Trojský kůň v rozpočtu EU – podmínka vlády práva

Každého z nás by mělo zajímat polsko-maďarské veto evropského rozpočtu. Proč? Třeba kvůli uprchlíkům na našem území. Protože rozpočet obsahuje Trojského koně – podmínku „vlády práva“, která je hrubě zneužitelná. A proto tam také nepochybně je.

EU chce vládu evropského práva bez ohledu na právní řády jednotlivých zemí; tím, že nás bude vydírat přes dotace. Bude moci zakazovat „nevhodné“ myšlenky a chování, a přikazovat nám to, co ona sama uzná za vhodné. Zkrátka EU míří mílovými kroky k totalitní diktatuře. A jak bychom měli reagovat my? Vzkázat jí důrazně: Děkujeme, nechceme! My už to máme totiž “vládu jedné strany” za sebou. Nechceme proto vládu jedné EU podobného stylu.

Začněme od Adama, a poděkujme Maďarsku a Polsku, že zablokovalo přijetí rozpočtu EU na léta 2021 – 2027, a že hrozí dokonce jeho vetováním. A protože je zde snaha postavit obě země do negativního světla v tom smyslu, že ve svých zemích nechtějí dodržovat právo, je nutné říct, že opak je pravdou. Jako jediné země se postavily proti vážné hrozbě, která je nepochybně záměrně a zákeřně skryta v kritériích pro přidělování dotací. Tou hrozbou je vytvoření výkladového prostoru pro vydírání „neposlušných“ evropských zemí ve formě zakotvení tzv. zásady „vlády práva“. Na první pohled se jeví daný požadavek jako ušlechtilý, a v tom tkví ona jeho zákeřnost. Ve své podstatě je to v překladu něco zcela jiného – buď budete realizovat naši, bruselskou představu práva, nebo nebudete moci čerpat z EU finanční prostředky, a ty si pak rozdají ostatní státy, u kterých bude konstatována ona „vláda práva“, v překladu devótní poslušnost.

Třeba:
Nepřijmete povinnou solidaritu, tedy uprchlíky na své území? Není u vás vláda práva, a nedostanete nic. Nezakotvíte do svého právního řádu deset pohlaví? Nezakážete „závadné filmy“ bez jiných etnik? Nebudou u vás běžet reklamy s černošskými modelkami? Nebude u vás povinné očkování proti covidu? Nebude u vás na základních školách povinná romština? Není u vás vláda práva, a proto vám EU nic nedá. Ano, tak by to mohlo vypadat.

Když opominu svůj názor, že dotace jsou zlo dnešní doby, ještě větší zlo by bylo, kdyby se ze společného rozdávalo jen poslušným – tím by poslušní bohatli, zatímco ostatní by se stali de facto jejich „poddanými“. Opět by tu byly státy rovné a rovnější. Tady opět bychom se plíživě dostali k nerovnosti, nadřízenosti a podřízenosti. Jen by se o tom nesmělo mluvit, protože by to bylo zaobaleno do boje o vládu práva. Houby. Jde o boj o moc. Ostatně tím vším, co bylo jmenováno, se EU blíží k onomu eurosocialismu a k principům „nejsi poslušný, nedostaneš práci, roli, cestovní pas… byt a dítě do školky…“

A proč je to takto nenápadně skryto v dotačních podmínkách? EU zjistila, že jí nestačí Lisabonská smlouva, protože ta ve svém základním principu připouští dvě právní roviny – centrální evropskou a rovinu práva národních států. Připustit to musela, protože jinak by smlouva nikdy neměla šanci na přijetí. Jenže EU nechce dvojí právo. Chce, aby mohla diktovat svým členům vše. Tragikomické normy, určující, že salátové okurky musí procházet testy, zda jejich zahnutí nepřesahuje limit 10 milimetrů na 10 centimetrů délky, už naštěstí padly, ale desítky dalších zůstávají, a EU by ráda měla pod palcem další, ve svých důsledcích mnohem závažnější věci. Třeba to, jak se má u nás nakládat s menšinami, co vše kam musíme pouštět za chemii, co máme či nemáme píchat za očkovací látky do dětí, jak se má u nás učit o historii, na kterou má pochopitelně každý stát svůj pohled, a kolik si k nám vezmeme muslimů, které pozval náš německý soused. A tak dále. To by byla vláda práva v očích Bruselu.

