14.1.2015
Kategorie: Ekonomika, Společnost

Takový oběd máte povolený úřadem pro správné stravování?

Sdílejte článek:

WENDY McELROY 14|01|2015

Právo na výběr jídla je posvátné. Jídlo mělo vždy mírně politický podtón. Historie nám ukázala armády ničící úrodu a demografické změny jako odpověď na hladomory. No politická korektnost nám dnes diktuje, co a kolik můžeme jíst. Proč? Pro naše vlastní dobro.

Veřejná debata se momentálně točí kolem otázky, zda je konkrétní jídlo zdravé nebo ne. No skutečnou otázkou je, “Kdo by o tom měl rozhodnout? Vy nebo někdo jiný?”Obrana svobody stravování se musí změnit na obranu práva lidí vyjadřovat se prostřednictvím výběru stravy, která nevyjadřuje jen jejich preference ale i jejich úsudek. Jídlo je totiž sebevyjádřením – stejně jako hudba či literatura. Pokud dovolíme vládě kontrolovat to, jaké chutě života nám dovolí polykat, pak jí povolujeme kontrolovat všechno ostatní.
 .
Poeův zákon je takové internetové pořekadlo.Říká, že bez znalosti záměru a pozadí online komentátora je velmi těžké rozlišit, zda vyjadřuje extrémní názor nebo extremní satiru. Stejně jako zprávy z posledních dnů, které stírají hranici mezi realitou a parodií. Parodie v tomto případě nese různá jména, například ” Objednávka pizzy od Velkého Bratra “, či” Objednávka pizzy v roce 2015 “. Podstata: daná pizzerie má přístup ke všem vašim osobním údajům a může odmítnout vaši objednávku, pokud je v rozporu s vašimi financemi, zdravotním stavem, či něčím jiným. O takové situaci píše i Telegraph, který v titulku z 8. prosince uvádí “Automat budoucnosti je tady a ví, kdo jste . ” Luce X2 Touch TV je první komerční automat, který využívá technologii rozpoznávání obličeje za účelem ukládání dat a komunikace se zákazníky.
 .
Takové prodejní automaty jsou výhodné pro prodejce i pro zákazníky. Zákazníci si totiž mohou (dobrovolně) uložit své preference a stroj může takovým způsobem pravidelně doplňovat ty zásoby, o které je zájem. Prodávající tak teoreticky může nahradit drahé zaměstnance a provoz jednoduchými stroji. Ale Telegraph ve svém článku řeší i případné nedostatky. Luce X2 “by mohl odmítnout prodej určitého produktu na základě věku kupujícího, zdravotního záznamu, či stravovacích návyků.” To znamená, že sladkosti by mohly být zamítnuty zákazníkům, kteří trpí obezitou, limonády zase školákům. Navíc, jelikož takový automat pracuje s daty uloženými na cloud serverech, jednoduše přejít k jinému automatu nemusí kupujícímu poskytnout anonymitu, která by mu umožnila přístup.
 .
Takové vyhlídky na sociální kontrolu mohou pro některé znít paranoidně. No regulace potravin se stávají takovými dotěrnými a bláznivými, že téměř parodují samy sebe. Nepopulární program školních obědů z dílny Michelle Obama má za výsledek děti, které napříč celou Amerikou živí odpadkové koše plnými tácy jídla, kterého se ani nedotkli. Nedávné zákony ohledně značení potravin nutí prodavače – od restaurací po popcornové stánkaře v kinech – zobrazovat informace o kalorickém obsahu jejich jídel, které si samozřejmě téměř nikdo nepřečte (u nás zase třeba “Seznam alergenů”, pozn.red.). Tento zákon tak zvedá ceny fastfoodů, které tím přicházejí o zákazníky, což ale může být skutečný účel výše zmíněných právních předpisů. Regulace potravin prochází díky absurdním, ale mnohými akceptovaným zdravotním důvodům. Označování tohoto problému za “zdravotní” totiž dává vládě velkou výhodu. 
.
kacena
.
Stát používá dva základní argumenty obhajoby nenápadného manažování toho, co lidé jedí. Prvním je, že zákony podněcují lidi vybírat si zdravá jídla. Tento argument tedy předpokládá, že politicky motivovaní úředníci vědí nejlépe, co je pro lidi dobré, dokonce lépe než lidé samotní.Druhým argumentem je, že nezdravé volby jídel zatěžují sociální zdravotní systém. No a po tom, co stát “odbřemení” lidi od odpovědnosti za jejich vlastní lékařskou údržbu, využívá jejich závislost jako záminku k sociální kontrole. A i když je velmi důležité zmínit oba tyto argumenty, často přitom ignorujeme jeden stejně zásadní bod. Jídlo není pouze záležitostí zdraví, či zda produkt je nezbytný pro udržení při životě. Je to jeden z nejdůležitějších způsobů sebevyjádření v rámci kultury, národnosti, náboženství, psychologie, rodinné historie, či ryzí preference.
