apocalypse-371947_960_720
12.5.2018
Kategorie: Multikulturní soužití

Skutečná cena, kterou Evropa platí za muslimské „obohacování“

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

GEORGE IGLER

  • Organizace spojených národů již v roce 2000 prosazovala „nahrazení“ evropského obyvatelstva muslimskými migranty z rozvojových zemí.
  • Zdá se, že tento názor je založen na nepotvrzené ekonomické  hypotéze, že masové dovážení muslimského světa do Evropy je vzájemně prospěšné. Po desetiletí bylo hromadné přistěhovalectví muslimů do Evropy označováno jako „obohacování“. Vykřikování slova „islamofobie“ nepřehluší fakt, že je prakticky nemožné ukázat třeba jen jedinou zemi, která je díky tomuto „obohacování“ skutečně bohatší.
  • Dokonce i v zemi s etablovaným islámským obyvatelstvem, jako je Velká Británie, je nezaměstnanost u muslimů trpkých 50 % u mužů a 75 % u žen.
  • Ti, kteří k podpoře provádění demografické transformace Evropy používají ekonomický pohled, nedokáží rozpoznat vnitřní složitost islámu: ignorují již více než století probíhající zmrtvýchvstání fundamentalismu. Jedním z rysů tohoto rostoucího lpění na doslovnosti je víra – víra stvrzená písmem, že muslimové mají bezpracný nárok na výnosy z práce nevěřících.
  • Myšlenka, že náboženské principy islámu se časem tak nějak zmírní a rozplynou, a to pouze díky tomu, že muslimové budou žít v Evropě, je jen zbožné přání. A to zejména v obcích, kde muslimští imigranti již počtem převýšili původní obyvatele Evropy.
  • To, že děláme, že „nevidíme“ polygamii ve Velké Británii – ani ve Francii, Belgii a Německu – má za následek to, že někteří muslimští mužové mají s různými ženami třeba i 20 dětí a téměř vždy žijí ze sociálních dávek od státu. To znamená, že rodiny, které zastávají fundamentalistické islámské postoje, se rozmnožují více než umírnění muslimové.

Slovo „uprchlík“ je právní pojem, který je definován několika mezinárodními smlouvami. Na jejich základě vznikl Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR, United Nations High Commission for Refugees) a tyto smlouvy dodnes dávají význam Úřadu, který spadá pod OSN a stará se o uprchlické otázky.

Nicméně obsah smluv úplně nesedí s tím, jak se UNHCR snaží ošálit obyvatele Evropy ohledně podstaty letošního (text je z listopadu 2015 – poznámka překladatele) demografického přílivu na jejich kontinent.

Žádný z následujících dokumentů: Úmluva o právním postavení uprchlíků (též nazývána Ženevská úmluva o uprchlících, Refugee Convention) z roku 1951, Newyorkský protokol (Protocol Relating to the Status of Refugees) z roku 1967, nebo Dublinské dohody v právu EU (Dublin Regulations) – nepřiznává status uprchlíka těm osobám, které projdou přes několik bezpečných zemí, ilegálně překročí několik hranic, aby si pak jak v obchodě vybírali mezi zeměmi podle toho, jak dobrý mají systém sociálního zabezpečení.

Dokonce i legitimní uprchlík ze Sýrie, který nyní žije například v Turecku nebo v Libanonu, ztrácí status uprchlíka, když zaplatí pašerákům, aby mohl vycestovat do Evropy. Podle mezinárodního práva se tento uprchlík stane „žadatelem o azyl“. Teprve poté, co je jeho žádost o azyl prozkoumána, zvážena a shledána oprávněnou vnitrostátním úřadem, do jehož působnosti toto náleží, teprve pak se opět stává „uprchlíkem“.

Světová média doposud poslušně přejímala falešný pohled (narativ), který vytvořil UNHCR. Lidé, kterým dělala starost nekontrolovaná a neomezená záplava Evropy muslimy – obavy neradostně potvrzené pátečními džihádistickými zvěrstvy v Paříži – byli většinou obviňováni z nedostatku soucitu s údajnými uprchlíky.

