Socialistova poluce

PETR ZÁVLADSKÝ 04|07|2016

Když se podaří dotaci získat a uplatnit, musí z toho mít socialista „vlhký sen“. Socialistův sen je sebrat nějakým lidem násilím peníze a pak je jiným, ovšem socialistou vybraným lidem, s fanfárou předat. Motivy jsou vcelku dobře popsány a lidově veřejně známé jako „páchání dobra“, to v případě lepší společnosti, a v lidovém argotu spíše „dobroserství“.

Ti daňově okradení jsou zcela za okrajem zájmu, o ty nejde. Nemají se jak bránit a v nejhorším je jim vmeteno do očí, že odmítají být solidární. Dobře jim tak! A vůbec: mají už zaplacené daně na příští rok? V každém případě jsou to jen nějací sprostí podezřelí. Napokon, všetci tuná kradnú, nie?

Ti dotací dobro-obesraní samozřejmě také mají velkou radost (ačkoliv jsou z určité části sami plátci). No, hloupej, kdo dává, hloupější, kdo nebere, že. Ale samozřejmě hlavním cílem dotací a sociálních transferů je uspokojování socialistova ega. Ten má nekonečný pocit osobního blaha, protože vykonal (ve svých očích) spravedlnost (a nic ho to nestálo) a ještě mu mnozí budou vděční, jak to „těm druhým“ nandal.

Samozřejmě, že tyto metody jsou nástroji těžce protitržními, doslova proti-ekonomickými, protože se jednak vyznačují do značné míry centralistickými metodami řízeného hospodářství, nebo jinak řečeno, aplikují „státní plánování“, jednak pokřivují tržní prostředí neefektivní alokací cizího kapitálu. A čím větší daně a větší přerozdělování, o to více je systém socialistický.

To ale není překvapivé, protože socialista se vždy vyznačuje despektem k volnému trhu a co na něm nezvládl zregulovat a svázat do úzkého koridoru předpisů a nařízení, to dobije dotacemi do vybraných segmentů. Výsledkem je samozřejmě pokřivený systém cen a dosavadní trh, jak výrobci, tak konzumenti, z nich pak vytváří chybné závěry. To upevní socialistu v názoru, že trh opravdu nefunguje a je třeba jej ještě více opravit. Věc je zacyklena a hospodářství zaostává, socialismus se prohlubuje.

Vzpomněl jsem si na jeden příběh, který přesně dokumentuje, jak dotace, subvence, transfery a podpory fungují.

Není tomu tak dávno, několik desítek let, kdy si socialistická vláda v Itálii (oni tam mají historicky k socialismu blízko) povšimla, že sever Itálie je poměrně chudý a jih naopak bohatší. To se jí nezdálo spravedlivé. Tak daňově přetížila bohatší jih země a vyhlásila dotační programy pro podporu severu Itálie.

Inu, pro Giuseppe, Salvatore a jejich rodiny to nebylo nic složitého. Založili firmy, přihlásili se o dotace a podnikalo se. Čas plynul, dotace plynuly, a výsledek žádný. Sever byl dále chudý. Dotace se projedly, propily, protancovaly a probendily. A vláda zjistila, že bohatý jih už není tak bohatý a není možné jej dále předaňovat, protože horkokrevní jižané už toho měli plné zuby.

Vláda zkusila poslední možnost, protože tam, kde už není co brát, začne se hospodařit na dluh, a začal růst vládní deficit. Dotace tekly, jih chudnul a nadával a sever byl dále chudý. A jednoho krásného dne se ozvali věřitelé a začali dotírat na vládu, že chtějí peníze zpět. A vláda musela začít šetřit. Jako první byly obětovány dotace: „Milí seveřané, už to nejde, prachy došly, takže je nám líto, ale je šlus“.

A co Giuseppe a Salvatore a jejich famílie? Inu začali konečně pracovat, když dobroser vyschl. Tvrdě a velmi tvrdě pracovat.

Uplynulo nemnoho let a redaktor nějakého La Stampa, či Corriere della Sera vyjel na sever a ptal se Salvatore, kdo je jeho největším konkurentem. A dozvěděl se, že je to nějaká velká německá firma. A zeptal se i Beppe, a ten měl za konkurenta jiný cizí velký koncern. A pak se redaktor vrátil domů na jih a ptal se Lorenza, kdo je jeho největším konkurentem. A Lorenzo říká: „Víš, támhle naproti přes ulici, Giulio, ten mě fakt sere“.

