Socialistova poluce
PETR ZÁVLADSKÝ 04|07|2016
Když se podaří dotaci získat a uplatnit, musí z toho mít socialista „vlhký sen“. Socialistův sen je sebrat nějakým lidem násilím peníze a pak je jiným, ovšem socialistou vybraným lidem, s fanfárou předat. Motivy jsou vcelku dobře popsány a lidově veřejně známé jako „páchání dobra“, to v případě lepší společnosti, a v lidovém argotu spíše „dobroserství“.
Ti daňově okradení jsou zcela za okrajem zájmu, o ty nejde. Nemají se jak bránit a v nejhorším je jim vmeteno do očí, že odmítají být solidární. Dobře jim tak! A vůbec: mají už zaplacené daně na příští rok? V každém případě jsou to jen nějací sprostí podezřelí. Napokon, všetci tuná kradnú, nie?
Ti dotací dobro-obesraní samozřejmě také mají velkou radost (ačkoliv jsou z určité části sami plátci). No, hloupej, kdo dává, hloupější, kdo nebere, že. Ale samozřejmě hlavním cílem dotací a sociálních transferů je uspokojování socialistova ega. Ten má nekonečný pocit osobního blaha, protože vykonal (ve svých očích) spravedlnost (a nic ho to nestálo) a ještě mu mnozí budou vděční, jak to „těm druhým“ nandal.
Samozřejmě, že tyto metody jsou nástroji těžce protitržními, doslova proti-ekonomickými, protože se jednak vyznačují do značné míry centralistickými metodami řízeného hospodářství, nebo jinak řečeno, aplikují „státní plánování“, jednak pokřivují tržní prostředí neefektivní alokací cizího kapitálu. A čím větší daně a větší přerozdělování, o to více je systém socialistický.
To ale není překvapivé, protože socialista se vždy vyznačuje despektem k volnému trhu a co na něm nezvládl zregulovat a svázat do úzkého koridoru předpisů a nařízení, to dobije dotacemi do vybraných segmentů. Výsledkem je samozřejmě pokřivený systém cen a dosavadní trh, jak výrobci, tak konzumenti, z nich pak vytváří chybné závěry. To upevní socialistu v názoru, že trh opravdu nefunguje a je třeba jej ještě více opravit. Věc je zacyklena a hospodářství zaostává, socialismus se prohlubuje.
Vzpomněl jsem si na jeden příběh, který přesně dokumentuje, jak dotace, subvence, transfery a podpory fungují.
Není tomu tak dávno, několik desítek let, kdy si socialistická vláda v Itálii (oni tam mají historicky k socialismu blízko) povšimla, že sever Itálie je poměrně chudý a jih naopak bohatší. To se jí nezdálo spravedlivé. Tak daňově přetížila bohatší jih země a vyhlásila dotační programy pro podporu severu Itálie.
Inu, pro Giuseppe, Salvatore a jejich rodiny to nebylo nic složitého. Založili firmy, přihlásili se o dotace a podnikalo se. Čas plynul, dotace plynuly, a výsledek žádný. Sever byl dále chudý. Dotace se projedly, propily, protancovaly a probendily. A vláda zjistila, že bohatý jih už není tak bohatý a není možné jej dále předaňovat, protože horkokrevní jižané už toho měli plné zuby.
Vláda zkusila poslední možnost, protože tam, kde už není co brát, začne se hospodařit na dluh, a začal růst vládní deficit. Dotace tekly, jih chudnul a nadával a sever byl dále chudý. A jednoho krásného dne se ozvali věřitelé a začali dotírat na vládu, že chtějí peníze zpět. A vláda musela začít šetřit. Jako první byly obětovány dotace: „Milí seveřané, už to nejde, prachy došly, takže je nám líto, ale je šlus“.
A co Giuseppe a Salvatore a jejich famílie? Inu začali konečně pracovat, když dobroser vyschl. Tvrdě a velmi tvrdě pracovat.
Uplynulo nemnoho let a redaktor nějakého La Stampa, či Corriere della Sera vyjel na sever a ptal se Salvatore, kdo je jeho největším konkurentem. A dozvěděl se, že je to nějaká velká německá firma. A zeptal se i Beppe, a ten měl za konkurenta jiný cizí velký koncern. A pak se redaktor vrátil domů na jih a ptal se Lorenza, kdo je jeho největším konkurentem. A Lorenzo říká: „Víš, támhle naproti přes ulici, Giulio, ten mě fakt sere“.
