
“Uprchlická propaganda”: Mainstreamová média mají ruce od krve
DANIEL FRIBERG 19|05|2016
Konzervativní maďarský zpravodajský server Alfahír nedávno vyzpovídal Daniela Friberga, který mluvil o odvrácené stránce švédského multikulturního ráje, cenzuře a autocenzuře, antifašistických útocích s posvěcením úřadů – i o tom, proč „skutečná pravice“ zvítězí.
Proč si vlastně úspěšný švédský podnikatel zvolil za svůj nový domov po celé Evropě pomlouvané Maďarsko?
Pomluvy levicově liberálních médií beru jako kompliment. Protože jsem už od svých osmnácti let konzervativní švédský patriot, dávno jsem si musel zvyknout. Švédská média jsou v tomto ohledu nejhorší v celé Evropě: nenávidí Maďarsko a každého, kdo si dovolí překročit jejich velice úzce vymezené politicky korektní, kulturně marxistické mantinely. Takže invektivy švédských a západoevropských médií jsou vlastně odznakem cti, protože to funguje v podstatě jako „razítko normality“.
Uráží mě podobně jako vaši zemi. Veřejnoprávní švédský rozhlas mě nedávno obvinil z extrémních a reakčních postojů – abych uvedl jeden příklad za všechny – ohledně úlohy pohlaví, jelikož si myslím, že muži by měli být muži a ženy ženami. Přestože by se mnou většina Švédů souhlasila, média zcela ovládají extrémisté, a tak se z toho pokusili udělat velké drama. Není se ale čemu divit, protože máme co do činění s radikálními levičáky a levičáckými liberály, jejichž zvrácené postoje mají s realitou společného jen velice málo.
Když už mluvíme o obyčejných lidech, co si o shora vládou vnucované politicky korektní utopii myslí oni?
Každým dnem se Švédům zajídá víc a víc, a tak se odvracejí od mainstreamových médií, jelikož u nás žádná pravicová nebo konzervativní média nejsou. Všechny velké noviny a televize ovládli liberálové a socialisté, což vytvořilo příšerné mediální prostředí. V porovnání s tím působí Maďarsko jako ráj. (smích)
Proto v zemi během posledních deseti let vyrostla spousta alternativních médií. Jde o naprosto novou a prudce se rozvíjející aktivitu zdola, z lidu. Máme národně-konzervativní týdeník a dva populární zpravodajské servery, každý z nich měsíčně čte asi jeden a půl milionu lidí. Naše názory tedy pronikají k nezanedbatelné části Švédů, jelikož podle oficiálních statistik se počet obyvatel země pohybuje kolem deseti milionů, z nichž ale asi dva miliony nejsou evropského původu. Buď přišli do země v posledních třiceti letech, nebo jde o potomky těchto neevropských imigrantů.
Co si o těchto imigrantech myslí Švédové?
Nejdřív nikomu nevadili – lidé měli onen typicky nesmyslný západoevropský postoj „Uprchlíci vítejte.“ Všichni si mysleli, že „cizí je krásné“ a že naše vlastní dějiny a kultura jsou ostudné a špatné. Panovalo přesvědčení, že bychom se měli stydět za to, že jsme Švédové. Ve školách a přes média nás učili cítit zodpovědnost za historický útlak Neevropanů. To je naprosto směšné: zrovna Švédsko se nezúčastnilo ani jedné ze světových válek a v podstatě ani kolonizace. Naší jedinou kolonií byl maličký karibský ostrov, který jsme spravovali 94 let a následně prodali Francii. To je náš velký hřích. (smích)
Celý ten narativ je kulturně marxistický, levičácký nesmysl vytvořený proto, aby ve Švédech vyvolal stud na jejich odkaz a národní identitu a nutkání pomoci všem lidem celého světa – kromě sebe. Tak tomu bylo zprvu, ale mezitím se v zemi udála spousta strašných věcí, které postoj veřejnosti k imigraci výrazně ovlivnily.
Loni v srpnu například africký „migrant“ v IKEA brutálně zavraždil švédskou matku s jejím synem jen proto, že vypadali švédsky a on cítil vztek na stát, který zamítl jeho žádost o azyl. Takže jim uprostřed obchodu podřízl hrdla. Díky těmto opakovaným tragédiím si obyčejní Švédové uvědomili, že tito „migranti“ možná nebudou tak úžasně exotičtí a imigrace jako taková asi není ten nejlepší nápad.
Ovládají-li skutečně kulturní marxismus a liberalismus švédskou společnost do vámi popisované míry, jak jste se stal konzervativcem vy? Je vůbec na místě označovat vás za konzervativce?
Dávám přednost termínu tradicionalista. Konzervativec může být sice dobré označení, které se ale také snadno dá nesprávně pochopit či dezinterpretovat. Někdo například konzervatismem myslí touhu vrátit společnost a její normy o 50 či 60 let zpět, což ale vcelku očividně k řešení problémů našeho kontinentu zdaleka nedostačuje. Věřím v tradice vycházející z věčných hodnot. A pochopitelně jsem také nacionalista. Ochranu vlastní národní a kulturní identity pokládám za významnou součást tradicionalismu.
