Velká Říjnová Americká Revoluce nebo Vítězný Únor?

Nejprve zpět do roku 2016

Toho roku došlo k volbám, které vyhrál Donald Trump. Jeho odpůrci propukli v zoufalý jekot a celé 4 roky proti němu bojovali všemi prostředky. Od pouličních nepokojů, šikanování jeho příznivců, totální mediální omerty přes ignoraci a pohrdání od řady ostatních představitelů po nekonečné a absurdní soudní procesy — tu pod záminkou ovlivnění voleb ruskými službami, jindy zase obžalobou Trumpa, podle které se s Ruskem rovnou spolčil. Ve světě to budilo úžas, ale i nepochopení, proč zrovna Trump tolik vadí.

Americký systém funguje totiž trochu jako Národní fronta za českého komunismu. Ne že by tam byla strana s vedoucí úlohou, ale je to pohodlný systém, ve kterém mají voliči na výběr ze dvou variant, které mezi sebou tu na oko, tu opravdu, soupeří, ale v zásadě k podstatným rozdílům vést nemůže. Mocenské zájmy těch nahoře jsou plněny, ti uprostřed musí dbát na to, aby někomu nešlápli na nohu a těm dole to může být v podstatě jedno, jen občas jim někdo přihodí kost předvolebních slibů. Superelita koordinuje obě strany tak, aby věci fungovaly k jejich prospěchu. Stát samotný je pak vykonavatelem jejich vůle.

Trump do tohoto schématu nezapadá. Nejen, že není žádným Republikánem, natož aby vystoupal ke kandidatuře postupně, on není ani tak bohatý a vlivný, aby patřil k těm, kteří rozhodují. Prodělal nějaké bankroty, chová se jako křupan a patří spíš k tomu středu než k ekonomické elitě. Přesto se mu podařilo jakýmsi způsobem ukořistit primárky a navzdory neskrývané nenávisti 99 procent medií a společenských organizací, dokonce vyhrát volby.

Do Národní fronty totiž vnikl vetřelec. Systém začal produkovat protilátky.

Jak ho dostat ven

Nerudovské „Kam s ním“ se v USA řeší různě … většinou to ale řešit nepotřebují, protože k fatálním chybám v systému právě díky systému dvou stran často nedochází a jelikož v USA nepůsobí ani velvyslanectví USA, nehrozí akutně ani barevné revoluce, které tyto problémy napravují v ostatních zemích. Naposledy v USA odstraňovali Kennedyho. A hned nato i jeho bratra.

Co s Trumpem?

Je třeba uznat, že můj původní odhad (metoda Kennedy), byl chybný. Zpětně vzato, strategie sestávala ze dvou cest.

První — dennodenní tlak na Trumpa, jeho lidi, cílená šikana všech příznivců na sociálních sítích, universitách a prakticky všude ve společnosti, dále zmíněné procesy a politický tlak. Kdyby se bylo podařilo Trumpa unavit a dostat z křesla, byl by to úspěch, ale postačilo i to, že nebyl schopen za tu dobu nic koncepčně dělat,

Druhá — příprava na volby. Demokrati se poučili z voleb 2016, ve kterých Trump vyhrál navzdory faktu, že 99 procent médií bylo ostře proti němu a naprostá většina dotazovaných deklarovala záměr volit Clintonovou nebo aspoň ne Trumpa. Bylo jasné, že voliči jsou nespolehlivá cháska, která volí jinak, než říká a než jí radí CNN. I vzpomněli si na moudrá slova Josipa Vissarionoviče, podle kterých není tolik důležité jak kdo volí, nýbrž to, kdo a jak počítá hlasy.

Třetí, jestli se to tak dá vypíchnout, byla Trumpova informační izolace. Facebook a Twitter mu bez váhání komentovaly jeho příspěvky, schovávaly je, bránily šíření nebo rovnou mazaly. Televize se nerozpakovaly přerušit jeho projev v roli presidenta

Příprava na volby

Trump se očividně nepřipravoval nijak jinak, než jak uměl — vedl plamenné řeči, občas bohapustě a velikášsky žvanil, což se místním líbí. Ale mohl se taky pochlubit spoustou pozitivních věcí, Ekonomicky si USA polepšily, překvapivě včetně těch lidí úplně dole, a nebylo to díky dotacím a dávkám. Nezačal taky žádnou válku, jeho sliby se buď plnily, nebo aspoň nedělal opak … na presidenta to nebylo špatné skóre. Trump psal tweety, jezdil po zemi, řečnil a očekával, že vyhraje jako minule

