Socialistova poluce

PETR ZÁVLADSKÝ 04|07|2016

Když se podaří dotaci získat a uplatnit, musí z toho mít socialista „vlhký sen“. Socialistův sen je sebrat nějakým lidem násilím peníze a pak je jiným, ovšem socialistou vybraným lidem, s fanfárou předat. Motivy jsou vcelku dobře popsány a lidově veřejně známé jako „páchání dobra“, to v případě lepší společnosti, a v lidovém argotu spíše „dobroserství“.

Ti daňově okradení jsou zcela za okrajem zájmu, o ty nejde. Nemají se jak bránit a v nejhorším je jim vmeteno do očí, že odmítají být solidární. Dobře jim tak! A vůbec: mají už zaplacené daně na příští rok? V každém případě jsou to jen nějací sprostí podezřelí. Napokon, všetci tuná kradnú, nie?

Ti dotací dobro-obesraní samozřejmě také mají velkou radost (ačkoliv jsou z určité části sami plátci). No, hloupej, kdo dává, hloupější, kdo nebere, že. Ale samozřejmě hlavním cílem dotací a sociálních transferů je uspokojování socialistova ega. Ten má nekonečný pocit osobního blaha, protože vykonal (ve svých očích) spravedlnost (a nic ho to nestálo) a ještě mu mnozí budou vděční, jak to „těm druhým“ nandal.

Samozřejmě, že tyto metody jsou nástroji těžce protitržními, doslova proti-ekonomickými, protože se jednak vyznačují do značné míry centralistickými metodami řízeného hospodářství, nebo jinak řečeno, aplikují „státní plánování“, jednak pokřivují tržní prostředí neefektivní alokací cizího kapitálu. A čím větší daně a větší přerozdělování, o to více je systém socialistický.

To ale není překvapivé, protože socialista se vždy vyznačuje despektem k volnému trhu a co na něm nezvládl zregulovat a svázat do úzkého koridoru předpisů a nařízení, to dobije dotacemi do vybraných segmentů. Výsledkem je samozřejmě pokřivený systém cen a dosavadní trh, jak výrobci, tak konzumenti, z nich pak vytváří chybné závěry. To upevní socialistu v názoru, že trh opravdu nefunguje a je třeba jej ještě více opravit. Věc je zacyklena a hospodářství zaostává, socialismus se prohlubuje.

Vzpomněl jsem si na jeden příběh, který přesně dokumentuje, jak dotace, subvence, transfery a podpory fungují.

Není tomu tak dávno, několik desítek let, kdy si socialistická vláda v Itálii (oni tam mají historicky k socialismu blízko) povšimla, že sever Itálie je poměrně chudý a jih naopak bohatší. To se jí nezdálo spravedlivé. Tak daňově přetížila bohatší jih země a vyhlásila dotační programy pro podporu severu Itálie.

Inu, pro Giuseppe, Salvatore a jejich rodiny to nebylo nic složitého. Založili firmy, přihlásili se o dotace a podnikalo se. Čas plynul, dotace plynuly, a výsledek žádný. Sever byl dále chudý. Dotace se projedly, propily, protancovaly a probendily. A vláda zjistila, že bohatý jih už není tak bohatý a není možné jej dále předaňovat, protože horkokrevní jižané už toho měli plné zuby.

Vláda zkusila poslední možnost, protože tam, kde už není co brát, začne se hospodařit na dluh, a začal růst vládní deficit. Dotace tekly, jih chudnul a nadával a sever byl dále chudý. A jednoho krásného dne se ozvali věřitelé a začali dotírat na vládu, že chtějí peníze zpět. A vláda musela začít šetřit. Jako první byly obětovány dotace: „Milí seveřané, už to nejde, prachy došly, takže je nám líto, ale je šlus“.

A co Giuseppe a Salvatore a jejich famílie? Inu začali konečně pracovat, když dobroser vyschl. Tvrdě a velmi tvrdě pracovat.