Tedy dnes nejde o rozpočet EU na léta 2021 – 2027, je to boj o moc. O moc EU nad námi, členskými zeměmi. Protože co se EU nepodařilo v Lisabonské smlouvě (tedy dveřmi), chce vpravit podmínkou „vlády práva“ (tedy oknem); ovšem vláda práva dle představ EU je třeba akceptace povinné solidarity. Protože výklad pojmu „vláda práva“ bude zcela v jejích rukou. To nikdy nesmíme připustit.

Ono docela stačí, jaký výkladový chaos máme v našich zákonech, kterých by se měla aspoň polovina zrušit, a měl by vzniknout srozumitelný právní řád, ve kterém zásada „neznalost zákona neomlouvá“ nebude vtip. Kdybychom si nechali vnutit z Bruselu ještě jejich výklad „vlády práva“, v překladu vlády bruselského práva, míříme k diktatuře tentokrát ne proletariátu, ale Bruselu. O chaosu nemluvě.

Tedy nejde dnes ze strany Polska a Maďarska de facto o vetování rozpočtu v tom smyslu, že jde primárně o onen rozpočet. Vůbec ne. A nejde ani o to, že by ony dva státy nechtěly dodržovat právo, jak některá mainstreamová média tvrdí. Jde o ochranu právních řádu národních států, které se snaží Brusel jasně zneužitelnou dotační podmínkou tzv. vlády práva, v překladu skryté zakotvení vládnoucí role evropského práva, odstavit na vedlejší kolej. Tedy jde třeba o to, že výkladově by již nebylo u nás na prvním místě české právo, ale bruselské. Jehož výklad by si volil Brusel sám.

Je tedy smutné, že se k vetu nepřidala Česká republika. Té podmínky si přece všichni museli všimnout. A to, že je daný pojem výkladově zneužitelný, to je více než jasné. Nadále bychom měli důsledně trvat na tom aby EU respektovala náš právní řád, a společně aby se upravovalo to, co je k dobru Evropy. Dotační podmínky mají určovat podmínky akcí, které budou dotovány, a nezasahovat do oblasti „vlády práva“. Považuji to za zneužití dotačních podmínek. A proto tento rozpočet, jež se skrytě snaží udělat z Bruselu diktátora ve výkladu práva, musí být nepřijatelný i pro Českou republiku.

EU by měla přistoupit k jedné velmi prospěšně věci – měla by se konečně zaměřit na vnější zahraniční politiku, chránit Evropu před vším, co jí v této době hrozí, a vykašlat se na snahy stát se novou totalitní diktaturou pro členské země. A Česká republika by se měla přidat k vetu daného rozpočtu. Ne kvůli rozpočtu, ale právě kvůli tomu, o co se tento rozpočet skrytě snaží. Dotace samy jsou další velké téma, které není předmětem tohoto blogu. Ale hrozba, která byla jejich prostřednictvím vytvořena, je tak velká, že jen stát bez zkušenosti s totalitou může pro daný rozpočet hlasovat.

Nechci, aby Česká republika a její občané byli poslušnými poddanými EU. Nechci, aby jiné státy mohly rozhodovat o jiných státech, zda mají či nemají na něco nárok proto, jak se chovají uvnitř svých zemí v mezích svých právních řádů. I to už v historii bylo. A to, co je nazváno jako „vláda práva“, může být ve své realizaci velmi snadno „vládou bezpráví.“ Ve světle všeho, jaké máme nyní s EU zkušenosti, je to více než pravděpodobné. Ta „vláda práva“ tam není kvůli nám, a už vůbec ne kvůli právu a spravedlnosti. Je tam proto, aby nás měl Brusel v kleštích. A to se prostě nesmí stát. Rozpočet může projít jen bez této výkladově zneužitelné podmínky. Jinak je na místě veto i od České republiky.

Nevěřím, že by si tohoto nebezpečí ve vztahu k České republice a její názorové svobody vůči EU naši politikové nevšimli. Spíše jen naivně doufají nebo raději chtějí doufat, že EU jde opravdu o ty ušlechtilé myšlenky. Někdo by jim měl říct – zapomeňte. V rozpočtu jde o Trojského koně směrem k našemu právnímu řádu tam, kde zatím vzdorujeme. A proto vaše odpověď nechť zní: „Veto, nebo škrtnout podmínku vlády práva ála Brusel.“ Nic víc, ale také nic míň. Protože bojujeme o český právní řád a fér pravidla v EU. Což je důležité jako nikdy dřív.

• Jana Zwyrtek Hamplová