Uplynula řádka let, vznikla Evropská unie a všimla si, že jižní státy spolku jsou proti severu významně chudší. To se jí nezdálo spravedlivé. Tak daňově přetížila bohatší země severu a vyhlásila dotační programy (aby to znělo lépe, označila je jako strukturální fondy) pro podporu chudého jihu.

Čas plynul, dotace plynuly, a výsledek žádný. Jih je dále chudý. Dotace se projedly, propily, protancovaly a probendily. A vláda zjistila, že bohatý sever už není tak bohatý a konkurenceschopný a je čím dál těžší jej dále předaňovat, protože většina toho spolku už toho má plné zuby.

Dotace tekou, sever chudne a nadává a jih je dále chudý. EU sice centrálně přerozděluje miliardy, ale není prakticky schopna kontrolovat, jakým způsobem se skutečně využijí.

Evropská vláda ale má unijní rozpočet povinně vyrovnaný. Co s tím? Inu, porušuje vlastní předpisy a smlouvy a přenáší dluhy jednoho státu na jiné státy a k tomu si paralelně čaruje s eurem prostřednictvím ECB.

A Řecko se hroutí, i když se do něj každoročně perou miliardy a miliardy eur, Španělsko a Portugalsko také žádný zázrak, francouzští zemědělci už si vůbec neumí představit, že by bez dotací třeba jen hnuli prstem (to jsme, my socialisté francouzští, hned v ulicích).

A eura se perou do východoevropských států a i v nich se z nich staví blbosti, tancuje se a pije. A bohatnou na nich nejvíce ti, kteří přerozdělování realizují. Počínaje byrokracií evropskou, přes byrokracii národní, až k firmám, které zajišťují „těžbu dotací na klíč“. A naši i jejich Bohouškové mají mokré trenky, kdykoliv mohou rozdělovat a panovat.

Žít z dávek je naprosto demotivační. A platí to nejen na úrovni soustátí EU, platí to stejně na úrovni jednotlivých států a dokonce i měst, a konců konec, i na úrovni dotací jednotlivých rodin.

Řízená solidarita a vynucený altruismus jsou oblíbenými floskulemi všech socialistů. Ale nemají ekonomický fundament, slouží v první řadě k sebeuspokojení těch, kteří všechny ty přerozdělovací procesy řídí. Sekundárně si za přerozdělované peníze kupují přízeň svého voličského elektorátu. To je dobrý deal: vy nám dáte cizí peníze a my vás na oplátku příště zase zvolíme. Je to taková různě dlouhá spirála, která vždy končí tím, co zmínila baronka Thatcher: „Problém se socialismem spočívá v tom, že ani peněženky těch druhých nejsou bezedné“.

Pomoc nemohoucím je projevem individuálního humanismu. Dlouhodobá (a nucená) pomoc slabým je však něčím opačným. Má záporné znaménko a trvale negativní dopady po celou dobu svého trvání. Proto je nezvratným nálezem, že zlo pochází z těch, kteří si sami pro sebe uzákonili moc, že mohou rabovat cizí peněženky a z ukořistěných peněz pro masturbaci vlastního ega a pro udržení vlastní moci korumpovat ty, kteří dále věří, že i bez práce je koláčů pro všechny dost.

ZDROJ: Petr Závladský

• About
• Latest Posts

Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc únor 2020: *****

Vladislav Vydra 100,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Koubský 500,- Kč, Jiří Nováček 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Zdeněk Palička 500,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Pavel Janeček 200,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Pavel Šána 107,- Kč, Tomáš Klikar 1000,- Kč, ing. Jiří Lechner 800,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Josef Malý 250,- Kč, MUDr. Jiří Roh 1000,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Mario Valent 484,78 Kč (20 eur), Karel Kubela 50,- Kč, Marie Kouklíková 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Pavel Jurášek 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Ivana Benová 108,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Zuzana Karlová 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč


Celkem za měsíc: 15 737,78 Kč

Vybráno 44.96%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Po blokaci Pravého prostoru můžete sledovat novou stránku PP na facebooku.

Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

• Čekáme, kdy státní zastupitelství začne konat - 20.2.2020
• Masakr v Německu: Při střelbě v Hanau ve 2 barech nejméně jedenáct lidí mrtvých, 5 těžce zraněných - 20.2.2020
• Evropské porodnice ukazují neradostnou demografickou budoucnost - 20.2.2020

(31 votes, average: 4,87 out of 5)

Loading...