FEMINISTKA

Tyranie feminismu v postfaktickém světě finančního kapitalismu

Sdílejte článek:

DANIEL NOVÁK

Ženské cíle jsou krátkodobé. Tady a teď. Z tohoto důvodu jsou ženy dobrými manažery v krátkodobých úkolech a špatnými stratégy. Není to vada žen, ale jejich přirozená vlastnost. I když žena zaujímá strategickou pozici, např. jisté evropské kancléřky, tak to znamená, že za ní vždy stojí někdo jiný a ona je využívána jako nástroj. Iracionální svět žen si vždy liboval v metafyzice. Vykladačky karet, horoskopy, nebeská znamení, data narození, padající hvězdy, mimozemské civilizace, reinkarnace – vše nevysvětlené a nevysvětlitelné dává ženám šanci konečně fundovaně fantazírovat na téma, jež je jim snadno dostupné, nevyžaduje zvláštní intelekt, neznalost věci se nedá prokázat, neexistuje odborník, který by je v tomto paoboru mohl utřít (jako se jim to stává v jejich naivních diskusích o sportu, technice či politice), a navíc se těmito děravými teoriemi mohou samy před sebou obhájit („Věděla jsem, že jako ryba si nemám brát skopce, a přesto jsem to naneštěstí udělala.“).


Moudré ženy jsou velmi schopné, pokud ovšem chápou, že potřebují muže a že ony mu pomáhají v rozvoji. Srdcem muže je svět, světem ženy srdce. Obecně vztah žen k technice a řešením otázek logistického rozvoje společnosti lze charakterizovat takto:

,,Mnohé ženy používají moderní vynálezy techniky a přitom o principech jejich fungování mají asi takové vědomosti, jako kráva o fyziologii rostlin, které s takovou chutí požírá.“
Albert Einstein

Vztah ženy k pokroku si ilustrujme na scéně, která se v r. 1821 odehrála v domácnosti Michaela Faradaye v den, kdy objevil princip elektromotoru. Když se mu podařilo uvést slabý drátek položený na hladině rtuti elektrickým polem do rotačního pohybu, zavolal k tomuto divu, který později roztočil soukolí továren i holicích strojků, svou manželku. Myslel si bláhově, že s ním bude sdílet jeho nadšení. Co je však ženským po vynálezech, které se jich přímo, bezprostředně a ihned netýkají? Utrhla se na něj, proč ji kvůli takové blbosti ruší v přípravě krocana.

Muž a žena se doplňují a každý má jiné vlastnosti a úkoly. Bohužel dnes toto velká část ( většina ? ) žen nechápe. Taková situace poté vede k různým ,,,single“ životním stylům. Skutečnost, že velká většina dnešních mladých mužů jdou nudní slaboši nebo tupci, je reálnou součástí problému.
Co se stalo dnešním mužům, že se stali s trochou nadsázky ,,ohroženým druhem“. Jde o to, že veškeré instituce a procesy, od školy přes úřady až po trh práce jsou feminizovány, tj. nenabízí žádné větší možnosti osobní realizace, skutečné soutěže a posunu, pouze primitivní podřízení se ,,tady a teď“, lpění na hysterickém formalismu ( takříkajíc ,,pro stromy nevidí les“ ) a naučení se ,, panáčkovat“ pro zbytky od stolu jako pes. Vstup žen na trh práce byl pohromou, za socialismu se ještě dalo argumentovat jejich kreativním nasazením ku prospěchu celku, v tržní ekonomice přinesly pouze prosazení neplnohodnotných prací, ,, flexibilní“ pracovní smlouvy, kde se nepočítá s rozvojem, postupem, ale se slepou podřízeností. Trpí tím nyní obě pohlaví a děti zejména. Přesto fanatické feministky v žoldu neziskovek, nadnárodních korporací a s podporou sobecké nebo škodolibe části tzv. ,,vzdělaných a úspěšných“ žen dále volají:
Všechny ženy by se podle feministek měly realizovat v zaměstnání a péči o děti má vzít na sebe stát. Jejich nepřítelem je tradiční rodina. Ta je neslučitelná s úsilím feminismu získat pro ženy nezávislost a sexuální svobodu. Nepokrytým cílem feminismu je tuto instituci úplně zničit – děti svěřit do péče státu, ženy nahnat do zaměstnání.

Dnešní feministky lživě tvrdí, že ženy lidstvu nic neodkázaly ( jako matky však lidstvu odkázaly to nejdůležitější – budoucí generace, bez nich by zde dnes nebyl nikdo ) , protože je muži zahnali k plotnám, praní a dětem a emancipace je má z tohoto jha vyvést. My víme, že je to naopak – k dětem, a tedy k plotnám a vaření dobrovolně odešly ty ženy, které se v sobě nesnažily uměle potlačit svou ženskou přirozenost a které si – vědomě či nevědomě – řekly: „Neumím spravit auto, složit symfonii nebo dřít v kamenolomu, ale mám na starost důležitější věci: péči o děti, chod domácnosti a vytvoření domova.“ Tyto ženy jsou přitažlivé pro muže ne svou submisivitou, jak by opovržlivě řekly feministky, nýbrž svou ženskostí. Není tedy divu, že z pěti nejvlivnějších vůdkyň moderního feminismu ( podle studie z 60. let) – Američanky Betty Friedanová, Kate Milletová, Germaine Greerová, Gloria Steinemová a Francouzka Simone de Beauvoirová – nebyla kromě Friedanové ani žádná vdaná, ani neměla děti. A i ta poslední se v manželství cítila nešťastná a život v předměstské vile přirovnala ke „koncentračnímu táboru, ale pohodlnému“.