Jak jste k těmto pozicím dospěl? Jak vypadalo vaše mládí?
Vyrostl jsem v době počátků masové imigrace do Švédska, takže jsem žil ve velice bezpečném středostavovském prostředí. Moje škola byla z 99% etnicky švédská, takže jsem v tomto ohledu neměl žádné problémy. Když mi bylo dvanáct, v podstatě jsem splňoval očekávání utvářená popkulturní propagandou amerických seriálů a filmů i švédských veřejnoprávních médií: byl jsem levičák. Byl to ale dětinský světonázor vytvořený díky mediální deformaci reality – vůbec jsem netušil, že by imigrace a multikulturalismus mohly ohrožovat mou kulturu.
V sedmé třídě jsem ale začal chodit do jiné školy se spoustou imigrantů. Zažil jsem skutečný kulturní šok – asi čtvrtinu žáků tvořili Albánci, Arabové a Afričané. Prodávali tam drogy, obtěžovali švédská děvčata a někdy dokonce do školy nosili i zbraně. Když mi bylo 14, jeden z jejich gangů mi s pistolí vyhrožoval, protože mě považovali za „rasistu.“ Nebyli úplně mimo, protože v té době už jsem jich skutečně měl dost – přestože jsem byl zpočátku otevřený. Myslel jsem, že jsou jako všichni ostatní, že „jsme všichni stejní a navzájem rovní“ a další klišé, které mi během dospívání nalili do hlavy.
Jak jsem je ale poznával líp, uvědomil jsem si, že nic z toho není pravda – média, rodiče i školy mi celé mé dětství lhali. Proto jsem začal uvažovat, co dalšího mi ještě zatajili. Tím začala moje intelektuální cesta a samostatné pátrání. Už od mala jsem hodně četl, ale právě tehdy jsem se začal zajímat i o ideologii, politiku a dějiny. Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že mi neříkali pravdu o mnoha věcech a většina lidí žije ponořena do jedné veliké lži.
Jako první jsem se pochopitelně zajímal o švédskou imigrační politiku a multikulturalismus. Přečetl jsem mnoho knížek vyjadřujících se k imigraci kriticky. Mnohé z nich se i dnes těžko shání, protože ve Švédsku se nedají prodávat v obyčejných knihkupectvích a jsou vzácné i v knihovnách.
Takže ve Švédsku funguje cenzura?
Ano, velice tuhá. Třeba moji knížku by ve švédském knihkupectví nikdy neprodávali, což tady v Maďarsku – kde ji můžete koupit v mnoha obchodech – neplatí. Za posledních 30 let vyšlo asi ke stovce knížek kritizujících švédskou imigrační politiku, ale žádnou z nich v knihkupectvích nenajdete. Zažíváme cenzuru takřka sovětských rozměrů, a totéž platí i pro společenský nátlak. Samozřejmě nás nepopravují ani nevězní, ale existují i jiné způsoby, jak lidem zavřít ústa a umlčet jejich kritiku. Z toho plynoucí autocenzuru považuji za jeden z největších problému dnešní švédské společnosti.
Teprve teď se proti tomu lidé začínají ozývat. Dlouhých třicet let se většina Švédů bála kritizovat imigraci, protože měli strach z reakce v součinnosti pracující mediální a vládní mafie. Co se důležitých témat naší doby týče, nenajdete v médiích ani náznak pluralismu. Všechny mainstreamové sdělovací prostředky pracují v dokonalém souladu.
Dobrým příkladem může být loňský komplot, kdy se sedm největších novinových listů a tři nejsledovanější televize v zemi spolčily, aby ututlaly zločiny spáchané během letního festivalu pro mládež pořádaného stockholmským magistrátem. Několikadenní akce byla organizována v duchu antirasismu, míru a lásky. Jelikož byl vstup zdarma, přišli i mladí migranti, díky čemuž se asi stovka švédských dívek a mladých žen ve věku 14 – 30 let stala obětí sexuálních útoků podobných tomu, co se jen o několik měsíců později událo v Kolíně a dalších německých městech. V médiích se o tom neobjevila ani zmínka.
Policisté i oběti pochopitelně mluvili s novináři z mainstreamových médií, kteří o festivalu zpravovali. Nejprve je to velice zajímalo, ale když si uvědomili, že se útoků dopouštěli mladíci ze Středního východu a Afriky, pozbylo to v jejich očích veškerou zpravodajskou hodnotu. Osm dlouhých měsíců o všem věděli jen oběti a jejich příbuzní. Kdyby novináři dělali svou práci místo toho, aby se starali o možný zprávami vyvolaný „rasismus“, mohli před obtěžováním zachránit další mladé ženy. Vidíme tedy, o jak bezskrupulózní a nemorální lidi se jedná. Švédská liberální média mají ruce od krve.
Zpráva se objevila až ve švédských alternativních médiích – na menším, ale velice aktivním serveru Nyheter Idag (Zprávy dnes). Podrobný článek o celém incidentu jsme otiskli i na našem webu RightOn, odkud jej převzalo několik zahraničních zpravodajských organizací jako Magyar Hírlap, takže v tomto případě se nám podařilo vytvořit spojení mezi švédskými alternativními médii a mezinárodním tiskem.
