WWII_-_PROPAGANDA_POSTER_-_Die_NSDAP_sichert_die_volksgemeinschaft-ww2shots
28.5.2016
Kategorie: Politika

Prosazuje Babišovo ANO korporativismus a fašismus?

Sdílejte článek:

LUBOŠ ZÁLOM 28|05|2016

Je možné řídit stát jako firmu? Na to lze odpovědět jednoduše: nemůže to fungovat. Proč tomu tak je, vylíčil v knize Byrokracie již před mnoha a mnoha lety Ludwig von Mises. Stát vždy ovládají byrokratické principy řízení, které jsou s firemními metodami v přímém rozporu. Podnikatel v první řadě investuje svůj vlastní kapitál, případně kapitál vypůjčený na základě dobrovolných vztahů, a nemotivuje jej nic jiného, než zisk.

Stát naproti tomu žádný kapitál nemá, pouze peníze ukradené občanům daňovou konfiskací. A protože danit lze stále znovu a znovu, chybí státu možnost racionálně vyhodnocovat rizika. Přísun peněz je neomezený a dluhový strop v podstatě také. A zisk přece pečovatelský a všeobjímající stát neočekává — jeho účelem je „blaho společnosti“ a uspokojení voličů. Zatímco podnikatel investuje, prodá zákazníkům produkt a očekává za to určitý zisk, stát ve svém dnešním pojetí neinvestuje, a jeho cílem je poskytovat, nikoliv prodávat.

Stát je v principu organizovaným násilím, institucí se zbraní v ruce. Jestliže se role státu omezí jen na ochranu svobody a majetku občanů, je vše v pořádku, neboť takový stát násilí neiniciuje, pouze jej odvrací nebo na něj odpovídá — což je jediné morální použití síly. Jakmile se však stát začne plést do ekonomiky, stále přitom drží v ruce zbraň a tentokrát již násilí iniciuje: když vybírá peníze prostřednictvím daňové konfiskace, když zakáže určitým firmám vstupovat na trh, když reguluje předmět podnikání soukromých firem, když reguluje jejich výsledky, když stanovuje arbitrární pravidla, jejichž dodržování vynucuje hrozbou pokut.

Jestliže se stát pokusí fungovat jako firma, musí se alespoň pokusit stanovit své cíle. Soukromé podniky i sami jednotlivci poté slouží jako jednotlivé divize celé státní korporace, nebo v podstatě jako jeho vlastní výrobní prostředky, které mají za cíl zvyšovat ukazatele, jež nějakým způsobem vypovídají o ekonomické kondici státu.

Stát tedy začne daleko mohutněji regulovat běžné chování soukromých podniků i jednotlivců, aby vše směřovalo k žádoucímu cíli, bez ohledu na jejich soukromé cíle — stejně jako soukromá společnost využívá své divize nebo dceřiné firmy i jednotlivé zaměstnance. Takový politicko-ekonomický systém nazýváme korporativismem. A korporativismus se velice významně překrývá s fašismem. A mluvíme-li o fašismu, nesmíme si hned představovat hajlující davy a bandy rabiátů s pochodněmi v rukou, ani pogromy na Židy a jiné menšiny. Ne, fašismus je především ekonomickou doktrínou, a násilí je pouze jeho častým, ale nikoliv nutným průvodním jevem. A ukazuje se, že po této ekonomické doktríně panuje v naší společnosti poměrně významná poptávka — bez ohledu na to, zda vůbec její příznivci pojem fašismus znají a dokážou správně definovat.

„Na úrovni státu jde o ekonomický systém, ve kterém jsou hlavní sektory ekonomiky uspořádány do relativně samostatných korporací. Tyto korporace jsou řízeny vládou, zaměstnaneckými sdruženími a zaměstnavateli, vzájemně si nekonkurují a ve svých sektorech určují ceny, vyráběné množství a chrání je před konkurencí. V pojetí korporativního státu mají korporace i vysoké politické ambice, působí mimo parlament a disponují i represivními prostředky. Za typického představitele korporativního státu je považována fašistická Itálie.“

(Martin Žák a kol. Velká ekonomická encyklopedie)

Přinejmenším jeden bod z programu hnutí ANO fašistickému pohledu na fungování státu odpovídá: plakáty a billboardy slibují, že hnutí ANO odpolitizuje státní instituce a vloží je do rukou odborníků. Představa, že stát nemá být ovládán politickými mechanismy však znamená, že nebude odpovědný žádným voličům — protože je-li někdo zvolen ve volbách, je automaticky politikem; jeho funkce z principu věci nemůže být nepolitická.

