Dubcek_vita_Brezneva_68
21.8.2019
Kategorie: Historie

V roce 1968 jsme jako své hrdiny vzývali bandu bezpáteřních krys

Sdílejte článek:

COM/VLADIMÍR MERTLÍK

Portál reflex.cz přinesl zajímavý pohled pana Vladimíra Mertlíka na rok 1968 a osobnosti tak zvaného Pražského jara. I já jsem toho názoru, že oni “pokrokoví” komouši si tehdy oslavování národem nezasloužili, a proto z článku přináším pár zajímavých postřehů:

Vzpomínáte? Socialismus s lidskou tváří. Něco jako kanibal vegetariánem. Strana tehdy zahájila obrodný proces, tedy něco jako když potkan počne novou generaci mláďat. Ve skutečnosti se vymkl z kontroly palácový převrat. Někdo nezavřel výběh a ovce zjistily, že za ním je tráva zelenější. Na cestě za svobodou je vedli ti, kteří mu ji vzali. Jsme s vámi – buďte s námi!, jak dojemné bylo to sepjetí strany a lidu, jak jsme je milovali…

Milovali jsme Sašu Dubčeka, profesionálního komunistu z plastelíny, jenž pro renesanci svobody, kterou celý život zadupával, udělal jen to, že v Podolí skočil do bazénu v plavkách a bez klobouku. Když přijeli jeho učitelé vraždit, už jen plakal a fňukal: Tohle udělali zrovna mně!? Dvacet let se ukrýval před kontrarevolucionáři, kteří ho svedli na scestí, a čekal, zda mu rodná strana zas neotevře náruč. Podruhé plakal, když zjistil, že smysl jeho života – komunismus – je v hajzlu a národy, jimž nechal politický odkaz v podobě pendrekového zákona, jej nepovolaly na knížecí stolec. Podepsal ten zákon 22. srpna 1969, kdy už útočily i jeho Lidové milice se stejně lidovou armádou a střílely do pracujícího lidu ostrými. Saša prý zákon ale „musel podepsat“, i když „pro něj nehlasoval“. Zkrátka: „Kalhoty mám zadělaný, ale posral jsem se jenom napůl!“ 

Josefa Smrkovského, toho kluka odvedle, který je od mládí členem různých rudých band. Kariéru začal za Pražského povstání 1945, kdy za ČNR odmítl pomoc Vlasovců i americké armády, čekaje na tu Rudou. Dočká se jí víckrát! Umění vést revoluce uplatní při puči 1948, kdy řídí ilegální ozbrojené tlupy Lidových milicí organizované podle vzoru nacistických SA. Svou stopu zanechá i v životech tisíců žalářovaných a stovek oběšených sedláků při masakru zvaném kolektivizace. Zábavnou kapitolou jeho života je snad jen ta z roku 1951, kdy je Josef zatčen za činnost proti generálnímu tajemníkovi KSČ Slánskému, aby poté, co je Slánský sám oběšen, byl Josef obviněn ze spolupráce s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského.

To Olda Černík, jiná z rockových hvězd Pražského jara 1968, napřed trochu pracoval, trochu studoval, ale v roce 1945 už našel své místo jako špílmachr s citem pro vývoj hry. Včas vycítil, kdy reformovat i později kdy dereformovat. A tak i po výletu na daču, kam soudruhy pozvalo Huňaté obočí, zůstal předsedou vlády. Měl před sebou ostatně spoustu práce, mimo jiné i krvavé potlačení demonstrací tanky a samopaly v srpnu 1969. Jsme s vámi, buďte s námi! Úspěšný zákrok mu vynesl funkci náměstka ředitele Studijního a typizačního ústavu – kdo by ten podnik neznal. A jen zafoukal vítr změn 1990, Olda obrátil. To víte, jednou reformátor, vždycky reformátor. Bohužel, příliš mnoho lidí si pamatovalo jeho slova z roku 1971, jimiž zhodnotil své působení po 21. srpnu 1968: „Prosral jsem pozici i čest!“ Ano, práci čest!

