skolastara
2.9.2020
Kategorie: Společnost

Tělesné tresty ve školách?

Sdílejte článek:

DAVID GRUBER

gruberDnes věc nepředstavitelná. Ale hodně lidí pamatuje, že byly. A fungovaly, vychovaly generace slušných pracovitých lidí. Zvyklých, že pravidla se dodržují, jinak to bude moc nepříjemné. Zavzpomínejte se mnou.

Základní devítiletou školu jsem absolvoval v šedesátých letech. Ze vzpomínek jsem vybral tři příhody, pro tehdejší dobu typické. Nehodnotím je, jen uvádím. Jména spolužáků jsem z taktních důvodů pozměnil.

Příhoda první:

Sedmá třída: Nešpor a Bobrovský byli oba menší postavy, proto seděli v první lavici. Jednou při výkladu učitele dějepisu si spolu cosi špitali. Samozřejmě velmi tiše, nikoho jiného nerušili – ale špitali, a to se prostě nesmí. Ve školním řádu stálo, že žák pozorně sleduje výklad učitele a nezabývá se vedlejšími věcmi. Což bylo naprosto závazné. Špitali, špitali – a co bylo horší, to jejich špitání trvalo více než pět vteřin. Učitel při nepřerušeném výkladu k nim přistoupil a oba bolestivě vykrákal za vnější vlasy u spánků. A tahal je za vlasy postupně vzhůru. Bolest oba dva žáky přinutila jít ze sedu postupně do stoje. A když byli oba už téměř zpříma stojící, učitel jim ty kotlety pustil – a než si stačili zase sednout, bleskurychle jim oběma najednou vlepil řádnou facku; jednomu pravačkou zprava, druhému levou rukou zleva. Oba spolužáci žuchli do lavice, tváře zrudlé – a byl klid. Už nikdy v dějepise nešpitali. Ani nikdo jiný. Všichni jsme byli tímto aktem edukováni, že se to prostě nedělá.

Příhoda druhá:

Osmá třída. Spolužák Mařík často nebyl řádně naučený, zlobil, zapomínal domácí úkoly. Učitelka ho vícekrát po dobrém varovala, že když se to vše nespraví, tak dostane na holou. Nespravilo se – a proto jednou dostal. Přehnutý přes první lavici, kalhoty a trenky stažené, rákoska se na něm vyřádila. Oznámení o nekázni šlo také přes žákovskou knížku jeho rodičům, s pozváním do školy. Za pár dní přišla přímo do hodiny jeho babička, otec s matkou se nestarali nebo nemohli. Dnes by se čekalo, že babička bude svého vnuka Maříka hájit, že si bude třeba stěžovat na učitele, že neumí děti zaujmout, ať děti nebije… a kdesi cosi. Skutečnost 60. let však byla jiná. Babička přímo ve třídě vyslechla stav Maříkova prospěchu, jeho známky a také kázeňské prohřešky. Byly diametrálně odlišné od toho, co Mařík hlásíval doma. To babičku dožralo. „Pojď sem,“ zavelela. „Tak ty mi budeš ještě lhát?“ A její pohlavky, facky a jiné údery začaly lítat na Maříka hlava nehlava. Mařík před ranami ustupoval, postupně až do rohu třídy, ale pak už neměl kam a sesunul se do kouta. Stále více přitom brečel. To však jeho babičku nezastavilo; její rány ještě nějakou dobu dopadaly i na vnuka schouleného v koutě.

Mařík se poté citelně polepšil – a vyrostl z něj slušný ukázněný člověk ctící pravidla. Jeho výpraskem byla opět vzdělána celá naše třída; všem bylo jasné, co se nedělá.