Tisk však nebyl sám, kdo definoval vítání nezákonného muslimského přílivu jako morální závazek. Aby se letošní humanitární příliv ospravedlnil, také bylo soustavně argumentováno ekonomickými argumenty s ohledem na stárnutí obyvatelstva evropských národů.

Jim Yong Kim, prezident Světové banky s nadšením přivítal závěry minulý měsíc zveřejněné monitorovací zprávy Světové banky (World Bank’s Global Monitoring Report) „Rozvojové cíle v období demografické změny“ a s jistotou prohlásil:

Při správném vedení může být toto období demografické změny motorem ekonomického růstu… Když země se stárnoucím obyvatelstvem vybudují mechanismy, jak se uprchlíci a migranti zapojí do [jejich] ekonomik, tak z toho budou těžit všichni.

Světová banka sice má jiný způsob řízení a rozhodování než OSN, ale je součástí systému OSN. Slova „Rozvojové cíle“ v názvu monitorovací zprávy Světové banky mnohé napoví. Odkazují na Rozvojové cíle tisíciletí, což je rozsáhlý program vypracovaný pod vedením bývalého generálního tajemníka OSN Kofiho Annana a jehož cílem je, aby se Organizace spojených národů transformovala z organizace, která se primárně věnuje zabraňování mezinárodních válečných konfliktů, na motor globální „sociální spravedlnosti“.

Když média, neziskovky, morálkou hnaní aktivisté a celebrity následovali vedení UNHCR, tak mnoho významných finančních institucí stejným způsobem papouškovalo prohlášení Světové banky: příliv migrantů do Evropy má být vítán.

Například jeden z globálních bankovních gigantů, HSBC, předpovídá po skončení „přizpůsobovacího období“ jasné fiskální přínosy pro země Evropské unie. Výzkumná zpráva vytvořená týmem analytiků pod vedením Fabia Balboniho a zveřejněná HSBC 8. října, dochází k tomuto závěru:

Z ekonomického hlediska Evropa potřebuje více pracovníků. Je dobře známo, že obyvatelstvo ve většině Evropy rychle stárne. To má za následek pomalejší růst, a tím i menší daňové příjmy, zatímco vládní výdaje na důchody a zdravotní péči rostou. Zvláště země eurozóny se na tuto demografickou výzvu chystají s velmi vysokým dluhem v zádech. Nejjednodušší způsob, jak uživit více důchodců, je mít více daňových poplatníků.

Skupina HSBC pro makroekonomické výzkumy šla ještě dál a vrhla se na čísla:

Odhadujeme, že když ke 220 milionům obyvatel v produktivním věku přidáme 1 milion imigrantů ročně, tak by to mohlo zvýšit potenciál růstu HDP v eurozóně o 0,2 % ročně a kumulativně by se HDP do roku 2025 mohl zvýšit o 300 miliard EUR oproti tomu, než kdyby tomu tak nebylo. Zatímco integrace imigrantů do pracovního procesu vyžaduje čas, tak zvýšené veřejné výdaje potřebné pro zvládnutí krize by i v krátkodobém horizontu mohly podpořit růst.

Problémem je, že tyto předpovědi ve světle dostupných důkazů, autorům vybouchnou rovnou pod rukama. Dokonce i v zemi s etablovaným islámským obyvatelstvem, jako je Velká Británie, je nezaměstnanost u muslimů trpkých 50 % u mužů a 75 % u žen. Muslimové v Británii navíc představují demografickou skupinu s nejvyšší porodností. To z nich spolu s jejich mírou nezaměstnanosti činí skupinu, která ze skomírajícího modelu evropského sociálního státu bude čerpat namísto toho, aby do něj přispívala. Že tento model muslimové zachrání, je iluzorní.

