Surogacymaterstvi
14.3.2019
Kategorie: Společnost

Surogátní mateřství: Trh s novorozenými dětmi

Sdílejte článek:

HANA LIPOVSKÁ

Úvod

V roce 2013 uznal kalifornský soud smlouvu o surogátním mateřství mezi dvěma homosexuálními muži (Čechem a Dánem) a surogátní matkou, která dítě „ze svobodné vůle na základě smluvního ujednání potvrzeného soudem již před narozením dítěte předala do péče prvního a druhého muže hned po porodu“ (ÚS 3226/16 ze dne 29. 6. 2017). Narozené dítě tak je s 50% pravděpodobností Čech, nicméně jakkoli je určení rodičovství biologicky možné, nemůže být vzhledem k právu na sebeurčení obou mužů nařízeno. Soud v tomto průlomovém nálezu dále konstatoval, že dítě nemá matku ani z právního hlediska, ani fakticky. Nejvyšší správní soud při vydání osvědčení o státním občanství dítěte zapsal (navzdory pouhé 50% pravděpodobnosti otcovství) do rodného listu dítěte Čecha jako otce, zatímco pole „matka dítěte“ ponechal nevyplněné. Muži se proti tomu rozhodnutí odvolali, neboť chtěli být v rodném listu vedeni jako otec i jako matka, neboť na základě předchozího nálezu stejného Ústavního soudu naše legislativa připouští, že dítě může mít dva rodiče stejného pohlaví (nález ÚS ze dne 28. 6. 2016).[1]

Nález Ústavního soudu otevírá dveře diskusi o surogátním mateřství pro české stejnopohlavní páry, a tedy zapojení českých zákazníků i výrobců do rychle rostoucího mezinárodního trhu surogátního mateřství. Již v 80. letech vedl rozvoj surogátního mateřství k obavám ze vzniku alternativních rodinných struktur. Zpráva Warnockové komise[2] dokonce označila surogaci za kriminální čin páchaný všemi, kdo se na procesu jakýmkoli způsobem podílejí (Davie 1985).

Otázka akceptovatelnosti surogátního mateřství má nejen dimenzi biologickou a psychologickou, ale také právní (a to jak v oblasti přirozeného, tak i pozitivního práva) a morální. Tyto pohledy jsou však ze své podstaty normativní, úzce spojené s hodnotovými soudy mluvčích. „Správnost“ či „chybnost“ jednotlivých soudů o surogátním mateřství a jeho důsledcích pak nutně závisí na společném, v daném kulturním prostředí obecně uznávaném, souboru hodnot axiomatické povahy.

Shoda na základních hodnotách však ve společnosti v současné době neexistuje. Pokud mluvčí vychází z teze o právu jedince na dítě [3] (srov. např. Světový akční populační plán OSN), je surogátní mateřství odůvodnitelné. Jestliže „právo na dítě“ chápeme v užším slova smyslu, tedy že „veřejná moc nemá [rodičům] zakazovat mít děti“ (Opatrný 2013), oprávněnost surogátního mateřství bude zpochybněna.

Samotné právo jako lidský výtvor podléhá změně. Může být přijat zákon, který vychází z předpokladu neexistence gravitační síly, jeho promulgací se však fyzikální zákony nezmění. Hledáme proto univerzální zákon, který dá jednoznačnou, pozitivní, na hodnotách, legislativě, vyznání, kultuře či institucích nezávislou odpověď na otázku, zda nenarozená lidská bytost naplňuje definiční znaky obchodovatelného statku a zda tak může existovat trh nenarozenými dětmi. Nenormativní, pozitivní přístup umožňuje aplikovat ekonomická teorie, která není zatížena omezujícím vektorem hodnotových soudů. Ekonomie neřeší, zda je existence trhu správná, morální, společensky žádoucí, nýbrž zda je ekonomicky efektivní ve smyslu Paretova optima, tedy že si žádný tržní subjekt nemůže polepšit, aniž by si zároveň jiný nepohoršil.

Cílem tohoto příspěvku je testovat ekonomickou efektivitu surogátního mateřství. Nejprve definujeme surogátní mateřství a tři jeho základní typy. Ve druhé části diskutujeme, zda lze dítě chápat jako majetek biologického rodiče. Konečně třetí kapitolu věnujeme trhu s nenarozenými dětmi.

