saudi-arabia-84016_960_720
14.1.2019
Kategorie: Multikulturní soužití

Saúdské království temnot a paprsky světla v něm

Sdílejte článek:

MARIAN KECHLIBAR

Pár úvah o tom, jaká může být budoucnost pouštní monarchie, a co to znamená pro nás.

Před pár dny jsem pro Zdroj.cz napsal článek „Království temnoty„, pojednávající o případu saúdské občanky Rahaf Kunúnové. Té se podařilo uprchnout před vlastní rodinou i před saúdským státem a nyní získala azyl v Kanadě. Gratuluji a doufám, že ve svém novém bydlišti bude v bezpečí; přeci jen veřejně odpadla od islámu a může se najít nějaký shithead, který se rozhodne vykonat na ní šaríjský trest za odpadlictví z vlastní iniciativy.

Do článku se nicméně nevešla řada dalších úvah a myšlenek, které bych rád doplnil zde.

 

Rostoucí vliv politického islámu v Evropě a potažmo ve zbytku světa je téma, ke kterému se občas vracím ve svých článcích. Dost často potom dostávám takové ty standardní námitky typu „islám přeci není monolit“ a „na tohle či ono se přeci názory v islámském světě liší“.

Hm. Je pěkné hrát teoretické šachy na téma „co je pravý islám“ vs. „co není pravý islám“ a kochat se různorodostí projevů islámských kultur v průběhu staletí a na různých kontinentech. Ale někdy mám pocit, že lidé zabředávají do těchto jistě intelektuálně zajímavých detailů hlavně proto, aby nemuseli věnovat pozornost nepříjemné politické realitě: v soužití muslimů a nemuslimů roku 2019 hraje kritickou roli to, jakým způsobem se islám pěstuje a vykládá v Medině a Mekce. To je daleko, daleko podstatnější, než cokoliv, co hlásají nějací politici či jejich poradci, případně arabisté ze západních univerzit.

Existují různé výjimky, například Turecko se svoje vlastní lidi snaží nábožensky vychovávat samo skrze pobočky svého státního náboženského úřadu Diyanet, a to i v diasporách. Jde přitom právě o to, aby se saúdský vliv na turecké věřící omezil na minimum. Ale jinak mají Saúdi mezi sunnitskými muslimy samozřejmě vliv značný; za prvé skrze peníze, kterých vydávají na šíření islámu po světě dost, za druhé tím, že ovládají Medinu a Mekku, z čehož plyne obrovská prestiž.

Zajímavá otázka je, jak je to s tím opačným vlivem, tj. s plíživou westernizací Saúdské Arábie. To je totiž jedna z našich potenciálních nadějí do budoucna.


Na rozdíl třeba od Severní Korey není Saúdská Arábie nějak zvlášť sociálně izolovaná země. Její občané běžně cestují po světě a hodně jich vyjíždí do západních zemí jako turisté, obchodníci a studenti.

Ta studentská populace je docela početná – podle materiálu z roku 2015 se jednalo o 200 tisíc mladých Saúdů, z toho čtvrtina byly dívky. Tahle mládež je „venku“ exponována úplně jiným kulturám a bystřejší z nich si přitom nemohou nepovšimnout, že:

  1. Státní zřízení jejich země, dědičná absolutní monarchie provázaná s wahhábistickým klérem, je naprostý anachronismus, kus středověku jaksi propadlý dírou v časoprostoru doprostřed moderního světa, kde se vyjímá asi stejně elegantně jako krvavý steak v polici plné knih.
  2. Ostatní státy se se Saúdskou Arábií „přátelí“ hlavně kvůli $, $ a ještě jednou $, ale dobré jméno za hranicemi rozhodně nemá a beze svých petrodolarů by na mezinárodní scéně hrála roli Islámského státu II., nebo možná, v nejlepším případě, něčeho jako Súdánu.
  3. Míra závislosti fungování země na práci cizinců – počínaje nekvalifikovanými dělníky a chůvami, konče chirurgy a programátory – je v jejich vlasti naprosto extrémní, vysoce přesahující běžné standardy vyspělého světa. Což je strukturální slabost, která se nedá úplně zakrýt ani stavbou pyšných mrakodrapů tyčících se z pouště (a navržených v Londýně, postavených rukama Indů a spravovaných personálem z Filipín).

Mládež je vždycky trochu rebelská a zpochybňuje kréda hlásaná systémem. V sekulárněji orientovaných arabských státech, jako je Sýrie a Tunisko, to znamená tendenci se chytat islámu. V nábožensky orientované zemi, jako je Saúdská Arábie, by se dal čekat opak, příklon k sekularitě. Který třeba časem to státní zřízení podkope a povede k jeho pádu, stejně jako když kdysi padl režim perského šáha, jenom v opačném směru. Oslabení či dokonce demontáž wahhábistické monarchie by nejspíš dost otřásla sebevědomím vousatých kazatelů, zvláště kdyby jim zároveň vyschly dotace.

(Jestli je na světě jeden Satan, kterého se bojí wahhábisti i nevěřící bez rozdílu, je to zastavení dotací.)

Otázka zní: může se něco takového stát? Dokážeme změřit nebo aspoň nějak doložit, že takový vývoj probíhá?


Jedno je jisté: nemůžeme se jen tak začít vyptávat. Saúdské zákony klasifikují ateismus jako terorismus. Což znamená, že k nevíře se tam bude veřejně hlásit jen člověk, kterému na vlastním životě zas tak moc nesejde.

