police-state-1
11.12.2018
Kategorie: Doporučujeme, Společnost

Traktát o etatismu

Sdílejte článek:

PETR ZÁVLADSKÝ

Je naprosto nepochybné, že k bohatství a životní úrovni obyvatelstva přispívají v první řadě produktivní činnosti. Což znamená vytváření nějakých hmatatelných hodnot. Naproti nim, na druhé straně, jsou profese sice (do jisté míry) nezbytné, ale produktivně neutrální anebo záporné.

 

Samozřejmě, vždycky se najde spousta obhájců toho, že nejen chlebem živ je člověk, ale potřebuje i stravu duševní či duchovní a uspokojování lidských potřeb je podstatně širší směsí, než jen ten prostý žvanec. Nepochybně ano, ale pokud sestavíme žebříček podle priorit, pak nepochybně na nejvyšších stupních stojí náklady vynaložené na udržení vlastního života, to jest strava, přístřeší a teplo. Až po jejich uspokojení můžeme pomýšlet na nějaké nadstandardy, které nám nadto život zpříjemňují.
.
Velmi efektivním měřítkem této škály jsou peníze, které sami vynakládáme. Alespoň člověk, který dovede hospodařit, má tak tyto priority alespoň podvědomě uspořádány. Samozřejmě předpokládáme, že si všechny tyto potřebnosti opatřuje za vlastní prostředky, platí je ze své peněženky, a proto musí dobře počítat, co si dovolit může a co nemůže. To, že něco mají i ostatní, nestačí.
.
Bohužel, i vlivem minulého režimu, řada lidí má pocit, že velkou část jejich potřeb musí zajišťovat stát, že to je jeho povinnost a poměrně málo se zabývají otázkou, kde na tyto věci stát prostředky získává. Celé řadě lidí nedochází dostatečně fakt, že stát má pouze ty peníze, které ostatním lidem sebere prostřednictvím daní (případně které získá umělým snižováním hodnoty měny, což je v podstatě jenom velmi zákeřná forma dodatečného zdanění těch, kteří hospodařili dobře a nějaké prostředky si odložili do budoucna).
.
A i ti, kteří nějak podvědomě tuší, že stát tyto prostředky, na které si dělají nárok, musí vydobýt na jiných lidech, nějak mlčky předpokládají, že mnoho ostatních lidí má nadbytečné prostředky, které jakýmsi záhadným právem náleží zčásti také jim, a stát je tím prostředníkem, který tuto domnělou spravedlnost nastolí. Jen obtížně se jim přistupuje na fakt, že spravedlností státu není a nesmí být to, že všichni mají mít životní úroveň zcela stejnou. Že spravedlností není rovnoměrně distribuovaná spotřeba, a že jednou (domnělou) spravedlností jen vytvářejí nespravedlnost jinou.
.
Po celou existenci lidstva tomu nikdy tak nebylo a dokonce i v té značně rovnostářské společnosti minulého režimu se životní úroveň různých vrstev obyvatelstva lišila dosti zásadně. Jedinou úlohou státu v tomto ohledu je, aby pokud možno nebylo nikomu bráněno dosáhnout takové životní úrovně, jakou mu umožní jeho vlastní schopnosti, nakolik to, co je schopen ostatním nabídnout, je druhými lidmi požadováno a jsou ochotni za to dobrovolně zaplatit (přičemž ta dobrovolnost je zásadní a klíčová a funguje pouze tehdy, pokud směňujeme na volném trhu za vybraný tovar vlastní prostředky).
.
Z téhož důvodu lidé, kteří toho nemají mnoho na výměnu, nemají druhým co nabídnout, mnoho toho nedovedou, obvykle dosahují nižší životní úrovně, než ti, kteří jsou prospěšnější, jejich práce je požadována více a samozřejmě také adekvátně tomu lépe zaplacena. Nepopírám, že svoji úlohu zde hraje i notná dávka štěstí, které je vrtkavé a nesedne na každého. Asi je zbytečné podotýkat, že ti kteří se narodí s nějakým handicapem, si zaslouží ve vyspělejší společnosti ohledy a péči ostatních, ale to hovoříme o lidech nějak postižených nepřízní přírody, ne o lidech práce schopných. Ale i u těchto mnoho a mnoho let hlouběji do historie zjišťujeme, že takováto péče byla zajišťována bez valné funkce státu, nejprve v úrovni vlastní rodiny a příbuzenstva, případně osobní dobročinností, či provozováním soukromé charity.
.
Bohužel tím, jak zejména v poslední stovce let rostla úloha státu a jeho síla konfiskovat cizí prostředky, byla jak úloha rodiny, tak soukromé charity stále více omezována ve prospěch zcela anonymizovaného přerozdělování přes nějakou ústřední agendu. Samozřejmě, že tímto mechanismem postupně klesá nejen interpersonální vazba uvnitř rodin a malých komunit, ale zároveň se mění i pocit nárokovosti na tuto podporu od všech ostatních a postupně se kromě těch handicapovaných, kteří opravdu nejsou sto si zajistit vlastními silami základní existenci, roste stejnou měrou i nárokovost těch, kteří rezignují na svoji tvořivost a společenskou prospěšnost a raději využívají státní moci k tomu, aby jim zbytek společnosti zajistil pohodlnou a bezrizikovou existenci, případně i vyšší anebo velmi vysoký životní standard.
.
U mnoha takových lidí se pak jejich život zvolna promění v získaný (či zcela programový) parazitismus. A nemíním tím zrovna jen vyslovené lenochy a čerpače přerozdělovacího sociálního systému. V takové přerozdělovací společnosti bytní takzvaná zahálčivá třída, jejíž užitečnost a přínos společnosti je nulový či jednoznačně záporný. Nejde jen o zcela zbytnělou byrokratickou podstatu celého státu, celou soustavu úřadů a úřednických míst, které v první řadě slouží samy sobě a pouze k vytváření umělé zaměstnanosti, která oslabuje a vyčerpává tu produktivní a užitečnou část společnosti, nejen vlastní spotřebou, konzumací cizího kapitálu, ale i svou vlastní činností, která ve snaze legitimizovat jejich existenci a činnost přerůstá společně se silou státu v dirigentskou mocenskou a řídící třídu, jejímž výsledkem není služba ostatním, ale pouze zneužívání státní struktury k osobnímu prospěchu a projevům osobní moci..
.