Christopher Caldwell si v roce 2009 všiml, že v celé Evropě porodnost muslimů v dalších generacích – na rozdíl od předchozích skupin migrantů – neklesá na úroveň okolní populace. Tento trend by zcela jistě mohl být užitečný pro navýšení počtu obyvatel Evropy, ale na druhou stranu je to alarmující opakující se vzorec.

Jak nedávno oznámila baronka Caroline Cox, to, že děláme, že „nevidíme“ polygamii ve Velké Británii – a ani ve Francii, Belgii a Německu – má za následek to, že někteří muslimští muži mají s různými ženami třeba i 20 dětí a téměř vždy žijí ze sociálních dávek od státu. To znamená, že rodiny, které zastávají fundamentalistické islámské postoje, se rozmnožují více než umírnění muslimové.

Dokonce i v případě, že by demografický příliv zaplavující v současnosti Evropu, byl složen výhradně ze skutečných syrských žadatelů o azyl, kteří mají o něco nižší míru porodnosti než muslimové z jižní Asie nebo Afriky, tak by ekonomické výhledy byly horší.

Nedávný výzkum v Dánsku zdůraznil, že ze všech možných oblastí, ze kterých migranti usazení v Dánsku pocházeli, měli Syřané nejmenší míru zaměstnanosti (22.8 %). Jiný, na prvním výzkumu nezávislý, časosběrný výzkum provedený též v Dánsku, také ukázal, že z muslimských migrantů, kteří se v Dánsku usadili jako uprchlíci, pouze jedna čtvrtina z nich nakonec uspěla a začala pracovat až poté, co v zemi strávila 10 let.

Přestože Sýrii kvůli konfliktu opustily 4 miliony lidí a navzdory lehké dostupnosti padělaných syrských dokladů totožnosti, je Syřanů odhadem pouze 20 % z celkového počtu těch, kteří do Evropy vstoupili a jejichž počet stále stoupá.

Velký počet ne-Syřanů, kteří využili nelegální cesty k tomu, aby se dostali k evropským systémům sociálního zabezpečení, a žijí na úkor daňových poplatníků našeho kontinentu, vedl jednoho europoslance k tomu, aby odsoudil kvóty EU na rozdělování migrantů. Dosavadní plán přerozdělovacích kvót je zatím jediným řešením, jehož cílem je řešit obrovský počet migrantů, kteří již v Evropě jsou. Je to však opatření, které efektivně pomáhá pašerákům lidí.

Schéma kvót EU nutí členské státy přijmout ty nelegální migranty, které jim instituce EU přikáže – a toto schéma se v důsledku džihádistických útoků minulý týden v Paříži zhroutilo jako domeček z karet. Jak Gatestone Institute předpověděl, nově zvolená polská vláda jednostranně odmítla účast s odkazem na bezpečnostní hrozby.

Zdá se, že ostatní země budou polského příkladu následovat, zejména poté, co Řecko tento týden oznámilo, že jeden ze sebevražedných atentátníků, kteří zaútočili v Paříži, připlul z Turecka 3. října jako „uprchlík“ na řecký ostrov Leros.

Přetrvávání povinné politiky kvót na programu každého summitu EU, který byl tento rok svolán, přivedlo prezidentku Litvy na netypickou myšlenku. Na zasedání Evropské rady v Bruselu 23. září se Dalia Grybauskaite novinářům svěřila s tím, co ji mate. Řekla, že od února evropští lídři diskutují „strategická“ opatření pro řešení otázky migrantů s výhledem na zamezení růstu počtu lidí valících se přes hranice EU a zabezpečení hranic.

Prezidentka poznamenala, že místo toho z nějakého důvodu byly hlavním jednacím bodem stále rostoucí kvóty na „rozdělování“ muslimských migrantů mezi členské státy. 22. září Evropská komise následně byla z právního hlediska zplnomocněna k rozprostření stoupajících počtů migrantů z muslimských států po celém kontinentu. Členské státy, které měly námitky, byly přehlasovány.