 .
Volba toho, co budeme jíst je osobní záležitostí, definuje naši identitu stejně podstatně jako naše oblečení, či hudba. Jídlo je základním prvkem dědění kultury a národnosti. Od maďarského guláše po italskou klobásu, od indického kari po falafel – jídlo vyjadřuje bohaté rodinné dědictví. Recepty a techniky se dědí z jedné generace na druhou způsobem, který zachovává rodinnou vazbu a kulturu jako takovou. Jídlo je také kulturní velvyslanec, přes kterého různorodé skupiny navzájem oceňují svou a cizí národnost. Lidé, kteří sice nikdy neslyšeli čínskou hudbu, dokáží vyjmenovat hoc i tucet oblíbených čínských jídel. Muž, který se nikdy neučil španělštinu možná dokáže uvařit pescado a la Talla se stejnými ingrediencemi jako žena v Acapulcu. Páreček po návratu z výletu po Německu bude snít o spaetzle a knackwurste.
 .
Tato schopnost ocenit kulturu toho druhého vzniká přirozeně, bez subvencování, nebo státem nařízené tolerance – právě naopak, zákony narušují zájem lidí o cizí kuchyně. Jídlo může být i morální volbou – vegetariáni a vegani budou jistě souhlasit. Může být součástí náboženské doktríny – potvrdí to mnozí ortodoxní Židé. Může být i součástí rituálu – jako krocan na Den díkůvzdání, ryba na Vánoce, nebo sladkosti během Halloweenu. Ba může být i politickým vyjádřením jako potvrdí ti, co upřednostňují syrové mléko . Jídlo jako psychologická záležitost se nazývá “láska”.
Matka připravuje svému synovi jeho oblíbené jídlo či dort na oslavu narozenin.Snoubenec žádá o ruku během romantické večeře s dobrým vínem. Žena si léčí zlomené srdce vyjídáním krabic zmrzliny. Soused vyjádří soustrast nad úmrtím v rodině, tím že uvaří domácí casserole. Dokonce i po pohřbu je na stolech spousta jídla. Nachází se i na festivalech a během Super Bowlu je strategicky umístěna mezi televizí a sedačkou. Rozmanitost jídla, která překypuje v supermarketech, je něco, co je třeba chválit, protože zobrazuje nejen finanční prosperitu ale i kulturní bohatství. Ukazuje i škálu možností, kterými disponujeme v naší bohaté společnosti. Nezáleží ani tak na tom, že dotace, daně a regulace už stihly narušit, co se v obchodech nachází a kolik za to platíme. Když se ale vláda snaží diktovat, co můžeme jíst, jestli jakým způsobem to budeme jíst, tak manipuluje s naším dědictvím, naší národností, psychologií a našimi náboženskými a politickými rozhodnutími.
 .
Právo výběru jídla, které vkládáme do úst je totiž stejně důležité jako právo na kontrolu slov, které z našich úst vyjdou. Vládní zásahy do výběru jídla často vnímáme shovívavě, protože jsou spojovány se zdravím. Ale regulace potravin může reprezentovat cokoliv, jen ne shovívavost. Vláda se nejenže snaží definovat kdo a co jsme, ale snaží se nás přesvědčit, že toto popírání svobody je vlastně jen “pro naše vlastní dobro”. Pokud je pravda, že jsme to, co jíme, pak zákony o jídle nejsou nic víc než pokus kontrolovat naši identitu.
 .
Překlad: Stanislava Dovhunová. Originál zveřejněn 6. ledna 2015 na The Freeman .
Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Josef Bárta 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zdeněk Poslední 200,- Kč, Miloslav Konopiský 300,- Kč, Jiří Novák 200,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Hynek Charous 500,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Robert Knopp 126,80 Kč (5 eur), Stanislava Kovaříková 200,- Kč, Hana Tomová 150,- Kč, František Dvořák 300,- Kč, Ivana Stupková 500,- Kč, Růžena Neuwirthová 200,- Kč

Celkem za měsíc: 48 492,60 Kč
Vybráno 138.54%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 19 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (13 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
3 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.