Urob si sám

Když jsem se v roce 2012 stěhoval a nastupoval u Andyho korporace jakožto technik pro obilná sila na Znojemsku, měl Andy už založené to svoje politické hnutí, ale teprve začínal. Ještě nevěděl, že bude mít výrazný úspěch ve volbách a tak seděl na dvou židlích. Té politické, ale také ještě té ředitelské. 

A tak ještě pamatuju, jak to vypadalo, když velící generál rozhodl. Prostě si sezval štáb, zapíchal do mapy špendlíčky, řekl co se bude dělat, proč se to bude dělat, kam to má směřovat, jak se bude měřit dosažení cílů  a pak nechal svoje podřízené, aby aktivovali zase svoje podřízené a tak dále, až to došlo až úplně dolů. Vždycky v lednu přišel největší nápor práce – zajistit, připravit, zhodnotit, podat všechna hlášení, připravit plány pro každý jednotlivý areál. Vzápětí se schválily požadované peníze, finanční ředitelé zajistili úvěry i jiné financování, všechno se to spočítalo a sešlo se to zase na stole u Andreje.  

Pokud se některému řediteli nedařilo a ostatním jo, už mu Andy seděl za krkem, už ho povolával na centrálu, už se řešilo, v čem je problém a průměrná životnost vysokého manažera byla 22 měsíců… Naopak, když se nedařilo všem hromadně, velmi brzy přišly upravené rozkazy, zanalyzovalo se, v čem měl vrchní příliš velké oči a upravilo se to.  

Firma šlapala jak hodinky, měla třicet tisíc zaměstnanců, ale žádné korporátní praktiky se tam nedělaly. Řízení bylo pružné, rychlé, efektivní, povyšování bylo stejně časté jako vyhazovy. 

Když pak Andrej mluvil o tom, že chce řídit stát jako firmu, představoval jsem si vždycky tohle a myslím, že si to takhle předtstavoval i on. Prostě určí směry útoků, určí, kdo to bude dělat, nebude zasahovat do jednotlivostí a jen se postará, aby všichni plnili rozkazy. Kdo bude plnit, bude povýšen, kdo nebude plnit, bude odejít. Babiš byl v tomhle takový generál Patton – byl všude, člověk nikdy nevěděl, kde na něj narazí, dělal od rána do hluboké noci, ale také uměl klidně zmizet do soukromí, pokud měl pocit, že vše šlape jak má. 

A pak se Andy stal premiérem, sáhl na penězovody a najednou byly rozpočty takřka vyrovnané. Zvyšovaly se sociální dávky, snižovaly se daně. Ekonomika šlapala. Veľký Bocián měl sice proti sobě silnou opozici, ale prakticky žádného soupeře. Jeho preference vypadaly zcela nekonečně, měl slušnou šanci, že v letošních volbách bude mít 40% hlasů a nereálná nebyla ani představa jednobarevné vlády maximálně s pár přeběhlíky. 

Pak přišel covid…  

A najednou se ukázalo, že stát se jako firma řídit nedá. Že se sice nastolují směry, ale není možné vyhodit vysoké úředníky za neschopnost. Že mají své služební zákony, mají své směrnice, mají svá pravidla a pokud je neporuší, není možné se s nimi rozloučit. Pro mě je nejhezčím příkladem Jarmila Rážová. 

Andy zjara řekl, že se budeme spoléhat na chytrou karanténu a zřejmě to udělal tak, jak byl zvyklý. Prostě řekl, že se bude rychle a efektivně trasovat ala Korea. Jenže… nikoho to nezaktivovalo. Jarmilka nic nezařídila, neudělala kól centra, nepřijala stovky a a tisíce lidí. Ale našla si v pravidlech a  směrnicích, že to vlastně udělat nemůže. Papírově něco zahájila a v klidu tvrdila, že je vše připravené. Pak se ukázalo že není… ale Babiš ji nemohl vyhodit. Protože neudělala nic špatně.  Průser to sice byl, celá strategie byla v háji, ale… Rážová za to nemohla, protože jednala zcela podle zákona. A mezi námi – na tato vysoká úřednická místa se dostanete právě proto, že znáte všechny kličky a postaráte se, abyste nikdy za nic nemohli. 

Podobně pak vypadaly i nákupy vakcín, roušek a vůbec všeho. Podřízení dostali rozkazy a místo aby je vyplnili, vytáhli svoje řády, pravidla a směrnice a začali se vyviňovat. Postupovalo se liknavě, zvolna, neefektivně, ale zcela v souladu s pravidly třiceti let míru.  