Finanční náklady – založené na chybných makroekonomických předpovědích rozcházejících se s geopolitickou realitou – se bohužel neustále hromadily na zádech jednoho národa, na němž je ukotvena stabilita společné evropské měny: na Německu.

Vláda kancléřky Angely Merkelové zpočátku tvrdila, že letošní vlna migrantů bude stát Německo jen 5 miliard EUR. Poté japonská banka Mizuho odhadla náklady na 25 miliard EUR za dva roky. Dokonce ani tento výpočet se netrefil do téměř jistého zdvojnásobení počtu migrantů v roce 2016. Nejnovější prognóza nákladů, kterou 29. října vydala Asociace německých měst – 16 miliard EUR ročně – již způsobuje trhliny v jednotě vedení Německa, které je zahnáno do kouta.

Vzhledem k tomu, že v Německu klesá počet občanů v produktivním věku, tak průmysloví giganti, jako je například Mercedes-Benz, přidali své hlasy ke sboru, který uvítal příliv lidí do Evropy. Pokud je však 80 % migrantů bez kvalifikace a 20 % je negramotných, tak mohou být v průmyslu zaměstnáni pouze tehdy, pokud se jim dostane vzdělání. V německých školách standardy již klesají; oficiální místa uznávají, že standardy musí být sníženy jako pragmatická reakce na obrovský rozsah migračního tlaku.

O otázce neschopnosti Evropy integrovat muslimy se mezi původním obyvatelstvem často nehovoří kvůli obviněním z rasismu, jež tato otázka vyvolává. Toto obvinění se však zdá do značné míry neopodstatněné na kontinentu, jehož instituce po desetiletí upřednostňovaly multikulturalismus.
Zkušenosti Německa jsou v tomto ohledu učebnicovým příkladem. Středostavovští rodiče z již existující muslimské populace, která je převážně turecká, by mnohem raději posílali své děti na snižující se počet škol, v nichž převažují německé děti. Tito muslimští rodiče se zřejmě obávají, že dosažené akademické vzdělání jejich potomků bude rapidně klesat všude tam, kde převažují žáci tureckého původu (kteří doma s odřenýma ušima získávají základní gramotnost, a to v jakémkoli jazyce).

Nicméně vládní orgány v Evropě do značné míry reagovaly na letošní muslimskou invazi pronajímáním trajektů a autobusů, aby ji mohly urychleně poslat dál. Ti, kteří jsou zodpovědní za bezpečnost hranic EU, nazývají takové vpády jako vnitřní „migrační toky“, které by měly být „řízeny“ v nejlepším zájmu kontinentu.

Podrobný návrh, který zveřejnila Organizace spojených národů v roce 2000, nám umožňuje porozumět důvodu této radikální změny pohraniční politiky, kterou nyní uplatňují instituce EU. Tento návrh prosazoval „nahrazení“ evropského obyvatelstva muslimskými migranty z rozvojových zemí.
Od té doby lidé, kteří spekulovali o nevyhnutelných sociálních, kulturních a bezpečnostních důsledcích takové demografické transformace evropského obyvatelstva – jako v Egyptě narozený spisovatel Gisèle Littman, francouzský spisovatel Renaud Camus, a norský esejista Peder Jensen  – byli z velké části zatracováni jako blouznivci a fantastové plní předsudků.

Když tuto kontroverzi dáme stranou a dáme stranou i to, že takováto nedobrovolná masová politika zvyšování počtu a změny struktury obyvatelstva je znepokojivě blízká porušení Úmluvy OSN o zamezení genocidám z roku 1948, článku 2), písmena c), je zde doposud neprokázaný ekonomický názor, který tvrdí, že: hromadné dovážení muslimského světa do Evropy je vzájemně prospěšné.