1. Surogátní mateřství

Před čtyřiceti lety, 25. července 1978, se narodila Louise Brownová – historicky první dítě zrozené díky in vitro fertilizaci (IVF). O rok později zveřejnil neplodný manželský pár z amerického státu Kentucky inzerát, ve kterém hledal ženu ochotnou otěhotnět prostřednictvím asistované reprodukce jako tzv. surogátní (náhradní) matka. První surogátní matka (vystupující pod pseudonymem Elizabeth Kaneová) porodila syna v listopadu 1980. Krátce po porodu zjistila, že její mateřský instinkt je silnější než právní smlouva, kterou se zavázala k odevzdání novorozence manželům výměnou za úplatu ve výši 10 000 dolarů.[4] Odmítla dítě předat, trpěla pocitem viny a vzápětí se z někdejší propagátorky náhradního mateřství stala jedna z úhlavních odpůrkyň. Ve své knize (Kane 1988) později označila surogátní mateřství za reprodukční prostituci:

„Musí být něco špatného se soudním systémem, který umožní legálně uzavřít smlouvu, jež zavazuje biologickou matku, aby vyměnila ještě nepočaté dítě za 10 000 $. Proslulá surogátní klinika na Východním pobřeží vypracovala smlouvu, podle které surogátní matka dostane za porození zdravého dítěte 10 000 $; za „defektní“ dítě nedostane nic – a musí platit otci 25 000 $, pokud se rozhodne ponechat si dítě. Proč by měl život dítěte najednou tolik vzrůst na ceně, když se je maminka rozhodne ponechat, oproti tomu, když je vychovává otec?“

Argumentem proti surogátnímu mateřství je úvaha o zneužívání ženy – rodičky, jejíž role se mění na roli pouhé nosnice (srov. Telec 2018). Surogátními matkami jsou tři skupiny žen:

  1. ženy, které chtějí altruisticky pomoci bezdětným párům k získání vlastního dítěte;
  2. mladé ženy, pro které surogátní mateřství představuje zajímavý přivýdělek;
  3. extrémně chudé ženy, pro které odměna za surogátní mateřství představuje životně důležitou platbu umožňující jim a jejich vlastním dětem přežít (Arvidsson a kol. 2017).

Jakkoli ušlechtilé či naopak diskutabilní mohou být pohnutky ženy-nosnice, problém surogátního mateřství nespočívá v problému samotné existence surogátní matky, nýbrž v převodu právních titulů mezi jednotlivými zúčastněnými stranami.

Původně se náhradním mateřstvím rozuměla výlučně tzv. částečná surogace, při které rodička dala k dispozici vlastní genetický materiál. Narozené dítě tedy bylo jejím dítětem biologickým a ona je pouze následně předala páru objednatelů (ve kterém byl muž biologickým otcem) k adopci (srov. Davies 1985). Rozvoj IVF metody vedl k preferenci tzv. plné surogace, při níž jsou vajíčko a spermie bezdětného páru spojeny a vloženy do dělohy ženy, která dítě porodí. Surogátní matka je pak žena, která nosí cizí dítě bez použití vlastní pohlavní buňky (Arvidsson a kol. 2017).

V současnosti rozlišujeme tři stupně surogátního mateřství. Prvním typem je surogátní mateřství v původním významu spojené s technikou IVF, kde surogátní matka pouze nahrazuje disfunkční dělohu matky genetické. Při současném vývoji medicínské techniky lze očekávat, že surogátní matka bude moci být nahrazena tzv. „umělou dělohou“ tak, jako již desítky let fungují neonatologické inkubátory. V minulém roce byl učiněn první krok, když se podařilo ověřit funkčnost prototypu umělé dělohy na jehňatech (Patridge a kol. 2017).[5]

Druhý stupeň předpokládá existenci 1. biologického otce, 2. genetické matky-dárkyně vajíčka, 3. biologické-surogátní matky a 4. manželky biologického otce, která se na základě smlouvy o adopci stane vychovatelkou dítěte.

Třetí, historicky nejmladší, typ surogátního mateřství zahrnuje čtyři smluvní strany a pátou stranu dotčenou (dítě). V tomto modelu plní sociální roli rodiče-vychovatele dva muži, z nichž jeden (teoreticky by nemělo být známo který) je biologickým otcem dítěte. Genetickou matkou je anonymní dárkyně vajíčka, biologickou matkou pak matka surogátní.