Demokrati překvapivě vybrali člověka trpícího očividnou demencí, který ani nemohl normálně absolvovat diskuse. Nikdo tam taky nechodil. Na povrchu to vypadalo jako v roce 2016. Nikdo za Trumpa podle médií hlasovat nebude, Jenže …

Zde je potřeba upozornit na to, že zejména Demokrati mají vazby na organizátory barevných revolucí, převratů a podobných demokratizačních aktivit po světě. Pan Soros je jejich spojencem. Prostě technologie tu byla a zkušenosti taky.

Zkouška

Někdy v květnu policie při rutinní práci zaklekla známého feťáka, který pak po několika hodinách v nemocnici zemřel, patrně v důsledku intoxikace. Během hodin se vzedmula vlna nepokojů, byla aktivována organizace BLM, aktivovala se Antifa a prakticky všechny ty organizace po světě, které se tolik starají o lidská práva, barevné revoluce, převraty a občanskou společnost. Sochy se ničily, domy hořely, bílí klečeli, černí rozkazovali. V Seatlu rozpustili policii, v Portlandu BLM vypálili kus města.

Co policie? Nic … buď jim Demokrati nařídili nezasahovat, nebo je rovnou rozpustili. Když chtěl Trump poslat Gardu, tak mu odpověděli, ať zaleze … byl to test nového systému. Nešlo jen o policii, ale i prokurátory a soudce. Když např. policie přivedla žháře chyceného při činu, prokurátor jej odmítl obžalovat a přikázal pustit. Soud se tím nechtěl zabývat. Tj. test beztrestnosti těch na správné straně a naopak demonstrace síly těm, kdo by chtěli odporovat — protože BLM vám vypálí dům a nic se jim nestane.

Volby

Samotné volby navenek byly jiné zejména tím, že přes polovinu hlasů tvořily hlasy korespondenční. Tohle samo o sobě by v normálním volebním systému muselo znamenat neplatnost. Vůbec, korespondenční hlasy jsou neplatné ze samotného principu, podle kterého volič volí osobně a bez ovlivňování.

V USA to ale nevadí. Trump vedl v klíčových státech ještě o půlnoci, tak šel spokojeně spát s vírou, že vyhrál jako v roce 2016. Něco ale bylo jinak. Ráno prohrával — proč?

Korespondenční hlasy se sčítají hromadně v obrovských sčítacích komisích. V jedné takové prostě večer poslali pozorovatele pryč, stejně jako část personálu s tím, že pro dnešek konec a zítra pokračujeme. Když odešli, ti spolehliví vytáhli krabice nejasného původu a jejich obsah proháněli přes sčítací stroje několik hodin, dokud nedosáhli potřebního náskoku Bidena, ty lístky točili i opakovaně. Potom vše uklidili a když přišli pozorovatelé, viděli akorát onen stotisícový pověstný skok u Bidena a nulovou změnu u Trumpa.

Dále minimálně v Pensylvánii a Georgii poslali hlasovací lístky lidem narozeným před rokem 1920 — tj. stoletým. Rekord, který jsem na vlastní oči viděl, byl rok 1850. Těchto byly desetitisíce. Je otázka, kolika dalším mrtvým, byť ne stoletým, také poslali lístky. Tipuju velké desetitisíce dohromady. Ono ne že by ty lístky jen poslali, oni je ti 150letí taky vyplnili a odeslali komisi zpět — a pak že v USA mají špatné zdravotnictví!

Dále jsou svědectví o zajímavých funkcích volebního systému Dominion, ale to už jsou spíš technické detaily.

Zajímavý na tom je fakt, že Trump před volbami prohlašoval, že budou cinknuté, zejména prostřednictvím korespondenčních hlasů.

A druhý zajímavý fakt, že se moc nenamáhali ty švindly maskovat. Tak nějak aby měl každý možnost se rozhodnout, na které straně bude.

