GENDER112018
30.11.2019
Kategorie: Multikulturní soužití

Vědecký genderismus a mužsko-ženská duše

Sdílejte článek:

BENJAMIN KURAS

Jste-li z toho všeho transgenderismu a genderfluidismu už tumpachoví, zasloužíte si do toho vnést trochu vědeckého řádu.

Vezmeme to od kořene. Tím je psychologický jev zvaný genderová dysforie.

Dysforie je opak euforie. Čili ne vzrušené nadšení, nýbrž podroušený zármutek. V případě genderovém to je vědomí nebo pocit, že vaše biologické pohlaví neodpovídá vašemu pohlaví psychickému. Čili že jste ženská duše narozená omylem do mužského těla, nebo naopak. Je to jev překvapivě častý, alespoň u lidí věřících v existenci duše, nebo u lidí dosud nevěřících, ale svou dysforií existenci duše objevující. Dysforie je často potlačená do nevědomí a pohřbená pod nánosy činností a chování odpovídajících danému pohlaví biologickému. Většina dysforiků tak dokáže (nebo donedávna dokázala) žít celý život bez velkých vnitřních konfliktů a hlavně bez konfliktů vnějších. Dysforii si prostě nepřipouštěli, nebo neuvědomovali. I ti nevěřící si matně pamatovali z Bible verš „muže a ženu stvořil je“ a empirická zkušenost s potkáváním lidí jim jej potvrzovala. Jednak proto, že chtěli držet partu s osobami biologicky stejnopohlavními a normální pohlavní život s osobami biologicky opačnopohlavními. A jednak proto, že žili tak aktivní život, že na podobné úvahy neměli čas. Dodržovali zavedené genderové normy, i když se v nich třeba necítili pohodlně, takže se každému včetně sebe jevili normální.

V polovině 20. století se však rozbujely všelijaké psychologické metody sebeobjevování a seberealizace a genderové dysforie začínaly vyvěrat na povrch do vědomí. I ti, kdo si svých dysforií začali být vědomi, se však dokázali s nimi vyrovnat buď opětným potlačením do nevědomí (vnímali ji jako nežádoucí nebo nerelevantní), nebo naopak jejich pozitivním využitím k tvorbě, především umělecké. Patřilo to ke „kreativnímu napětí“ téměř nezbytnému pro uměleckou tvorbu pracující s tvůrčími kontrasty a řešením konfliktů. Kreativní napětí je hnací energie umění. Proto se také rádo říká, že k tvorbě kvalitního umění potřebuje člověk „duši rozháranou“.

Hodně tomu pomohl psychologický velmistr Carl Gustav Jung objevem, že každý člověk má v duši osobnost mužskou i osobnost ženskou (animus a anima) a díky tomu dokáže chápat druhé pohlaví a být kompletní osobností. A že by si tím neměl zbytečně moc lámat hlavu a žít činorodý život. Díky němu se to na čas uklidnilo a dysforici mohli dál žít nenápadně. Jeho kolega Sigmund Freud jim však umožnil místo činorodé práce se piplat ve vlastní psychice a vyhrabávat na světlo z temných hlubin psýchy všelijaké zašmodrchanice provázené pocitem viny, což mělo opačné následky. Dělal to proto, aby psychoanalytici (definovaní jako doktoři, kteří nesnášejí pohled na krev) měli nadlouho dost slušně placené práce. Jak se praví v této otřepané anekdotě:

Psychoanalytik syn se chlubí psychoanalytikovi otci:
„Jeden z mých pacientů se kompletně vyléčil.“
„Dobře ti tak, troubo,“ praví otec. „Já ti pořád říkám, že jim nevěnuješ dostatečnou péči.“

Generaci nato vznikly psychoterapeutické metody jako Rebirthing (česky něco jako znovuzrozování) a Neuroligvistická programace (NLP), které uměly negativa (přesněji řečeno sabotující psychické zádrhely) přetvářet v pozitiva (přesněji řečeno kreativní energie). Metoda Rebirthing to dělala znovuprožitím momentu narození, v němž si „znovuzrozenec“ (neplést s born again u náboženských prozřelců) odhalil myšlenku (většinou negativní), s níž vycházel z tmavého chlácholivého tepla dělohy do studeného nebezpečného a děsivého světla světa. Genderová dysforie mohla vzniknout například vědomím matčina nebo otcova zklamání, že se jim narodilo dítě jiného pohlaví, než chtěli. Toto vědomí „chybnosti“ pak prochází celým životem a často vytváří situace, které je potvrzují a život sabotují. Uvědomění, přijetí a „rozpuštění“ může dysforii proměnit v opak, čili euforii, čili vyléčení. Metoda NLP přikotvila dysforické sebesabotující myšlenky na euforické zážitky, a tak je přeměnila v tvůrčí materiál.

