strach
2.8.2019
Kategorie: Společnost

Umřít se dá různě, ale něčemu je třeba se bránit

Sdílejte článek:

J3K

Život každého z nás je různě dlouhou úsečkou, tedy za ideálního stavu. Pro méně chápavé a znalé, úsečka je rovná čára mez dvěma body. Život sice není přesně rovná čára, připomíná spíše křivku diagramu, kdy jednou jste dole a jindy nahoře, přičemž by vše mělo mít aspoň částečně stoupající tendenci, ale přiznejme si, že ne vždy se to daří. Bod A, tedy narození, je počátkem skoku do neznáma. Už jen to, že se každý narodí do jiného prostředí, nás nestaví na úplně spravedlivou startovní čáru. Přidáme li další možné handicapy, jakými může být zdraví, různá vrozená inteligence a šikovnost, talent či vzrůst, dá se říct, že takový vstup do života může předurčit další vývoj a dá se s tím nějak pracovat. Co však dopředu ovlivnit nelze, je bod B. Každé ráno, kdy opustíte vlastní domov, může být tím posledním. Nebezpečí, které na nás čeká na každém kroku, patří k životu stejně, jako jídlo, vzduch či světlo a stín.

Rizik v každodenním shonu je mnoho a my jsme ochotní je akceptovat. Ve chvíli, kdy sedneme za volant, soustředíme se na řízení, protože víme, že každá chyba může být smrtelná. Podobné je to v řadě zaměstnání. Některá již svou podstatou patří k tomu naprosto nebezpečnějšímu, co existuje. Hornictví, stavebnictví, práce s velkými stroji, ale i sezení za volantem kamionu vyžadují nejen disciplínu, ale také odvahu a štěstí. To samé lze říct o volnočasových aktivitách, adrenalinové sporty často končí nejen vyplavením adrenalinu, ale občas tragickou událostí s následným smutečním proslovem. Je však třeba si uvědomit, že všechny tyto možnosti si vybíráme sami a ať už s prací, tak i se sportem hraničícím s bláznovstvím můžeme kdykoliv skončit. U jízdy motorovými vozidly je to složitější, často musíme spoléhat na postřeh a chování ostatních, nicméně většinou máme možnost aspoň nějak reagovat a průšvihům předcházet. Ne vždy tomu tak je, ale vycházíme z toho, že se na silnici pohybují lidé, kteří se navzájem nechtějí zabít a případné havárie jsou pouze důsledkem lidského selhání a nepozornosti.

Bohužel existují však situace, kdy smrt přichází naprosto nejen nečekaně, ale také nelogicky. Jdete ráno do práce a skončíte pod vlakem, protože nějaký šílenec dostal nápad Vás pod něj strčit. Jste na tržišti a chcete si koupit svařené víno, mezitím se přiřítí kamion a přejede vše včetně Vás. Jdete večer na koncert, na který se dlouho těšíte, ale místo zajímavého programu Vás čeká střelba, krev, znásilnění a mučení. Nebo jdete jen tak po ulici a maník s nožem zkusí najít Vaše ledviny. V normální kulturní společnosti se to nestane, jenže ta už přestává existovat. Působením pološílených politiků nastala v části Evropy situace, na kterou nejsme nijak připraveni. Po chodnících a parcích se pohybují lidé, kteří byli zvyklí celé své mládí prožít na ulici, často v boji o kus jídla, později o nějaký majetek či o život. Pochází z prostředí, které vyhovuje těm nejsilnějším, nejagresivnějším, nejradikálnějším či nejméně morálním. Díky novoevropské ideologii a ztrátě pudu sebezáchovy části Evropanů se objevili úplně jinde, než kde žili dosud. Byli vpuštěni do společnosti lidí, kteří dosud neměli potřebu krýt si záda, bát se chodit v noci venku a v oděvu, který jim vyhovuje. Přišel teror. Nejsou to přímo bojovníci, protože si nevybírají k atakům sobě rovné, tedy aspoň po stránce fyzické, ale je v nich dostatek zloby a zášti, obojí navíc podporované fanatickým náboženstvím, na to, aby se stali nebezpečnými pro své okolí. Chovají se nepředvídatelně a už jen svou existencí vzbuzují strach. Množství násilných činů narůstá, jejich důsledky jsou tragické a většinou se týkají především žen a nově i dětí.