Uplynula řádka let, vznikla Evropská unie a všimla si, že jižní státy spolku jsou proti severu významně chudší. To se jí nezdálo spravedlivé. Tak daňově přetížila bohatší země severu a vyhlásila dotační programy (aby to znělo lépe, označila je jako strukturální fondy) pro podporu chudého jihu.
Čas plynul, dotace plynuly, a výsledek žádný. Jih je dále chudý. Dotace se projedly, propily, protancovaly a probendily. A vláda zjistila, že bohatý sever už není tak bohatý a konkurenceschopný a je čím dál těžší jej dále předaňovat, protože většina toho spolku už toho má plné zuby.
Dotace tekou, sever chudne a nadává a jih je dále chudý. EU sice centrálně přerozděluje miliardy, ale není prakticky schopna kontrolovat, jakým způsobem se skutečně využijí.
Evropská vláda ale má unijní rozpočet povinně vyrovnaný. Co s tím? Inu, porušuje vlastní předpisy a smlouvy a přenáší dluhy jednoho státu na jiné státy a k tomu si paralelně čaruje s eurem prostřednictvím ECB.
A Řecko se hroutí, i když se do něj každoročně perou miliardy a miliardy eur, Španělsko a Portugalsko také žádný zázrak, francouzští zemědělci už si vůbec neumí představit, že by bez dotací třeba jen hnuli prstem (to jsme, my socialisté francouzští, hned v ulicích).
A eura se perou do východoevropských států a i v nich se z nich staví blbosti, tancuje se a pije. A bohatnou na nich nejvíce ti, kteří přerozdělování realizují. Počínaje byrokracií evropskou, přes byrokracii národní, až k firmám, které zajišťují „těžbu dotací na klíč“. A naši i jejich Bohouškové mají mokré trenky, kdykoliv mohou rozdělovat a panovat.
Žít z dávek je naprosto demotivační. A platí to nejen na úrovni soustátí EU, platí to stejně na úrovni jednotlivých států a dokonce i měst, a konců konec, i na úrovni dotací jednotlivých rodin.
Řízená solidarita a vynucený altruismus jsou oblíbenými floskulemi všech socialistů. Ale nemají ekonomický fundament, slouží v první řadě k sebeuspokojení těch, kteří všechny ty přerozdělovací procesy řídí. Sekundárně si za přerozdělované peníze kupují přízeň svého voličského elektorátu. To je dobrý deal: vy nám dáte cizí peníze a my vás na oplátku příště zase zvolíme. Je to taková různě dlouhá spirála, která vždy končí tím, co zmínila baronka Thatcher: „Problém se socialismem spočívá v tom, že ani peněženky těch druhých nejsou bezedné“.
Pomoc nemohoucím je projevem individuálního humanismu. Dlouhodobá (a nucená) pomoc slabým je však něčím opačným. Má záporné znaménko a trvale negativní dopady po celou dobu svého trvání. Proto je nezvratným nálezem, že zlo pochází z těch, kteří si sami pro sebe uzákonili moc, že mohou rabovat cizí peněženky a z ukořistěných peněz pro masturbaci vlastního ega a pro udržení vlastní moci korumpovat ty, kteří dále věří, že i bez práce je koláčů pro všechny dost.
ZDROJ: Petr Závladský
Redakce
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)
***** Příspěvky čtenářů za měsíc únor 2019: *****
Milan Tahovský 1000,- Kč, Jakub Malinovský 55,- Kč, Petr Macura 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Jitka Rytířová 800,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Věra Heyduková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Vlatimil Běhan 50,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Tomáš Foldyna 751,44 Kč (30 eur)
Celkem za měsíc: 5 156,44 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Latest posts by Redakce (see all)
Mohlo by Vás ještě zajímat
- Dotace a granty jsou jen státem organizovaná korupce
- Jak fungují dotace? Naprosto dokonalé okrádání lidí!