Zaměřme se nyní na vaši knihu Skutečná pravice se vrací (Högern kommer tillbaka, Arktos 2015). Pravicové strany přece fungují po celé Evropě, proč by se tedy měla pravice vracet, a vůbec – co vlastně je „skutečná pravice“?
Ve Švédsku i celé západní Evropě je už dlouhá léta standardem něco, čemu říkám „pseudopravice,“ tedy v podstatě liberální pravice. Nejedná se o skutečně pravicové strany. Jak naznačuje název knihy, měli bychom rozlišovat mezi neupřímným marketingem pseudopravice – která vychází z levicových, kulturně marxistických idejí a liberalismu, konec konců revoluční levicové ideologie – a skutečnou pravicí. K této „falešné pravici“ mimochodem patří i američtí neokonzervativci. Jde o někdejší trockisty, kteří infiltrovali a ovládli Republikánskou stranu. Neokonzervatismus nemá s opravdovým konzervatismem nic společného – máme co do činění s nepravou, silně liberální formou „konzervatismu“ spojenou s agresivně intervencionistickou (a často zároveň sionistickou) zahraniční politikou, prováděnou zpravidla spíš ve prospěch Izraele než Spojených států.
Tady v Maďarsku – a ve východní Evropě obecně – se nejedná o nic nového, na západě však ano. Jistě, subjekty jako Front National nebo Švédští demokraté už fungují mnoho let, ale s výjimkou rakouských Svobodných výhradně jako okrajové síly. Dnes jsme ale svědky prudkého nárůstu popularity těchto stran.
Nemělo by nás to překvapovat, Evropa byla totiž napadena a čelí stále probíhající invazi. Návrat skutečné pravice lze připodobit ke vzniku protilátek v boji s infekcí sužující Evropu.
Přičítáte tento náhlý vzestup popularity pouze masové imigraci?
Pochopitelně jde o složitější proces, ale imigrace – pro obyčejné lidi zdaleka nejviditelnější problém – jistě hraje nejdůležitější roli. Většina Západoevropanů se o politiku a ideologii příliš nestará. Chtějí žít své životy, vychovávat děti a v klidu pracovat, takže se například nezabývají šílenostmi, které se odehrávají na vysokých školách nebo ve veřejném životě. Je jim to jedno, jelikož to přímo neovlivňuje jejich každodenní život. Imigrace dnes ale zasahuje do života v podstatě všem, především pak po loňské bezprecedentní migrační vlně.
Ve Švédsku už nejsou skoro žádné volné byty. Imigrační úřad skupuje nebo pronajímá takřka všechny dostupné nemovitosti, aby se vypořádal s neustávajícím přílivem „migrantů.“ Mladí Švédové tak dnes nesmírně obtížně shánějí své první samostatné bydlení. Někteří z nich tak musí žít u svých rodičů až do svých 25 nebo dokonce 30 let.
Nezaměstnanost dosáhla rekordních výšin, což se vláda snaží maskovat vytvářením dotovaných míst pro migranty a nesmyslných projektů – pochopitelně placených z peněz daňových poplatníků. Nedávno si dokonce na náklady spojené s příchodem migrantů musela vláda vzít obří půjčky. Všechny tyto kroky vytvářejí do budoucna pro švédskou společnost četná sociální a ekonomická rizika, aniž by vůbec řešily skutečný problém.
Navíc, aby vládní garnitura celou věc poněkud zakamuflovala, drží základní úrokovou míru skoro na nule, takže důchodové odvody nevytvářejí v podstatně žádný úrok. Dnešní třicátníci a čtyřicátníci budou mít po odchodu do důchodu stěží na holé živobytí. Za dvacet let už z těchto důchodů nikdo nevyžije. Tehdy už bude ale na nápravu dávno pozdě.
Ve Švédsku žijí asi dva miliony Neevropanů, řada z nich nemluví švédsky a – přes všechno žonglování statistiků a vymyšlená místa – je nezaměstnaná. Mnozí z nich se ani v nejmenším nemíní asimilovat nebo integrovat. Co víc, nemálo z nich jsou radikální muslimové, kteří otevřeně mluví o podmanění Švédska a zavedení práva šaría, tedy faktické přeměně naší země na islámský stát.
To o tom mluví takto nepokrytě?
Rozhodně. V mnoha mešitách imámové hlásají přesně toto. Média o tom pochopitelně mlčí, ale najde se pár poctivých muslimů, kteří o obsahu kázání promluvili: kazatelé věřící vyzývají k obsazení Evropy, plození dětí a podpoře příchodu dalších a dalších muslimů.
Takže jsou i muslimové, kteří se chtějí integrovat a tento způsob chování odmítají.
Samozřejmě, ale není jich mnoho. Těch pár umírněných nebo odpadlých muslimů, kteří si troufnou kritizovat imigraci a islám, pokládám za velice odvážné; často se jedná o konvertity ke křesťanství. Na popsaný znepokojivý vývoj mezi švédskými muslimy poukazují nejčastěji právě oni.