Uplynulo nemnoho let a redaktor nějakého La Stampa, či Corriere della Sera vyjel na sever a ptal se Salvatore, kdo je jeho největším konkurentem. A dozvěděl se, že je to nějaká velká německá firma. A zeptal se i Beppe, a ten měl za konkurenta jiný cizí velký koncern. A pak se redaktor vrátil domů na jih a ptal se Lorenza, kdo je jeho největším konkurentem. A Lorenzo říká: „Víš, támhle naproti přes ulici, Giulio, ten mě fakt sere“.

Uplynula řádka let, vznikla Evropská unie a všimla si, že jižní státy spolku jsou proti severu významně chudší. To se jí nezdálo spravedlivé. Tak daňově přetížila bohatší země severu a vyhlásila dotační programy (aby to znělo lépe, označila je jako strukturální fondy) pro podporu chudého jihu.

Čas plynul, dotace plynuly, a výsledek žádný. Jih je dále chudý. Dotace se projedly, propily, protancovaly a probendily. A vláda zjistila, že bohatý sever už není tak bohatý a konkurenceschopný a je čím dál těžší jej dále předaňovat, protože většina toho spolku už toho má plné zuby.

Dotace tekou, sever chudne a nadává a jih je dále chudý. EU sice centrálně přerozděluje miliardy, ale není prakticky schopna kontrolovat, jakým způsobem se skutečně využijí.

Evropská vláda ale má unijní rozpočet povinně vyrovnaný. Co s tím? Inu, porušuje vlastní předpisy a smlouvy a přenáší dluhy jednoho státu na jiné státy a k tomu si paralelně čaruje s eurem prostřednictvím ECB.

A Řecko se hroutí, i když se do něj každoročně perou miliardy a miliardy eur, Španělsko a Portugalsko také žádný zázrak, francouzští zemědělci už si vůbec neumí představit, že by bez dotací třeba jen hnuli prstem (to jsme, my socialisté francouzští, hned v ulicích).

A eura se perou do východoevropských států a i v nich se z nich staví blbosti, tancuje se a pije. A bohatnou na nich nejvíce ti, kteří přerozdělování realizují. Počínaje byrokracií evropskou, přes byrokracii národní, až k firmám, které zajišťují „těžbu dotací na klíč“. A naši i jejich Bohouškové mají mokré trenky, kdykoliv mohou rozdělovat a panovat.

Žít z dávek je naprosto demotivační. A platí to nejen na úrovni soustátí EU, platí to stejně na úrovni jednotlivých států a dokonce i měst, a konců konec, i na úrovni dotací jednotlivých rodin.

Řízená solidarita a vynucený altruismus jsou oblíbenými floskulemi všech socialistů. Ale nemají ekonomický fundament, slouží v první řadě k sebeuspokojení těch, kteří všechny ty přerozdělovací procesy řídí. Sekundárně si za přerozdělované peníze kupují přízeň svého voličského elektorátu. To je dobrý deal: vy nám dáte cizí peníze a my vás na oplátku příště zase zvolíme. Je to taková různě dlouhá spirála, která vždy končí tím, co zmínila baronka Thatcher: „Problém se socialismem spočívá v tom, že ani peněženky těch druhých nejsou bezedné“.

Pomoc nemohoucím je projevem individuálního humanismu. Dlouhodobá (a nucená) pomoc slabým je však něčím opačným. Má záporné znaménko a trvale negativní dopady po celou dobu svého trvání. Proto je nezvratným nálezem, že zlo pochází z těch, kteří si sami pro sebe uzákonili moc, že mohou rabovat cizí peněženky a z ukořistěných peněz pro masturbaci vlastního ega a pro udržení vlastní moci korumpovat ty, kteří dále věří, že i bez práce je koláčů pro všechny dost.

ZDROJ: Petr Závladský

• About
• Latest Posts

Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2018: *****

Ludmila Karská 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Miroslav Meder 250,- Kč, Věra Vladyková 1000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Anonymní dárce 300,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Petr Čermák 100,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Libor Heidler 500,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Tomáš Foldyna 1006,20 Kč (40 eur), Roman Martínek 100,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 9 389,20 Kč

Vybráno 26.82%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

• CDU vs. CSU: Předrozvodové řízení - 25.6.2018
• Česká republika – volně k odběru? - 25.6.2018
• Macronova lepra - 25.6.2018