jan_palach
14.1.2019
Kategorie: Exklusivně na PP, Historie

Sebeupálení Jana Palacha, čin hodný následování?

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (19 votes, average: 4,21 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

ROBERT TROŠKA

Při kulatém výročí sebeupálení Jana Palacha, 50 let po tomto činu, je nutné si položit otázku, zda čin zaslouží obdiv nebo dokonce adoraci anebo zda lze Palachův čin hodnotit objektivněji a s odstupem.

Nejprve suchá faktografie: Jan Palach, dvacetiletý student filosofické fakulty UK se 16.ledna 1969 na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy a následné rezignaci našeho obyvatelstva polévá v horní části Václavského náměstí hořlavinou, zapaluje se a běží směrem k Washingtonově ulici. Je převezen do nemocnice, kde za velkých bolestí po třech dnech 19.ledna 1969 umírá.

Je zajímavé, že Palachův čin hodnotí pozitivně většina společnosti včetně církevních kruhů, jediní, kteří zaujímají k tomuto činu, přesněji Janu Palachovi negativní stanovisko, byli a jsou od počátku komunisté. Nechci komunistům sahat do svědomí, ale stáli by komunisté tak pevně proti tomuto činu, pokud by se nějaký zanícený komunista upálil pro „světlé komunistické zítřky“ v některé evropské metropoli? Vsadím se, že by se dotyčnému upálenému komunistovi jezdili klanět komunistické delegace až do dneška a možná by ležel v mauzoleu hned vedle Lenina. Komunistům vždy vadila spíše postava Jana Palacha než samotný čin sebeupálení.

V současnosti vychází články, vzpomínky pamětníků, točí se oslavné dokumenty, vznikla dokonce i filmová projekce, ale ve všech těchto případech se malinko zapomíná na to nejpodstatnější, samotný čin, který je sám o sobě hrůzný a alespoň z mého pohledu je naprosto neospraveditelný hned z několika důvodů:

Sebeupálení Jana Palacha národ neprobudilo, naopak po smrti Jana Palacha komunistický režim rozjel svoji normalizační mašinérii do mnohem vyšších obrátek, v dalších měsících a letech vzrůstal gradient kolaborace s normalizačním režimem u velké části naší populace

Sebeupálení je znakem rezignace (někteří mohou použít silnější výraz slabošství), nikoliv znakem boje s totalitní mocí, jak se někteří snaží tento čin interpretovat

Palachův čin měl za následek zbytečně zmařené další mladé lidské životy (pochodeň č.2 Jan Zajíc, pochodeň č.3 a další). Zásadní nesouhlas s Palachovým činem tkví v obrovské problematičnosti VZORu takového jednání. Ztráta mladého nadějného života v nejlepších letech, kdy se mohl zapojit do budování aktivní opozice a být „hlasem na poušti“.

Pokud dojde ke krizové situaci našeho národa, tj. okupaci cizí mocností, posílání nepohodlných osob do vězení, je adekvátní odpovědí polít se benzínem, zapálit se a udělat ze sebe pochodeň?

Adorace Palachova činu zastiňuje činy skutečných hrdinů v době komunistických perzekucí především z 50.let jako byli Rambouskové, Wienerové a celá řada dalších zapomenutých příběhů lidí, kteří se dokázali vzepřít a aktivně bojovat proti komunistické brutalitě budováním protikomunistických buněk, předáváním důležitých zpravodajských informací a pomocí dostat přes hranice osoby pronásledované státní bezpečností. Tito hrdinové při těchto nebezpečných akcích riskovali své životy.

Palachův čin nepatří do našeho kulturního okruhu, má blíže k sebevraždám (včetně upálení) dnešních islámských radikálů na Blízkém východě i zde v západní Evropě, tito islámští radikálové se také snaží společnost „probudit“ a jejich sebevražedné činy jsou mohutně oslavovány.

V těžkých časech našeho národa je třeba vždy hledat naději a na této naději houževnatě pracovat (platí i v osobním životě), smyslem je hledat řešení, vytrvat v odporu, nikoliv sebedestrukce vlastního života a přenášení odpovědnosti na ty druhé

Závěrem lze konstatovat, že Jan Palach si určitě přál změnu k lepšímu v časech pro náš národ nejtěžších, ale způsob jaký zvolil, je nutné jednoznačně odmítnout. Nikoliv boj, vybudování podzemního hnutí odporu, ale sebedestrukce, i když s cílem „probuzení národa k odporu“. Máme-li vyjádřit úctu, pak nikoliv k samotnému činu, ale k nezměrnému utrpení a bolestem, při kterých Jan Palach umíral.

troska

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc leden 2019: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 100,- Kč, Jaromír Ohnůtek 150,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Petr Novotný 500,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Ivanka Trávníčková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Robert Kulíšek 250,- Kč

Celkem za měsíc: 2 150,00 Kč
Vybráno 6.14%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 074 times, 59 visits today)
Sdílejte článek:
loading...
politicon-banner
104 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.