Čelí tito lidé ze strany médií podobné diskriminaci jako kritici z řad etnických Švédů?
Ano, ale v menší míře. Kulturní marxisté v médiích vždy budou k Neevropanům přistupovat shovívavěji. Jste-li ale etnický Švéd, nemají sebemenší zábrany – sám jsem si to velice záhy ověřil na vlastní kůži.
Bylo mi 19 a spolu s několika přáteli jsme – poté, co jsem začal na vlastí pěst pátrat po pravdě ohledně spojení imigrace a zločinnosti (tehdy byly ještě pravdivé statistiky snáze dostupné) – ze svých úspor vytvořili docela profesionální časopis propagující nacionalismus a kritizující multikulturní projekt, který jsme začali šířit ve Stockholmu a Göteborgu. V jednotlivě nadepsaných obálkách jsme studentům postupně poslali 25 000 výtisků. Byla to spousta práce, na kterou padla většina mých úspor.
Levice naši činnost pochopitelně rychle zaznamenala. Napřed mě žalovali pro „podněcování k nenávisti,“ ale ani podle nesmírně zaujatých švédských zákonů jsem se nedopustil žádného zločinu, jelikož kritika imigrace a multikulturalismu není považována za podněcování proti etnické skupině. Asi nemusím dodávat, že to média nijak neodradilo od rozsáhlé proti mně namířené pomlouvačné kampaně.
Když se v roce 1999 obvykle navzájem soupeřící největší švédské noviny spojily v útoku proti mně a dalším kritikům imigrace, šlo skutečně o jistý milník evropské mediální historie. Taky to zas a znovu ukazuje na součinnost, v jaké ve skutečnosti švédská média pracují. V rámci kampaně ukazovali na stránkách svých plátků mé jméno, fotku a domovské město hned vedle různých zločinců, vrahů, členů motorkářského gangu Hell’s Angels a skutečných neonacistů pod titulkem „Tady je 62 nejnebezpečnějších nacistů a zločinců, kteří ohrožují naši demokracii.“
Tehdy mi bylo 21 a mým jediným „zločinem“ bylo vydávání časopisu, který kritizoval státní imigrační politiku a selhání multikulturního experimentu – média ho překřtila na „White Power /Bílá síla/ časopis,“ aby působil „extrémističtěji“, než ve skutečnosti byl. Za tím účelem zveřejnili moje osobní údaje, takže mě každý mohl snadno najít, poznat nebo vyhodit z práce. Objevoval jsem se v novinách po boku lupičů bank a vrahů policistů. Všechno to navíc několikrát denně vysílala veřejnoprávní televize – aby to snad někomu neuteklo. Z těch 62 lidí, jejichž jména a osobní informace v rámci této kampaně uveřejnili, jich mnoho přišlo o práci a přinejmenším jeden mladý muž krátce poté spáchal sebevraždu.
Ale co tě nezabije, to tě posílí a moje přesvědčení tato kalvárie jen utvrdila. Tehdy jsem se také zařekl, že proti zkorumpované mediálně-politické oligarchii budu bez ohledu na osobní následky bojovat až do jejího zničení.
Čelil jste kvůli tomu nějakým útokům?
Ano. Krátce po popsané epizodě švédští antifašisté – kteří udržují těsné kontakty se švédskými médii – spustili specificky proti mně namířenou teroristickou kampaň: poničili mi auto a stříleli mi do okna. Jejich nejbrutálnější útok ale přišel bezprostředně po onom mediálním expozé. Když jsem se jednou večer vracel domů, čekali poblíž místa, kde jsem parkoval auto, tři lidé v černém, s lyžařskými kuklami a baseballovými pálkami. Vystoupil jsem a okamžitě mě obklíčili a snažili se mi rozbít kolenní čéšky. Kdyby si toho nevšiml můj soused a nezavolal policii, dost možná mě mohli zmrzačit na celý život. Takhle jsem vyvázl jen s pár modřinami.
Švédská tajná služba je nehledala kdovíjak usilovně – i když jsem dva z útočníků podle hlasu a postavy poznal a označil je jako členy místní antifašistické buňky. Nejdřív mi řekli, že když vydávám materiály kritizující imigraci, musím s něčím takovým počítat. Pak obrátili a slíbili, že mi samozřejmě pomůžou – pokud pro ně budu pracovat a začnu donášet na své přátele. Nejen že bych se v takovém případě nemusel bát dalších útoků, ale dokonce mi nabídli i dobré nové místo a byt – samozřejmě pod podmínkou spolupráce.
Zdvořile jsem odmítl – kdybych byl totiž natolik zkorumpovatelný, že bych se nechal zlákat nabídkou tohoto druhu, sotva bych se stal politicky činným nacionalistou. Tehdy mi začali vyhrožovat: jestli prý nekývnu „Antifa by klidně mohla zjistit vaši novou adresu a to by přece byla škoda…“ Odmítl jsem s nimi dál bavit a odešel jsem z místnosti – došlo mi totiž, že při vyšetřování útoku ani nehnou prstem.