V prvním typu surogátního mateřství lze v budoucnu zamezit nevyjasněnému převodu právních titulů nahrazením člověka fyzickým kapitálem. K obchodování s neobchodovatelným objektem – nenarozeným dítětem – tak v pravém smyslu dochází u druhého a třetího typu surogátního mateřství. Můžeme-li vynechat z úvahy o surogátním mateřství samu surogátní matku, transformujeme problém obchodování s dítětem na problém výroby dítěte na objednávku, převádíme tedy problém morální na problém existence trhu s (nenarozenými) dětmi.

2. Vlastnictví jako ekonomická kategorie

Otázkami existence či neexistence kontraktů z hlediska ekonomické teorie se zabývá samostatná disciplína Law and Economics. Její kořeny nalezneme již v 16. století v učení salamanské filosofické
a ekonomické školy, která se vymezovala proti vlastnictví lidské bytosti.[6]

Právní pojetí vlastnictví není jednoznačné, obecně jej však lze definovat jako právní vztah ve společnosti, který umožňuje disponovat s předmětem vlastnictví. Ekonomické pojetí vlastnictví je oproti tomu teleologické, je odvozené od účelu a zisku z předmětu vlastnictví.[7] V římském právu (Eliáš 2017) se soukromé vlastnictví zakládalo na vlastnické triádě definující vlastnictví na základě  práva věc

  1. držet (ius possidendii);
  2. užívat a používat (ius utendi at freundi);
  3. přivodit její zkázu spotřebováním či jinak (ius abutendi).

Toto (dodnes uznávané pojetí) neumožňuje zakládat vlastnický titul nad nenarozeným či narozeným dítětem ani dospělým člověkem, neboť minimálně právo přivodit zkázu odporuje čl. 6 odst. 1 a 2 hlavy druhé Listiny základních práv a svobod zaručující právo na život a jeho ochranu již před narozením.

Vlastnictví totiž vyžaduje nejen existenci subjektu (vlastníka), ale také objektu vlastnictví (majetku) při existenci právně vymahatelného vlastnického titulu (vztah mezi subjektem a objektem, který objekt jednoznačně přiřazuje vymezenému subjektu). Teprve uzavřený, ohraničený, vztah subjektu
a objektu lze považovat za vlastnictví.

2.1 Je dítě majetkem rodiče?

Vztah rodič-dítě není vztahem vlastnickým, neboť rodič sice v mnoha ohledech vykonává nad dítětem svoji vůli, ale nemůže jej např. prodat/darovat. Minimálně jeden z možných právních vztahů požadovaných vlastnickou triádou tedy neleží v konvexní množině vymezené vlastnickými tituly vykonávanými vlastníkem nad objektem (dítětem). Tato teze je společná nejen výkladu přirozeného práva dle Locka, ale dokonce i jinak značně radikálnímu pojetí Rothbardova anarchokapitalismu.

Locke připomínal, že „otec měl moc disponovat svými dětmi či sluhy a prodávat je“ (Locke 1823:11), neboť měl „absolutní, arbitrátní, neomezenou a neomezitelnou moc nad životy, svobodami a statky svých dětí“ (Locke 1823:12). Sám však nehovoří o vlastnictví dítěte rodičem, nýbrž o časově omezeném určitém druhu nadvlády a pravomoci (srov. Rothbard 2009:145[8]), neboť člověk je při narození nadán právem osobní svobody.

Podle Rothbarda není nově narozené dítě vlastníkem sebe sama, ale spíše potenciálním vlastníkem sebe sama (Rothbard 2009:145). Rothbard, který ve své extrémní poloze libertariánství obhajuje údajné právo matky na interrupci, zároveň říká, že „již od samotného narození dítěte není vlastnictví rodičů absolutní, ale má „opatrovnický“ či poručnický charakter“ (Rothbard 2009:148). Připuštění vlastnictví (jakkoli jen v reglementované formě) však zároveň vede Rothbarda k závěru, že rodič může „vlastnické právo převést na někoho jiného“ přičemž existenci svobodného trhu s dětmi dokládá existencí legálních licencovaných adopčních agentur (Rothbard 2009:152).

Klíčem k pochopení ekonomického pojetí vlastnictví v rámci volného trhu je však pasáž:

„…jediný platný převod vlastnického nároku ve svobodné společnosti nastává v případě, kdy je majetek, skutečně a z povahy lidské přirozenosti, převoditelný. Veškerý fyzický majetek vlastněný člověkem je převoditelný, tj. může být ve skutečnosti dán nebo převeden do vlastnictví a pod kontrolu druhé strany. Můžu druhé osobě dát nebo prodat své boty, svůj dům, své auto, své peníze atd.

