hand-3666963_960_720
21.11.2019
Kategorie: Společnost

Týrání starých lidí: Přehlížený, leč důležitý problém dneška

Sdílejte článek:

JAN SEDLÁČEK

Před několika dny se na věčnost odebrala moje babička. Podlehla zdravotním komplikacím, které byly způsobené psychickým týráním od její dcery. A v naší rodině to bohužel není jediný případ takového týrání, což mě inspirovalo k této úvaze.  

Ač se babička zpočátku moc nesvěřovala, její dcera (sestra mého otce) si na ni dovolovala stále více. V jejím bytě ji okrádala o drobné předměty a následně i o peníze; kromě toho využívala prostředky psychického týrání – urážky, výhružky, křik na svoji matku („Koukej už konečně chcípnout, ty stará svině!“) apod.

Já s babičkou... 1996

Babička se nám nakonec svěřila až tehdy, když ukradená částka vyšplhala do desítek tisíc, k ukradeným předmětům se přidaly i zlaté šperky a týrání přešlo i do fyzické podoby. Můj otec se pak obrátil i na policii, která vše zdokumentovala (včetně modřin po týrání), pročež jsme na babiččinu žádost i na doporučení policie vyměnili zámek, aby k ní dcera neměla přístup.

Zdálo se, že to dopadlo dobře. Nicméně babička se nám svěřila příliš pozdě. Stres, který jí dcera mezitím přichystala, nenápadně vyústil do vzniku žaludečního vředu. Ten poté v srpnu praskl.

Ačkoliv lékaři tehdy vytáhli babičku hrobníkovi z lopaty, náročný pobyt v nemocnici ji oslabil natolik, že se ani po návratu domů nedokázala zmátořit (na náladě jí jistě nepřidalo ani to, když se k ní dcera v nemocnici vetřela a ukradla jí zuby). Ačkoliv jsme se o ní doma starali do poslední chvíle, její tělo už bylo příliš oslabené. Dožila se 82 let.

A teď jiný příběh. Pár let starý, ale vlastně velmi podobný. Tentokrát v rodině z matčiny strany.

Strýc Vladimír (bratr druhé babičky) a prateta Aloisie žili až do vysokého věku na venkově. Navenek prožívali šťastné stáří, ale nikdo netušil, co se děje za zdmi jejich obydlí. Zejména strýc měl ke stáru sklon uzavírat se do sebe a nikdy se nikomu nesvěřoval, co ho trápí.

Já se strýcem a tetou... 2003

Až po jeho smrti jsme zjistili, že si psal zápisky. Den co den zevrubně popisoval, co se v jeho okolí děje, a na papír postupně dostával všechny své postřehy, poznatky a volné proudy myšlenek a emocí. Za posledních šest let jeho života se těmito zápisky jako červená nit táhla jediná věc. Věc, po které mi přeběhl mráz po zádech, když jsem se o ní dočetl. Psychické týrání, kterého se dočkal od jedné ze svých dcer.

Strýc v zápiscích barvitě popisoval vše, co se dělo, když za ním jeho dcera přijela. Například to, jak neustále přicházela s nataženou rukou, aby jí dal peníze. Když se jednou rozhodl, že jí už nic nedá a že by také pro změnu mohla jít někam do práce, začalo peklo. Vmetla jemu i své matce, která tehdy byla ještě naživu, že to nejsou její rodiče, že se jich zříká a přeje si, aby oba co nejdříve zemřeli.

A tím to neskončilo. Když její matka zemřela (na čemž mělo psychické týrání zjevně také podíl), využila toho a snažila se svému otci opět vlísat do přízně, aby jí platil její výstřelky včetně drog. Dokonce zkusila i citové vydírání – snažila se mu nalhat, že jí zjistili rakovinu a že potřebuje desítky tisíc korun na léčbu, jinak zemře (svého otce tím ale neošálila). Když zjistila, že odtud peníze nekápnou, chovala se k němu přezíravě a bez jakékoliv úcty, psychicky jej deptala a všemožně mu dávala najevo, jak jej nenávidí a jak už se těší, až tu nebude. A soudě podle strýcových zápisků zde došlo i k výhrůžkám, kdy mu dcera naznačila, že se o jeho smrt může „nenápadně postarat“.

