alexie
13.1.2020
Kategorie: Společnost

Trauma odvlečené jedenáctileté Alexie a nefunkční státní systém

Sdílejte článek:

KLÁRA SAMKOVÁ

klarasamkovaVážení, chtěla bych se ještě jednou vyjádřit k případu jedenáctileté Alexie, která skončila v “krizovém centru” na základě rozsudku prvoinstančního i odvolacího soudu.

Předesílám, že jsem se na podzim 2018 osobně setkala s Terezou Smutnou, nyní mladou vysokoškolskou studentkou, která byla ve svých rovněž jedenácti letech umístěna do Olivovy léčebny, aby se taky “naučila mít ráda tatínka”. Proslula tím, že napsala tehdejšímu prezidentovi Klausovi žádost o milost…

Od té doby se usilovně snaží na celou věc zapomenout, což se jí úplně nedaří. Nedaří se jí to natolik, že nebyla schopna se o svůj zážitek a názory z něj plynoucí podělit veřejně, když už měla domluvené setkání na XTV s Lubošem Xaverem Veselým.

Dále jsem s naprostým vlastním nasazením před tímtéž ochránila další dvě děti, na které měl “zálusk” JUDr. Miroslav Sládek z OS Praha 8, který původně “umístil” Terezku do “léčebny” a v případě mojí klientky se přímo v soudní síni matce vysmíval a vyslovil svůj údiv jak to, že ji znalci neshledali psychopatkou, že on byl o tom přesvědčen…

V odvlečení dětí do “neutrálního prostředí” případně k otci, u kterého byli rovněž svědkem násilí vůči matce, jsem zabránila jednáním, za které jsem byla kárně postižena Českou advokátní komorou. (Čehož nelituji, protože děti jsou OK a jednala bych i nyní stejně). Nyní již více než rok a půl obhajuji matku, jejíž – tehdy jedenáctiletý – syn byl předán do “neutrálního prostředí” poté, co vyhrožoval sebevraždou, když bude muset s otcem jít… Případ tohoto chlapce je totálně přes kopírák s případem Alexie. Momentálně čekáme na odvolací soud. Z “neutrálního prostředí” se mi chlapce podařilo dostat po měsíci, když bylo absolutně zřejmé, že celá “kůra” je absolutní a zcela nefunkční nesmysl…

Všechny tyto případy měly jednu společnou věc: totiž, že děti byly svědky násilí páchané otcem na matce (v případě Terezky, pokud se nemýlím, to bylo pouze chování nevhodné). U všech těchto dětí vznikla HLUBOKÁ TRAUMATA, a to traumata takového rázu, že se děti CÍTILY OHROŽENY NA ŽIVOTĚ. Což také byly, protože cítily, že je ohrožena na životě jejich matka, primární pečovatelka. Vnímání ohrožení matky jako ohrožení vlastního života je ze strany zcela podvědomé a vypěstované pár miliony let evoluce. Malé děti bez matky prostě umíraly – a není to tak dávno, od kdy to už nemusí být pravda. Zároveň byla ovšem jednáním otce traumatizovaná matka, která si rovněž odnesla toto trauma a navíc jej ve specifické podobě jako “předané trauma” předala dítěti. Jistým způsobem je pak traumatizován i otec, který je odtržen od dítěte.

Na tomto místě bych chtěla upozornit, že psychická bolest aktivuje v mozku (což prokázala funkční magnetická rezonance) stejná centra jako bolest fyzická. Tedy, když přijdete o dítě, bolí to stejně jako když vám třeba řežou končetinu – a to bez ustání, bez možnosti zahojení a získání invalidity, což by byl vlastně krásný – protože stabilní – stav.

Z takovéhoto psychického rozpoložení absolutně není možné se dostat svépomocí a naprosto na něj neplatí žádné standardní psychoterapeutické metody. V takovýchto případech je nutné, aby všichni zúčastnění, každý zvlášť a posléze alespoň dítě s odmítaným rodičem, absolvovali velmi sofistikovanou a specializovanou TRAUMATERAPII, která je schopná dát věci do pořádku.
Po 26 letech výkonu advokacie v naprosto převážně rodinném právu konstatuji, že rodinné soudnictví trpí naprostým nedostatkem psychologů, zejména soudních znalců, jejich výplody jsou navíc ještě často zcela ubohé. Psychoterapeuti, hrazení státem jsou naprosto přetíženi a nabízejí “sezení” tak jednou za měsíc, což je naprosto směšné. Na příklad psychoanalýza by v první intenzivní fázi měla probíhat minimálně čtyřikrát týdně… Podotýkám, že kvůli problémům se zákonem o soudních znalcích a tlumočnících řada soudních znalců – psychologů – v současné době vrací znalecké razítko, protože aby pracovali za 350,- Kč na hodinu, to mohou jít rovnou dělat přidavače na stavbu a pravděpodobně si vydělají stejně nebo i více. Tedy, co se znalců z oboru psychologie týká, předpovídám naší juvenilní justici brzké zhroucení pro jejich fatální nedostatek.