- Když chce Babiš rovné podnikatelské prostředí, ať místo zavádění EET zruší dotace
- Výcvik ovcí přes kotlíkové dotace
- Bude líp?
- Mléko kupujte v úterý, brambory ve středu. Jakou další regulaci ještě stát vymyslí?
(30 votes, average: 4,87 out of 5)
Loading...
Súhlas, len si myslím že s tým Talianskom je to obrátene. Priemyselný sever je bohatší a juh chudobnejší.
Ano, dnes je průmyslový sever bohatší oproti jihu právě v důsledku toho, že turistický jih byl ochuzen o prostředky, které mu dnes schází. A sever, ačkoliv byl jihem dotován, nebohatl. Až ten penězotok vyschl, teprve pak si dříve agrární sever začal vlastní pílí budovat prosperitu.
Tak dík za info. Já si taky myslel to, co Gašpo, že to byl nějaký “šum na Vašem vysílači” a zaměnil jste světové strany. Zajímavé. Tak on jih nebyl chudý, ale byl zchudnut…
Tak to teda neviem, neviem. Obávam sa že žijete v omyle.
Priemysel na severe má dlhú tradíciu, Turín, Miláno, to boli vždy priemyselné centrá. Juh bol odjakživa poľnohospodársky a tá turistika ho moc nevytrhla. Južné Taliansko bolo vždy viac na úrovni Grécka, sever sa blížil Nemecku.
Jih Itálie byl a je zemědělský, ale to neznamená chudobu. Můj praděda byl statkář. Nemoc velký, ale ne moc malý. Nevím, kolik měl polností. Když se babička vdávala někdy v roce 1930, koupil nový kočár landauet – uzavřený kočár se stahovací zadní částí střechy (bůh suď, co s ním bolševická svoloč po válce provedla, radši jsem se nikdy na takovou “blbost” neptal). To musel být na tehdejší dobu sakra “mercedes”. Dcera ze statku, jako byl ten jeho, se totiž nemohla vdávat a) ve starým kočáře a za b) v něčem, co netáhnou koně (ty měl vlastní tuším 3-4 páry). A když předával statek synovi, tak mu ho předával s penězma, které začal spořit na elektrickou mlátičku, kterou si po asi 4 letech přispoření ten můj prastrýc skutečně koupil. To musela být taky darda peněz. Ono zemědělství před “pár” desetiletíma ještě nebylo zničené dotacema a různýma “podporama”. V té svobodnější části Evropy ještě nějaký čas po válce určitě.
Juh Talianska je proste zaostalejší, je to fakt. Ono zemědělství funguje veľmi dobre aj na severe, Pádska nížina je úrodná. Sever nie je striktne priemyselný.
To je problém všech socanů, jednou zase šáhnou do cizí kapsy a ona je prázdná…
No, a teď se europrdi třesou strachy, že přijdou o peníze z VB. EU funguje na principu uplácení a vyhrožování a teď se jim zdroje na uplácení zmenší…..su zvědavá, jestli taky budou méně vyhrožovat….
já jsem zvědavý jestli si EK, EP a ostatní instituce sníží o těch 12% úbytku eurounijníků plat?
To by bylo cyklostezek…
To neva. Vždyť peníze jdou tisknout…
I v USA byla válka Severu proti Jihu. Na jihu měli levnější práci, na severu vyšší daně. Výsledkem války bylo nakonec posílení centrální vlády.
Je to opravdu tak, že socialismus je jako sladoučký cukřík pro nevědomé, či nechtíc vědomé, sladce jim v hubách chutná, ale co je to platné je pouze prudce jedovatý. Čecháčci už se jednou otrávili a je jasné, že to chtějí opakovat…
Kdyby pan autor v článku místo Itálie uvedl USA, tak by jeho boj proti socialismu byl mnohem výstižnější a upřímnější. Mohutný výron socialistických ideologií totiž v posledních 25 letech neinkasuje Evropa a my s ní z Itálie, ale zpoza oceánu od našeho údajného “přítele z nejvěrnějších”.
M.j. v tisknutí ničím nekrytých peněz je evropská cedulová banka ECB proti americkému FEDu naprostým břídilem a musí se před svým americkým šéfem zardívat studem.
Není tedy jasné, co touto spontánní polucí chtěl autor svým čtenářům říci….