Po volbách

Po volbách Trump protestoval a tvrdil, že byly zfalšované. Překvapivě ale nenechal zajistit důkazy. Nevíme, zda to udělat nechtěl, nebo zda orgány neuposlechly. Veškeré jeho další aktivity pak vypadaly, jako když mravenečci staví hnízdo — tisíce obětavých dělnic nosí stébla a jehličí… tisíce lidí pod přísahou vypovídalo o nesrovnalostech, podvodech. Přinášeli důkazy k soudům — ale ty, jak už víme, prošly testem a nereagovaly. Stejně jako policie nereagovala na zjevná pochybení přímo u voleb.

Média začala cenzurovat zmínky o falšování, státní správa vyčistila dokumenty a zamezila k nim přístup, prakticky všechny orgány vytvořily falangu. Twitter blokoval, část odpůrců se přesunula na Parler, kde se navzájem přesvědčovali o tom, jak jim ukáží. Pan Rudy v jejich čele…

Postupně padaly jednotlivé, často zdánlivé, prvky obrany a došlo k hlasování v Senátu. Teoreticky, kdyby senátoři zpochybnili věrohodnost volitelů, mohlo dojít i k tomu, že by presidenta volil Senát v režimu 1 stát 1 hlas, což by Trump asi vyhrál. Několik senátorů podepsalo dokument, kde se zavázali volitele zpochybnit atd … tedy jakási teoretická (nevalná) šance na zvrat, ale rozhodně by to znamenalo pozdržení, ale zejména možný začátek nějakého vyšetřování průběhu voleb tady byl. Přece jen se tím měly zabývat obě komory a poslanci a senátoři mívají lecjaké nápady a mnozí i zásady.

Útok na Kapitol

A to už jsme ve žhavé současnosti — 6. 1. 2021. Kdo si vzpomene na pochod BLM městem, ví, kolik stálo vojáků na schodech Kapitolu, aby odradili možné aktivisty. A to se v budově nic nedělo.

Na Tři krále to bylo jinak. Byla nahlášena demonstrace pro Trumpa, který tam vystoupil, zopakoval, že výsledky neuzná a vyjádřil přesvědčení, že senátoři ty volitele zneplatní. Dav se poté vydal ke Kapitolu.

Budova byla tentokrát prakticky bez vnější ochrany — a to i za situace, že tam probíhalo jednání klíčové důležitosti. Není úplně podstatné, zda byly v předních řadách Trumpových příznivců nějací provokatéři, nebo tam vnikli pouze Trumpisti, výsledkem bylo násilné vniknutí do budovy, které zpočátku probíhalo bez odporu, ale později narazili na ochranku už konkrétních senátorů a senátu jako takového — padly výstřely, byli mrtví. Ale hlavně byly materiály, použité k příběhu o útoku na Kapitol, demokracii, s jasným viníkem — Trumpem.

Tento útok byl načasovaný tak, že přerušil jednání v okamžiku, kdy by se bylo přešlo k vyhlašování pochybností či nedůvěry ve volitele. Když se po 6 hodinách senátoři sešli, tak všichni ti, kteří měli původně v úmyslu volitele zneplatnit, najednou prohlásili, že za daných okolností nebudou podporovat Trumpa a volitele potvrzují.

Cui bono? Já myslím, že to byl buď geniální tah Demokratů, nebo sakra smolné okolnosti pro Trumpa.

Co bude dál?

Především Trump vyzval aktivisty ke klidu a okamžitému opuštění budovy, což mu Twitter okamžitě smazal a všichni ho obvinili z rozdmýchávání nepokojů.

Senátoři se seřadili na tu správnou stranu a mediální aparát pomocí záběrů z toho útoku vytěžil, co mohl. Svět v šoku, Trump vinen. Jestli předtím nějak licitoval, zda odejde a za kolik, tak od tohoto okamžiku bude rád, když odejde až 20. 1. a nepůjde do želez.

Demokrati mimo to získali ve volbách v Georgii dva senátory na úkor Republikánů, takže mají kompletní moc pod sebou — presidenta s vládou i sněmovny. A jak víme, střední level státní správy prošel testem. No a média, školy, nevládky, ti nesli prapor celá desetiletí. Takže Game Over, pokud jde o Trumpa. Očividně dlouhodobě nezvládl situaci, do které se shodou okolností dostal. Nebyl vůbec schopen vystavět aparát a zajistit si fungování pro něj důležitých institucí. Zdá se, že přes všechny ty patetické řeči o jejich všehoschopnosti a nemorálnosti vůbec netušil, do čeho vlezl.