Ale abych nezůstal jen u této třídy, která se nechá vézt na účet společnosti a ještě přitom účinně sype písek do soukolí (dodnes jsem nepochopil, zda z osobní zlomyslnosti, anebo jenom prosté hlouposti), narůstá i třída profesí a oborů zcela neužitečných, které se v tržním prostředí samy o sobě uplatnit nemohou, protože společenský požadavek po jejich dovednosti je buď zcela nepatrný, anebo doslova žádný.

.

Pro příklad mějme třeba současné vysoké školství s agendami zcela obskurních odborností, ze společenského hlediska zcela nepoužitelných, nepraktických, které společnost neposouvají k vyššímu pokroku, rozvoji blahobytu, ale pouze k destrukci stávající společnosti, k relativizaci jejích kulturních a společenských hodnot a v důsledku toho k záměrnému rozkladu společnosti. (Ano, hovořím zejména o takzvaném kulturním marxismu a jeho nástrojích, genderismu, exaltovanému feminismu apod.)

.

Ano i tato studia jsou formou parazitismu na společnosti a konzumováním blahobytu ostatních lidí k vlastnímu prospěchu, v podstatě bezpracné existenci, počínaje tím, že na celospolečenské náklady se odkládá okamžik zapojení se těchto jedinců do ekonomické produktivity nejen o dobu školní docházky, ale u řady oborů vede k parazitismu celoživotnímu.


Před několika měsíci mne poněkud šokoval článek jednoho pána, vědce, který uveřejnil jakýsi popularizační časopis. Šokující nebyl snad ani ten mravní základ jeho myšlenkového pochodu, ale to s jakou samozřejmostí jej veřejně a beze studu odkryl. Shrnu to jen do několika vět: Poté co ukončil základní a střední školu, zauvažoval, co by chtěl v životě dělat a „usoudil“, že se narodil do bohaté společnosti. Ano, připusťme si to; ve srovnání s valnou částí světa jsme skutečně velmi bohatou společností, a to i ti, kteří se nám zde jeví jako relativně chudobní. Takže pán zauvažoval, jakým způsobem by si mohl svoji bezstarostnou jízdu životem zajistit i do budoucna. Jeho primárním záměrem bylo, že vystuduje obor, ve kterém se nechá po celý život splečností živit.

Protože se mu ve škole zalíbila mapa hvězdného nebe, usoudil, že by mohl být hvězdářem, ale pak zjistil, že ze stovky uchazečů bývá přijat tak maximálně jeden, a usoudil, že jeho šance jsou mizivé. Poohlédl se tedy po jiném oboru (tuším, že ve finále padla volba na ornitologii) a celou řadu dalších let studoval tento obor. K jeho cti připusťme, že vystudoval úspěšně, ve svém oboru se etabloval a stal se skutečně světově uznávaným. Ale v závěru druhé třetiny života rekapituloval, že pokud se skutečně chce jakýkoliv vědec v tomto oboru (a patrně i v řadě jiných) dostat až na světovou špičku, musí mu obětovat naprosto všechno, včetně rodinného života a veškerého osobního času. Tím však bezděky poukázal na to, že drtivá většina jeho kolegů takového výsledku není schopna dosáhnout a jejich studia i produktivní život tím pádem vyšla dosti marně. Ale šlo mi hlavně o tu primární úvahu: společnost mě bude živit…