Myšlenka stojící za tímto pohledem je, že jakmile se nějaký stát stane sociálním státem, jeho sociální výdaje mohou být financovány pouze neustálým zvyšováním počtu obyvatelstva. V letošním roce se tento hospodářský předpoklad s dalekosáhlými důsledky dostatečně prokázal v celé Evropě.
Větším problémem se však zdá být, že jak OSN, tak EU – tato dvojčata v oblasti nadnárodní byrokracie i instituce s velmi malou demokratickou legitimitou – mají mnohem víc společného. Jimi prosazované vize a „řešení“ jsou vzájemně v souladu; v nesouladu jsou pouze s přáními obyvatel, kteří musí žít s jejich následky.

Důsledky roku 2015 ukazují to, jak extrémně bylo kritické myšlení vedoucích představitelů EU zaslepeno multikulturalismem. Je to nepochybně nevítané a sžíravě pravdivé – vzhledem k tomu, jak často tito představitelé obviňují jak své vlastní kritiky, tak nejdůraznější kritiky islámu, z černobílého chápání muslimské víry a nerozlišování jemných odstínů. Jako příklad často obviňovaného uveďme Geerta Wilderse, předsedu holandské Strany pro svobodu (PVV).

Ti, kteří k podpoře provádění demografické transformace Evropy používají ekonomický pohled, nedokáží rozpoznat vnitřní složitost islámu: ignorují již více než století probíhající zmrtvýchvstání fundamentalismu. Jedním z rysů tohoto rostoucího lpění na doslovnosti je víra – víra stvrzená písmem, že muslimové mají bezpracný nárok na výnosy z práce nevěřících. Tento rys zasazuje povýšené jednání mnoha migrantů do nečekaného, ale velmi potřebného, kontextu.

Anjem Choudary (uprostřed) – jeden z nejvýznamnějších britských islamistů – vyzýval své následovníky, aby opustili svá zaměstnání a místo toho žádali dávky v nezaměstnanosti, aby tím získali čas k plánování svaté války. „My [muslimové] si vezmeme džizju, která je stejně již naše. Normální je brát peníze od káfirů. Káfirové nám dávají peníze. Pracujte, káfirové – a dávejte nám peníze, Alláhu Akbar. My si ty peníze bereme.“

Po desetiletí bylo hromadné přistěhovalectví muslimů do Evropy označováno jako „obohacování“. Vykřikování slova „islamofobie“ nepřehluší fakt, že je prakticky nemožné ukázat třeba jen jedinou zemi, která je díky tomuto „obohacování“ skutečně bohatší.

Myšlenka, že náboženské principy islámu se časem tak nějak zmírní a rozplynou, a to pouze díky tomu, že muslimové budou žít v Evropě, je jen zbožné přání. A to zejména v obcích, kde muslimští imigranti již počtem převýšili původní obyvatele Evropy.

Nakonec, není to pochmurně ironické, že růst populace v Evropě – s její odpovědností za ženskou emancipaci – je nyní zcela závislý na dovozu kultury, ve které ženy mají mnohem méně kontroly nad svou plodností, a kde ženy vlastně nemají moc skoro nad ničím?

A ironické se zdá i to, že navzdory potřebě Evropy zvýšit počet žen, které mají děti, jsou nově příchozí (kteří mají za úkol „znovu osídlit“ Evropu) v drtivé většině mladí a často otevřeně agresivní muži.

Vzhledem k tak velké nerovnováze v počtu příchozích podle pohlaví, s kým tito muslimští muži očekávají, že budou mít děti – a co od nich očekáváme my?

Evropské ženy – jak ukázala řada nedávných ošklivých incidentů, které tradiční média z velké části ignorovaly – mají dobrý důvod být znepokojeny realitou současné krize, i vizí své budoucnosti, kterou pro ně vybrali političtí vládci našeho kontinentu.

George Igler, politický analytik sídlící v Londýně, ředitel Discourse Institute.

Gatestone Institute 2015, překlad: Jiří Hradecký

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2018: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč

Celkem za měsíc: 1 750,00 Kč
Vybráno 4.95%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
9 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.