Představují si snad autoři programu, že státní instituce budou řízeny nevolenými orgány? A že nebudou odpovědné nikomu, koho volí občané? A komu budou odpovědni — nějaké vše zastřešující oborové radě? A není takový pohled na fungování veřejných institucí jedním z hlavních pilířů fašismu? Já se odvažuji tvrdit, že ano.

Snaha omezovat a zastrašovat politické oponenty povahu hnutí ANO jen doplňuje a dokresluje. Babišovy telefonáty novinářům nebo vyvádění nepříjemných oponentů z mítinků jsou jen začátkem. Hnutí ANO si nyní nemůže dovolit nic víc — jakmile budou jeho členové, přímo ovládaní Andrejem Babišem, rozprostřeni po ministerstvech a úřadech, budou mít daleko víc možností.

Firmu, jíž vládne despota, může zaměstnanec nebo obchodní partner opustit. Jakou možnost má však občan, o jehož hodnotách a cílech „státní podnikatel“ rozhodne, že nezapadají do celkového plánu „státního podnikání“?

Zdá se, že takovou představou se Babišovi příznivci spíše netrápí, nebo ji dokonce vítají. Jako jeden z jeho velkých obdivovatelů, Jan Šinágl, s nímž jsem si po skončení berounského setkání voličů ANO měl možnost krátce popovídat. Moji obavu, že snahy řídit stát jako firmu se velice nebezpečně blíží fašismu, se mi ani nepokoušel vyvrátit, v podstatě ji mlčky odkýval, a potvrdil slovy, že český národ, se svou naprosto zničenou morálkou, potřebuje vládu tvrdé ruky.

Otázkou zůstává, je-li český národ skutečně tak zkažený a prohnilý, může si vůbec ve volbách vybrat někoho kvalitního? Jestliže za takového morálního úpadku celé země, o níž se tak často mluví, aniž by si vůbec někdo kladl otázku, co pojem morálka znamená a jak se odvozuje, ve volbách uspěje Andrej Babiš, stane se tak navzdory zkažené morálce, nebo je taková volba naopak jejím přímým důsledkem?

Faktem je, že po tvrdé ruce volá stále více a více lidí, a můžeme si jen domýšlet, jestli si uvědomují, že tato tvrdá ruka by dopadla i na ně. Pokládají za zlé a zkažené i sebe, nebo si občasný pohlavek tvrdou státní rukou zaslouží jen ti ostatní? Ať tak nebo onak, mají smůlu: tvrdá ruka si nevybírá.

Ale možná jsou obavy zbytečné. Andrej Babiš je sice poměrně zlý člověk, ale ve svém politickém hnutí tvoří jen jedno malé kolečko v soukolí. Ostatní členové hnutí ANO mohou přece být docela hodní lidé. Možná naivní, možná i trochu hloupí, ale v zásadě bez touhy někomu ublížit.

Jenomže vzpomeneme-li si na F. A. Hayeka, na jeho Cestu do otroctví a na kapitolu, v níž je vysvětleno, proč se v autoritativním systému dostanou na vysoká místa vždy ti nejhorší, pochopíme, že uklidňovat se upřímnými a poctivými pohnutkami Babišových spolupracovníků, znamená vidět skutečnost nerealisticky a přehnaně růžově. Uspěje-li Andrej Babiš, budou poctiví naivkové a hlupáci v jeho okolí nahrazeni bezskrupulózními ničemy.

Neuznávám příliš představy o tom, že každému národu odpovídá určitá mentalita, určité smýšlení. Ale pokud by snad úspěch hnutí ANO měl svědčit o nějaké mentalitě, jíž lze přiřadit k přinejmenším určité části českého národa, pak touto mentalitou je ponížené plebejství.