Chápu, že pro lidi z normálních zemí to zní sotva uvěřitelně, i když v komunistickém Maďarsku vlastně mohly být takové metody vcelku běžné. O Švédsku, které si Evropané představují jako mírumilovnou, šťastnou a svobodnou zemi, se tomu ale zdráhají uvěřit. Ve skutečnosti ale v mé vlasti vládne velice pevná „měkká totalita.“ V případě potřeby se pokusí znemožnit disidentům normální život – finančně, ale někdy i fyzicky.
Na špinavou práci mají samozřejmě k dispozici ochotné antifašisty, kteří často smí dělat v podstatě cokoliv, bez negativní bez odezvy v médiích – a jejich zločinné aktivity namířené proti opozici policie vyšetřuje přinejlepším vlažně.
Taková tedy byla moje první zkušenost se švédskou politikou. Hodně mě naučila a poznal jsem, že boj to nebude nijak snadný, ale vytrval jsem. Následně už mě „antifašistické“ hnutí nechalo na pokoji – nejspíš usoudili, že si kvůli mně nebudou dělat další komplikace. Uvědomili si, že mě nedokázali zastrašit, a tak mě budou muset buď zabít, nebo ignorovat. Zjevně se rozhodli pro druhou možnost. (smích)
ZDROJ: rozhovor s Danielem Fribergem A mainstream média kezéhez vér tapad
Redakce
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)
***** Příspěvky čtenářů za měsíc únor 2019: *****
Milan Tahovský 1000,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Petr Macura 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Radek Mrňa 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Jitka Rytířová 800,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Věra Heyduková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč
Celkem za měsíc: 4 705,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Latest posts by Redakce (see all)
- Není ten Vojtěch Filip k nakousnutí? - 16.2.2019
- Tragikomedie amerických Demokratů - 16.2.2019
- Evropská zbabělost vůči Íránu - 16.2.2019
Pokládám si otázku, tohle všechno už nemůže být náhoda.
– téměř všechny vlády v jednotlivých Evropských zemích se chovají stejně. U nás se to vkrádá mezi nás postupně a pomalu.
– stejně se v Evropě chovají i většina médií, policie, lidé nebudou mít zastání ani u soudů. Práva se jim upírají.
Je to řízená a organizovaná kolonizace Evropy. Vše se děje záměrně s cílem obsadit Evropu a zlikvidovat její obyvatele. Nikdo už nemůže pochybovat.
Není možné, aby se stejné v článku popsané projevy proti vlastním lidem byly v Německu, Švédsku, Francii, Norsku, Belgii a dalších Evropských státech.
Pokud se budeme chtít bránit a nedovolit tento záměr, po dobrém to nepůjde.
Nevěřte hloupostem, je to vítězství neomarxismu! a ten je v našich řadách! U nás, “naštěstí”, je většina staromarxistů, ale Dienstbier se usilovně snaží vychovat tyto nové revolucionáře v kravatách!
Trošku se urychlila aplikace programu EUROMED. Co z toho bude si každý domyslí sám, stačí si trochu s názvem pohrát…..
no a ten domluvili neomarxisté z Brusele!
Slovní konstrukt liberálně levicová média (která hlásají multikulturalismus) nechápu. Média mají své vlastníky, kterými z 99,5% není žádná levice. Jsou to velcí KAPITALISTÉ – zpravidla multimiliardáři, oligarchové, anebo kapitálové korporace. Všechno co píší prochází vnitřní cenzurou a je v souladu s nepsanými požadavky majitele média. Multikulturalizace západní společnosti vznikla z poptávky kapitalistů, kdysi otrokářů, aristokracie, dnes nadnárodních korporací, ne kvůli tomu, že by o to snad stál místní proletariát. Toho se na jeho názor nikdo v důležitých věcech vůbec neptá. Média jsou z principu pravicová – vlastněné kapitalisty jejichž píseň zpívají.