Existují však jisté zásadní věci, které jsou z povahy lidské přirozenosti nepřevoditelné, tj. nemohou být ve skutečnosti zcizeny, a to ani dobrovolně. Osobě nemůže být zcizena její vůle, zejména její kontrola nad svou vlastní myslí a tělem. Každý člověk má kontrolu nad svou vlastní myslí a tělem. Každý člověk má kontrolu nad svou vlastní vůlí a osobou a je, přejete-li si, s tímto inherentním a nezcizitelným vlastnictvím pevně „spojen“. Jelikož jeho vůle a kontrola nad jeho vlastní osobou jsou nezcizitelné, jsou zrovna tak nezcizitelná i jeho práva tuto osobu a vůli ovládat. To je také základem pro slavné stanovisko Prohlášení nezávislosti, že přirozená práva člověka jsou nezcizitelná; to jest, nelze se jich zříct, dokonce ani když si tak člověk přeje učinit…Z tohoto důvodu jsou v libertariánské teorii dobrovolné smlouvy o otroctví nevymahatelné.“ (Rothbard 2009:182–183)

Vlastnické právo k člověku proto neexistuje dokonce ani v tom nejužším slova smyslu, neboť v souladu s vlastnickou triádou žádný člověk není vlastníkem sama sebe. Žádný člověk nemůže sám sebe prodat do otroctví.

3. Trh s lidmi

Trh práce, trh otroků a trh (nenarozených) dětí představují specifické trhy, na který podle některých autorů dochází k obchodování s lidmi. Definičním znakem statku jako předmětu směny je schopnost uspokojovat lidské potřeby (Čakrt 1933:490). Rašín upřesňuje definici statku jako věcného (hmotného či nehmotného) prostředku k ukojení lidských potřeb, který je „věcí vnějšího světa“ (Rašín 1922:XIII).

Na některých trzích však nejsou obchodovány samotné statky, ale pouze právní nároky na jejich používání či službu (srov. Čakrt 1933:490, Rašín 1922:XV). Zatímco výrobní faktor půda či kapitál jsou přímo obchodovatelnými statky, výrobní faktor práce na trhu není obchodován přímo, nýbrž pouze prostřednictvím právních nároků na výsledky (produkci) práce. Na trhu práce tak vystupují ekonomické subjekty jako vlastníci výrobního faktoru práce, který pronajímají podnikům za smluvní cenu – mzdu. Podnik nedisponuje člověkem, nýbrž pouze pronajatým výrobním faktorem práce. Člověk, vlastník výrobního faktoru práce, na trh práce vstupuje dobrovolně a od smlouvy může v souladu se smluvními podmínkami odstoupit.

Trh otroky představoval standardní trh zbožím, neboť otrok jako majetek pána byl v plném smyslu vlastnické triády zbožím. Pán měl moc nad jeho životem, byl majitelem vlastnického titulu k otrokovi, který mohl převést na třetí osobu či dokonce zmařit. Postavení otroka (na rozdíl od podstavení zaměstnance) je determinováno i platbou za výsledky jeho práce. Otrok nedostává za práci mzdu, výsledky jeho práce přinášejí zisk jeho majiteli (srov. Rašín 1922:40).

V roce 1800 byl podle zákonů amerického federálního státu Virginie otrok definován jako obchodovatelná komodita, nikoli lidská bytost (Beckert a Rockman 146n). O třicet pět let později vysvětluje Channing, že lidská bytost nemůže být nikým vlastněna jako majetek:

„Je zřejmé, že pokud může být jeden člověk držen jako majetek, pak může být majetkem každý člověk.“ Podle Channinga podstata otroctví spočívá v tom, že je „bezbranný člověk odevzdán do rukou jiného,“ což je podstatou surogátního mateřství. Z podstaty vlastnictví dále vyvozuje, že člověk nemůže být vlastněn, neboť vlastnictví je „výlučným právem…co je vlastnictvím jednoho, nemůže být vlastnictvím nikoho jiného,“ (Channing 1835).

3.1 Trh dětí

Naplňuje definiční znaky obchodovatelného statku nenarozené dítě? Vyjdeme-li z Rašínovy definice, pak nikoli, neboť dítě není věcným prostředkem uspokojování potřeb. V souvislosti s dítětem však Becker používá termínu komodita (Becker a Tomes 1976:143)[9], jakkoli připouští, že „děti nejsou obvykle kupovány, nýbrž vyráběny vlastní výrobou každé rodiny“ (Becker 2009:138), čímž ponechává prostor pro úvahy o komodifikaci dítěte.