Půl století nato se však začalo rodit něco, čemu se anglicky říká snowflake generation čili „generace sněhových vloček“. Ustrašených rozmazlených slabochů vyděsitelných, psychicky vyšinutelných a hroutících se kdejakou nepřízní osudu, překážkou či nelaskavostí. Ta už desítku let zaplavuje americké, britské a západoevropské univerzity. Je produktem prosperity, dlouhotrvajícího míru, pohodlnosti a „nárokovosti“ – anglického entitlement. Žije v přesvědčení, že má na vše nárok a právo, aniž by musela překonávat překážky, odvádět nějaké protihodnoty, plnit povinnosti a růst k dospělosti. Jedním z takových nároků „sněhovločkařů“ je právo být, čímkoli si usmyslí, včetně trnem v zadku svému okolí, vůči němuž necítí žádnou odpovědnost. Celý svět se točí kolem jejich sebeobdivného „já“, přesněji řečeno ne „I“, nýbrž „me“, čili mě a mně, v gramatickém pádě. Mě bezpodmínečně milujte a obdivujte a mně vše přejte a dávejte. Není taky náhodou, že MeToo (znamenající mě nebo mně taky) se nejmenuje IToo (já taky) neboť by vyjadřovalo ženu jako subjekt (podmět) s aktivním spolupodílem na odpovědnosti, zatímco Me je objekt (předmět), jemuž se něco bez jeho vůle děje, čili nevinná oběť. Odtud též pramení dnešní victim culture, čili nastavení mysli, v němž se kdekdo cítí být obětí nespravedlnosti či dokonce perzekuce.

Tato generace si taky vymyslela pojem safe space, čili „bezpečný prostor“, do něhož jí nesmí vstoupit nikdo a nic, co by ji zneklidňovalo, dirigovalo, tyranizovalo a působilo jako invaze, jejíž výsledná emoce je úzkost. Tento pomyslný prostor je nejen fyzický, ale i psychický. Jednou z nejkrutějších invazí bezpečného prostoru pro tuto generaci bylo zvolení Trumpa prezidentem. Hodně z nich, hlavně univerzitních studentů, z toho zoufale plakalo. Několik dní.

Tato generace nechala dysforii zesílit v sebezášť, úzkost, depresi a touhu po změně. A protože business je byznys, přisála se na ni hejna podnikavých psychologů a chirurgů ochotných za příslušný honorář potvrdit správnost těchto emocí. Ujistila je, že nejde o duševní chorobu, a povolila jim jako normální úkaz narušení společenského života, studia a práce.

Nazvala jej transgender. Zařadila jej do širší kategorie zvané gender non-conforming (GNC), která zahrnuje různé formy pohlavní konfuze. Z těch běžnějších k nim patří gender non-binary (nehlásící k jednomu ani druhému pohlaví) a genderfluid (hlásící se někdy k jednomu někdy druhému pohlaví). Oby tyto typy se identifikují jako genderqueer. Ale aby nedocházelo k nedorozuměním: třebaže slovo queer, znamenající původně „podivný“, se kdysi používalo pro homosexuály a v tom kontextu se stalo hanlivým (asi jako ten český teplouš), transgenderismus, genderová dysforie a genderqueerismus jsou „genderová identita“, nikoli „sexuální orientace“, takže neznamenají totéž co homosexualita.

Jestli si myslíte, že už tomu pomalu začínáte rozumět, mýlíte se a musíte si to ještě doplnit o tyto další vědecké poznatky:

Genderqueerové mají buď přesah, nebo nejasnou hranici mezi dvěma či více gendery (mohou tedy být v angličtině bigender, trigender nebo pangender), nebo nemít žádný gender (agender, nongendered, ungendered, genderless, genderfree nebo neutrois), nebo přetékat z genderu na gender podle nálady a okolností (genderfluid). Mohou taky být third-gender nebo other-gendered, nebo kategorie neuznávající žádný gender. Těm obojetným se taky vědecky říká androgyn, čili mužožena. Pro ty „vícejetné“ taky existuje pojmenování gender-expansive. Všichni mají práva, odznaky a vlajky. A společně oslavují svátek zvaný Nonbinary Day zároveň s francouzskou revolucí 14. července.

Jo a my „normální“, nebo přinejmenším „normativní“, nebo v nejzazším případě o své nenormálnosti nic nevědoucí, se jmenujeme gender-binary nebo cisgender. To abychom se necítili bezejmenní, bezprizorní, bezvýznamní, nebo dokonce bezprávní a utlačovaní.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2022: *****

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Miroslav Příkopa 500,- Kč, MUDr. Richard Domín 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jiřina Gyárfásová 1000,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Daniela Frumarová 500,- Kč, Zdeněk Vybíral 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Karel Kubela 100,- Kč, Jiří Stejskal 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Anonym 500,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Petra Rohlíčková 111,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Blahomír Skoupý 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Pavel Sejrek 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, ing. Antonín Zlínský 1000,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Radek Láznička 150,- Kč, Jiří Langr 1000,- Kč, Jaroslav Vlk 100,- Kč

Celkem za měsíc: 16 133,00 Kč
Vybráno 46.10%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 276 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading...
21 komentářů