21.4.2015
Kategorie: Historie

“Triumf” praktického socialismu: 40 let od Pol Potova nástupu v Kambodži

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

WOLFGANG KAUFMANN 21|04|2015

Před čtyřiceti lety se v Kambodži uchopil moci komunistický masový vrah Pol Pot a jeho organizace Rudí Khmerové. Málokdy se však dnes hovoří o tom, že ideologické základy pro jeho vražedný společenský experiment byly zformovány v levicových kruzích v Evropě, kde Pol Pot a jeho nejbližší lidé studovali. Mezi jeho někdejší podporovatele patřili i někteří dodnes činní levicoví politici a intelektuálové.

Dne 18. března 1970 využil kambodžský premiér a armádní velitel Lon Nol zahraniční návštěvu státního prezidenta a bývalého panovníka Norodoma Sihanuka, aby se prostřednictvím převratu v hlavním městě Phnom Penh dostal k moci. Svrženého prezidenta pak ukryla Čína, aby si ho pochlebováním získala pro realizaci svých záměrů. Politicky naivní Sihanouk byl takto získán pro spolupráci s Rudými Khmery a vytvoření exilové vlády.

Takovým způsobem získala tato malá maoistická skupinka, která se předtím oddělila z Komunistické strany Kambodže, značný respekt a zvláštní sympatie tradičně orientovaného venkovského obyvatelstva, které stále vidělo v Sihanoukovi svého božského krále.

Naproti tomu očividně neschopný a zkorumpovaný Lon Nol postupně ztrácel vliv.Proto se Rudým Khmerům brzy podařilo dostat pod svou kontrolu velké části země. Mezitím se do popředí této opoziční partyzánské armády dostávali stále radikálnější osobnosti, jako zejména Pol Pot, vlastním jménem Saloth Sar.

pol-potove-obete

Pol Pot a jeho druhové se dostávají k moci

Opoziční síly začaly 1. ledna 1975 s velkou ofenzívu za účelem dobytí hlavního města Phnompenh, jehož počet obyvatel pro neustálý příliv uprchlíků vzrostl z 600 000 na dva až tři miliony. A skutečně, do kambodžské metropole, ležící na přítoku řeky Mekong Tonlé Sap, po tři a půl měsíci bojů 17. dubna 1975 vstoupilo asi 20 000 bojovníků Rudých Khmerů. Následně byla na troskách poraženého státu vyhlášena tzv. Demokratická Kampučie.

Před obyvateli Kambodže však zpočátku nová moc tento převrat explicitně nevysvětlovala jako komunistický, potažmo maoistický, ale nové vedení země vystupovalo pod označením “Angka”, což v překladu znamená “Organizace”.

Pol Pot a jeho nejbližší spolupracovníci zůstávali v anonymitě, vystupovali jako “bratr číslo jedna”, “bratr číslo dvě” a tak dále. Za zmínku stojí, že nejen vůdce Rudých Khmerů, ale také jeho pravá ruka Knie Samphan a “bratr číslo tři” Ieng Sary, který později působil jako ministr zahraničních věcí Kampučie, měli téměř stejný životní osud.

Ideologické kořeny Rudých Khmerů a jejich praktická politika

Tři nejvyšší “bratři” Rudých Khmerů se narodili mezi lety 1925 a 1931 v bohatších rodinách v kambodžské části Francouzské Indočíny a koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let studovali na pařížské Sorbonně. V tamních levicových studentských kroužcích v pařížské Latinské čtvrti a v intelektuálských kavárnách ve čtvrti Saint-Germain-des-Prés se mladí Asiaté nadchli pro komunistické představy o společnosti a rychle se dostali do vleku tehdy ještě silně stalinistické Komunistické strany Francie, která byla od 40. let protěžovaná levičáky jako Jean-Paul Sartre či Max Gallo a v jejichž spřízněných kruzích se pohybovali i populární umělci jako šansoniér Yves Montand nebo malíř Pablo Picasso.

Rudí Khmerové však svou ideologickou výbavu nezískávali pouze ve Francii, ale orientovali se i na čínského diktátora Mao Ce-tunga. V jeho kulturní revoluci viděli následováníhodný vzor pro přestavbu Kambodže. Z tohoto důvodu vycestoval Pol Pot už v květnu 1975 do Pekingu, na co Mao vyslal 20 000 “poradců” do panství Rudých Khmerů. Kromě toho lichotil těmto jihoasijským “komunistům z doby kamenné” větami jako: “Za každý krok, který udělá Čina, udělají naši kambodžští soudruzi kroky dva.”

Tím vítal “velký vůdce” Mao i v masové míře probíhající nucené vylidňování metropole Phnompenh ve dnech po 17. dubnu 1975: v jejich snaze odstranit “parazitickou buržoazii” a všechny rozdíly mezi třídami vysídlili Rudí Khmerové téměř všechny obyvatele hlavního města, jakož i dalších velkých měst, na venkov, kde měli pěstovat rýži – věrní primitivnímu heslu: “když máme rýži, máme všechno.”

Evropská levice a chvála na Pol Pota

Kromě toho se Pol Potovi a jeho následovníkům podařilo prosadit i odstranění soukromého vlastnictví a zákaz jakékoliv formy náboženství. Těmito kroky si kambodžský diktátor získal sympatie mnoha představitelů západní levice. Možné si je vzpomenout na nekritická slova chvály Birgitte Dahlové, pozdější předsedkyně švédského parlamentu (1994 – 2002), amerického jazykovědce a levicového prognostika Noama Chomského a zejména Hans-Gerharta Schmierera, předsedy Komunistické ligy Západního Německa, který později získal uznání v německých diplomatických službách pod ministry Jožkou Fischerem a Frank-Walter Steinmeierem.

Tito ctitelé Pol Pota zmlkli, až když po pádu Rudých Khmerů v roce 1978 nebylo možné dále popírat skutečnost, že za jejich vlády byly v Kambodži hrůzným způsobem zavražděny miliony lidí.

ZDROJ: Junge Freiheit 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 100,- Kč, Jaromír Ohnůtek 150,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Petr Novotný 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Robert Kulíšek 250,- Kč, Petr Luňák 600,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Jan Olšák 500,- Kč, Karel Pelichovský 400,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, David Bezděk 150,- Kč

Celkem za měsíc: 4 350,00 Kč
Vybráno 12.42%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 7 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
loading...
politicon-banner
2 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.