Komodifikace je proces, ve kterém se z předmětu stává komodita, resp. ve kterém předmět začne být chápán jako komodita, tedy předmět nákupu, prodeje, směny (srov. Barnes 2016).[10] Beckerův přístup ekonomického imperialismu však také předpokládá, že účelem reprodukce je uspokojování soukromých potřeb rodičů (Goodwin a Goodwin 2010:121).

Beckerova aplikace ekonomické metody (teorie užitku) na ekonomii rodiny má však výlučně pozitivní, nikoli normativní charakter. Becker netvrdí, že by dítě mělo být předmětem směny. Ukazuje pouze, že rodiče při rozhodování o pořizování dítěte optimalizují svoji užitkovou funkci.[11]

Česká legislativa náhradní mateřství neupravuje. Umělé oplodnění surogátních matek se proto provádí na několika reprodukčních klinikách v souladu s odst. 4 čl. 2 hlavy první Ústavy České republiky „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Kliniky často připouštějí náhradní mateřství pouze v případě závažných biologických důvodů (např. absence nebo poškození dělohy, opakované potraty či opakované selhání implantace). Náhradní matku nezprostředkovávají, omezují však její výběr podmínkou způsobilosti k těhotenství (nejedná se o prvorodičku, předchozí těhotenství a porody proběhly bez komplikací).[12] V těchto případech probíhá surogátní mateřství obdobně jako standardní in vitro fertilizace u neplodné rodičky.

Typická smlouva o surogátním rodičovství zahrnuje dva body (Bartels a kol. 2012:246–247):

  1. Surogátní matka rozumí a chápe, že v nejlepším zájmu dítěte nevytvoří (nebo se nepokusí vytvořit) rodičovský vztah k dítěti, které bude nosit. Rozumí, že dítě je nošeno s jediným účelem odevzdání takového dítěte biologickému otci.
  2. Úhrada za tuto smlouvu, která je náhradou za služby a výdaje, by neměla být v žádném případě vykládána jako poplatek za ukončení rodičovských práv nebo jako odměna za souhlas k odevzdání dítěte k adopci.

Podle Posnera (1989) je smlouva vzájemně výhodná pro oba manžele i surogátní matku. Pokud surogátní matka změní názor a odmítne dítě po porodu odevzdat objednavateli, vystavuje tak objednatele nejistotě. Dítě je třetí, dotčenou, stranou, která se však nemůže vyjádřit. Nenarozené dítě totiž není subjektem transakce. Z uzavření smlouvy nemá žádný prospěch, není za převod smluvního vztahu odškodněno, nemůže od smlouvy odstoupit. Je pouze dotčeným objektem transakce (podobně jako např. štěně v chovné stanici), který nese následky smlouvy mezi stranami surogátní smlouvy, aniž by za ně bylo odškodněno. Z hlediska ekonomické teorie tak uzavření smlouvy vytváří vzhledem k budoucímu dítěti externality, a to převážně externality negativní.[13]

Podle Posnera (1989) však smlouva o surogátním mateřství je pro dítě výhodná, neboť se díky ní narodí, zatímco bez ní by se nenarodilo. Přirovnává to k dítěti, kterému při porodu maminka zemře
a vychovává jej pak nová otcova manželka. Argumentu psychické újmy dítěte, které bude vědět, že jej se jej rodička zbavila za peníze, Posner oponuje originálním způsobem. Surogátní smlouva je podle něj pouze smlouvu o pronájmu výrobního prostředku (dělohy ženy resp. reprodukční kapacity ženy – Posner 1989:27), nikoli smlouvou o vlastnictví dítěte. Jaký je rozdíl mezi prvním uzavřením smlouvy, kdy je nenarozené dítě výrobcem pronajato či prodáno objednatelům, od dalšího převodu majetku z objednatelů na další zákazníky? Je-li možno uzavřít smlouvu na nenarozené dítě, nemůže být analogicky uzavřena jakákoli další navazující smlouva, a to až do věku plnoletosti dítěte? Takové pojetí surogátní smlouvy by zřejmě umožňovalo pronajmout rodičku či dokonce oba rodiče s odložením plnění ve smyslu futures kontraktů s datem plnění např. k patnáctému roku dítěte, a tedy zakládalo vznik jakéhosi novodobého trhu otroky.

