babiskmotr
12.11.2017
Kategorie: Politika

Strach jménem ANO

Sdílejte článek:

JAN FRANK

Na českou politickou scénu doslova vtrhl nový hegemon. Hnutí ANO obdivuhodně navýšilo svůj volební zisk o 12 % oproti roku 2013, čímž je mezi stranami letos zvolenými do Poslanecké sněmovny největším skokanem. Jistě, ANO máme před očima již 4 roky, ale až do posledních voleb to bylo pořád protestní a „nevinné“ ANO s 18 %. Nyní je zde velká, již „políbená“ politická strana, rovnoměrně oblíbená prakticky po celé zemi, která se chystá ujmout břemene vlády, i slastí s ním spojených. Dodejme, že strana ostrakizovaná, s níž se nikomu nechce vládnout. Často se skloňují obavy o samotnou demokracii. Čím a komu je tedy ANO nebezpečné?

Přízrak AB

Neochota prakticky všech stran jít s ANO do vlády je dána porůznu velkými, ale ve výsledku zásadními výhradami k celému bloku problémů spojených hlavně s vůdčí postavou, mecenášem a zakladatelem ANO  Andrejem Babišem. Formálně je jeho největším problémem kauza Čapí hnízdo, kvůli níž Babiš ještě do voleb čelil trestnímu stíhání. Byť je Čapí hnízdo asi největším reálným ohrožením Babiše, tím pádem i ANO, paradoxně se tento případ odehrál poměrně dlouho před vstupem ANO na politickou scénu. Kromě toho převládá tušení, že nijak nekriminalizovaných Čapích hnízd je po republice asi více. Sama o sobě neprozrazuje daná kauza, na naše poměry neodmyslitelný kolorit jakéhokoli mocenského uskupení, o vztahu ANO k demokracii prakticky nic

To hlavní, co dnes dělí českou společnost, je přízrak Andreje Babiše. Pro oponenty je začasté jednoduše autorem útoku na demokracii. Tím, že použil peníze, koupil a utlumil největší investigativní média, jakkoli sama manipulativní, a zaplatil za marketing svého známého politického sdělení: nepotřebujete zkorumpované politické strany, ale mě. A já jsem řešení problémů. Od chvíle, kdy se ANO stalo vládní stranou a Babiš ministrem, je kritiky vnímán jako osoba v záměrném a permanentním střetu zájmů, který se ani příliš nesnaží zastřít. Málokomu se dnes, v roce 2017 – dokonce ani komunistům a SPD – chce do vlády s člověkem, který může teoreticky svým firmám, byť možná nepřímo, přidělit dotace.

Mnoho zlé krve nadělala ambice ANO zatočit s daňovými úniky. Byť je EET programovou, i když jistě velice kontroverzní agendou, zejména pro strany stavící se za podnikatele se jedná o blok spolupráce s ANO sám o sobě. Tím spíše, že ruku v ruce se zaváděním EET jsme byli ve funkčním období poslední vlády svědky bezprecedentní aktivity daňové správy, Babišovi podléhající, ve vztahu k podnikatelům. V řadě případů bezpochyby šikanózní, nebo až likvidační. Kromě toho není vyloučeno (ani tak úplně dokázáno), že mezi obětmi „daňařů“ jsou i neoblíbenci A. Babiše. K všemu nutno přičíst celkem solidní, byť opět mnoha nejasnostmi zahalenou, pravděpodobnost že Andrej Babiš spolupracoval s STB.

Co se vlastně dozvíme?

Odhadovat vztah Andreje Babiše a ANO k demokracii, či spíše k formě demokracie, které jsme uvykli, můžeme v zásadě výhradně na základě výpočtu vzorečku, který bere v potaz konkrétní politické kroky a chování ANO relevantní pro jeho pobyt ve vládě, a klade je do srovnání s dominantními politickými hráči minulosti. Vše ostatní – charakter hnutí ANO, využívaná marketingová a mediální manipulace, průměrný prototyp voliče ANO, předpolitické „průšvihy“ jeho protagonistů apod. – jsou spíše neformální charakteristiky, a ač jistě nejsou hodny podcenění a nepozornosti, jsou v zásadě soukromou věcí Hnutí ANO. Tím spíše, že ve srovnání s konkurencí, chápanou stále více jako „klasické strany“, by velmi pravděpodobně nedopadlo tak špatně.

Kdo umí, ten umí

Prakticky vše aspoň trochu exaktní, co jsme se kdy dozvěděli o zneužití moci, od 90. let zjistila Mladá fronta Dnes, v menší míře policie. Kolem roku 2010 prakticky už nebylo měsíce, kdy by nevybuchla větší či menší korupční bomba. MF Dnes díky svým zdrojům v podstatě úkolovala policii. A už asi nikdy nikdo nezjistí, zda šlo více o senzacechtivost, nebo o nutnost, poukazující na špatnou zkušenost s vyšetřováním kauz vedených policií. V přepočtu na politické strany to nejvíce – zřejmě oprávněně – odnášela ODS. Výsledek? Kauzy reálné, polofiktivní i fiktivní, dominový rozklad kreditu ideově profilovaných politických stran, na jejichž místě dnes – po policejním zásahu proti Úřadu vlády z roku 2013 – máme jako přímou náhražku ANO a Piráty, své jsme si už dříve užili s Věcmi veřejnými.