Nyní ale zpět k našim případům. Pokud jsem řekla, že že je málo psychoterapeutů “na pojišťovnu”, respektive nejsou vůbec, vězte, že dobrý (slušný) psychoterapeut si bere minimálně 700,- Kč/hod. Docházení na účinnou psychoterapii je ovšem dlouhodobá záležitost, takže psychoterapie je schopna zcela klienta zruinovat. Na rozdíl od psychoterapeutů, kteří přece jen jsou a přece jen mají alespoň nějakou odbornost (kdo vysloví slovu “kouč” v souvislosti s psychoterapií, riskuje ode mne užití brachiálního násilí), kdo už vůbec není, jsou TRAUMATERAPEUTI. Těch je jak šafránu a já osobně znám JEDNOHO, za kterého bych navíc ruku do ohně nedala…

Případ Alexie je tedy výsledkem naprosté neschopnosti naší zdravotní, totiž psychologické péče v kombinaci totální neznalosti elementárních základů vývojové psychologie (alespoň tu, prosím!!!) naších rodinně -právních soudců, kteří se v dané problematice patlají (pravda, poněkud nezaslouženě, protože oni mají rozhodovat právo, nikoliv odbornou pomoc) způsobem, který nyní vidíme v “plné polní” u Alexie. Abych se pokusila věc přiblížit, je to stejné, jak kdyby dítěti otec zlomil nohu (nebo vidělo, jak tatínek láme nohu mamince), ta noha zůstal stále zlomená a soud nařídil, že dítko půjde do sportovního tábora, aby se naučilo s tatínkem běhat štafetu. DODÁVÁM: role násilník – oběť jsou genderově zaměnitelné a na každé straně může stát jak otec tak matka.

Sečteno podtrženo: svým nefunkčním systémem tady stát vytváří RETRAUMATIZOVANOU GENERACI DĚTÍ I RODIČŮ, přičemž to odnášejí samozřejmě ti nejslabší, kteří jsou tak zvaně zastoupení “sociálkou”, tedy OSPODem. Na ty všichni nadávají, povětšinou právem, ovšem dlužno říci, že tito ubožáci (či spíše ubožačky) v tom jsou taky nevinně, protože oni jsou SOCIÁLNÍ pracovníci s minimálním právním a prakticky neexistujícím psychologickým vzděláním. Často jsou ze své práce – a bezmoci – rovněž značně otrávení. V zásadě jsou děti, tedy nejslabší článek řetězu, jediní, kdo jsou bez právního zastoupení. Že děti mají mít advokáty, tvrdím dlouho nejen já, ale je to i stanovisko Unie rodinných advokátů, pokud mi je známo. (Jsem její členkou, tak asi to vím, že…)

Nicméně zpět k těm traumatům. To je pole neorané a pokud někdo chce se o věci dozvědět více ( a zde opět podotýkám, že advokáti nesmí ani naznačovat, nedaj Bože nabízet své služby, navíc ještě v oboru jiném než právním, to by ČAK hnedle zas zbohatla na pokutách za kárné řízení) musí se oddat četbě.
Zde předestírám seznam dostupné literatury, se kterou kdyby p.t. soudci a psychologové učinili to, co evidentně neučinili a co jsem učinila já, totiž přečetli si ji, tak by absolutně takovou botu jako v případě Alexie nemohli spáchat. Takže zde:

1) Heller, Laurente – Uzdravení vývojového traumatu, nakl. Fontána 2016.
2) Trauma, řád, identita – Výbor z textů ze seminářů “Prix Irene” 2006-2007, Rafael institut Praha, 2008
3) Trauma, historie, svědomí – Výbor z textů ze seminářů Prix Irene 2008-2009, Rafael institut 2010,
4) Klímová, Helena, Rodina a trauma, Irene Press 2014
5) Wolyn, Mark, Trauma – nechtěné dědictví, Triton 2017
6) Levine, Peter, A. Trauma a paměť, Maitrea, 2015
7) Levine, Peter A., Probouzení tygra – léčení traumatu, Maitrea, 2011
8) Levine, Peter, A., Prevence traumatu u dětí, Maitrea 2014
9) Janov, Arthur, Prvotní otisky a jejich vliv na život člověka, Maitrea, 2012
10) Hughes, Daniel, A., Budování citového pouta, Institut fyziologické socializace, Praha 2017,
11) Izzová, Ellie, Předané trauma – druhotný traumaticky stres a zprostředkovaný šok. Triton 2019. (Měli by povinně číst soudci, advokáti i sociální pracovníci, aby si uvědomili, jakými traumaty procházíme a přebíráme na sebe i my).

Až to přečtete, myslím, že bychom se mohli bavit dál… Do té doby, než se tím prokoušou psychoterapeuti, psychologové a soudci Alexie, je bez šance, že by se jí mohlo ulevit a její život nabrat nový směr.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc říjen 2020: *****

ing. Jan Dvořák 400,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Pavel Kl*ka 222,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Miroslav Paták 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Pavel Jurášek 100,- Kč, Jan a Gabriela Horáčkovi 500,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, Ludmila Kárská 300,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Miloš Kraus 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Markéta Hansli 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Meissner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Bohuslav Maceška 50,- Kč, Jiří Sika 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Aleš Karásek 200,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč, Eduard Ezer 500,- Kč, Iva Janouchová 100,- Kč, Mirko Hampl 200,- Kč, Rudolf Roedlind 500,- Kč, Silvia Ambrogini 500,- Kč

Celkem za měsíc: 16 955,00 Kč
Vybráno 48.44%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 780 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (19 votes, average: 4,11 out of 5)
Loading...
politicon.cz
19 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.