K tomu ještě: Lidu )mezi volbami “lůzy”) se nikdo vůbec netázal na multikulturalizaci (= vnucené přijímání cizích “hostů” navždy) neptal před volbami. Rozhodli o ní Mutti Merkel (která náhle nějakého důvodu otočila o 180) se svým osmanským protějškem a posléze tuto agendu podpořili lidem nevolení eurokomisaři. Tato agenda je plně v souladu s potřebami nadnárodního kapitálu (viz prohlášení představitelů některých velkých německých koncernů)
Na migraci se balí neZISKOVKY (viz hezký článek p. Bati – http://www.novarepublika.cz/2016/05/bez-prace-nejsou-kolace-uz-neplati.html ” Existuje jistá skupina, nesoucí název „Sdružení pro integraci a migraci“. Protože je řeč o neziskových organizacích i toto sdružení nese přídomek”neziskovka”. Jak už bylo výše zmíněno, takových je v ČR desítky, ne-li sta. Tato „neziskovka“ je však zajímavá tím, že v jejím čele je profláknutý Jan Ruml, kamarád Václava Havla…Když se podíváme na závěrečnou zprávu tohoto sdružení vedeného Janem Rumlem, tak zjistíme, že za rok 2014 má příjmy z veřejných zdrojů něco přes osm milionů korun. Za veřejné zdroje jsou považovány evropské fondy, hlavní město Praha, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo vnitra, Visegrádský fond, Norské fondy atd. Vesměs, kromě Sorosovy nadace, jsou to veřejné zdroje a z nich dostává sdružení kolem osmi milionů korun. Když se podíváme na kolonku výdajů, tak zjistíme, že z těch osmi milionů jich celých šest a čtvrt jde na osobní náklady, na mzdy plus sociální a zdravotní pojištění. Tedy více než šest milionů z osmi oni utratí za své bytí (existenci) v tomto sdružení,…)
Slyšeli jste ta sluníčkářská prohlášení některých politiků, že migranti nemají vliv na nárůst kriminality? Kritiku, že kdo něco takového tvrdí je xenofob a rasista? Není, zde jsou fakta:
Počet trestných činů, spáchaných migranty v Německu v roce 2015 pravděpodobně přesáhl 400.000. Pravděpodobně proto, že podle důvěrné policejní zprávy „Zločin v kontextu imigrace“, která unikla do deníku Bild, spáchali migranti 208 344 objasněných trestných činů. V Německu je padesátiprocentní objasněnost, tedy jich pravděpodobně bylo přes čtyřista tisíc. Jde o osmdesátiprocentní nárůst oproti roku 2014 a znamená 570 trestných činů spáchaných migranty každý den, čili 23 trestných činů každou hodinu. Čísla budou ale zřejmě mnohem vyšší, neboť v uniklé zprávě nejsou uvedeny počty trestné činnosti v Severním Porýní-Vestfálsku (včetně Kolína), což je nejlidnatější země v Německu, chybí údaje o trestné činnosti z Hamburku a Brém.
Zpráva mimo jiné uvádí, že někteří političtí představitelé napříč Německem nařídili policii, aby přivírala oči nad trestnou činností imigrantů. Trestnou činnost představuje 85 035 krádeží, v roce 2014 jich bylo 44 793 . 36 010 případů napadení a loupeže, v roce 2014 jich bylo 18 678. Došlo k 1 688 sexuálním napadení žen a dětí včetně 458 případů znásilnění a sexuálního nátlaku. Migranti byli loni obviněni z 240 pokusů o vraždu, v roce 2014 byli migranti obviněni z 127 pokusů o vraždu. Vražd spáchali imigranti osmadvacet, z toho v sedmadvaceti případech přišel o život jiný migrant a v jednom případě Němec. V Německu se ročně proviní zhruba sedm procent populace, z migrantů se proviní dvacet procent, s ohledem na objasněnost tedy pravděpodobně až čtyřicet procent…
http://svobodnenoviny.eu/migranti-v-nemecku-23-trestnych-cinu-kazdou-hodinu/
Proč jsem proti islamizaci
Jedním z procesů, které dnes probíhají v Evropě je její organizovaná a vnucovaná plíživá islamizace. Chtěl bych zde shrnout hlavní důvody proč jsem jejím odpůrcem:
1/ pod rouškou útěku před válkou je Evropa zaplavována lidmi “bez identity”,z nejrůznějších islámských zemí (i takových kde žádná válka není), t.j. lidmi s nejasným původem a historií. Mnozí z těchto lidí, ze 75 až 80% mužů mohou být (jak prokazují každodenní zkušenosti ze zemí, kam byli přijati) vážným bezpečnostním rizikem pro tzv. hostitelské země (teroristické akce a významný nárůst kriminality všeho druhu od loupežných přepadení, znásilnění, etnického násilí až po drobnou kriminalitu všude kde se nacházejí ve vyšších koncentracích již nelze přehlédnout a nezakryjí je ani záměrně přezíravé policejní statistiky a netečnost mainstreamových politicky korektních médií)
2/ tito lidé nejsou přijímáni v “hostitelských” zemích k pobytu na přechodnou dobu – než válka u nich doma skončí – “hostování” je od samého počátku koncipováno jako “navždycky”.
3/ islám má všude silně expanzivní tendenci – stačí se podívat na vývoj struktury obyvatelstva z hlediska náboženské orientace v islámských zemích. V Evropě může být mementem region Kosovo.
4/ islám jako dominantní ideologie přicházejících migrantů není slučitelný s demokracií a lidskými právy tak jak jsou aktuálně definovány v tzv. západní civilizaci. Toto lze lehce vysledovat jak v otázce vztahu pohlaví (muž – žena, islám připouští mnohoženství – z evropského pohledu trestný čin bigamie anebo dokonce pedofilii, nerovnocenný přístup žen v oblasti pracovního práva, nerovnocenný přístup žen ke vzdělání, přístup k homosexualitě etc.), ale i ve vztahu k jiným náboženstvím a světonázorům. Islám silně omezuje svobodu slova, zejména pak kritického přístupu k jakýmkoliv otázkám v oblasti náboženské.
