ustava
17.1.2018
Kategorie: Historie

Ústava USA: 230 let vzorem pro demokracii

Sdílejte článek:

JAN KUNST

Ústava USA je vskutku přelomovým dokumentem a mám za to, že v právní historii, vývoji státovědy i politologie, lze bez dalšího označit dobu „před ústavou USA“ a „po ústavě USA“, stejně jako jsme zvyklí udávat letopočty „před Kristem“ a „po Kristu“.

Ústava USA je v zásadě nedlouhý text – v originále má okolo 4 500 slov, ale o to větší má tento dokument dopad do celého vývoje společnosti, pro kterou jsme přejali označení Západní civilizační okruh.

Osobně si myslím, že snad od dob antického Říma se nikdy v jedné generaci nesešlo tolik odborně zdatných právníků s takovým přesahem a rozsahem znalostí, kteří by byli schopni vytvořit ucelené dílo, které ještě déle 220 let po svém vstupu v platnost a účinnost, funguje jakožto základní právní norma největší světové supervelmoci. Jména tvůrců ústavy USA jsou dodnes známí po celém světě – počínaje předsedou ústavodárného shromáždění Jamesem Madisonem, přes další budoucí prezidenty USA Washingtona, Adamse, Jeffersona, ale i všestranného Benjamina Franklina a samozřejmě i mnohé další.

Tento dokument je historickým unikátem v dějinách ústavního práva jednotlivých národů, a že svým obsahem napomohl tvorbě nejedné moderní ústavy současných demokratických režimů na celém světě, nevyjímaje té naší. Nevím, zda si její tvůrci dovedli představit, že tvoří dokument, který přetrvá čtvrt milénia prakticky bez vnitřních obsahových změn. Pojem vnitřní obsahové změny užívám naprosto záměrně, neboť to neznamená, že by na ní neměla vliv stopa času, nebo že by dosud ve Spojených státech platilo zřízení z 18. století. Doba se na ústavě USA projevila prostřednictvím dílčích změn v podobě dodatků (ale ani těch není mnoho).

Soudce Nejvyššího soudu Kennedy ve slavném rozsudku Lawrence vs. Texas na toto téma poznamenal, že tvůrci ústavy věděli, že lidé jsou náchylní některé pravdy vnímat jako absolutní, zatímco jejich následující generace mohou zákony, které je mají vymáhat, chápat v naprosto odlišném světle, jakožto nástroje represe a nepřípustnou ingerenci moci vládní do jejich základních práv.

„They knew times can blind us to certain truths and later generations can see that laws once thought necessary and proper in fact serve only to oppress. As the Constitution endures, persons in every generation can invoke its principles in their own search for greater freedom.“[1]: „Byli si vědomi toho, že nás naše vnímání současnosti může zaslepit vůči některým pravdám, přičemž pozdější generace prozřou a uvidí zákony, jaké jsou – tedy nástroje k utlačování. Tak jak trvá ústava, mohou lidé v každé generaci užít jejích základních zásad v jejich vlastní cestě za větší svobodou.“

Bylo to zřejmě právě toto vědomí, které jim umožnilo napsat dílo, které tuto pravdu reflektuje, zapracovává a umožňuje vlastní vývoj společnosti a interpretaci textu, dle jejích potřeb. Málokterá veřejnoprávní norma plní svůj účel – tedy sloužit zájmům společnosti a regulovat vztahy uvnitř této společnosti tak, jak to činí právě ústava USA.

Co je na americké ústavě dalšího tak výjimečné, že stojí za podrobný rozbor? Určitě mnoho dalších zajímavostí, z nichž na spoustu nebude v rámci našeho blogu místo. Ústava USA je učebnicí státovědy, je praktickým převodem do té doby především teoretických koncepcí typu federalismu, vlády lidu – demokracie, volné soutěže politických stran, dělby veřejné moci, systému brzd a rovnovah, odluky církve a státu.

Pravda, dá se namítnout, že tvůrci ústavy USA teoreticky vycházeli z děl jiných autorů, ale mohli se opřít i o ukázky z praxe. Cožpak není vláda lidu – demokracie vynálezem starověkých Athén a jejich shromáždění na Pnyxu? Není snad pravda, že republika je uspořádání antického Říma? Není na příklad možné základy federalismu a místní samosprávy nalézt v uspořádání Themat v Byzantské říši? Neexistovaly třeba zákonodárné zastupitelské sbory mezi vikingskými národy již v devátém století, v Indii a Mezopotámii ještě dříve? Nebyla snad v Británii sepsána Magna Charta, nebo zde neexistovala již několik století oddělena moc výkonná od osoby panovníka? Odpověď na všechny tyto otázky je samozřejmě Ano. Nic z toho však neubírá ústavě USA na přelomovosti.

Ústava USA v žádném případě není dokumentem, zasahujícím bezprostředně do života pouze obyvatelům USA, a to i protože spadá mezi tzv. ústavy původní. Do této skupiny ústav spadají ty, ze kterých je dále „opisováno“, tedy slouží jako inspirace pro ústavy jiné. Této inspirace není využíváno jen při sestavování dokumentů nejvyšší právní síly, ale rovněž i při běžné zákonodárné činnosti. Příkladů i u nás může být nesčíslně – třeba Sněmovní tisk číslo 7 z roku 2010, kterým se měla měnit naše ústava, stejně tak i příspěvky v rámci semináře Komise senátu Parlamentu ČR pro Ústavu na téma „Postavení Senátu a úprava legislativního procesu v Ústavě ČR. Neméně zajímavým příkladem je i záznam z 21. Schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR z roku 2003, kde poslanec Říman srovnává tehdy projednávanou Smlouvu o ústavě pro Evropu:

„Toto je česká ústava (ukazuje) a je vytištěna ani ne na dvaceti stranách. Návrh evropské ústavy má 54 253 slov, česká ústava má 5 470 slov, tedy desetkrát méně. Pokud by někdo chtěl namítnout, že Evropská unie je velký celek, nedá se srovnávat se strukturou malé a jednoduché České republiky, pak jestliže ústava USA, tedy srovnatelné velké země také s federalistickou ústavou, má včetně dodatků 5 954 slov, bez dodatků, tedy původní text, jen 3 533 slov, tedy patnáctkrát méně než nová evropská ústava. Jen tak mimochodem se podle této – zřejmě nedokonalé – ústavy úspěšně řídí přes dvě stě let. Za jak dlouho – mohli bychom si položit řečnickou otázku – se to podaří Evropské unii? Bude platit přímá, či nepřímá úměra vzhledem k její délce?“[2]

[1] Citováno z rozhodnutí Lawrence v. Texas – 539 U.S. 558 (2003).

[2] stenozáznam z 21. schůze, část 019 ze 7.10.2003

Autor: 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč

Celkem za měsíc: 44 682,80 Kč
Vybráno 127.66%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 50 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (9 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
28 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.