armageddon-2546068_960_720valka
25.11.2018
Kategorie: Společnost

Studená občanská válka

Sdílejte článek:
SvS

Zdaleka nejlepší popis současné vládní krize. Tohle si určitě přečtěte. Profesor Ivo Budil (kráceno):

Novináři vždy měli své politické preference, patrony, profesní aspirace a klanovou příslušnost. Od antisemitských tiskovin v polovině devatenáctého století přes Dreyfusovu aféru, fašistický a nacistický tisk třicátých let a stalinistické kampaně padesátých let až po dnešní levicově liberální mainstreamová média mnozí novináři ubližovali a ničili lidské životy v jakémsi perverzním spojení pocitu výlučnosti a beztrestnosti, služby „vyššímu cíli“ a obyčejného sadismu.

Hranice etiky, morálky a vnímání ochrany soukromí se v dějinách moderní žurnalistiky nikam neposunuly. Mnohým žurnalistům proto nemá smysl zdůrazňovat, že se neporušují zákony, a to ani na území cizího státu, nezneužívá se důvěry duševně indisponovaného jedince a nemanipuluje se s fakty za účelem vyvolání politické krize.

Mark Twain kdysi nabádal, abychom se více než našich nepřátel obávali novin. Nepřátelé nás mohou nanejvýš zbavit našeho života, ale noviny nás dokážou nenapravitelně připravit o pověst a čest. Problém proto není v novinářích, o jejichž povaze si nelze dělat iluze, ale v mezích, které jim dokáže vytyčit právní stát. Jak řekl výše zmíněný Mark Twain, máme spoustu zákonů na ochranu novinářů, ale prakticky žádné na ochranu lidí před novináři.

Z tohoto důvodu není samotná částečně hraná reportáž o neohrožené cestě dvou českých reportérů do Švýcarska ani zajímavá, ani důležitá. Dávám přednost uvedenému Jamesi Bondovi, který alespoň nezakrývá, že jde o fikci, a je mnohem zábavnější. Co je znepokojivé, je vážnost, s jakou tento mediální produkt přijali zástupci politických stran usilující o nejvyšší funkce ve správě tohoto státu. Máme opravdu svěřit své osudy do rukou jedinců vyznačujících se tak neuvěřitelnou mírou nekritické důvěřivosti, či naopak cynismu, s nímž se chápou sebemenší záminky k vyvolání nevyzpytatelných kolektivních vášní k dosažení svých osobních cílů?

Část establishmentu využila oslavy 17. listopadu k tomu, aby se zbavila jiných představitelů establishmentu, kteří jí konkurují. Šlo o mocenské soupeření, v němž řadoví účastníci demonstrací sehrávali úlohu komparzistů. Jak snadno se lidé, kteří se vyznačují jistým vzděláním, městským životním stylem a vyšší kvalifikací, nechají strhnout k projevům davového iracionálního, vyhroceně emocionálního a potenciálně násilnického chování.

Tímto fenoménem se zabývali například Gustav Le Bon, Ortega y Gasset, Elias Canetti nebo Hannah Arendtová v souvislosti se vzestupem kolektivistických fašistických hnutí v prvních desetiletích dvacátého století, nicméně se zdá, že s dalším civilizačním pokrokem a rozvojem technologií destruktivní svůdnost splynutí s davem nijak nepolevila. Naopak, sociální sítě umožnily zrod elektronického davu, který je stejně rozsáhlý, nebezpečný a agresivní jako tradiční fyzický a pouliční dav.

Marshall McLuhan kdysi napsal, že masová média tím, že zaplavila moderní společnost zvuky, signály, hesly a jednoduchými symboly, ji v jistém smyslu opětovně sblížila s mentalitou archaické komunity či kmene. Propadli jsme se psychicky zpátky do pravěku obdobně jako chlapci v románu Pán much od Williama Goldinga a média s námi manipulují stejně sugestivně jako kdysi totemy, šamani a archaické rituály. Skryté touze patřit ke smečce, stádu či klanu, a získat tak beztrestnost v účasti na kolektivní perzekuci zakrývané moralizující rétorikou dokáže odolat jen málokdo. V poslední době se o tom v ulicích českých měst můžeme přesvědčit stále častěji. Jde v zásadě o projevy jakéhosi lyrického fašismu.

