škola
7.1.2018
Kategorie: Společnost

Smutná zpráva o stavu našeho školství

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (23 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

ZDENĚK LANZ

Někteří lidé říkají, že učit má dvě velké výhody. A to červenec a srpen. Ano, jistě je na tom něco pravdy. Učitelé totiž o letních prázdninách čerpají dovolenou. Dovolenou na zotavenou. A určitě je z čeho se zotavovat.

Hned v úvodu je nutno říct, že naše školství nevzkvétá. Ale kdyby jen nevzkvétalo. Ono je soustavně rozvraceno. Je rozvraceno nekompetentními rozhodnutími některých ministrů – ministryň školství. Mnohým se to bude zdát neuvěřitelné, ale samostatná Česká republika má od roku 1992 již 17. (slovy sedmnáctého) ministra školství. A i když z procentuálního zastoupení žen v této funkci by z nás Evropská komise rozhodně radost neměla („pouze“ asi 1/3), byly to právě ženy, které v našem školství nadělaly asi největší „paseku“. Petra Buzková a Kateřina Valachová – obě za ČSSD a obě se silnou politickou podporou.

Je ovšem spravedlivé poznamenat, že právě Evropská komise je iniciátorem většiny do školství prosazovaných nesmyslů. Ale i my sami umíme vymyslet pěkné hlouposti.

Tak se do výuky postupně „vkrádá“ indoktrinace různými ismy, jako multikulturalismus, genderismus aj. a politická korektnost. Zavádíme inkluzi, včetně inkluze v multikulturní společnosti.

Jakousi „politickoideologickou policií“ je, jak jinak, Česká školní inspekce, která již doporučila ustanovit ve školách funkci koordinátora pro začleňování globálního rozvojového vzdělávání. Ten bude dohlížet, zda učitelé při výuce „správně“ vysvětlují témata jako např. kulturní, sociální a politická globalizace, migrace ve světě, diskriminace a xenofobie, rovnost mužů a žen atp.

Pro představu je možné nahlédnout například do dokumentu Reforma školství v České republice, kterou připravila ve vzdělávacím programu Varianty společnosti Člověk v tísní, o. p. s. v srpnu 2006 (Reforma školství v České republice). Jen dvě krátká ukázky z tohoto dokumentu.

Hlavní novinkou, kterou reforma přináší, je změna pohledu na požadované cíle vzdělávání. Ty se v pohledu reformních dokumentů výrazně mění. Hlavním cílem vzdělávání by mělo být osvojení takzvaných klíčových kompetencí. Tímto termínem jsou označovány schopnosti a dovednosti uplatnitelné v praktickém životě jako třeba umět spolupracovat ve skupině, umět vyjádřit a zastávat vlastní názor a podobně. Zásadní cíl reformy by se v kostce dal shrnout do sdělení, že žáci by toho měli více umět namísto znát.

Přitom např. na stránkách www.slovnik-synonym.cz najdeme ke slovu znát synonymum umět a ke slovu umět synonymum znát! Samozřejmě, záleží i na kontextu. Ale není to spíš jenom hra se slovíčky?

Mezinárodní komise UNESCO zformulovala ve své zprávě „Vzdělání pro 21. století“ v kapitole „Učení je skryté bohatství“ tyto čtyři pilíře vzdělávání: učit se poznávat, učit se jednat, učit se žít mezi lidmi, učit se být. Tyto pilíře představují doporučení pro členské země EU.

Ale od věci není nahlédnout ani na samotný web varianty. Hned na titulní straně tam na nás „vyskočí“ odkazy na:

  • Interkulturní vzdělávání
  • Inkluzivní vzdělávání
  • Globální rozvojové vzdělávání
  • Migrace

A tak se naše školství (a nejen školství) postupně proměňuje k obrazu „progresivní“ – tedy pochopitelně té západní části Evropy. Ale zatímco my se z komunistickým „dědictvím“ vypořádáváme dodnes, dominantní státy EU mezitím začali budovat jakýsi socialistický kapitalismus. Jen jsme si toho v polistopadové euforii mnozí nevšimli.

Z řady převzatých dokumentů, které někdy působí jako výsledek špatného překladu z anglického originálu, by se mohlo zdát, že téměř vše v našem školství bylo špatné a vše, co se k nám šíří z té „progresivní“ části Evropy je dobré.

Ono to tak ale není úplně pravda!

Naše školství postupně „chřadne“. Kromě již výše zmíněných novot vymýšlíme povinný předškolní rok mateřské školy, zavádíme centrální přijímačky na střední školy, transformujeme maturitu do nepřehledného, nekonečného a mnohdy zmatečního maratonu, zavádíme kariérní řád pro učitele (ten naštěstí „neprošel“ Parlamentem), zbytečně měníme financování regionálního školství, zavádíme inkluzi včetně multikulturní. A testujeme. A srovnáváme.