Na druhou stranu si položme otázku, nakolik je společensky přínosná jeho práce. Ano, možná, že se dozvíme v nějakém popularizačním, či odborném časopise něco o tom, že kukačky se nechovají tak, jak jsme si doposud mysleli, je nepochybně zajímavé, že běžní ptáci snáší svá vejce poměrně obtížně a dlouho, zatímco kukačka své vejce vyprdne do cizího hnízda za několik vteřin a na dálku, často tak, že se rozbije. Ale na druhou stranu se ptejme, nakolik užitečná je nám taková vědomost, kam nás kromě poznání jako takového posouvá? Ačkoliv jsem ochoten přijmout, že ornitologie je patrně o něco užitečnější, než například gender studies, přesto mám neodbytný pocit, že se jedná o plýtvání (ukořistěnými) prostředky bez hmatatelného (či jakkoliv měřitelného) přínosu.

Zformuluji to poněkud drsně, ale kdyby se tento (alespoň úspěšný) vědec měl vystavit tržnímu prostředí, tedy nabízet svoji odbornost a znalosti za soukromé peníze za podmínek vyrovnávání nabídky a poptávky, nemohu dospět k jinému závěru, než že by se patrně neuživil. Po jeho práci může sáhnout tak maximálně jiná státní instituce, taktéž existující jen na úkor společnosti.

Mohu se samozřejmě mýlit a mohl by se vyskytnout donátor či sponzor, který by mu takovouto činnost platil ze svých prostředků (a nebyla by to historická výjimka), ale to bych pokládal za naprosto čisté a poctivé řešení. Ten, kdo platí ze svého, má právo rozhodnout, jak budou tyto prostředky využity. To je věc, kterou právě stát (pod různými propagandistickými frázemi o veřejné prospěšnosti a s vějířem cizích, vykořistěných peněz v ruce) zamlžuje. 

Ano, řekněme si otevřeně, že velmi široká plejáda tzv. vědců se celoživotně v režii státu zabývá něčím, co je patrně baví a zajímá, ale ve velké míře neexistuje závislost jejich příjmu na vědeckém výsledku jejich bádání, nebo jej přinejmenším nejde ekonomicky obhájit. Žijí tak na úkor daňového poplatníka, aniž ten má z jejich činnosti nějaký měřitelný užitek. Až nápadně ta situace připomíná nechvalně známý institut garantovaného příjmu.

Nebo mějme příklad jiného člověka, který se včera na Facebooku mrzel nad svým osudem. Odhaduji, že je dnes zřejmě ve středním věku, je jakýmsi hudebníkem, ale jeho slovy: sám sebe pokládá za „schopného umělce“, ale „svět o něj nestojí“. A formuloval svůj požadavek směrem ke státu tak, že je povinností státu odhalit jeho nadání a dát mu „příležitost“, které se mu podle jeho slov nedostalo. A že by měl od státu dostat nějaké peníze za to, že pracně a namáhavě smolil mnoho hodin nějaké notičky na notový papír.

Obávám se, že se hluboce mýlí, protože stát mu nepochybně poskytl všechno jím požadované vzdělání tzv. „zdarma“ (tedy na účet veškeré společnosti), ale on přesto není schopen zhodnotit tyto vynaložené prostředky komerčně úspěšným způsobem a dožaduje se silné ruky státu, která mu má přidělit i úspěch.

Ano, jsem ochoten uznat, že startovní čára není vždy úplně spravedlivá a že cesta k úspěchu od kolébky se zlatou lžičkou je poněkud kratší, než od chudého stolu, přesto trvám na tom, že stát má lpět pouze na tom, aby nikomu nebylo bráněno v úspěchu administrativními překážkami, ale není úlohou státu tento úspěch garantovat, ani jej zaručit všem.

Právě spoléhání se na stát jako na jakési antické divadelní „deus ex machina“, které zařídí zázraky zdarma je tím zdrcujícím, co naši společnost nejvíce ničí a ochuzuje. Bohužel, právě lidé s levicovým smýšlením adorují nejvíce funkce státu, který bude podle jejich filozofie „trestat“ úspěšné lidi a „odměňovat“ lidi neúspěšné.

Ne, stát prostě není kafemlýnek na plošný blahobyt, u něhož zatočíme kličkou, a vypadne nám instantní granulované štěstí. Spíše naopak.

ZAVLADSKY
Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2019: *****

František Šmíd 600,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč

Celkem za měsíc: 6 738,00 Kč
Vybráno 19.25%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 43 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
62 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.