Putin: Uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele prý destabilizuje Blízký východ

Zdravím, pane Holínku.

Už po řadu let se stále jasněji ukazuje, kdo nás Arijce skutečně zrazuje a spolčuje se s nepřítelem. Vždy platilo, že poturčenec je horší Turčína. Ovšem i křesťanské milosrdenství vždy mělo a má své meze.

Rovněž přeji požehnané Vánoce.

falšuje se historie “stará” sotva 50 let, není pochyb , že veškerá stávající oficiální historie je psána momentálními vítězi , nejspíš jde hlavně o dnešní popularitu

rusák!

@ Werwolfe
Nevim jak ty, ale ja zadny tlak Moskvy necitim.

Zato ten bruselsky citim poradne.
Rozdel se se mnou o sve zkusenosti s tlakem Moskvy. Jak na tebe tlaci ?

Pane Werwolfe, my si do značné míry za to můžeme i sami. Pochybuji, že bychom spadli do sovětské zóny tak snadno, kdybychom nepropadli nekritické rusofílii, která zavládala po 2sv, nicméně na naší omluvu, i to byl důsledek již dlohodobějšího procesu. Obrozenectví stavělo na panslovanismu, který byl logickým protipólem pangermanismu, Rakousko svou již zcela tupou politikou postavenou na dávno přežitém světonázoru v podstatě panslovanismus vyprokovalo. Nutno dodat, že Rusové ani netušili, že někde je nějaký Slovan, co to je, a co je na Západě, ale i tam se našlo pár takových, co přemýšlelo tak, že by to šlo mocensky využít. A nutno dodat, že Čechové ani žádný rozpad Rakouska víceméně nechtěli, ale chtěli využít panslavistického tlaku politicky pro vybudování lepších pozic v rámci monarchie. Tomuhle mimo Čechy tak jako tak málokdo rozumněl. Chápal to však Ferdinand, ale toho picli v Sarajevu, a proto to šlo do kopru. Češi v zahraničí vystřízlivěli i z panslavizmu, když se snažili v bolševickém Rusku nejen realizovat demokratickou vládu, ale nakonec pod vlivem všeobecné ruské neschopnosti si vládnnout jakkoliv jinak než despoticky, přistouipli i na pokus o restauraci samoděržaví (viz legie, Sibiřská vláda, Gajda, Kolčak), nicméně bez cara se i to ukázalo jako marná snaha a dokonce se stav ještě zhoršil.
Problém byl ale i na globálním poli, když bolševiky tiše podporovaly i Spojené státy, které restauraci mocnářství chtěli v každém případě zabránit, a také u Národní rady a Masaryka, protože se ti viděli příliš závislí na politice mocností, hlavně Francie a US. Tady panovala všeobecná obava z “reakce”, tedy snahy katolicky konzervativních sil restaurovat přežité poměry. Což se ale také stalo, což byla role klérofašistů prakticky všude na Západě, a tyto režimy podporovaly víceméně i nástup nacismu, a podobně jako Franco nebo Mussolini se tak chovali všude. Takže naše vyhlýdky na národní suverénní republiku nebyly zrovna dobré v kontextu velkých mocenských tahů i přes to, že jsme byli jednou z nejvíce rozvinutých zemí světa. Nástup nacismu Masaryka a Beneše jen utvrdili v tom, že podezření z reakce byla na místě, bohužel z vaničkou vylili i dítě, tedy český nacionalismus ostrakizovali ve propěch internacionalismu, což samozřejmě vedlo opět k panslovanské nostalgii za 2sv a zvláště po ní, takže taky proto dostali komančové tolik hlasů. Ovšem zase přišlo vystřízlivění, ale rok 1968 už jen potrdil platnost poválečných doktrín, a já jsem přesvědčen, že Brežněv nakonec jednal se souhlasem Západu. Tohle neni zdaleka zahráno jen v Kremlu, tam sice mají taky své housle, ale řekl bych, že jen ty druhé.

