8.4.2014
Kategorie: Ekonomika

Státní zásahy jako ničitelé informací

Sdílejte článek:

OD: URZA 08|04|2014

V minulém vydání časopisu jste možná narazili na text, jenž vysvětluje význam peněz a cen; článek nese název „Peníze a ceny jako nositelé informací“ a jeho základní myšlenka je přibližně následující: je-li nouze o nějaký statek (ať už proto, že je ho nedostatek, nebo proto, že o něj mají lidé velký zájem), jeho cena roste, což motivuje lidi k tomu, aby jej začali produkovat a prodávat (neboť na tom mohou vydělat), avšak je-li něčeho přebytek (ať už proto, že je toho příliš mnoho, nebo proto, že to lidé nechtějí), cena klesá, což způsobuje pokles zisků či přímo krachy producentů onoho statku; cena samozřejmě ovlivňuje nejen výrobce, ale i spotřebitele, takže je-li něco vzácné a drahé, lidé s tím jednak šetří a jednak toho více produkují, v opačném případě to zase více používají a méně produkují, což je přesně žádoucí stav, jehož je dosaženo prostě tak, že si každý hledí svého a nikdo nezasahuje. Jak jsem však minule slíbil, povíme si nyní o tom, co se stane, když někdo zasáhne.

 

 
Deformovat ceny lze bezpočtem nejrůznějších způsobů. Mezi nejběžnější cesty, kterými bývá dosahováno zvyšování cen, patří například: zdaňování statků samotných i lidí, kteří je produkují (problém nastává zejména v případě, kdy jsou různé věci zdaněny různě); zvyšování peněžní zásoby, tedy inflace (v praxi nikdy neprobíhá rovnoměrně); administrativní zátěž producentů (opět nebývá pro všechny stejná a též se promítá do ceny); stanovování nejrůznějších předpisů a norem (bezpečnostních, hygienických i jiných – principiálně mají takové předpisy stejný dopad jako administrativní zátěž) a tak dále. Naopak poklesu cen (samozřejmě draze zaplacenému daňovými poplatníky) bývá dosahováno typicky skrze dotace, umělé snižování úrokové míry (všechny státem „zvýhodněné“ půjčky, ať už studentské, novomanželské, hypoteční a tak dále), investiční pobídky, zpřístupnění tzv. „veřejných statků“ pro všechny a podobně. Možností, jak manipulovat s cenami, je mnoho, některé jdou proti sobě, ne všechny státy využívají každé z nich, avšak v reálném světě prakticky neexistují krom států jiné instituce, které by dokázaly nějak znatelně ovlivňovat ceny navzdory přáním výrobců a spotřebitelů.

Předpokládám, že většina čtenářů se zamyslela nad tím, proč by vlastně manipulace s cenami musela být nezbytně špatná; vždyť přece snížit cenu něčeho užitečného může být prospěšné, takže stát může lidem tímto způsobem pomáhat. Problém však spočívá v tom, že zdrojů je vždy jen omezené množství (v opačném případě by vůbec nebylo cen –ale ani státu– zapotřebí), ergo každá umělá změna cen, která učiní lidem některé statky dostupnějšími, logicky musí nezbytně způsobit pravý opak u statků jiných. A kdo umí posoudit, zda (a jak moc) je která kulturní či přírodní památka důležitější (či méně důležitá) než třeba léčba, která může zbavit lidi bolesti či dokonce zachraňovat životy? Jak absurdní je představa, že by mohl existovat někdo, kdo by toto dokázal určovat (a v průběhu času reagovat na změny reality) pro úplně všechny statky, kterých je tolik, že je ani nikdo nedokáže vyjmenovat? Pomocí cen dělají tato rozhodnutí všichni zúčastnění; a čím více je někdo zainteresovaný či úspěšný v nějakém oboru, tím silnější je jeho „hlas“ v rozhodovacím procesu. Skutečně si dokážete byť jen na vteřinu představit, že by nějaká instituce mohla tento mechanismus fundovaně upravovat či dokonce řídit?

Bohužel však pokaždé, když dochází k nějaké regulaci, nařízení, danění, dotaci či libovolnému jinému státnímu zásahu, děje se přesně to, co jsem popsal výše. Ten, kdo takový krok (a klidně předpokládejme, že v dobré víře) navrhuje, se buď skutečně bláhově domnívá, že dokáže o tom, co je správné, rozhodnout lépe, než všichni ti, kterých se to týká, nebo (a to je bohužel častější) vůbec důsledky svého počínání není schopen dohlédnout. Podobně jako všichni ti, kdo tleskají zřizování či dotování věcí, které považují za správné, si typicky vůbec neuvědomují, že tím spotřebovávají zdroje, které pak musejí zákonitě chybět jinde. Diametrálně odlišná situace samozřejmě je, když někdo přispěje dobrovolně ze svého, čímž rozhoduje pouze o sobě a svých prioritách; na rozdíl od politiků, kteří si uzurpují právo činit rozhodnutí i nás všechny, jako kdyby o našich zájmech dokázali rozhodovat lépe než my sami.

 

[Původně napsáno pro časopis Beran vydávaný Stranou svobodných občanů.]

 

 

ZDROJ: mises.cz

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2020: *****

František Šmíd 700,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, MUDr. Miroslav Kameníček 1000,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Petr Jan 300,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Pavel Novák 200,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Robert Schlesinger 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, Martin Štěpánek 400,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jan Kupka 1000,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Mirko Hampl 200,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jan Bezděk 500,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Stanislav Esner 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Marin Svoboda 100,- Kč, Ladislav Oudes 500,- Kč, Miloslav Gajdušek 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Bohuslav Maceška 50,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Sika 238,54 Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 14 571,54 Kč
Vybráno 41.63%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 20 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
politicon.cz

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.