CESKO12018
26.2.2021
Kategorie: Exklusivně pro PP, Historie

Stačí ukrást jednu generaci dětí a společnost může jít … úplně jinam!

Sdílejte článek:

MAREK ADAM

K problematice formování a možného ohrožení českého historického vědomí.

V nadpisu dnešního článku parafrázuji výrok paní doktorky Vladimíry Vítové, předsedkyně Českého mírového fóra. Paní doktorka odvážně upozornila na zákeřnou manipulaci dnešních elit s nejmladší generací.

V posledních několika měsících se setkávám též s termínem „ztracená generace“, aniž bych měl přitom na mysli skupinu spisovatelů, kteří prožili první světovou válku.

Někdy se hovoří také o tom, že jsme, po roce 89, v podstatě „obětovali“ celou jednu generaci. Autorkou, která trefně pojmenovala toto smutné konstatování reality, je paní Lenka Procházková.

Paní spisovatelka Lenka Procházková přišla rovněž i s termínem „duchovní bezdomovectví“. Nemýlila se. Vzhledem ke skutečnosti, že školství prochází v posledních letech řadou anomálií, není pochyb o tom, že generace dětí se stává nešťastným nástrojem manipulace vládnoucích elit.

Nebudu ve svém textu popisovat obecně známé jevy, jako jsou inkluze, multikulturalismus či environmentalismus. Nebudu se zabývat ani tzv. konsensuální teorií pravdy, jejíž aplikace v přírodních-exaktních vědách na mě působí přímo děsivě. O tom bylo řečeno a napsáno mnohé.

Já se zaměřím na fenomén problematiky historického vědomí. Úvod svého článku doplním kacířskou otázkou: „Je ohroženo české historické vědomí?“

Prvním aspektem naší problematiky bude již samotná definice toho, co vůbec označujeme termínem „historické vědomí“. Tento fenomén totiž může být nazírán ve 2 rovinách.

První pojetí historického vědomí souvisí s pozitivistickým přístupem založeným na kvantitativních metodách historické metodologie. Historické vědomí je definováno jako jakási množina, penzum znalostí (s důrazem na faktografii).

Druhé pojetí vychází z postmoderní rezignace na jednu univerzální dějinnou koncepci při výkladu světa. Toto pojetí nedefinuje historické vědomí jako „objektivně změřitelnou znalost“, nýbrž jako subjektivní představu jedince o minulosti. Dějiny se tak vrací k „hledání příběhu“ a jsou líčeny jako mytologické vyprávění.

Pokud jde o formování historického vědomí, tak tím, co v dítěti raného věku nejvíc formuje myšlení, je samozřejmě řeč. Prvním faktorem, utvářejícím historické vědomí u nejmladšího lidského jedince, jsou samozřejmě pohádky.

Vyprávěné pohádky. Již v pohádkách se prvně setkáváme s kulturními odlišnostmi a určitými stereotypy. Existuje asi sedm verzí pohádky o Popelce, které jsou absolutně odlišné a ilustrují kulturní mentalitu dané země.

Po pohádkách se dalším zdrojem historického vědomí stávají dětem nejrůznější báje a pověsti. I zde můžeme najít určitá kulturní specifika. Proč jsme dnes doslova zahlceni převahou starogermánských bájí? Náhoda to zřejmě nebude!

Ve škole na prvním stupni základní školy se dítě seznamuje se svou kulturní a historickou identitou prostřednictvím prvouky a posléze vlastivědy. A právě v případě vlastivědy bude nanejvýš nezbytné si důkladně prohlédnout učebnice, které jsou dodávány školám. Jaké ideologie jsou v nich dětem podsouvány? Sledujme také proporci mezi textovou a netextovou částí učebnice. Vedle odborně sdělné funkce představuje mimořádně důležitou roli při výchovně-vzdělávacím procesu také funkce didaktická. Proč se např. v učebnicích o krajině kolem našeho bydliště používají environmentální pojmy typu „biota“? Nebylo by lepší, kdyby dítě školou povinné znalo raději význam slova „za humny“?

Právě ve vlastivědě se formují první historické konstrukty, včetně nejrůznějších stereotypů a kulturněhistorických mýtů. V současnosti dostává nejvíc „na zadek“ právě epocha husitství. Proč právě doba husitská? Protože na ni položil důraz „Otec národa“ František Palacký. Palacký vyzdvihl význam husitské epochy a definoval ji jako vrchol českých národních dějin.

Palackého filosofie dějin totiž prozrazuje jednu velkou a dávnou pravdu. Palackého teze popisující a odhalující neustálé útočení dobyvačných Němců, jejichž agrese brojí proti demokratickým Slovanům, totiž nabývá aktuálnosti čím dál markantněji. Češi se neustále v dějinách museli bránit proti Němcům. Trvá to celá dlouhá staletí!!! A pozorujeme to dnes a denně.