Něco pro vás mám, pane LB48 , když už jste se tak pěkně zapojil, vzpoměl jsem si na jednoho autora, na netu najdete i skromné překlady, ale i sodkazy na rozsáhlé materiály.
L. H. Lehmann byl vydavatelem časopisu “The Converted Catholic Magazine” a sekretářem Kristovy misie v New Yorku. Je také autorem mnoha článků a spisů o cílech a činnosti římskokatolické církve.
Narodil se v Dublinu v Irsku, kde též vystudoval. V roce1918 vstoupil na universitu de Propaganda Fide v Římě a v roce 1921 byl vysvěcen na kněze církve římskokatolické v Sv. Janu Lateránském. Pracoval jako kněz v Evropě a v Jižní Africe a působil několik roků jako poradce v právních otázkách při Vatikánu. Později se dostal do Spojených států severoamerických, kde byl zprvu duchovním na Floridě, a později pokračoval ve svých studiích na universitě v New Yorku, na níž rovněž graduoval.
A teď o toho pána pár citátů (můžete si je dohledat), ale zároveň mohl klamat, to je taky možné, přeci jen, pořád byl to katolický kněz.
Takže z Lehmanna:
“Katolický hrabě Kalergi-Coudenhove na příklad doznává ve svém nedávno uveřejněném díle “Crusade for Pan-Europe” (str. 173), že “katolicismus je fašistickou formou křesťanství” a že “katolická hierarchie spočítá plně a bezpečně na vůdcovském principu, majíc neomylného papeže jako doživotního vrchního velitele ve svém čele”.
Nebo:
“Hlavní tři důvody, proč se Američané dali v cílech a v činnosti římskokatolické církve oklamati, byly:
1. Jejich nezájem o vztahy mezi církví a státem, jež jsou důležitým faktorem ve vládě.
2. Jejich přehlédnutí katastrofálních důsledků římského politického církevnictví v minulých stoletích.
3. Úmyslný zmatek způsobený v Americe římskokatolickou propagandou, zakrývající skutečné cíle římskokatolické politiky v demokratických zemích. ”
Nebo tohle se vám určitě bude líbit:
“Katolický ocelářský magnát Fritz Thyssen napsal ve své knize ,Platil jsem Hitlera”, že celý plán Hitlerova nacionálního socialismu (jak on mu rozuměl) směřoval k vytvoření konfederace středoevropských zemí pod katolickým panovníkem. Po svém příchodu do Švýcarska v roce 1940 uveřejnil Thyssen ve švýcarské Arbeiterzeitung článek s nadpisem : “Pius XII. jako nuncius pozvedl Hitlera k moci”. V tomto článku napsal mezi jiným: “Myšlenka záležela v plánu na vybudování jakéhosi křesťanského korporativního státu, organisovaného podle tříd, který by byl podepřen církvemi – na Západě katolickou, na Východě protestantskou – a armádou.”
Nebo možná tohle?:
“Německé válečné cíle byly dnes popsány doktorem A. Walshem, ředitelem školy pro zahraniční službu na Georgetownské universitě, jako obnovení svaté říše římské. Dr. Walsh řekl, že slyšel Adolfa Hitlera prohlásiti, že svatá říše římská, která byla říší německou, musí býti obnovena.”
Ještě 9. října 1943 napsal New York Post, že tentýž Edmund Walsh a jeho spoluučitelé z Jesuitské školy pro zahraniční službu vykládali posluchačům z řad americké armády, že “obnovení svaté říše římské je jediným řešením německého problému”.

Nikomu to nebylo jasnější než dnešnímu papeži Piu XII. Jeho úřední katolický životopisec Kees van Hoek otevřeně přiznává papežovo germanofilství. “Kardinál Pacelli,” praví, “byl vždy znám svou silnou náklonností k Němcům.” Byl papežským nunciem v Mnichově od r. 1917 až do r. 1925 a v Berlíně od r. 1925 do r. 1929, kdy se stal státním sekretářem papeže Pia XI. Hrabě ďAberon, první britský velvyslanec u Výmarské republiky, nazývá ve svých pamětech kardinála Pacelliho “nejlépe informovaným. mužem v Říši”. Pacelli znal a studoval Hitlera i jeho nacistickou stranu přímo u pramene a byl v Mnichově, když zde po prvé vyšel Hitlerův Mein Kampf. Za šest měsíců po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933 podepsal vatikánský konkordát s Hitlerovou Třetí říší. Britský Annual Regíster z roku 1933 (str. 169) přičítal Hitlerův vzestup k moci z velké části “hromadnému přechodu katolických středních vrstev na západe a jihu Německa k nacistické straně”. Liberálně katolické prvky v Německu daly najevo svou nespokojenost s Hitlerovým režimem a měly námitky proti jeho svazkům s Vatikánem. Katolická Revue des Deux Mondes z 15. ledna 1935 však oznámila, že německým biskupům byly doručeny rozkazy, aby se postarali o zastavení všeho katolického nepřátelství proti Hitlerovi. V srpnu 1936 vydali pak všichni němečtí biskupové na svém výročním shromáždění ve Fuldě toto prohlášeni:
“Není třeba hovořili ze široka o úloze, k níž náš národ a naše vlast byla povolána. Kéž náš Vůdce dosáhne s pomoci Boží úspěchu ve svém mimořádně nesnadném díle…”

pořád si můžeš změnit nick, eurotrole

Tak já Sakera nikomu nevnucuju a je mi u zadku, uvádím to jen jako jeden z příkladů, který se odválává na něco, co je v Rusku dáno i historicky a celkem jasně to formuloval, proto si to pamatuju. Tento jeho názor dokonce koresponduje i se zkušenostmi, které mám s Rusy sám, ale koresponduje i s některými ruskými ideology. Také by bylo podivné, kdyby v Tatarstánu byli ti samí “Slované”, jako třeba u Baltu. To ovšem neznnamená, že jsou horší nebo lepší, přinejmenším jsou jiní, a za to se stydět by byla blbost, ne?

Da bljať!

Kecy. Absolutně nepodložené.

A zase uhnul od odpovědi, jako vždy, že pane Bouše?