Santa Claus a tyran zároveň

„New Deal„, česky občas překládaný jako „Nový úděl“, byl program meziválečného prezidenta Roosevelta, jehož cílem bylo omezit strádání za Velké krize. Je symbolem velké změny v americké politice, protože dřívější skromnou roli státu v ekonomice nahradil dosti průbojným intervencionismem.

Federální kasa tehdy začala vynakládat značné peníze na regulaci trhu se zemědělskými plodinami, bylo zakázáno soukromé vlastnictví investičního zlata, došlo k zásadní restrukturalizaci bankovního systému, vznikl systém sociálních dávek atd. Prezident Roosevelt svedl o prosazení programu značný boj s Nejvyšším soudem, který označil část jeho opatření za neústavní. (Jednu položku ovšem musím jednoznačně pochválit: byla zrušena prohibice.)

Ekonomické efekty „New Dealu“ jsou sporné, protože v roce 1936 došlo k hospodářskému oživení, které bylo ale v letech 1937-8 následováno další velkou recesí. Dodnes se historici ani ekonomové nemohou shodnout, zda Roosevelt svojí akcí Velkou krizi zmírnil či naopak prodloužil. Pravicoví intelektuálové jej považují za selhání, u progresivců se těší skoro posvátné úctě.

Jisto je, že počínaje „New Dealem“ se změnil vztah amerického občana a jeho vlády; začala hrát v každodenním životě Američanů daleko větší roli než dřív.

„Zelený New Deal“ (Green New Deal, GND) je – zatím vágně formulovaný – program, odkazující svým názvem na Rooseveltův politický odkaz. Jeho cílem má být „předělat“ americkou ekonomiku do ekologické formy. „GND“ je velmi populární hlavně na progresivním křídle Demokratické strany, které v posledních volbách do Kongresu značně posílilo.

Ačkoliv dlouho nebylo úplně jasné, co všechno má program GND zahrnovat (i když se očividně točil kolem tématu obnovitelných zdrojů energie), přidalo se na palubu projektu značné množství fanoušků. Vcelku nepřekvapivě jsou mezi nimi např. bývalý šéf OSN Pan Ki-Moon, bývalý řecký ministr financí Yanis Varoufakis nebo Bernie Sanders, vermontský senátor, který sám sebe označuje za „demokratického socialistu“ a v minulých primárkách prohrál s Hillary Clintonovou. Nechybí ani jméno Paula Krugmana, ekonoma a sloupkaře vlivných novin New York Times. (Přehled podporovatelů projektu na Wikipedii.)

Velkou tváří projektu je nová zástupkyně New Yorku v Kongresu, Alexandra Ocasio-Cortez. Na jejích webových stránkách se včera objevily „Často kladené otázky“ k tématu, takže máme konečně možnost nahlédnout do konkrétnějších představ. Zhruba řečeno, stát by vůči svým občanům začal fungovat jako Ježíšek a dráb naráz.

Ne, že by to tak už do jisté míry nebylo teď; ale „Green New Deal FAQ (ve formátu PDF)“ vypadá po prvním přečtení tak trochu jako americká podoba „Velkého skoku vpřed„.

Základem celé akce má být „deset let trvající mobilizace všech aspektů americké společnosti“ v rozměrech „nevídaných od konce druhé světové války“ s cílem „ustanovit bezemisní a prosperující společnost“.

Libertariánský komentátor David Harsanyi se do dokumentu pustil a vytvořil přehled desíti největších špeků, které jsou v něm obsaženy. V překladu:

• Odstavení všech zdrojů emisí do roku 2030.
• Odstavení všech jaderných elektráren.
• Ale zároveň, opět do roku 2030: náhrada všech spalovacích motorů v autech, autobusech, lodích, průmyslových strojích i letadlech(!) za elektrické a výstavba „plošné“ sítě dobíjecích stanic po celých USA.
• Přestavění všech budov v USA na nízkoenergetický standard.
• Utlumení letecké dopravy ve prospěch nové, urychleně zbudované sítě vysokorychlostních železnic. (Ehm.)
• Garantované pracovní místo pro každého Američana, s platem umožňujícím uživit rodinu.
• Poskytnutí vzdělání a odborného školení všem.
• Garantované „zdravé jídlo“ pro každého Američana.
• Kvalitní, cenově dostupné a odpovídající bydlení pro každého Američana.
• Ekonomické zajištění pro všechny, kdo nejsou schopni nebo ochotni(ano, tak to tam stojí) pracovat.
• A jako extra bonus kryptická poznámka o tom, že „není jisté, zda se během deseti let dokážeme zbavit všech prdících krav“. Jestli je to naznačení povinného vegetarianismu, nebo jen myšlenkový úkrok kamsi jinam, to nevím.

Uf. Uf. Tohle nevzniklo na XXV. sjezdu KSSS pod taktovkou soudruha Brežněva jako slib vzdáleného komunismu pro příští generace. Toto zveřejnila na své stránce kongresmanka za 14. okrsek města New York, jednoho z ekonomických center USA, která sama studovala a úspěšně dostudovala … mezinárodní vztahy a ekonomii. Sice pak dělala barmanku, ale i tak.

A teď nám slibuje, že tenhle megaprogram se dá zaplatit „stejně jako druhá světová válka“. Víte, jak se zaplatila druhá světová válka? Masivním zadlužením. A teď už jsme skoro na té samé hodnotě znova, jenom v míru a zatím bez utrácení za „Green New Deal“.

Zveřejněný dokument narazil u některých normálnějších politiků Demokratické strany na naprosté nepochopení. Mluvčí Kongresu Nancy Pelosi označila GND za „zelený sen“ a havajská senátorka Mazie Hirono kousavě komentovala plánovaný útlum letecké dopravy slovy, že to Havaj v takovém případě „bude mít těžké„. (Havajské souostroví leží zhruba čtyři tisíce kilometrů od americké pevniny a lodí se tam jede několik dní.)

Po několika hodinách od publikace textu se pak Alexandra Ocasio-Cortez energicky veřejně postavila na stranu svého návrhu … eh, čo to táram, v tichosti jej smazala ze svých stránek. Nicméně internet jen tak nezapomíná a PDF zůstalo na jednom z cloudových úložišť, odkud si jej můžete stáhnout, stejně jako jsem tak pro účely tohoto blogu učinil já. Tzv. pro strýčkasoudruha Příhodu.

Co k tomu dodat? Starší verze Demokratické strany byla v jedné posteli s velkými firmami, třeba s tím klasickým Wall Streetem, se kterým si mimo oficiální záznam dobře rozuměla i Hillary Clinton.

Mladá generace (mileniálové) téže partaje se ale orientuje jinak: 57 procent jich má „pozitivní názor na socialismus“, i když těžko můžou vědět, co to vůbec znamená. To jsou lidi, kteří prosadili Alexandru Ocasio-Cortez na kandidátku v New Yorku a pomohli jí do Kongresu. Nahradila tam Joea Crowleyho, který byl zástupcem té korporátní větve strany.

Půjdou-li mladí demokrati touhle cestou dál, nejspíš se svého pozitivně viděného socialismu se zelenou tváří jednoho dne opravdu dočkají. Bohužel se toho pak dočkáme s nimi.