna prava, zadna podpora, nechat chcipnout a zpracovat na kostni moucku a hnojivo v kafilerii. Stoprocentni recyklace.
Je to dost na palici, ale tento Kocourkovský přístup je jakási daň za nezdravou společnost. Je to všechno výpalné za klid normálních občanů! Když dáte cigošovi 20 tisíc na dávkách ušetříte 10 tisíc…. protože když je nedostane, neoběsí se, půjde krást a skončí ve vězení a stojí 30 tisíc……
A problém narůstá….. a oni se nám smějí….
Řešení té otázky prostě není!!! To je ta hrůza…. Napadá mě specielně pro ně pracovní povinnost – ale copak by to šlo????
Rudy, davam ti 100 bodu!!
Měla jsem v jednom ročníku tři dívky z dětských domovů, dvě bílé, jedna Romka. Kradly všechny, jen každá jinak. Na praxi (jednalo se o učební obor prodavačské práce) chodily jen zřídka, časté záškoláctví a k tomu i omluvenky z děcáku, že mají nějaké soustředění na horách, prý “příprava na život”. Že nejlepší přípravou na život by bylo, kdyby se něčemu vyučily, aby měly alespoň nějakou šanci získat solidní zaměstnání, to jim tam podle všeho neříkali. Nevyučila se z nich ani jedna jediná, přitom předpoklady by na to měly, ale svůj um a intelekt používaly spíš tak, jak co nenápadně “čórnout”, aby se na to přišlo pozdě a nešlo to už dokázat. Jednu z nich jsem později náhodně poznala mezi těmi bezdomovkyněmi, co občas vařily v Praze někde na náplavce. Co se stalo s ostatními, těžko říci. Jakmile dosáhly plnoletosti, kamsi se rozutekly. Přitom dokud byly v děcáku, jezdily běžně za peníze sponzorů na zájezdy do ciziny (o prázdninách). Kdyby jim radši sponzoři, když už chtějí vyhazovat zbůhdarma prachy, zaplatili nějaké vzdělávací kurzy, aby se naučily něčemu užitečnému … To by byla pomoc. (I když zrovna tyhle byly tak líné, že by se to asi minulo účinkem. Ty by tak potřebovaly exkurzi do nápravného zařízení pro ženy, aby věděly, co je čeká, když si budou brát, co jim nepatří..)
Rodina je nenahraditelná. Proto režim usiluje o její zničení a nahrazení soužitím buzerantů.
Řeknu vám, že být v děcáku není žádná výhra. Je mi 17,5 roku. Momentálně jsem v dětském domově a jestli si myslíte jaký luxus tam nemáme tak to asi ne. Kredit ani 200 Kč za půl roku vám nikdo neproplatí. Ostříhání v 17 letech vám nikdo neproplatí. Prej mě mají “olepat vychovatelky”. Jsem přes týden na internátu. Mám tam celodenní stravu. Jinak na svačinu do školy dostávám 70 Kč/týdne. Což mi přijde málo. Mám mobil za 2000 Kč na který jsem si vydělal jinak bych dostal nějaký klávesnicový za 800 a hotovo. Ročně na oblečení 3000 max 3500. Kapesné 300 max 350 měsíčně. Nemůžu přespat u nikoho pokud to neprošetří sociálka. Ani jeden den. Chovají se ke mě v děcáku jako k malému děcku. Momentálně studuji zdravotnictví. Jsem zdravotní bratr. Přišel jsem do děcáku a chtěli mě hodit na učňák abych prý zapadl mezi ostatní. Takže lži a lži. Nemůžu si dovolit mobil za 6000 Kč jako moji spolužáci. Nemůžu si dovolit ani boty více než za 1000 Kč. Na cestovné do školy dostávám 160 Kč týdně. Na dovolené k moři jede omezený počet lidí. Na hory nejezdíme. Hodně se v děcáku tlačí na cenu. Nakupujeme v akcích, oblečení u Vietnamců, kosmetiku v Lidlu. Na holení dostávám nepoužitelné plastové tupé dvoubřité holítko od Vietnamců. Prej luxus.
Skoro všechno je to nejlevnější co jde. PS pro blbé. Nekouřím, nepiju, nekradu,nefetuju v děcáku jsem 8 měsíců. V osmnácti okamžitě vypadnu. Studuji obor Praktická sestra. 2 roky jsem žil na ulici a celkově to bylo dost špatné.
Ceník zde:
Oslava narozenin 300,-
Dárek k narozeninám 600,-
Dárky k Vánocům ”ano od sponzorů„ 4× dárek za cca 500 Kč to dělá maximálně 2200 Kč
Ošacení 3500 Kč/rok
Strava 93 Kč/rok
Cestovné 120/ týden
Ubytování v děcáku 2500 Kč / měsíc
Já bydlím na internátu takže je to cenově jinak.
Pomůcky do školy: individuální max 2500 Kč/rok
Svačiny do školy 70 Kč/ týden
Kapesné 300-350 Kč/ měsíc
Kredit – koupit ze svého
Ostříhání se – koupit ze svého
Léky- jen to nejnutnější i když antikoncepci holkám platí a některé léky, které nejsou tak důležité taky.
Ceny jsou orientační. Dělí se podle věku, ,chování,zařízení. Tyto ceny jsou stanovené pro 17 až 18 leté “děti”
Nevím jak vám ale mě nepřijdou tyto částky závratné. Některé věci jsou směšné. 70 Kč na svačinu do školy je výsměch. To že mě mají ostříhat vychovatelky je výsměch.
Takže se sakra zamyslete a vsadím se že 70% vašich dětí má telefon aspoň za 4000 Kč, boty za 1400, notebook, vlastní pokoj, právo na soukromí, mají vaši lásku, nenutíte je chodit po psychiatrech a nechcete je očernit jako chtěli očernit mě. A ostříhá je kadeřník nebo rodinný příslušník který to umí.
Kde máš otce ?
Proti velkému množství důchodců , bezdomovců a samoživitelů jsi na tom dobře !! Telefonovat se dá i mobilem za 500 stovek !!