rakousko
11.7.2021
Kategorie: Společnost

Rakousko trumflo Chorvatsko

Sdílejte článek:

JAN BARTOŇ

bartonNa zpáteční cestě z Chorvatska jsme použili prakticky stejnou trasu jako při cestě na Hvar. Přenocovali jsme opět v Rakousku, a právě tam jsme poznali, že vládní nařízení dělají z covidu úplnou frašku.

Na zpáteční cestu jsme vyrazili opět s plánem zastávky, předběžně jsme byli domluveni na tom, že se ubytujeme v tom samém rakouském hotelu blízko Grazu jako při cestě tam. Pouze jsme si předem nedokázali tipnout, kdy se do Rakouska dostaneme. Nevěděli jsme totiž, co s časem vyvede překročení chorvatsko-slovinské hranice. Tentokrát ale zdržení na těchto hranicích trvalo „zanedbatelných“ 30 minut. Chorvati nechtěli nic, na slovinské straně seděl jeden člověk, který si bral pouze cestovní doklady (v našem případě pasy) a skenoval je. Zaznamenal jsem ale, že někteří řidiči kamionů si „troufali“ zatroubit a pokud bychom všichni na hranicích stojící a čekající ve frontách troubili, asi by to pro pány celníky moc příjemné nebylo.

Po přejezdu hranice jsem se odvážil zavolat do hotelu a udal jsem i přibližný čas příjezdu. S komplikacemi na slovinsko-rakouských hranicích jsem vůbec nepočítal. Nakonec sice nastaly komplikace, ale nikoli ve smyslu trvání kontroly na hranicích. Při výjezdu ze Slovinska jsme použili malý hraniční přechod vedle dálnice na Graz. Ten byl při naší cestě do Chorvatska zcela bez kontroly, ale tentokrát na hranicích stáli tři muži v rakouských uniformách.

Kam jedete – byla jejich první otázka. Popravdě jsem řekl, že do hotelu k ubytování. Až potom mě napadlo, že kdybych řekl, že Rakouskem jen projíždíme, asi bychom byli „poučeni“ že nesmíme nikde zastavit a co nejrychleji Rakousko opustit. Nyní začala ta „zajímavější“ část konverzace. Onen mladý Rakušan požadoval doklady. Bez problémů jsem mu je podával, ale on je nechtěl přijmout. Po chvilce dohadování jsem pochopil, že chce, abych doklady otevřel na straně s fotografií a pouze mu je ukázal. Probíhalo to tak, že jsme seděli v autě a on byl asi metr od okénka (bezpečná vzdálenost?!) Inu pasy jsem otevřel na straně s fotografií a on blahosklonně poděkoval. Kdybych vytáhl pas kohokoliv, byl by spokojený. Pak se zajímal o testy. Sdělil jsem mu, že máme očkovací certifikát a opět mu ho nabízel. Ne, ne, ne – jen mi je zase ukažte – byla jeho reakce. Kdybych mu ukázal jakýkoliv popsaný papír formátu A4, byl by opět spokojen. Poté nás oni tři vyjukaní mladíci pustili do Rakouska. Vyprávěl jsem náš zážitek majiteli hotelu a ten mi vysvětlil, že je to nařízení, které má chránit celníky a pohraničníky před infekcí přenosem rukama. Jenom jsem si připomněl, že podle nějakého novinového článku v našich médií, který už proběhl před pár měsíci, se údajně zjistilo, že přenos infekce kontaktem přes předměty byl podle oné studie zanedbatelný. Rakouští pohraničníci byli ale vycvičeni tak, jak konali a byla to kontrola, která postrádala to hlavní – smysl. To už i ti chorvatští pohraničníci přišli na to, že si musí covidové certifikáty prohlédnout a oskenovat a zkontrolovat jména s předloženými pasy.

Další den jsme se vydali na cestu a zastavili na dálnici pro naftu. Bez problémů jsme naftu koupili a šli jsme do vedle pumpy stojící restaurace na kávu. Samozřejmě s rouškami a oslovili jsme číšníka, zda si můžeme objednat u stolu. Přisvědčil, ale pak si nás skoro deset minut nevšímal. Nakonec k nám dorazil a vytasil se s tím, že chce vidět potvrzení o bezinfekčnosti. Povídám, že jsme ho nechali v autě, a on doslova s radostí prohlásil, že v tom případě nic nedostaneme. Tomu číšníkovi bylo tak 25 let a sehrál to s námi dokonale.

Oba výše uvedené zážitky z Rakouska nakonec rozhodly o tom, že zážitek ze slovinsko-chorvatské hranice a tříhodinového čekání byl přebit našimi „zážitky“ s rakouskými pohraničníky a číšníky. Přísnost musí bejt – jak by řekl Švejk.

Večer ve zprávách jsem pak zachytil, že české Ministerstvo zdravotnictví požaduje od všech dovolenkářů v cizině po návratu do Česka minimálně test. Údajně by to měli kontrolovat zaměstnavatelé. O tom, že očkovaní nemusí test podstoupit, se nehovořilo. Tak nevím, komu mám jako důchodce doložit onen „test“- na sociálku?? A pak jsem ještě zachytil další zprávu, že všichni žáci a studenti budou na počátku školního roku povinně třikrát testováni. I kdyby to byly je „laciné“ testy za dvě stovky, na základních a středních školách a učilištích je bezmála 1,5 milionu žáků, a tak nás to „kontrolní testování“ vyjde na bezmála miliardu korun. V době, kdy se tuším VZP chlubí tím, že poskytne léčbu pro jednoho pacienta s velmi vzácným onemocněním, které vyjde na desítky milionů korun. Za ty peníze vyhozené za testy by mohla VZP proplatit léčbu deseti či dvaceti podobně vážně nemocným lidem. Nezdá se vám, že je to nyní už celé postavené „na hlavu“?

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2021: *****

Ilja Baudyš 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Vlastimil Kornas 111,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Matouš Gaudl 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Jaroslav Rout 200,- Kč, Jan Nedvěd 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Pavel Burget 200,- Kč, Karel Kubela 83,- Kč, Martin Vavřinka 50,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Václav Žižka 500,- Kč, MUDr. Iva Niemcová 100,- Kč, Jiří Obermaier 300,- Kč, Dagmar Sokolová 200,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, Martina Kosková 350,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Jan Petr 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Miloslav Konopiský 100,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Vlastimil Kůs 500,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Bohuslav Maceška 100,- Kč, Arpád Krausz 250,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč

Celkem za měsíc: 12 244,- Kč
Vybráno 34.98%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 3 280 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (33 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading...
20 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)