Příhoda třetí – méně fyzická, více vědomostní:

V šesté třídě se dlouho dobu postupně probírala vyjmenovaná slova, kde se po obojetných souhláskách píše tvrdé y. Být, obyčejný, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka, Bydžov, Přibyslav. Pak postupně po l, m, p, s, v, z. A až bylo celé to martyrium probráno a všichni to uměli, zkusila učitelka českého jazyka otestovat účel toho všeho. Tedy – proč se tím zabralo tolik týdnů výuky češtiny. Učitelka se slavnostně zeptala čtyřkaře Maděry, jaké i nebo y by napsal ve větě „muži vodu …… a ženy též vodu ……“ Místo teček měl být se správnými i/y doplněn minulý čas slovesa „vylít“. Maděra bez váhání správně odpověděl: „Muži vodu vylili a ženy vodu vylily.“

Učitelka češtiny pocházela z Českých Budějovic, do Ostravy se jen nedávno přivdala. Proto tedy tu větu nechala čtyřkaře Maděru ještě napsat na tabuli (bez chyby, samozřejmě) a zeptala se ho, jak na to přišel, jak si to odvodil. Čekala trochu, že uslyší něco na ten způsob, že předpona vy/vý je mezi vyjmenovanými slovy po v… a že pro další i/y v dalších slabikách těch sloves existuje něco jako shoda podmětu s přísudkem v mužském i ženském rodě. Maděra však učitelku vyvedl z omylu: „Řekl a napsal jsem to prostě tak, citem. Stejně, jak se to vyslovuje, tak jsem to i napsal.“

My ostatní žáci jsme si v duchu kladli kacířskou otázku, zda ty týdny strávené nad vyjmenovanými slovy nebyly poněkud ztrátou času. Výslovnost „i“ a „y“ byla u nás všech diametrálně odlišná; máme přece coby mateřský slovanský jazyk – a v nich všech ta odlišná výslovnost i/y platí také. Rusky, polsky, slovensky…

Ale tu otázku po zbytečnosti času jsme si kladli jen v duchu, skromně a nesměle. Osnovy se přece respektují, i kdyby nám žákům (nebo našim rodičům) připadaly kdovíjak zbytečné a odtržené od života. Protestovat proti nim je možné až posléze, až se to vše perfektně naučíme. Tak jako voják musí každý rozkaz nejdříve splnit, a až pak může nějak (velmi omezeně) protestovat.

Maděra ještě dostal doplňující otázku, jak by to bylo se slovesem „vylít“ v případě, že by podmětem bylo slovo „děcka“. Tak nezaváhal: „Děcka vodu vylila.“ A třída iniciativně doplňovala: „Děcka vodu vylila, cákala na sebe a vesele se přitom smála.“ Všichni jsme věděli, že toto je jediná povolená spisovná koncovka. A že jiná koncovka, oficiálně ve škole vyslovená nebo dokonce napsaná, znamená hrubku, špatnou známku, při opakovaném tomto prohřešku pak pětky… a postupně propadnutí.

Opakuji, že tyto příhody ze školství 60. let zde nehodnotím, nedávám jim znaménko plus ani minus.

Jen dodávám, že hodně, hodně velké procento obyvatelstva na této atmosféře vyrostlo. Střední a starší generace. A že se pravidla pravopisu od té doby v tomto dodnes nezměnila. Takže až někdo z tohoto velkého procenta obyvatelstva bude kritizován, poučován, třeba někým mladším ve sporu, nebo třeba někým mladším v politice a až na toho poučovatele vyjde najevo, že někdy oficiálně (ne v žertu, ne v úmyslném nářečí, ne jako citaci chyby druhého) vyslovil něco ve smyslu „děcka vylily“, „auta přijely“… tak bude tím kritizovaným poslán, aby odevzdal všechna svá maturitní vysvědčení, diplomy apod. – a šel si zopakovat šestou třídu.

Možná ne nahlas, ale v duchu určitě.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Robert Schlesinger 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Renata Doležalová 100,- Kč, Martin Černý 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Jiří Dostál 200,- Kč, Anonym 673,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Roman Suchý 500,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Karel Jeřábek 163,- Kč

Celkem za měsíc: 15 364,00 Kč
Vybráno 43.89%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

(Visited 1 451 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (23 votes, average: 4,65 out of 5)
Loading...
politicon.cz
79 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)