Ale hlavně. Hledáme příčiny neúspěchu žáků a studentů našich škol tam, kde nejsou.

Jednou z hlavních příčin neutěšeného stavu našeho školství je shora „živená“ a ve společnosti hojně rozšířená představa, že téměř každý bude mít maturitu. Dát dítě do učení je pro mnohé rodiče něco nepředstavitelného. Že „řemeslo má zlaté dno“, to dnes už skoro nikoho nezajímá.

Hlavní je vzdělání. Tento trend ale nemůžeme mít za zlé rodičům.

Druhou příčinou je vysoký počet škol. Ani ne tak základních, protože počet míst v nich musí pokrýt počet dětí školou povinných. Opravdový problém začíná u škol středních. Představa, že necháme vzniknout velké množství škol a očekávat, že se udrží jen ty kvalitní a ty špatné časem zaniknou, tedy že si s tím v rámci „soutěže“ poradí „neviditelná ruka trhu“ v současném systému školství prostě nefunguje.

Škola totiž není novinový stánek. Ten se – když obchod „nejde“ – jednoduše zavře. Ale u škol není tento proces tak jednoduchý a vzhledem ke společenskému „hladu“ po maturitě je prakticky nereálný. Výsledkem je, že máme nadbytečné množství středních škol, včetně osmiletých gymnázií, které „bojují“ o žáky, aby naplnily kapacitu a zajistily tak práci pro všechny své zaměstnance.

Osmiletá gymnázia navíc „decimují“ druhé stupně základních škol, neboť ponechat své dítě na tomto stupni, když se mnozí vrstevníci snaží dostat na osmileté gymnázium, není pro mnohé rodiče dobré řešení. O mnohdy ani pro dítě samé.

Tento stav ale těžko napraví pouhá změna financování regionálního školství, kdy místo „peněz na žáka“, což je zřejmě nejspravedlivější způsob financování škol, prosadilo Ministerstvo školství jakousi „učitelohodinu“.

Při podrobnějšímu zkoumání tohoto neutěšeného stavu dojdeme ke smutnému závěru, že třetina až polovina žáků řady našich středních škol nemá na těchto školách prakticky „co dělat“. Nejsou to studijní typy, na probíranou látku prostě nestačí. Lépe by jim bylo v učení. Ale jednou jsou ve škole a škola, aby si je udržela a neodradila ani potenciální zájemce o studium, pomalu ale jistě snižuje své požadavky.

Navíc učitelé již pracují v atmosféře „reformovaného školství“, kdy žáci mohou téměř všechno a učitelé téměř nic. A tak ve výsledku mnohdy výuka vypadá tak, že žáci předstírají, že látku umí a učitelé předstírají, že je tu látku naučili.

Zlepšení nelze očekávat ani po zavedení povinných jednotných přijímacích zkoušek na střední školy. I kdyby nakrásně Ministerstvo školství – potažmo CERMAT – nastavily pro všechny školy stejnou laťku obtížnosti a striktně stanovily, že kdo na ni „nedosáhne“, nemůže být přijat, nebylo by to nic platné. Sice by to „označilo“ školy, které mají potenciální problém s udržením příslušné úrovně vzdělávání, ale co s tím dál?

Ty méně úspěšné nebo neúspěšné bychom museli redukovat nebo zrušit bez náhrady!

Ale jak? Taková snaha už tady byla. Nazývala se „optimalizace“ škol. Je sice otázkou, jak tento proces probíhá v současné době. Ale při stávajícím „krajském“ uspořádání regionálního školství je rušení škol prakticky politicky „neprůchodné“. Stačí vzpomenout na pokus o optimalizaci škol před několika lety na jihu Čech.

A nedělejme si iluze. Na vysokých školách tento stav nebude o mnoho lepší. Vždyť jak se říká, s jídlem roste chuť. A tak i řada žáků „nestudijního typu“ se chce dostat na vysokou školu.

„Kruh“ se tedy uzavřel, cesty ven není.

Opravdu není?

Jedinou nadějí je osvícený ministr školství, který bude mít takovou politickou podporu, že se nebude bát „do toho šlápnout.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2018: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Věra Vladyková 290,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Martin Pavlíček 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Eco Bau 500,- Kč, MUDr. Štefan Ridzoň 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, MUDr. Ilja Baudyš 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Nikola Bornová 250,- Kč, Tomáš Foldyna 1003,08 Kč (40 eur)

Celkem za měsíc: 5 676,08 Kč
Vybráno 16.21%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
79 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.