K němu ještě poslední charakteristiku — Trump v situaci, kdy už opálení chlapi stojí u nálevního pultu a míří na něj kolty, blekotá, že támhle Joe táhl poslední hru kartu z rukávu, že mu to dosvědčí tuhle barman.

Ale nejde o Trumpa. Pokud se naplní očekávání a Demokrati začnou realizovat to, co dodnes hlásali, bude opravdu veselo a příští konflikt nebude formalizovaný střet o presidentské křeslo, nýbrž jakási forma občanské války, ve které se budou oddělovat státy (Texas), města budou vyhlašovat svoji nezávislost nebo aspoň odmítat některá federální rozhodnutí, lidé se začnou stěhovat z míst velkého vlivu BLM do oblastí, kde zatím nejsou (a možná i naopak) … prostě rozdělení společnosti se prohloubí nejen formálně, ale i prakticky a to i geograficky.

Demokraté rozhodně použijí onen útok na Kapitol jako předlohu do dalšího dílu mytologie o obraně americké demokracie a rozběhnou čistky. Trump, jeho lidé, jeho příznivci, IT firmy dodají důkazy, co kdo psal posledních 5 let.

Nebudou si moci dovolit zpochybnění voleb, něco podobného se nejspíš postaví na roveň útoku na demokracii. Popírat tam snad bude možno holokaust, ale ne volby 2020.

Kdo jsou dnešní Demokrati?

Hlavní otázka proto nyní stojí takto: Jaký je opravdový charakter Demokratické strany? Je to strana JFK nebo strana George Sorose, Antify, BLM a militantních genderových blouznivců?

Poslední rok rozhodně to druhé, ale je možné, že tyhle bojůvky byly, podobně jako KKK, použit jen jako nástroj mocenského boje. Že sami vedoucí Demokratů tyhle excesy zadusí a budou se věnovat budování státu.

Já tomu ale nevěřím. Jednak postavili do čela člověka s mozkem ze salátu a k němu Kamalu Harris, o které je známo, že jde o velmi militantní aktivistku a pak také za celou dobu od Demokratů nebylo slyšet jediného slova racionality. A i kdyby někdo čekal na konec, že pak zažene divoké aktivisty do sklepa … to se většinou nedaří, jak nás učí historie. Džin do láhve nevleze, zejména když pocítil svoji moc, prakticky bezmeznou.

Podpora rabování BLM, nedávno šílený návrh genderově neutrálního textu v senátu, to jsou všechno příznaky toho, že máme nejspíš co do činění s nástupem nové éry v USA. Mohlo by nám to být jedno, kdyby USA tak aktivně nerozšiřovaly svoje představy o životě do ostatních zemí a neorganizovaly tam kvůli tomu převraty.

VŘSR nebo Únor?

To je otázka … zatím to šlo spíš únorovým, pseudo-legálním způsobem. Lidové milice tu byly zastoupeny BLM, Klement už se z Hradu/Kapitolu vrátil. Někdo doufá, že to bude jako předtím s pár kosmetickými změnami, jiný balí kufry a stěhuje se aspoň do Texasu.

Provede Demokratická strana demokratizaci Republikánské strany tak, aby vznikla Národní fronta s jejich vedoucí úlohou? Ovládne celé území USA?

Nebo neovládne a budou bojovat rudí proti bílým?

Sovětský komunismus Lenin charakterizoval jako Sověty a elektřinu. Budou nové USA charakterizované rasově-genderovými komisemi a cenzurou na internetu?

Všechno už tu bylo?

Opakuje se historie nějak uchopitelně? Těžko odhadovat, já si takové zvraty v USA nepamatuju. Ani ten Kennedy podle mě nevyvolal takové vykolejení. Možná musíme dál do historie, když už jsem si troufl zmínit VŘSR. Rozhodně se nabízí analogie s konfliktem Sever — Jih, jak je pojmenován. Nakonec, poslední rok byly útoky na jižanské sochy a jižanské vlajky zavlály na protestech. Jen symbolika, ale pokud se lidé opravdu přestěhují z oblastí jim politicky nepřijatelných do oblastí, kde se cítí lépe, může rozdělení USA nabýt i geografický charakter, a pak je ke konfliktu blíž.

Je ještě jedno datum, které bychom mohli označit za rozhodující pro USA (a vlastně i celý svět), které tak nějak stálo na počátku cesty k Joe Bidenovi a Kamale Harris — 23. 12. 1913. [1]

• nautilus2.wordpress.com