Množina negativních externalit surogátního mateřství vzhledem k (nenarozenému) dítěti je determinována stále zkoumanými dopady biologickými (např. chybějící výživa mateřským mlékem ve dnech následujících po porodu), psychologickými (nutnost vypořádat se s komplikovanou strukturou tzv. alternativní rodiny) či genetickými (riziko nezamýšleného inbreedingu v dospělém životě jedince). Dítě, které je dotčenou stranou jakýmkoli způsobem definovaného kontraktu o surogátním mateřství, je navíc objednateli připraveno o informace týkající se části jeho rodinného původu i o matku ve smyslu biologickém a sociálním.

Samotná existence trhu právními tituly nad nenarozeným dítětem není selháním trhu, nýbrž důsledkem existence poptávky (což je problém morální a právní, nikoli problém ekonomický). Ekonomickým problémem je neefektivita takového trhu, který kvůli legislativním preferencím objednatele maximalizuje užitkovou funkci biologického otce a jeho partnerky či partnera na úkor budoucí užitkové funkce nenarozeného dítěte.

Neefektivita vzniklá existencí negativních externalit je v ekonomické teorii řešena třemi způsoby[14]:

  1. regulací – v našem případě zákazem surogátního mateřství či reglementace trhu;
  2. zavedením Pigouovy daně – zde např. uvalením prohibitivní daně na reprodukční kliniky;
  3. vymezením vlastnických práv – tedy jednoznačným rozlišením převoditelného rodičovského práva a práva vlastnického s následným vymezením obsahu vlastnického titulu ve vztahu k nenarozenému dítěti.

Oproti Posnerově či Rothbardově závěru tak trh (nenarozených) dětí nelze považovat za efektivn. Vzhledem k existenci neinternalizovatelných negativních externalit představuje suboptimální řešení. Ekonomie tedy nemusí přihlížet k hodnotovým soudům, aby mohla jednoznačně označit surogátní mateřství za neefektivní a z hlediska společenského užitku nežádoucí.

Závěr

Během uplynulých čtyřiceti let došlo k prudkému rozvoji surogátního mateřství. Zatímco jeho obhájci argumentují právem člověka na dítě či efektivitou trhu dětmi, odpůrci poukazují na slabiny právní, morální, filosofické, psychologické, biologické i teologické. Dosavadní diskuse však byla až na výjimky diskusí normativní, tedy závislou na vstupním souboru hodnot. Ekonomická teorie, především pak v rámci své ekonomicko-právní subdisciplíny, umožňuje hodnotově neutrální analýzu sledující jediné kritérium ekonomické efektivity.

Rodič vůči dítěti neuplatňuje právo vlastnické, nýbrž právo rodičovské. Paralelu můžeme vidět ve vlastnictví extrateritoriálních nemovitostí, které zapovídá Kosmická smlouva[15] článkem II: „Kosmický prostor včetně Měsíce a jiných nebeských těles si jednotlivé státy nemohou přivlastnit prohlášením suverenity, užíváním, okupováním nebo jakýmkoli jiným způsobem.“ Existující teritoriální požadavky jsou bezpředmětné, protože „pokud extrateritoriální půdu nikdo nevlastní, nemůže s ní nikdo ani obchodovat“ (Pop 2008:11). Obdobně smlouva převádějící právní tituly k dítěti musí být považována za nulitní.

Neexistence vlastnických práv k lidské bytosti (ať již živé, či teprve v budoucnosti narozené) zakládá problém negativních externalit. Dítě svým narozením nevyjadřuje své existenční preference, nemá možnost rozhodovat se mezi svou existencí a neexistencí, nemá tedy možnost eliminovat dopady jednání smluvních stran na svou současnou či budoucí užitkovou funkci. V takovém specifickém případě je pak úkolem státu resp. zákonodárce jednoznačně vymezit právní tituly ve věci surogátního mateřství, a tím omezit možnost volného provádění lékařského zákroku, který ve svém konečném důsledku vede k nepřípustnému obchodování s dětmi.

Navzdory tomuto závěru je potřebné zdůraznit, že předložená stať není útokem na volný trh. Trh je nejefektivnějším mechanismem hospodářské organizace, jako mechanismus je striktně hodnotově neutrální. Vzniká všude tam, kde existuje předmět směny. Co je a co není předmětem směny, však nevyplývá ze samotné existence trhu, nýbrž ze souboru hodnot jednotlivých ekonomických subjektů, které se tržní směny účastní. Obchod s dětmi není důsledkem existence volného trhu, ale naopak volný trh existuje jako důsledek takového pojetí morálky, která umožňuje komodifikaci dítěte. Ekonomická neefektivita i morální pochybení proto nejsou selháním trhu, nýbrž tržních subjektů.

