12.9.2013
Kategorie: Společnost

Státe dej mi do bytu kameru, necítím se bezpečně!

Sdílejte článek:

JAN POLANECKÝ 12|09|2013

Myslíte, že jsem se zbláznil nebo že tuto ironii přeháním? Omyl. Pokud bude tento stát pokračovat v současném tempu utahování šroubů (jako např. v rostoucí míře kamerového monitorování občanů), máme reálnou šanci takovouto absurditu zažít. Jak jinak lze totiž hodnotit další z řady státem nařizovaných, pozvolně a nenápadně vnucovaných direktivních opatření, která mají usměrňovat naše jednání a určovat, co smíme, jak smíme a kdy smíme. Tentokrát zde máme geniální nápad na zavedení povinnosti nosit přilby na lyžařských svazích. Neupřímná hra na bezpečnost v zájmu všech i proti jejich vůli, to je oč tu běží.

 

 

Stále si v tomto celém systému připadáte svobodně? Já nikoliv. Vnímám velmi citlivě každý zásah do soukromí a práva nakládat s vlastním životem tak, jak sám uznám za vhodné. Bohužel je takto citlivých relativně málo a státnímu aparátu, politikům a společnostem profitujícím ze státních zakázek se otevírá neomezený prostor dirigovat naše životy. Prostor, který se opírá o ignoraci laxní většiny mající mylný dojem, že se jich tento problém netýká. Majorita se nechává ukolébat metodou, kdy nám jsou svoboda a soukromí zcela pozvolně, nepatrnými kroky, odebírány. Tyto kroky však tvoří dohromady velkou mozaiku, na kterou se je málokdo dokáže s nadhledem podívat. Finální mozaika, znamenající naši nesvobodu, svázanost, totální podřízenost státu, minimum soukromí a pouhou povinnost žít a tvořit pro blaho státu či jiného celku, jako by již byla dávno v jasných obrysech načrtnuta.

 

Lhostejně smýšlející spoluobčané zapomínají, že přes veškerá pokřivení a přivyknutí k současnému stavu je (resp. měl by být) zde stát pro občany a ne občané pro stát. Jejich pocit normálnosti systému, ve kterém žijeme, je alarmující. Je zapříčiněn tím, že si na veškerá nařízení a omezení jednoduše zvykli a připadají jim zcela běžná, či dokonce potřebná. Z pohledu několika desítek let nazpět lze bez nadsázky současný stav označit za velkou absurditu, karikaturu svobody, zapříčiněnou plíživou fašizací společnosti.

 

Chcete povinně nosit přilbu na svazích? Já nikoliv. A přesto jí nosím, protože jsem se tak sám a bez státu rozhodl. Je to moje hlava a co s ní udělám je čistě moje věc. Moje hlava a celý můj život patří mně a ne státu! Pokud je zajištěno, že následky za mou případnou nezodpovědnost neponese někdo jiný (např. náklady na léčení), což je ovšem pouhou otázkou řešitelných technikálií, neexistuje jediný oprávněný argument proto, aby se stát vměšoval do mé individuální volby.

 

Chci mít možnost nenosit přilbu také na motocyklu, i přesto, že jí nosím. Chci mít možnost se nepřipoutat v autě, ačkoliv se dobrovolně poutám. Chci, aby existovaly kuřácké restaurace, ačkoliv je mi kouření ostatních hostů v zařízení odporné. Chci mít na dálnicích doporučenou rychlost, omezovanou pouze v případě nezbytné nutnosti (např. vady povrchu, opravy, regulace hustoty dopravy atpod.). Nechci být nevědomky sledován na každém kroku v centru našich měst. Chci mít zajištěnu reálnou a nikoliv jen virtuální bezpečnost.

 

Jistě bychom našli doslova tisíce podobných příkladů omezení, zákazů či absurdit, se kterými každý den žijeme a které nám již připadají „prostě normální“. Mnozí (ba většina) za taková pravidla a všeobjímající dirigismus horují, neboť sami v ničem jiném už ani nedokážou existovat. Unést odpovědnost za sebe sama je, uznávám, někdy velmi obtěžující…

 

 

Chci mít prostě širokou svobodu vlastního rozhodování a silnou odpovědnost za své činy. Nechci, aby za mě rozhodovala skupinka politiků či byrokratů, kteří mají pocit, že občané jsou beze zbytku přihlouplé stádo a proto je nutné jim řídit každý jejich krok. Záměrně tak nivelizují celou společnost, neboť diskriminační pravidla jsou obvykle postavena pro ty nejméně schopné, kterým se musí ostatní, bez ohledu na mnoho důležitých faktorů, nuceně přizpůsobovat (silniční předpisy). Chci prostě žít v systému, který mi svobodu volby a nedotknutelnost mého soukromí nebude trvale hrubě narušovat.

 

A pokud si nyní říkáte, že takové přání je pouhou nerealizovatelnou utopií autora tohoto textu, je to jen jednoznačným důkazem zažité pokřivenosti vnímání současné reality. Přirozené jsme se totiž naučili nálepkovat jako extrémní a absurditu již bohužel často považujeme za standard či normu.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč

Celkem za měsíc: 9 378,00 Kč
Vybráno 26.79%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 29 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
politicon.cz

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.