20.9.2014
Kategorie: Společnost

Trosky střední třídy

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

OD: PRIGL.CZ 20|09|2014

Střední třída jde do prdele. „Nepotřebuju další projekt, potřebuju prachy,“ povídá u cigarety a latté za čtyři pětky vystudovaná divadelní režisérka před šichtou v obchodě s parfémama.

 

 

Koukněme se o dvě století dozadu: zhýralí a znudění mladí šlechtici, bezcílně bloumající životem, opíjející se vínem a nihilismem, hrajou ruskou ruletu a prohrávají fotrovy polnosti v kartách. Dobře ví, že štafetu jim urvali z ruky měšťáci a průmyslníci.

 

Tahle životní zpruzenost z toho, že vaše existence nemá smysl ani perspektivu, je vlastní každé společenské vrstvě, která upadá. V našem století jde zas do hajzlu střední třída. Policajti a učitelky už jsou jasní, jejich platy se promrdaly stejně jako celý veřejný finance.

 

Kancelářský krysy se až na pár vyjímek noří do bezednejch informačních fábrů, odkud pár narubanejch kaček hned přelijou hypotečním bankám a lízingovkám. Stejně jako si otroci mohli zazpívat na bavlníkový plantáži, můžou si tihle plniči tabulek a procesovači faktur dopřát leda karaoke na firmením večírku.

 

Pořád ale existuje dost lidí, kteří nežijí v opravdové bídě, nejsou zapřáhnutí na celej den do šichty. Papírová nezaměstnanost je sice nutí k full-timovýmu hledání práce, ovšem na troskách téhle střední třídy leží hromady volnýho času, kterej se dá prožít v ležérní otrávenosti.

 

Všichni pod pětatřicet ještě pořád věří ve svou perspektivnost a to hlavně díky seriálům How I met your Mother a Přátelé. Jen pomalu jim dochází, že do kolejí svých rodičů nenajedou, i kdyby chtěli. Nic není lepší než věčně prodlužuvaný mládí. Prachy na černo z brigád ani jinej scénář nenabízí.

 

 

„Kolik ti vlastně je?“

 

Ještě před rokem studoval v Itálii, doma pak během psaní neotřelé diplomky organizoval koncerty, diskuse i filmový večery. Rodiče na něj byli a jsou hrdí a vždy věřili, že bude stejně jako oni úspěšný. Jenže teďka žmoulá na úřadu práce formulář, kterýmu vůbec nerozumí, dokud mu úřednice se stupidním dis. za jménem nepomůže.

 

Vrátí se do bytu, kde se jeho spolubydlící kasá tím, že je i ve svým věku na volné noze. Volná noha přitom znamená, že půlku každýho měsíce žebrá od ostatních cigára a nájem lepí na poslední chvíli. Následuje vždy několikadenní tah po tom, co peníze konečně přijdou.

 

Poprvé po roce spolubydlení napadne našeho hrdinu položit tomu druhému otázku, která mu předtím nepřišla důležitá: „A kolik ti vlastně je?“

 

Věčný lavírování

 

Statistiky jsou tvrdohlavě zaměřený na rozlišování Zaměstnaný/Nezaměstnaný. Málokterý nezaměstnaný opravdu nic nedělá, na černo si většinou na pár stovek přijde. Podotýkám, že normální prací – šmelit a krást po obchodech umí málokdo.

 

Kdyby však z toho mála někdo chtěl lepit sociální a zdravotní, nezůstaly by mu prachy ani na nájem. A tak lavíruje mezi zaměstnáním a nezaměstnaností podle nejrůznějších okolností, nálady a ročního období.

 

 

Studentský život navždy

 

Kolísat mezi studiem, uměleckým nebo jinak úžasným projektem a otročinou, která platí nájem, bylo během studií nebo těsně po nich běžnou součástí života všech generací. Kdo neměl prachatý rodiče, ani nemohl jinak.

 

Projekty se dřív proměnily v job za normální peníze a život šel tak, jak bylo naplánovaný. Dneska dorůstají do středních let ti, kterým se toto nikdy nestane. Živit se něčím podřadným a považovat se přitom za něco lepšího, bude nedílnou součástí jejich života už na furt.

 

Za barem dneska potkáte nejen výtvarnice dělající super obrázky na cappucino, ale i designéry nábytku nebo experty na chov sladkovodních ryb.

 

Znuděni úpadkem

 

Bydlení se stárnoucíma kamarádama bude určitě inspirativní i ve čtyřiceti. Zvládat čím dál lepší a delší seriály a okrajový počiny všech žánrů bez dostatku volnýho času ani nejde.

 

Mystika znuděných flákačů, kteří dokáží předvídat hospodářský vývoj v Číně a podrobně sledují produkci několika režisérů a kapel, aniž by jim z toho bylo cokoli dost dobrý, tvrdě zasáhla velký města. Všechno začíná být až na pár povinných kultů „tak ňák na piču.“

 

Flákačský kmen spojený Facebookem. Prostor mezi zaměstnaností a nezaměstnaností se rozšiřuje o odpadlíky v univerzitních městech. Masy chudých mezi sebe konečně přijaly i opravdový vzdělance. Žádnou revoluci to nepřinese, kultura totální skepse totiž nepřipouští žádnou změnu.

 

ZDROJ: prigl.cz

 

 

Titulek redakčně pozměněn.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2018: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Věra Vladyková 290,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Martin Pavlíček 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Eco Bau 500,- Kč, MUDr. Štefan Ridzoň 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Nikola Bornová 250,- Kč, Tomáš Foldyna 1003,08 Kč (40 eur)

Celkem za měsíc: 5 676,08 Kč
Vybráno 16.21%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
10 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.