Bibliografie

  • ARVIDSSON, Anna, VAUQULINE, Polly, JOHNSDOTTER, Sara a ESSÉN, Birgitta. Surrogate mother – praiseworthy or stigmatized: a qulaitative study on perceptions of surrogay in Asam, India. Global Health Action, 2017, vol. 10, s. 1–9.
  • BARTELS, Dianne, M., PRIESTER, Reinhard, VAWTER, Dorothy, E., CAPLAN, Arthur, L. Beyond Baby M: Ethical Issues in New Reproductive Techniques. Springer Science & Business Media, 2012. ISBN 978-14-6124-510-0.
  • BARNES, David, M. The Ethics of Military Privatization: The US Army Contractor Phenomenon. Routledge, 2016. ISBN 978-13-1716-500-2.
  • BECKER, Gary, S., TOMES, Nigel. Child Endowments and the Quantity and Quality of Children. The Journal of Political Economy, 1976, 84(4), s. 143–162.
  • BECKER, Gary, S. A Treatise on the Family, Enlarged Edition. Harvard University Press, 2009. ISBN 9780674020665.
  • BECKERT, Sven, ROCKMAN, Seth. Slavery´s Capitalism: A New History of American Economic Development. University of Pennsylvania Press, 2016. ISBN 978-08-1224-841-8.
  • COASE, Ronald, H. The Problem of Social Costs. Journal of Law and Economics, 1960, 3(1).
  • ČAKRT, Kazimír. Statek. In CHALUPNÝ, Emanuel. Slovník národohospodářský, sociální a politický. III. díl. Praha: Knihtiskárna Otakar Janáček, nakladatelství, 1933.
  • DAVIES, Iwan. Contracts to bear children. Journal of medical ethics, 1985, 11, s. 61–65.
  • ELIÁŠ, Karel. Vlastnictví a právo v tenzi mezi stabilitou a proměnlivostí zákonodárství. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2798-6.
  • GOODWIN, Michele, B., GOODWIN, Michele. Baby Markets: Money and the New Politics of Creating Families. Cambridge University Press, 2010. ISBN 978-05-2151-373-9.
  • HOLMAN, Robert. Ekonomie. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-006-5.
  • CHANNING, William, E. Slavery. Chapter 1: Property. 1835. Dostupné on-line: https://transcendentalism-legacy.tamu.edu/authors/wechanning/slavery2.html
  • KANE, Elizabeth. Birth Mother: The Story of America´s First Legal Surrogate Mother. Harcourt, 1988. ISBN: 978-01-5112-811-2.
  • KLAUS, Václav. Perspektivy Evropy. 2018. Dostupné on-line: https://www.klaus.cz/clanky/4324.
  • LIPOVSKÁ, Hana. Destrukce rodiny Ústavním soudem pokračuje. Newsletter Plus. Institut Václava Klause, 8/2017.
  • LOCKE, John. Two Treatises of Government. [1689] London: Thomas Tegg, 1823.
  • MIOLA, José. Medical Ethics and Medical Law: A Symbiotic Relationship. Bloomsbury Publishing, 2007. ISBN 978-18-4731-369-0.
  • OPATRNÝ, Aleš. Právo na dítě jako nárok nemá nikdo. Katolický týdeník, 2013, 24(31), s. 7.
  • PATRIDGE, Emily, A., DAVEY, Marcus G., HORNICK, Matthew A., MCGOVERN, Patrick E., MEJADDAM, Ali Y., VRECENAK, Jesse D, MESAS-BURGOS, Carmen, OLIVE, Aliza, CASKEY, Robert C., WEILAND, Theodore R., HAN, Jiancheng, SCHUPPER, Alexander J., CONNELYL, James T., DYSART, Kevin C., RYCHIK, Jack, HEDRICK, Holly L., PERANTEU, William H., FLAKE, Alan W. An extra-uterine systém to physiologically support the extreme premature lamb. Nature Communication, 2017, 8.
    POP, Virgiliu. Who Owns the Moon? Extraterrestrial Aspects of Land and Mineral Resources Ownership. Springer Science & Business Media, 2008, ISBN 978-14-0209-135-3.
  • POSNER, Richard, A. The Ethics and Economics of Enforcing Contracts of Surrofate Motherhood. Journal of Contemporary Health Law and Policy, 1989, 5(21), s. 21–28.
  • PSP. 2017. Stenozáznam z jednání Poslanecké sněmovny PČR, 56. schůze, 26. 4. 2017, J. Chalánková. Dostupné on-line: https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/056schuz/s056278.htm
  • RAŠÍN, Alois. Národní hospodářství. Praha: Český čtenář, 1922.
  • REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3.
  • ROTHBARD, Murray, N. Etika svobody. [1998] Praha: Liberální institut, 2009, ISBN 978-80-8638-955-4.
  • STIGLER, George, J. Economics: The Imperial Science? The Scandinavian Journal of Economcis, 1984, 86(3), s. 301–313.
  • TELEC, Ivo. Náhradní mateřství: osobní úsluha mimo právo. Zdravotnické právo a bioetika, 2018.
  • ÚS. Nález Ústavního soudu č. 3226/16 ze dne 29. 6. 2017.