Většina lidí má řadu soukromých zájmů a zálib, tráví čas s rodinou nebo přáteli, věnují se svým koníčkům, po večerech studují nebo pracují, aby uživili své bližní, čtou knihy, učí se cizí jazyky nebo jednoduše odpočívají. Nemají chuť ani čas nechat se hnát do ulic z důvodů, které nepovažují za důležité, nebo za nimiž tuší nečestné úmysly. Svobodný člověk má právo nenechat ze sebe dělat „užitečného idiota“. Nicméně pokud by se situace opravdu vyhrotila — a doufejme, že k tomu nedojde — myslím, že by mnozí hlasatelé „pravdy a lásky“ hluboce litovali toho, že si lehkomyslně zahrávali s pojmem „občanský neklid“. Jak řekl francouzským poslancům v předvečer roku 1848 liberální politik a myslitel Alexis de Tocqueville, nikdy, pánové, nevyvolávejte ducha revoluce, pokud nejste silnější než předchozí svržený režim, a to vy nejste.

„Studená občanská válka“ spočívající především v emocionálně nezralé neschopnosti akceptovat výsledky demokratických voleb přichází bohužel v nevhodnou dobu. Bylo by žádoucí přijmout radikální politická a ekonomická opatření, která by ovlivnila vývoj v České republice na řadu desetiletí. Geopolitická konstelace totiž nabízí historickou příležitost učinit z naší země skutečně svobodný, prosperující a právní stát. To, co potřebujeme, je společenský konsenzus a inteligentní a odpovědné vedení státu vzdorující nástrahám neoliberalismu a imunní vůči neomarxistické ideologii.

Brexit a zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem ukázaly, že se anglosaský svět vzdaluje od Evropské unie, jejímž nepopiratelným hegemonem se stalo sjednocené Německo vnímané nyní ve Washingtonu více jako rival než jako spojenec. Tento vývoj spojený s pokračujícím mocenským a hospodářským úpadkem Francie může vyústit v návrat Ruska do evropské politiky, s nímž bude postmerkelovské Německo sdílet podobné ekonomické zájmy a autoritářskou tradici.

Koexistence Německa a Ruska doporučovaná kdysi geopolitiky a založená tradičně na směsici kooperace a rivality dokončí proměnu Evropské unie v hierarchický systém s jádrem, periférií a nerovným postavením jednotlivých národních ekonomik v mezinárodní dělbě práce.

Z přenesení ohniska evropského politického a hospodářského života do střední a východní Evropy může těžit Česká republika, před níž se otevírá příležitost ucházet se o privilegované postavení ve středu dění. Musí ale jednoznačně formulovat své národní zájmy a dlouhodobou asertivní zahraniční a ekonomickou politiku. Toto úsilí nepřijde nazmar ani v případě, že se naplní nedávná prognóza francouzského demografa a historika Emmanuela Todda, který již v polovině sedmdesátých let předpověděl zhroucení Sovětského svazu, že Evropskou unii postihne v historicky dohledné době kolaps.

Proč se za několik desetiletí nepodařilo využít v globálním soupeření potenciál českého národa, jenž by nás začlenil mezi nejrozvinutější země světa? Češi vynikali v materiální kreativitě a improvizaci, což jsou vlastnosti, na nichž jiné státy vybudovaly v globálním věku svůj blahobyt.

Neúspěšné americké intervence na Středním východě ukázaly, že lidé si bez ohledu na kulturní a náboženské rozdíly v zásadě přejí rovnost před zákonem a přímou účast na výkonu vlády, ale musí se to odehrávat v návaznosti na místní tradice a hodnoty. Po roce 1918 byl v Československu zaveden demokratický model imitující francouzskou a britskou historickou zkušenost. Výsledkem bylo její zhroucení v roce 1938 a 1948 a rozštěpení společnosti po roce 1989, které vážně ohrožuje kvalitu, legitimitu a funkčnost místní demokracie.

Autoritářsky zaměřené společnosti, mezi něž podle Emmanuela Todda náleží i Česká republika, upřednostňují jasně vymezenou pravomoc, autoritu a zodpovědnost před méně přehledným poměrným podílem na politické moci. Důvěryhodný politický systém by měl proto kombinovat většinový volební systém s prvky přímé demokracie. Vzhledem k dlouhé tradici personifikace českého politického života, která navazuje na monarchistický princip před rokem 1918 a jež se projevila i v tradičně silném emocionálním vztahu k osobě prezidenta republiky, lze zvažovat i zavedení prezidentského systému jako nosné složky obrozené české demokracie.

ZDROJ: Zbynek PasserFCB

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

Ilja Baudyš 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Martin Vavřinka 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Dagmar Sokolová 200,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, Martina Kosková 350,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Vlastimil Kůs 500,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, V. Trulley 333,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, ing. arch. Marie Tachezyová 200,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Vlastimila Čumpelíková 500,- Kč, Anonym 900,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Libor Heidler 222,- Kč, Vladimír Janeček 100,- Kč

Celkem za měsíc: 15 199,- Kč
Vybráno 43.42%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 168 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 4,09 out of 5)
Loading...