A jak to dopadlo? Urob si sám. Andrej, místo aby určoval strategii, tak dělá mikromenežment. Sám obvolává firmy, distributory, píše tabulečky, prosí, hrozí, úkoluje. Dělá to, co nikdy dělat neměl. Co měli dělat úředníci. Proto to všechno vypadá tak brutálně neefektivně. Proto se mění pravidla. Protože jediní, co něco dělají, jsou lidi kolem vlády. Všichni ostatní mají pořád pracovní dobu od šesti do půl třetí. 

Chci tím říci, že tohle všechno se nezmění ani o milimetr, až tam přijdou Piráti nebo někdo jiný. Podívejte se na Hřiba. Za celé svoje pražské působení neudělal vůbec nic. Tedy kromě Koněvovy sochy. Všude je to stejné. Miliony pravidel, které určují kariéry. Tisíce vysoce postavených lidí, kteří se postarají o to, aby nic nedělali a nic nezkazili, protože díky tomu nemohou být odejíti.  Co je jim po nějakém covidu. Stačí nadávat na vládu, jak to dělá blbě. 

Měli bychom si všichni uvědomit, že kromě Babiše jsou tu stovky tisíc úředníků, kteří tu byli před ním a budou tu i po něm. Kteří se na nezvládnuté státní práci podílejí svojí měrou. Nejsou jen tady, stejné je to i u Uršulky Leyenové, ale ona je dost maskuje. Sama je tak blbá, že se nezvládnuté unijní práci nikdo nediví. U nás je to trochu jinak. V čele státu je člověk, který umí. Nechce se mi věřit, že zblbnul. Pamatuju si ho ještě v Agrofertu.

Andrej Babiš podle mě teď dojíždí na to, že se nikdy nepokusil ty úřednické struktury nějak změnit či vyčistit. Neudělal si nějakou novou pararelní strukturu. Podobně jako Trump vůbec nepomýšlel na to, že by mohl tu svojí obrovskou voličskou přízeň ztratit. A když ji ztrácet začal, bral to víc jako spiknutí než jako realitu. Nezajistil si podporu plukovníků u policie i u armády. Nevyměnil lidi v klíčových postech – třeba v České televizi. Myslel, že mu postačí ty voličské hlasy. Ani na minutu neuvažoval, že by o ně mohl přijít. Ani v nejdivočejších snech ho nenapadlo, že bude šestnáct hodin denně s pár sekretářkami a obvolávat krajská koordinační centra, aby si ověřil zda tam dojely vakcíny, zatímco opozice bude v televizi řečnit o jeho neschopnosti. 

Stejně jako Trump,  i Babiš sice na jedné straně použili pro svůj vzestup hlasy těch chudých a frustrovaných voličů, ale nemínili se jimi stát. Oba jsou svým postavením na druhé straně. Oba jsou mezi smetánkou a hlasy těch z druhé strany potřebovali, ale ani na minutu nepřemýšeli o skutečných změnách. Mysleli si, že postačí jen trochu poštelovat chod státu a všichni budou šťastní. 

Trump už dohrál. A nevěřím v jeho politický návrat. 

Andrej má ještě pár měsíců na to, aby  něco udělal. Ale zřejmě je už i pro něj pozdě. 

Až za pár let vynese lidový hněv nového politika babišova typu, protože Piráti se velmi rychle odkopou a ukážou se tak neschopní, že se na Babiše bude nostalgicky vzpomínat, měl by se tento nový politik poučit a nespoléhat se, že to má jisté. Měl by si od první minuty budovat novou státní strukturu. Efektivní a výkonnou. Aby jí jednou mohl nahradit ty současné zkostnatělé Jarmily Rážové a jí podobné. Musí si vybudovat štáb, který za krize přebere neschopné úřednické struktury. Pokud to neudělá, dojde k tomu stejnému jako Babiš – urob si sám. Bude sice premiér, ale bude úkolovat poručíky. 

Ukazuje se, jak málo použitelné jsou politické projekty jednotlivců. Hnutí, která z podstaty nemohou sesadit svého zakladatele. Hnutí, kde každý kandidátský post podléhá souhlasu šéfa. V praxi to pak znamená, že šéfík je obklopen hlupáky a patolízaly, kteří kromě svého kejvání nic neumějí a i kdyby se šéf udřel, nikam to nepovede, protože není v silách jednotlivce všechno uřídit. 

Petr Hampl napsal, že Babiš nedoplatí jen na to, co udělal, nebo co udělal špatně, ale především na to, co neudělal, ale udělat měl.