Přestože policejní svodky jsou falšovány a média nesmí a většinou ani nechtějí informovat o zvěrstvech, která se dějí, je patrné, že život se na mnoha místech mění. Příliv migrantů způsobil v mnoha lokalitách v Západní Evropě šok, ze kterého se tyto země nevzpamatují. Přitom hustota uprchlických center v Německu připomíná nálet kobylek. Akurátní Germáni a s nimi i Švédové se musí najednou smířit s nepořádkem, nebezpečím a násilím. I přesto pokračují ve vlastní sebedestrukci a místo zařazení zpětného chodu nadále volí politiky, pro které je prioritou likvidace vlastního národa, vytváří hrdiny z převaděčů a investují do neziskových lidsko-právních organizací. Neustálé hledání důvodů, proč ti hodní muslimové a Afričané vraždí, vytváření fám o psychických onemocněních či rovnou omluvy ve smyslu on nic neudělal, jen byl věrný svému náboženství, je jednoznačným příkladem arogance a zároveň ignorace vlastních spoluobčanů a voličů. Jak dlouho se ještě nechají běžní Němci házet pod rozjeté vlaky milými a tichými černochy, Francouzi muslimskou mládeží střílet jako na jatkách, Švédové vytěsňovat z vlastních měst obchodníky s drogami a gangy mladistvých, Londýňané napichovat na nože a celkově Evropané přejíždět rozzuřenými náklaďáky? Jak dlouho budou sloužit evropské ženy jako matrace a děvky vhodné pro nadrženého, černého a Alláha vyznávajícího agresora? Opravdu je třeba, aby celá evropská snaha mít se dobře a žít bezpečně skončila kvůli pár stům finančně a ideologicky zainteresovaným politikům a také proto, že si to tak nadnárodní korporace vymyslely? Jsou skutečně Evropané předurčení k porážce, aniž by se začali bránit?

Délka života je různá. Zkracují nám ji nejen naše zlozvyky, ale také jiné okolnosti. Farmaceutické koncerny na nás doslova testují své schopnosti, potravinářské koncerny vymýšlí, co vše lze do nás nacpat, aniž by nás to HNED zabilo, zbrojaři vymýšlejí stále sofistikovanější způsoby, jak nás co nejlevněji a nejúčinněji zlikvidovat v případné válce, ekologové vytváří prostředí organizovaného strachu z přírodních katastrof způsobených lidskou činností, finančníci zvyšují stres tištěním bezcenných peněz vedoucím k obrovské krizi, létají nad námi letadla vypouštějící chemtrails. To vše dokážeme nějak přežít.

Ale ohrozit naše životy importem potencionálních vrahů a agresorů, inseminátorů a jedinců s IQ potopené ponorky je už něčím, čemu se bránit prostě je třeba a hned. Všichni ti, kdo volají u nás po přílivu migrantů, hrají si na solidární a myslí si, že je třeba jim otevřít naši zemi stejně, jako to udělali Němci, ohrožují i vaše ženy, děti a domovy. Nemá cenu se bránit až těm, co přichází. Je třeba začít dříve a u těch, kteří chtějí umožnit podobná zvěrstva, jaká se dějí nyní na Západě. To by měla být nyní naše priorita. Nechceme li mít tu cestu od A do B příliš krátkou.

Autor: J3.K

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2019: *****

Zdenka Brancuská 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Vrchovský 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Jan Janát 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč

Celkem za měsíc: 11 405,00 Kč
Vybráno 32.58%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 965 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
26 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.