ruspodkarp
12.7.2020
Kategorie: Historie

Rusínský Mnichov aneb jak nám Sověti ukradli východ republiky

Sdílejte článek:

JAN ZIEGLER

blogerzieStalinův Sovětský svaz se stal jediným státem z protinacistické koalice, který nedodržel slib o poválečné obnově tehdejšího Československa v předmnichovských hranicích.

Před 75 lety 29. června 1945 jsme přišli o Podkarpatskou Rus. Toho dne to stvrdila mezistátní „dohoda“, respektive vnucený diktát Sovětského svazu Československu, loupež našeho nejvýchodnějšího území- Podkarpatské Rusi, později nazývanou Zakarpatská Ukrajina. Ano, byl to rusínský Mnichov, kdy o obyvatelích této oblasti rozhodovali jiní a oni se nesměli k svému osudu vyjádřit.

 

Rusíni zpočátku vítali Rudou armádu jako osvoboditelku od Maďarů, ale velice brzy ze svého nadšení vystřízlivěli. Sovětští vojáci rabovali, loupili, znásilňovali a také vraždili. Brzy zde začaly typické sovětské komunistické represe vůči nevinným lidem, stačilo, že člověk měl jednu krávu a už byl prohlášen za kulaka. Zatýkání byli představitelé místní inteligence, lékaři, učitelé, právníci a další. Rusín Nikolaj Siněvirskij ve svém deníku vydaném později knižně pod názvem „SMĚRŠ Rok v táboře nepřítele“ to potvrzuje. „Bratrství je bratrství, ale rudoarmějci nás zklamali. Petru Havryljukovi ukradli dva voly. Tahle příhoda byla první výstražný signál…,“ zapsal si 24. října 1944. O pět dnů později byl jeho zápis jasný, „Rudoarmějci pijí, rabují a kradou.“ A v listopadu pak přidal tato slova. „Začíná to, čeho jsem se obával, obyčejní lidí začínají Rusy nenávidět. Nerozlišují mezi bolševiky a zloději, vrahy a dalšími delikventy, jejichž počínání bije do očí a celou vinu svalují na Rusy.“

V knize je rovněž pěkný záznam o Siněvirského setkání s kamarádem Feďou, který se stal poručíkem v 1. čs. armádním sboru. Mladý důstojník mu vyprávěl o tom, jak v listopadu 1939 utekl z Podkarpatské Rusi okupovanou Maďarskem do Sovětského svazu, kde chtěl začít nový a lepší život. Tam jej však NKVD zatkla, křivě obvinila a nechala uvěznit jako špiona. Nevinný člověk tak strávil několik let v krutých podmínkách sibiřských gulagů. A takto sovětskou komunistickou mocí perzekvovaných Rusínů byly stovky možná i tisíce.

Sověti hned po příchodu na Podkarpatskou Rus porušili dohodu s čs. vládou, podle které měly být na osvobozeném území ustaveny československé orgány. Naše londýnská vláda tam sice vyslala své zástupce v čele s ministrem Františkem Němcem a generálem Antonínem Hasalem-Nižborským, ale těm sověty dosazené úřady bránily v činnosti.

Velká Británie a Francie jsou právem kritizovány za to, že připustily Mnichovskou dohodu, která nám sebrala Sudety. Jestliže jim tedy vytýkáme toto selhání, kdy naše území přidělily bez našeho souhlasu cizím státům, pak musíme ještě tvrději odsoudit Sovětský svaz, který východní část naši země uloupil sám, a tudíž nedodržel slib, že garantuje obnovení čs. republiky v předmnichovských hranicích.

Na přelomu října a listopadu 1944 se na Podkarpatské Rusi konaly „volby“ do nově ustavovaných národních výborů. O skutečných volbách však nemůže být vůbec řeč. Lidé byli v atmosféře strachu a perzekucí a za dozoru uniformovaných příslušníků NKVD nuceni házet do volebních uren vytištěné seznamy poslanců bez možnosti výběru. Ti byli předem na kandidátky dosazeni komunistickou stranou a nikdo jiný nesměl kandidovat.

Zhruba o 14 dnů později se konala „veřejná lidová shromáždění“, na nichž zúčastnění jednomyslně odhlasovali připojení k Sovětskému svazu. Není třeba dodávat, že se nejednalo o svobodnou vůli účastníků těchto akcí, ale o jednání pod brutálním nátlakem, kdy těm, kteří by byli proti, hrozilo zatčení, mučení a věznění.

V prosinci pak sovětské orgány za použití násilí vypověděly představitele československé vlády ze země. Ministr Němec se sice mohl v lednu 1945 nakrátko vrátit, ale už jenom jako trpěná osoba bez jakýchkoliv pravomocí.

V listopadu pětačtyřicátého roku byla pak osud Podkarpatské Rusi definitivně zpečetěn, když Prozatímní Národní shromáždění Československé republiky pod sovětským nátlakem odhlasovalo její připojení k SSSR.

Je pravdou, že československý prezident Edvard Beneš už dříve několikrát nabízel sovětským představitelům předání Podkarpatské Rusi, a poprvé tuto myšlenku vyslovil už v srpnu 1939 před sovětským velvyslancem ve Velké Británii Ivanem Majskim v Londýně. Nicméně on nebyl kompetentní k tomu, aby rozhodoval o změnách československých hranic. To mohl udělat jedině parlament.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2020: *****

Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Michaela Wurmová 1000,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Jan 300,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Doc. RNDr. Richard Čapek 5000,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Zdeňka Brancuská 500,- Kč, Jiří Sieja 200,- Kč, Josef Chlebovy 300,- Kč, Marek Janičko 250,- Kč, Jiřina Gyárfásová 1000,- Kč, Svatoš s.r.o. 1000,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Martin Vavrinka 100,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Pavel Janeček 500,- Kč, Martin Štěpánek 400,- Kč, Květa Sekyrová 200,- Kč, Jan Horáček 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč

Celkem za měsíc: 17 111,00 Kč
Vybráno 48.88%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 1 322 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (44 votes, average: 4,07 out of 5)
Loading...
politicon.cz
91 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.