Zde přikládám ukázku jeho zápisků, posuďte sami.

Po tom, co se dvakrát stalo v naší rodině, mě napadla důležitá věc. Kolik asi je takových případů, kdy se staří lidé bojí někomu svěřit s týráním – buď se svěří pozdě, nebo dokonce vůbec. Kolikrát se asi tak stane, že starý člověk zemře, vzpomínky na ubližování zemřou s ním a tyrani si vesele pobíhají po svobodě a nezřídka po svých obětech zdědí i tučný majetek.

A zdaleka tu nejde jen o tělesné týrání. To psychické dokáže být ještě zákeřnější. Navíc to tělesné se zjistí snadno, modřin a dalších zranění si okolí zpravidla všimne, zatímco psychické týrání se dokazuje již hůře. Ostatně, strýcova dcera si dávala dobrý pozor, aby se to nikdo nedozvěděl (a když jí její otec zakázal přístup do domu, kde bydlel, dělala ze sebe ubližovanou chudinku a z něj toho špatného), což ani tak těžké nebylo, neboť svého otce dobře znala a dokázala zneužít toho, že se uzavíral do sebe a nechtěl ten spor přenášet do zbytku rodiny. Nebýt zápisků, které po jeho smrti naštěstí nestačila včas zničit, nic z toho bych nezjistil. A jistě je řada případů, které se nepodaří zjistit a potrestat vůbec.

Řešení tohoto problému ovšem nebude snadné. Nestačí jen zpřísnit tresty za týrání starých lidí (i když i tento návrh bych rozhodně podpořil). K tomu, aby podobné případy skončily, je v první řadě potřeba, aby se sami ti, kdo týrání zažijí, nebáli svěřit svému okolí a případně se obrátit i na policii. Stejně tak bychom si my všichni měli více všímat, co se okolo starých lidí v našem okolí děje. Pokud jsou nápadně zamlklí po každé návštěvě některého z jejich potomků, může to naznačovat, že se děje něco nekalého.

To vše, co jsem v naší rodině zažil, mě přivedlo ke klíčové myšlence: Co v lidech opravdu je, poznáte nejlépe z toho, jak se chovají ke svým rodičům ve stáří. Pokud někdo neváhá psychicky deptat ty, kdo se již nemohou bránit a kdo jej přitom v minulosti pracně vychovali, značí to tu nejpodlejší možnou povahu a tu největší míru nenávisti a zloby, jaká vůbec může existovat.

Dobrou zprávou ovšem je, že tito tyrani sami stojí na nejlepší cestě k tomu, aby jednou dopadli jako jejich oběti. Je známo, že děti do svých budoucích vzorců chování vstřebávají návyky, které vidí ve svém okolí. A proto platí jednoduchá poučka: To, jak se chováme k našim rodičům, se nám jednou vrátí, protože podobně se i naše děti budou chovat k nám.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2020: *****

František Šmíd 700,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, MUDr. Miroslav Kameníček 1000,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Petr Jan 300,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Pavel Novák 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Martin Štěpánek 400,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jan Kupka 1000,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Mirko Hampl 200,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jan Bezděk 500,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Stanislav Esner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Marin Svoboda 100,- Kč, Ladislav Oudes 500,- Kč, Miloslav Gajdušek 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Bohuslav Maceška 50,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Sika 238,54 Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, ing. Lukáš Vašíček 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Roman Martinek 100,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč

Celkem za měsíc: 15 171,54 Kč
Vybráno 43.34%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 204 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...
politicon.cz
32 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.