(Naštěstí v těchto případech aspoň částečně funguje mezinárodní tlak. Například odpadlík Ahmad al-Šamrí dosud žije, i když byl před rokem a půl odsouzen k smrti. Otázka je, jak žije; saúdské vězení pro kacíře asi nebude žádný Hilton.)

Existuje sedm let starý anonymní průzkum agentury Gallup, podle nějž 5 % Saúdů je „přesvědčenými ateisty“ a dalších 19 % se považuje za „nenábožné“; respondentů bylo celkem 502, což už může být reprezentativní vzorek. (Kompletní výsledky zde ve formátu PDF.)

Je zajímavé, že to jsou vyšší hodnoty než v mnoha jiných muslimských zemích, které považujeme za rozvinutější (např. Jordánsko). Za pozoruhodné považuji i to, že tvrdý zákon prohlašující ateismus za druh terorismu vyšel v Saúdské Arábii dva roky poté. Taková represivní opatření jsou většinou ze strany establishmentu reakcí na nebezpečí, které se mu jeví reálné.

Podobná statistika v průzkumu z roku 2008 říká – a to už je hodně překvapivé – že 56 % Saúdů chodí do mešity jen „jednou ročně nebo při významných příležitostech“, kdežto v Pákistánu je takhle vlažných jen 9 % populace. A naopak: častěji než jednou týdně zavítá do mešity jen 12 % Saúdů, ale 50 % Pákistánců. (PDF, viz tabulka na straně 19).

Což je konzistentní s tvrzením jednoho mého známého, který jel do SA obchodně poprvé někdy v roce 1995 a naposledy před pár lety. V království platí zákon, podle nějž se po dobu pravidelných modliteb musejí zavřít obchody, včetně těch v obchodních centrech.

No, a podle toho, co dotyčný říká, se koncem 90. let lidé opravdu v takový okamžik většinou šli modlit, kdežto dneska ty rodiny vyhnané z kaváren a butiků jen tak posedávají po lavicích, hrají si s tablety a iPhony, a čekají, až se zase rolety vytáhnou a začne nákupní tóčo. (Wifinu by si prý ani kvůli modlitbám nikdo vypnout netroufl.)

To je samozřejmě zprostředkované tvrzení, ale tenhle chlapík mi ještě nelhal, nebo jsem jej u toho ještě nepřistihl, takže mu věřím.


Dalším měřitelným jevem, který podle mého názoru naznačuje oslabování náboženských vlivů v populaci, je prudký pokles plodnosti v království. Podle CIA World Factbook činila roku 2017 průměrná plodnost 2,09 dítěte na ženu, což je hodnota typická spíše pro „nevěřící“ země.

Znamená to, že mladí Saúdi se už nechtějí držet tradičního modelu početné rodiny? Myslím si, že minimum, co se z toho dá vyčíst, je skutečnost, že saúdské dívky a mladé ženy jsou skrytě daleko emancipovanější, než jejich vrstevnice v Iráku, Afghánistánu či v Nigeru. Zákon je sice může přinutit k tomu, aby ven chodily obalené až po oči, ale plánování rodiny mají evidentně ve svých rukou.

Další zajímavý údaj, i když jen těžko ověřitelný: irácký ateista Bassam al-Bagdádí, žijící ve Švédsku, přeložil do arabštiny knihu Richarda Dawkinse „Boží blud“  a dal ji k volnému stažení. Tvrdí, že už byla stažena desetmilionkrát, a tři miliony stažení šly do Saúdské Arábie. To  je docela vysoký a nadprůměrný podíl, třicet procent; v mase 420 milionů arabsky mluvících lidí přitom tvoří Saúdi jen několik procent. (Musíme ale vzít v úvahu to, že v chudších arabsky mluvících zemích bude hodně negramotných, případně lidí bez přístupu  k internetu.)

Dám-li si to vše dohromady, jeví se mi to tak, že případ uprchlé dívky je jen špičkou ledovce. Že pod hladinou temného jezera wahhábismu se něco odehrává a časem můžeme být docela překvapeni, co se ještě stane. Nespoléhal bych na to, ale trochu optimismu z toho přeci jen čerpat můžeme. Svobodomyslní lidé – naši potenciální spojenci – existují i v baště protivníka, a není jich úplně málo.

A možná, možná bychom jim jednoho dne mohli nějak pomoci.

Autor: 

0_Marian_Kechlibar

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc duben 2021: *****

ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jakub Malinovský 77,- Kč, Miloš Kraus 400,- Kč, Dagmar Bowyer 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Peter Keklak 100,- Kč, Mirko Hampl 168,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milena Práglová 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Anonym 222,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Miroslav Hlousek 111,- Kč, Bc. Romana Kopecká 500,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Martin Vavrinka 50,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jiří Dobruský 200,- Kč, Jiří Sika 250,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Robert Schlesinger 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Renata Doležalová 100,- Kč, Martin Černý 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Jiří Dostál 200,- Kč, Anonym 673,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Pavel Kosmata 200,- Kč, Roman Suchý 500,- Kč, ing. Jiří Klumpar 100,- Kč, Karel Jeřábek 163,- Kč, ing. Stanislav Kužel 150,- Kč, Irena Kuželová 150,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč

Celkem za měsíc: 15 997,00 Kč
Vybráno 45.70%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

(Visited 1 028 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (18 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
6 komentářů