Palackého koncepce dějin hovoří o tzv. řádech slovanských a řádech germánských. A právě v době husitské to plebejští Češi nejvíc „nandali“ aristokratickým a expanzivním Němcům! Husitství navíc zpochybnilo i pokřivenou církevní autoritu Vatikánu…

Proto husitství leží mnohým vlastizrádcům tak v žaludku. Další epochou, již František Palacký vyzdvihl ve své dějinné koncepci, byl bájný slovanský pravěk. Tam si (prý) Palacký mohl vymýšlet… Všimněme si, že Palacký např. nezdůrazňuje vývoj po roce 1526, ale ani příliš „nepřikrášluje“ období vlády lucemburské dynastie. Tam Palacký pozoruje cizí nadvládu. A ona tam skutečně je! Proč jsou dnes tak adorováni např. Lucemburkové a Habsburkové?! Právě proto, že symbolizují závislost českého státu na tzv. Svaté říši římské (později nazývané ještě s přívlastkem „národa německého“).

Snaha o „mnohonárodnostní říši, nad níž slunce nezapadá“ se objevuje v Evropě již odedávna. Velmi kontroverzní osobností v českém historickém vědomí není nikdo jiný než Zikmund Lucemburský. A hle – proč náhle dochází k jakési „rehabilitaci“ nepřítele husitů – Zikmunda – „Lišky ryšavé“? Soudobá historiografie (ale už i některé edukativní materiály) jej líčí jako „zodpovědného evropského panovníka, který prostě musel zakročit proti husitským teroristům“. Takové historické chucpe!!!

O reinterpretaci bitvy u Lipan ani nemluvě. Jaká potřeba „konsolidovat“ rozvrácené Čechy?! Ale pojďme ještě trochu zpět. V česko-německém historickém vědomí představuje velmi problematickou postavu kníže Václav Přemyslovec. Dnes je interpretován jako „slaboch“ a tzv. „demytizován“. Filiace legend mu prý údajně měla „přikrášlit“ svatozář… Nutno připomenout, že např. v období Protektorátu Čechy a Morava (1939 – 1945) byl kult svatého Václava zneužit nacisty a kolaboranty se záměrem „shodit“ český národ.

Připomínám zde ono nechvalně známé „udavačské vyznamenání“ za zásluhy pro Říši. „Čestný štít“ s orlicí svatováclavskou „hrdě“ obdrželi zrádcové a kolaboranti. Cílem bylo ponížit českou státnost.

A tak na české národní obrození a jeho představitele je tak silný, že mu v brzké době věnuji samostatný článek. Národní obrození se dnes prezentuje jen jako „zakázka národního projektu“. „Demýtizace“ národního obrození se hystericky prosazuje na univerzitách. Jsou jí věnovány granty z mezinárodních projektů. Náhoda, či záměr?

Soudobá indoktrinace české historické vědy by nejraději vymazala z paměti lidí všechny významné vlastenecké pro-národní osobnosti. Dnes prý vadí i panovníci a kulturní osobnosti vlastenecké scény na papírových penězích…

Již před zhruba patnácti lety se ve školství objevil destruktivní plán na sloučení předmětů dějepis – občanská výchova – zeměpis. Podle mého názoru by se jednalo jen o agitaci globalistů a propagaci Evropské unie.

Ve školské dokumentaci a metodických příručkách „shora“ se často operuje s termínem průřezové téma. Za touto intrikou se však neskrývá nic jiného než indoktrinace školní výuky nebezpečným multikulturalismem.

Při tvorbě historického vědomí hrají nemalou roli také filmy, populárně-naučné časopisy či např. videohry. I ty dnes bohužel sklouzávají k takovým interpretacím, jako že např. „Edvard Beneš je zodpovědný za Mnichovskou krizi“.

Člověk se musí s hořkostí v srdci ptát, kam až sahá drzost, a kde už začíná směšnost. Bohužel jsme obětovali jednu generaci naší mládeže. Jedna generace – to je těch 31 let od „sametového podvodu“.

Paní spisovatelka Lenka Procházková vidí možný záblesk naděje v té příští generaci, která se možná začne ptát a začne se pídit po příčinách dnešního stavu společnosti.

Obávám se, zda už teď není pozdě. Zda historické vědomí není dnes ohroženo do té míry, že už ani nebude možné jej vzkřísit. Co můžeme my udělat pro to, aby se český národ znovu „vzkřísil“? Nemlčet!!!
A v tom spočívá úděl i síla nás, kteří si ještě pamatujeme. My jsme ti, kteří máme osud příští a přes-příští generace ve svých rukách. Povídejme si s dětmi a vnoučaty, jaké jsme prožili dětství a mládí. Vyprávějme jim o historii. Choďme s nimi na vlastenecké procházky a mluvme s nimi o našem státě. V tom tkví naše síla – vrátit naše potomstvo k jeho podstatě!

Národ, který zapomene na svou minulost, bude sám zapomenut ve své budoucnosti. A jak píše (opět citovaná) Lenka Procházková v jednom svém článku: „Budoucnost už (dnes) není to, co bývala!“

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Robert Schlesinger 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Renata Doležalová 100,- Kč, Martin Černý 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Jiří Dostál 200,- Kč, Anonym 673,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Roman Suchý 500,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Karel Jeřábek 163,- Kč

Celkem za měsíc: 15 364,00 Kč
Vybráno 43.89%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 773 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 4,55 out of 5)
Loading...
politicon.cz
32 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)