Od té chvíle je s korupcí až na výjimky ticho po pěšině. I tuto skutečnost – přestalo se krást, jak slíbil – voliči pravděpodobně k dobru připisují dílu A. Babiše, pod jehož patronátem MF Dnes zcela opustila relativně nezávislou, byť až fanatickou investigativní strategii. Protože to zní absurdně, je vlastně dosti obtížné určit realistický výchozí úhel pohledu analýzy, zda žijeme v čemsi jako „přirozeném“ informačním prostředí, jinými slovy, zda máme informace, které bychom mohli a měli mít. I proto těžko Hnutí ANO soudit. Za daných okolností byla – světe div se – jedinou větší kauzou týkající se prokazatelně ANO řádění Finanční správy proti podnikatelům. Že Agrofert zbohatl na dotacích? Měl zchudnout, když bohatne celá země? Podnikatel nemá právo jít do politiky?

Ale zpět k vzorečku. Zřejmě není třeba dodávat, že půl roku libovolné vlády ODS nebo ČSSD vyprodukovalo v průměru více veřejně propíraných skandálů (nesmyslných i reálných), než 4 roky koaliční vlády ANO, ČSSD a KDU-ČSL s ministrem financí/velkopodnikatelem. Tím je řečeno vše. Zbytek jsou teorie a spekulace, které volby nerozhodly. Můžeme v zásadě přijmout teorii, že záměrným výkupem deníků Mafry Babišem oslabila česká investigativní žurnalistika, což se Hnutí ANO samozřejmě velmi hodí, a že hysterická kriminalizace korupce spojená s nástupem Hnutí ANO reálně o něco snížila, případně reformovala korupční aktivity v oblasti přidělování dotací, státních a obecních zakázek. Zbývá otázka, co a proč zůstává skryto. V možnost, že by se změnili lidé, a že ANO bude opravdu čisté, se doufat nedá.

Politika na obtíž

Na poměrně pevné půdě jsme i při pohledu na ideologické ambice Hnutí ANO. Jsou zcela minimální. Bere se to, co funguje a kdo funguje. Nefunguje komunismus a ostrá pravice, nefungují přemýšliví politici, ani nuly. V intervalu mezi tím podle situace vždy něco funguje. Jinými slovy, na rozdíl od totalitních hnutí ANO, byť se jeho členové – relativně důstojně – koří jedinci, nepronásleduje vůbec nikoho. Jediným terčem, ale určitě ne hrdelním, je „klasický politik“. Právě z tohoto politického a personálního nihilismu, který se nicméně nadále hlásí k politické soutěži stran, vychází zřejmě největší odér upomínající na politicky mrtvé bezčasí 70. a 80. let 20. století. ANO chce být hlavně materiální věcnou zárukou statu quo pro všechny.

V současné chvíli není argument, který by zdůvodňoval strach z ANO coby přímého ohrožení demokracie. Neodpovídá tomu dosavadní praxe hnutí, ani jeho teoretická ambice. Existují naproti tomu argumenty opravňující k trvalým obavám ze zvýšené možnosti zneužití veřejných institucí ve prospěch materiálních soukromých i mocenských skupinových zájmů vzhledem k ekonomickým zájmům vedení Hnutí ANO. Ty jsou natolik validní, že přispívají k malému koaličnímu potenciálu ANO na vládní úrovni. Nenamlouvejme si však, že v očích politické konkurence hrají zásadní úlohu. Tou hlavní ingrediencí je zcela pochopitelný strach ze semletí mnohem silnějším partnerem.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc březen 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Lubomír Vylíčil 5000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Marek Janicko 200,- Kč, Miloslav Zabloudil 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Richard Kovaříček 500,- Kč, Vlastimil Běhan 50,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Aleš Berka 300,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 1000,- Kč, Pavel Janda 300,- Kč, David Stránský 1000,- Kč, Bc. Hynek Julínek 1000,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Ondřej Vodehnal 200,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Martin Macháček 200,- Kč, Luděk Kurka 200,- Kč, Miroslav Meder 650,- Kč, Robert Schlesinger 1000,- Kč, Vilém Černohorský 150,- Kč, Libor Fránek 50,- Kč, Otakar Matěk 50,- Kč, Eva Bielovicová 300,- Kč, Rudolf Roedling 1000,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Irena Mathauser 500,- Kč, Jan Slaba 200,- Kč, Petr Žabička 100,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Alena Fuszteiová 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Markéta Frydlová 200,- Kč, Milan Černý 1000,- Kč, Marie Svajdová 200,- Kč, Vojtěch Smrčka 1000,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, Petra Rohlíčková 300,- Kč, Martin Vojtíšek 500,- Kč, Jiří Mondek 500,- Kč, Helena Kominíková 100,- Kč, Michal Horák 666,- Kč, Hana Pekárková 300,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Pavel Michalík 500,- Kč, Jaroslav Borufka 300,- Kč, Rene Grabmuller 2000,- Kč, ing. Jan Dvořák 350,- Kč, Mgr. Jiří Kraus 1984,- Kč, Jaroslav Neuman 200,- Kč, Martina Franzová 1000,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Josef Tuček 500,- Kč, Milan Zelina 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Milan Hlaváček 200,- Kč, Šárka Průdková 300,- Kč, Nezn. dárce (poštou) 250,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Ladislav Matoušek 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Jozef Sykora 249,80 (10 eur), Josef Bílek 200,- Kč, Jan Králíček 1000,- Kč, Jan Cerny 5000,- Kč, Vitesse PSP Ltd. 100,- Kč, Jan Pšenička 400,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Milena Trulley 300,- Kč, Jiří Chudý 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Josef Bárta 200,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Zdeněk Poslední 200,- Kč, Miloslav Konopiský 300,- Kč, Jiří Novák 200,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, Hynek Charous 500,- Kč, Zdeňka Jindrová 50,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Robert Knopp 126,80 Kč (5 eur), Stanislava Kovaříková 200,- Kč, Hana Tomová 150,- Kč

Celkem za měsíc: 47 492,60 Kč
Vybráno 135.69%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 6 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 4,14 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-banner
26 komentářů

Napsat komentář: pinoznik Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.