5/ všude v západních společnostech kde vznikla koncentrace lidí islámské světonázorové orientace vznikly paralelní společenské struktury nezávislé na právním, kulturním řádu a morálních principech hostitelské země. Tyto struktury si žijí vlastním životem, neuznávají nad sebou svrchovanou autoritu státních struktur (právních, bezpečnostních, morálních a politických) hostitelských zemí. Nic nenasvědčuje tomu, že by tyto skupiny lidí měly zájem integrovat se do evropské společnosti. Naopak je zde předpoklad, že tato víceméně hodnotově homogenní menšinová společenství ve větších koncentracích budou mít sklony vnucováním vlastní ideologie silou podřizovat původní společenství svým hodnotám, kulturním zvyklostem a pod.. Přímo v Koránu je popsán přístup “věřících k bezvěrcům” (t.j. všem lidem jiného než koránem vyžadovaného světonázoru. Náboženská dogmata islámu jsou nereformovatelná, každý kdo by se pokusil o změnu je automaticky klasifikován jako odpadlík a má být potrestán smrtí
6/ samotný přístup jakým je islamizace Evropy protlačována = vyhrožování hraničící s vydíráním, vnucování migrace reprezentacím členských zemí a jejich obyvatelům znamená porušování základního demokratického principu, t.j. že určující silou s rozhodovací pravomocí v evropských zemích je lid daných zemí. Žádný politik ve volbách v ČR ani v Evropě neměl ve volebním programu islamizaci Evropy, kancléřka Merkelová nemá žádný mandát jednat o islamizaci v zastoupení evropských zemí a ani v Německu nedostala k tomuto mandát ve volbách, v referendu anebo v Bundestagu.
7/ zvolený přístup islamizace Evropy vůbec neřeší kořeny migrace – války v mateřských zemích migrantů dál pokračují (mohou se dokonce dál šířit) a vstřícnost v tomto případě znamená nabalování “sněhové koule”. 500 milionová populace Evropy nemůže nechat neomezeně otevřená a nechráněná “vrata” několikamiliardové populaci většinově chudých islámských zemí. (V této souvislosti je zvláštní, že bohaté islámské země nemají snahu na svém území výrazněji pomáhat údajným válečným běžencům, resp. chudým lidem z islámských zemí táhnoucím za lepším. Zvednutým ukazovákem by měla být ochota S.Arábie, která je jedním z hlavních financiérů válek a převratů v muslimských zemích, financovat výstavbu mešit a výuku islámu v evropských zemích ale nepřijímat migranty ve velkých počtech na vlastním území.
8/ migrace velkého počtu lidí (je předpoklad že se časem přistěhují zbytky rodin migrantů, které počet původních migrantů zmnohonásobí – podle přijaté legislativy mají na to dokonce právní nárok) a jejich vysoká porodnost s vizí blížící se 4-té průmyslové revoluce v Evropě, jsou z hlediska delší časové perspektivy tikající časovanou bombou pro všechny oblasti ekonomiky evropských států. Z hlediska ekonomiky ve vztahu k migraci vzniknou v zadlužených evropských ekonomikách velké finanční požadavky v oblasti bytové výstavby, zdravotních výdajů, výdajů v oblasti školství (pak je zde taky otázka inkluze a změny úrovně vzdělávacího procesu) , bezpečnosti (- zcela se změní bezpečnostní situace v hostitelských zemích), v oblasti sociálního systému. Vzhledem k jazykové vybavenosti, vzdělanosti, návykům a očekáváním migrantů v “hostitelských” zemích lze vyslovit vážnou pochybnost o ekonomickém přínosu skupin, které se valí z islámských zemí do Evropy. Naopak lze předpokládat další významný nárůst zadlužení evropských států, prohloubení krize, významný nárůst sociálního napětí s vysokou pravděpodobností nárůstu mezietnického násilí.
Velice pochybuji, že politici, kteří spouštějí postupný a těžce vratný proces řetězové islamizace Evropy chápou ničivé důsledky toho co provádějí. Chaos a chudoba blízkého východu s pravděpodobností blížící se jistotě v delší časové perspektivě ovládnou celou islamizovanou Evropu.
Jonas, přestaňte tady plácat hovadiny, tohle je vítězství marxismu. Jenom to není revolučním bojem ale metodou Fabiánského socialismu!
Ale jednu věc soudruzi podcenili. Podcenili své spojence, musulmany! Asi jako když se Stálin skamarádil s Hitlerem…. jenomže dnes, až Vám budou podřezávat krky, tak Vám už ten zlý Západ nepomůže! My se budeme starat o sebe!
Odpověď si strčte za klobouk, Vaše melodramata číst nehodlám. Pozdravujte kolegy co mají volno!