Pak ovšem tyto fanatičky trpí vrozenou vadou a neměly by se brát vážně. Nebo jsou to všechno lesbičky? Nebo narcisistky, co mají rády jenom samy sebe, a s tím si vystačí? Otcové, děláte to špatně, tvrdí. ,,Abyste byli dobrými otci, musíte se více podobat matkám.“ V důsledku toho se otcovství postupně feminizuje a klasický otec má pomalu zmizet z domova. Odtud je samozřejmě jen krůček k další feministické představě – mýtus o zbytečnosti otce, slovy Valerie Solans „kráčejícího potratu s inteligencí otvíráku na konzervy“. Toto je vize jejich „lepšího“ světa (s bankou se zmraženým spermatem, klonováním žen, povinou kastrací mužů, pracovními tábory pro muže, v nichž jsou drženi v izolaci ) oprávněně začínající většinu mužů děsit.

Ženy přitom rovnoprávnosti dosáhly před sto lety, což konstatovala před Druhou světovou válka i jedna z tehdejších předních feministek Clare Boothe Luceová( mj. zakladatelka časopisu Life), když před válkou napsala: „Je už na čase přenechat otázku role ženy ve společnosti matce přírodě, kterou tak snadno ošálit nepůjde. Stačí, když dáme ženám stejné šance jako mužům, a brzy shledáme, jaká je jejich vlastní podstata. Vyberou si totiž to, co je v jejich nátuře, a nikdo je od toho neodradí. A uvidíme také, že nebudou dělat to, co v jejich nátuře není – i když k tomu budou mít příležitost.“

Dnešní feminismus je o něčem jiném, je to pokračování západního ,,individualismu“ ( ve skutečnosti ,,izolacionismu jedince v davu“ ) jinými prostředky. Tzv. ,,občanská společnost“ a kult ,,individualismu“ ( v jejich podání izolace ) je na Západě ideologickým nástrojem, který má zabránit soubornému, ucelenému zkoumání a kritice západní elitářské civilizace, její koncepce a prostředků realizace a změně jejího směřování. Taková společnost proto nutně přímo útočí na tradiční a geneticky dané vlastnosti může jako je strategické myšlení, samostatnost, přehled ve světě, odvaha.

Ve společnosti se podařilo dosáhnout toho, že na kohokoli s přesahem a přehledem, přesahujícím formálně stanovený a schválený obecný i úzce profesní obzor, je pohlíženo s krajní nedůvěrou : proč neplave ( netopí se ) s námi, ale hledá pevninu k zázemí a určení výchozího bodu… Co tím sleduje? Určitě je to ,,kryptofašista“ a ,,extremista“, který chce defragmentovat náš roztříštěný svět a zavést ,,totalitu rozumu“ ( souborného, uceleného pohledu na věc )! Přesně tento bezodporový, bezpohlavní, komplexy a emocemi ovládaný svět potřebují zákulisní manažeři k řízení davu skrze systém ,, tekutého“ ( finančního, derivátového, kde se privatizují zisky a socializují ztráty ) kapitálu, který disponuje stejnými vlastnostmi ( žádná strukturovanost, příslušnost ke státu, k národu, k hodnotám, nenávist k čemukoli co ,,brzdí“ obrat ). Postmoderna ( ,, filosofický“ směr post-fakt, nihilismu, relativity, ztráty identity ) a neoliberalismus ( ekonomický model lichvářského monetarismu a všeobecné privatizace prosazující se od 70. let 20. stol. a triumfující po rozpadu Východního bloku ovládnutím světa v 90. letech ) jsou dvě strany jedné mince, která je ulita z asociálních tezí ( post ) moderního liberálního feminismu, izolacionalismu jedince a tzv. ,, otevřené občanské společnosti“ spojujících se v totalitní ideologii na rozbití celé společnosti.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2020: *****

Václav Tykvart 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Ivanka Trávníčková 300,- Kč, Ivan Domkář ml. 300,- Kč, Vladimír Rozinek 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jana Skřenková 150,- Kč, Jiří Sika 100,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Otakar Kohoutek 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Hruška 100,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Libuše Polášková 500,- Kč, Stanislava Ekartová 100,- Kč, Oldřich Lhoták 1000,- Kč, MUDr. Eva Niemcová 100,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Ludmila Kárská 300,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jiří Hejhálek 2000,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Milan Sobotka 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Jan Sabo 1000,- Kč, Martin Dřímal 100,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Jiří Linhart 300,- Kč, Miroslav Splítek 200,- Kč, Mgr. Luděk Tesatčík 500,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč

Celkem za měsíc: 18 831,00 Kč
Vybráno 53.80%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 328 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (24 votes, average: 4,63 out of 5)
Loading...
loading...
33 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.