[1] Případu se podrobněji věnuje Newsletter Plus IVK srpen 2017.

[2] Výbor v čele s M. Warnockovou byl v roce 1982 založen za účelem zvážení lékařského pokroku v oblasti umělého oplodnění a embryologie z hlediska mj. sociálního, etického a právního (srov. Miola 2007:189).

[3] V českém právním prostředí odráží otázku práva na dítě spor mezi tehdejší ministryní práce a sociálních věcí  Michaely Marksové a poslankyní Jitkou Chalánkovou. Poslankyně v souladu s lidskoprávní teorií uvedla, že „právo na dítě nepatří mezi základní lidská práva, při veškeré citlivosti a nešťastné situaci těch párů, které se nemohou svého dítěte dočkat… Naopak dítě, které má právo na své rodiče, mezi základní lidská práva skutečně patří,“ (PSP 2017).

[4] Přibližně 36 500 $ (813 000 Kč) po přepočtu dle srovnání parity kupní síly v roce 1980 a 2018.

[5] Není předmětem tohoto textu diskutovat morální aspekty prvního typu surogátního mateřství, jakkoli i k této nejjednodušší formě existují závažné výtky.

[6] Přední představitel salamanské školy, dominikánský ekonom Tomás de Mercado, napsal v reakci na objevitelské a dobyvatelské úspěchy Evropanů spis Kritika obchodu s otroky již v roce 1587, tedy takřka 250 let před zrušením otroctví ve Velké Británii.

[7] Za diskusi definice vlastnictví děkuji JUDr. Jindřišce Šedové, CSc. (KPr ESF MU) a Prof. JUDr. Eduardu Vlčkovi, CSc. (KZP PF UPOL).

[8] Pozn. pod čarou č. 168.

[9] „In an earlier paper, Becker and Lewis (1973) explained why the quantity and quality of children (and, by extension, of many other commodities) are more closely related…“

[10] Samotné slovo komodita (druh zboží, výrobek) má původ v anglickém commodity, tedy „to, co je užitečné“ (Rejzek 2015).

[11] Rozpor mezi implementací nové ekonomické teorie a reálnou existencí trhu vysvětluje Stigler, když připomíná, že „instituce s velkou ekonomickou rolí, jako je otroctví, jednoduše musí být analyzovány ekonomickými nástroji,“ jakkoli takové studie mohou působit kontroverzně (Stigler 1984:307).

[12] Z podmínek kliniky Reprofit International Brno, dostupné on-line: https://www.reprofit.cz/umele-oplodneni/nahradni-materstvi/

[13] Termín externalita, tedy dopad jednání jednoho člověka na blahobyt druhého člověka, je v současné ekonomické analýze silně nadužíván (srov. Klaus 2018). Chápeme-li externalitu jako porušení práv (Coase 1960, srov. Holman 2011:367), pak představuje obchodování s právními tituly k nenarozeným dětem jeden z mála příkladů skutečně existujících negativních externalit.

[14] Čtvrtý způsob – coaseovská internalizace externalit – patrně nemá v případě surogátního mateřství v rámci existující legislativy jasné legitimní využití.

[15] Do české legislativy implementována Vyhláškou ministra zahraničních věcí ze dne 7. února 1968 o Smlouvě o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles.

Autor: Hana Lipovská

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2019: *****

František Šmíd 600,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Anonymní dárce 222,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Luděk Kurka 100,- Kč, Oto Tvrz 200,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč

Celkem za měsíc: 6 738,00 Kč
Vybráno 19.25%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 681 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
9 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.