Pane Septiku,
s marxismem multikulturalismus nemá vůbec nic společného. Marx chtěl sjednocovat proletariát (= zbídačenou pracovní sílu závislou na kapitalistech – muslimové s bohatě naditými kapsami, iphony ve značkových hadrech určitě nepatří k takovéto pracovní síle) v boji za zlepšení životních, sociálních a pracovních podmínek proletariátu (t.j. té pracovní síly). Nepracující lehkoživkové ničící proletariátem předplacený sociální systém, přispívající k degradaci pracovní síly, ke zničení pracovních práv, ke stlačování mezd rozhodně nesplňují očekávání o kterých psal Marx. Multikulturalismus v tomto smyslu je přesně proti marxismu, proti cílům marxismu (tak jak o nich psal Marx). Naopak multikulturalizace je v souladu se zájmy nadnárodního neoLIBERÁLNÍHO kapitálu = zničit sociální systémy západních zemí, zničit agendu pracovních práv, konkurenčně stlačit mzdy až na samotné dno, odstranit regulace v neomezeném přelévání pracovní síly (bez ohledu na cokoliv), zničit hraniční bariéry, namícháním populace zcela zničit koncept národního státu…
Na serveru “Svobodné noviny” se podívejte, jak Němci tleskají zkáze vlastního národa a německé identity.
Při debatě Islámská učenkyně v TV veřejně prohlásila, že je konec blonďákům a modrým očím v Německu.
“Za několik let být Němcem nebude znamenat být blond a mít modré oči, ale být muslimským uprchlíkem a nosit hydžáb” .
A Němci jí vřele zatleskali! Moderátorka se mile usmála. (spíše z nucením, než mile)
Můžeme ještě v Německu lidi litovat?
Oni se bojí více, než my jsme se báli v minulém režimu.
Sál debilů co budou tleskat podobným blábolům u nás, seženeme také!
To nemá s národem nic společného!
Němci mají problém v tom, že se nemůžou oprostit od viny za nár. soc. Až se oklepou, nastane hrůza!
Skeptiku, nemohu s Vámi souhlasit. Kdyby to nebylo vysíláno do německé TV, tak možná máte pravdu. Ale tento přímí přenos TV ovlivňoval celé Německo.
a nacpat to do tzv. ČT…
Švédsko sleduji už čtyřicet let. Měl jsem totiž informace z první ruky. Srovnáváním vývoje u nás a ve Švédsku se dalo dost dopředu odhadovat, jaký čeká nás. Doufal jsem, že po nástupu pseudopravice u nás se zastáncům konzervativních (jak říká autor tradicionalistických) myšlenek rozsvítí a budou odpovědně a nepopulisticky pracovat na alternativě k bezbřehému levicovému řádění. Konzervativcům by nemělo záležet na korýtkách, ale na osudu národa a jeho občanů. Konzervativci tady totiž nejsou pro doby hojnosti, ale pro doby, kdy je zle. Rozfofrovat všechno na co dřeli daňoví poplatníci léta, na to tady máme levici. Konzervativci jsou od toho, aby to po nich zase dali do pořádku. Pokud však nezískají podporu těžko se najde někdo, kdo ten prohlubující se marast zastaví.
Jo ucelem levice je rozfofrovat vsechno, ale ucelem pravice je zvysovani danh. A to je na hlavu, pac ty nejdou navysovat do nekonecna.
Zvyšování daní je doménou levice. Nebo jste si zatím nevšiml?
Kdyby meli Svedi koule, vyrazi do ulic a budou to mlatit. Tolik policajtu nemaji, aby hlidali kazdeho cmouda.
Proto hlidaji puvodni populaci, ta je lip dohladatelna. Napr. Chodi do prace, ma ucet v bance, ma adresu. A co cmoudi? Nikdy delat nebudou – maximalne lumparny vyuzivajice toho, ze puujodni obyvatelstvo opustilo byty a pracuje.
Proč se dneska někdo ještě diví, že ve Švédsku je zavedena těžká a tvrdá cenzura? Vždyť ta je zavedena už po celé Evropě. A šrouby jsou denně o kousek přitahovány. Zaoceánský protektor zavelel a kašpárci v Bruseli zavádí nové zákony a nařízení proti svobodě projevu. Zrovna zde na PP je divení se cenzuře obzvláště pikantní. V poslední době tu každý den někdo znovu objeví Eméuiku, aby se mělo po zbytek dne několik vlastizrádných DICKů o čem nesmyslně přít. A čas běží, Belzebub v Bílém domě ve Washingtonu si spokojeně mne své krvavé pařáty a tady se pořád jen diskutuje nad nesmrtelností chrousta. Mezitím nám salámovou metodou pomaloučku globalističtí židokrati navlékají oprátky na krky a možností, jak tento vývoj zvrátit nám valem ubývá. A lidé pořád věří, že volby jsou cestou ke změně, nebožáci. Hlavně zůstat věrní té démonkracii, skrze kterou nám sem pod tlakem lifrují celou tu svoji agendu NWO. Odpor proti nim sice sílí, ale pořád se nedokážeme sjednotit a jít za společným cílem, pořád se budeme nechávat provokatéry a placenými kolaboranty rozeštvávat a odvádět od tématu, až jednou už bude na všechno pozdě a my o naši zemi a národ jednou pro vždy přijdeme. Pár placených kolaborantů se z toho bude mít dobře, pár zkorumpovaných politiků bude mít teplé místečko po boku nových vládců světa, ale naše děti a naši předkové se za nás budou strašně stydět, že jsme to dopustili.