Zatímco průměrný Čech je schopný k smrti nenávidět svého úspěšnějšího souseda a při první příležitosti mu objede lak na jeho novém autě korunou, druhého nejbohatšího člověka v zemi je schopen uctívat jako zachránce české politiky. Babišovo bohatství je nepředstavitelné a nelze tak na něj aplikovat závistivé přání, aby úspěšnějšímu sousedovi pošla koza. Na Babiše se pohlíží jako na nedotknutelnou, dobrotivou vrchnost, ne nepodobnou zhýralé šlechtě, která se bavila tím, že svým poddaným z kočárů rozhazovala drobné. Každá taková vrchnost byla milována.

Příměr o vrchnosti není vůbec přehnaný. Zatímco podnikatel jedná se svými partnery i zákazníky jen na principu dobrovolnosti, vrchnost potřebuje nevolníky — například ty, kteří si nemohou svobodně vybrat, zda budu do motorů svých aut lít pohonné hmoty s povinnou biosložkou, již čirou náhodou vyrábí právě vrchnost, tedy Andrej Babiš. Vše bude omluveno — hodí-li vrchnost nevolníkům alespoň kost. Nebo ještě hůře: sliby, že bude líp. Jak toho docílíme? Prostě nějak — budeme věci řídit lépe!

Komunisté vymírají, různá tzv. „pravicově extrémistická“ hnutí jsou směšně nevýznamná a jejich nebezpečí se jen nerealisticky zveličuje. Ale hnutí ANO je očividně fašistické samo o sobě, pohybuje se v mantinelech mírumilovné demokracie, a staví na tom, že lidé si vlastně fašismus přejí — aniž by vůbec měli tento pojem jakkoliv uchopený. Přiznám se, že z této tendence mám poněkud strach.

Ale jak víme, vysoké preference ani miliony vynaložené na kampaň ještě nemusejí nic znamenat. Stále existuje naděje, že Babišův úspěch nebude tak výrazný, jeho členové obsadí několik málo poslaneckých lavic, a protože nemají žádnou ideologii kromě snahy o uchopení moci, nebudou schopni fungovat v opozici a skončí stejně jako Věci veřejné. Doufám, že se tak stane. Protože bez ohledu na to, jakou porážku utrpí pravice, jak ve volbách uspějí socialisté, kolik křesel získají komunisté, nebo na kterou stranu se pak přidá TOP09, vidím případný úspěch ANO jako největší nebezpečí těchto voleb.

Luboš Zálom, blog.idnes.cz, 16. 10. 2013

Pozn. red.: Je smutné a alarmující, že tento text psal pan Luboš Zálom ještě předtím, než se Babiš a jeho hnutí k moci dostalo, než spolu se socialisty a lidovci uchopili veškerou moc ve státě a ten fašismus, na který pan Zálom upozorňoval, začali zavádět prakticky. A ještě smutnější je, že podpora ANO (alespoň podle agentur) je nadále vysoká. To si lidé neuvědomují, co zvolili? Nebo je jim to stále jedno?
 
lubos-zalom8847970_0
Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoiny na adresu: 35EWdJdRLGMzpydEDjuV7YRhNeCohkXhqH nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc srpen 2019: *****

Zdenka Brancuská 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladislav Vydra 100,- Kč, Pavel Kosmata 100,- Kč, Martin Vojtíšek 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Šmíd 600,- Kč, Petr Vrchovský 500,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Roman Foff 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Miloslav Konopiský 200,- Kč, Helena Novotná 300,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Nezn. dárce 222,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Josef Loupanec 500,- Kč, Michal Škurek 100,- Kč, Martin Vacek 250,- Kč, Ladislav Adamec 100,- Kč, Petr Andres 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Mgr. Eva Kocábková 500,- Kč, Miloš Kořínek 100,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Tatiana Vráblová 200,- Kč, Rostislav Jendrejčík 50,- Kč, Marie Švajdová 200,- Kč, Martin Svoboda 100,- Kč, Martin Reiser 200,- Kč, Jan Janát 500,- Kč, Milena Trulley 333,- Kč, Marek Janičko 200,- Kč, Pavel Šána 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: 11 955,00 Kč
Vybráno 34.15%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Redakce
Sledujte PP
(Visited 36 times, 1 visits today)
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...
loading...
politicon-eshop voxpopuliblog
10 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.