To František Kriegel byl aspoň dobrodruh hodný své doby. Po studiích medicíny bojuje ve španělské občanské válce a po porážce komunistů prchá do Číny. V únoru 1948 už je ale zástupcem velitele Lidových milicí a zásadně se zaslouží o vítězství lůzy. Když soudruzi zjistí, že je Žid, skončí František na čas jako závodní felčař, ale pak strana uzná jeho zásluhy o puč a vyšle ho podpořit jiný puč – na Kubu! Jediný však učinil pokus vrátit svůj život zpět mezi slušné lidi, když odmítl podepsat Moskevský protokol, a navíc jako poslanec hlasoval proti pobytu sovětských vojsk v ČSSR. Na podzim 1968 řekl: „Odmítl jsem podepsat takzvaný Moskevský protokol. Odmítl jsem to proto, že jsem v tomto protokolu viděl dokument, který všestranně svazoval ruce naší republičce. Odmítl jsem jej podepsat proto, že podepsání se dělo v ovzduší vojenského obsazení republiky, bez konzultace s ústavními orgány a v rozporu s cítěním lidu této země. Hlasoval jsem proti ratifikaci smlouvy o dočasném pobytu vojsk na našem území… Tato smlouva o dočasném pobytu vojsk na našem území postrádá základní náležitost řádné smlouvy, tedy dobrovolnost… Smlouva byla podepsána nikoliv perem, ale hlavněmi děl a samopalů…“ Škoda, že jej tato slova nenapadla v únoru 1948.

Zvláštní kapitolou je osoba Ludvíka Svobody. Pověst válečného hrdiny jej přivedla na začátku roku 1968 do prezidentského úřadu. Národ žasnul! Kdo by naslouchal řečem o jeho spolupráci s StB a KGB, kdo by chtěl připomínat jeho roli krtka KSČ v únoru 1948 i jeho nečinnost ve funkci ministra obrany, bez níž by puč zřejmě dopadl jinak. Stejně se zachoval i v srpnu 1968. Prý svým neohroženým postojem zabránil převzetí moci takzvanou dělnicko-rolnickou vládou a zachránil životy reformních vůdců unesených do SSSR. Ale není ohrožení života vůdce cenou za vítězství ideálu a národa i stejným rizikem povolání, jako je pád ze štaflí v případě malíře pokojů? Když z podstavce Jungmannova pomníku proneslo tato slova 27. srpna 1968 tehdy ještě mladé Zpětné zrcátko, zachránilo se před spravedlivým lynčem jen zrychleným přesunem. Dav měl své vůdce v lásce a nemínil je opustit. Jsme s vámi, buďte s námi! Ale jaký byl rozdíl mezi příštími činy signatářů hanebného Moskevského protokolu, vítaných doma se slzami v očích a loutkovou dělnicko-rolnickou vládou? Vasil Biľak, Alois Indra, Antonín Kapek, Drahomír Kolder a Oldřich Švestka, jména zrady a krys, ale krys aspoň upřímných.

Nebyla chvíle návratu zbabělců tou první z budoucích dvaceti let hanby? Nebyl jejich oslavovaný návrat jen důkazem jejich i naší zbabělosti a strachu nejen o životy, ale i o funkce a koryta? Páteř národa nezlomily ruské tanky, ale lháři, kteří mezi 24. a 27. srpnem 1968 ukázali, jak upřímně myslí: Jsme s vámi, buďte s námi! znamenající tak málo proti jim tak blízkému Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! A tak si soudruzi stříkli do kaťat, ač to předtím vyčítali vládě v roce 1938. Lid zas marně čekal na vůdce a pokyny, jen už nevolal: Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!

Ludvík Svoboda, od začátku 2. světové války agent sovětských tajných služeb a krtek KSČ, prý v únoru 1948 na Gottwaldovu otázku: S kým jdeš, Ludvo? odpověděl: S lidem!, aby vzápětí šel s lůzou. Ve funkci prezidenta zůstal i díky zradě po roce 1968 a 1969 jako tradiční sentimentální symbol Čechů, kteří milují své mýty a legendy víc než svobodu a pravdu, která jednou zvítězí. Snad sama od sebe!

ZDROJ a celý článek: Vladimír Mertlík

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2019: *****

Luděk Kurka 100,- Kč, Jiří Novák 150,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Petr Chovanec 1000,- Kč, René David 900,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Miroslav Hloušek 111,- Kč, Vlastimil Kornas 66,60 Kč, Miloslav Pecka 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Nezn. dárce 0.000421 BTC (99.84 CZK), Květa Sekyrová 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Lucijan Škorjanc 150,- Kč, Marie Kouklíková 100,- Kč, Roman Doubravský 500,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč

Celkem za měsíc: 10 204,44 Kč
Vybráno 29.15%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 091 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 4,09 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
88 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.